Zhroutí se bez přechylování čestina?

Jan Chromý

V debatách, zda povolit ženám rozhodovat o podobě svého příjmení, se opakovaně užívá několika argumentů z lingvistické oblasti. Jejich platnost či neplatnost hodnotí ředitel Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK.

V posledních dnech až týdnech se v české společnosti rozhořela náruživá debata o jedné z nejpalčivějších otázek současnosti, tedy o tom, zda ženská příjmení musí být povinně přechýlená, či zda by snad ženy mohly mít v této věci možnost volby. Vystoupila v ní řada osob, vyslechli jsme si spoustu názorů, zazněly různé argumenty a pseudoargumenty a nyní se již nacházíme ve fázi znechucení, kdy čekáme na další zásadní téma, které — na rozdíl od problematiky klimatické změny, vymírání druhů či různých lokálních válek — způsobí celospolečenské pozdvižení.

„V Deníku Referendum zní kritické hlasy emancipovaných žen, které analyzují, ale nenaříkají. A debaty se účastní i muži.“
×

Není mým cílem dále dmýchat uhasínající zájem o celou problematiku. Je však pravděpodobné, že se tato tematika do celospolečenského prostoru dříve či později zase vrátí. Je proto vhodné rozebrat si z odborného lingvistického hlediska argumenty, které se pravidelně opakují.

Na úvod si upřesněme jednu věc — otázka zní, zda si ženy budou, či nebudou moci rozhodovat, zda bude jejich příjmení přechýlené, či nikoliv. Nejde tedy o žádný plošný zákaz přechylovat, jak vyznívají některé mediální texty (například iDnes).

Na tuto výchozí otázku lze odpovídat z různých hledisek. Nabízela by se například svoboda volby. Svoboda volby je však u nás — přinejmenším v otázce jmen — setrvale přehlížena, což dokumentují i poněkud bizarní předpisy toho, jak se může, a naopak nesmí jmenovat dítě, nebo jak se může přejmenovat dospělý. Volání po takové svobodě je traktováno jako jakýsi módní výstřelek či projev iracionality (bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český Karel Oliva za celou věcí vidí neracionální, „emotivní“ důvody). Nejvíce energie se tak věnuje vysvětlování, proč není možné současnou situaci změnit.

Už v tuto chvíli si přitom žena může podobu jména zvolit při sňatku, avšak poněkud nedůstojně tak, že prohlásí, že chce žít dlouhodobě v cizině. Foto Pixnio

Do popředí se zde dostávají argumenty z lingvistické oblasti. V nedávných debatách jsem zaznamenal následujících pět (výčet by měl být víceméně kompletní):

  1. Čeština přechylování vyžaduje svou gramatickou stavbou.
  2. U nepřechýlených jmen vyvstává problém, jak je skloňovat.
  3. Nepřechýlená jména způsobují nedorozumění.
  4. Nepřechýlená jména zní zvláštně a mohou způsobit posměch.
  5. Přechylování je tradiční součástí češtiny po mnoho staletí.

Tvrzení 1: Čeština přechylování vyžaduje

Tento argument je založen na skutečnosti, že v češtině je běžné přechylovat nejen u příjmení, ale i u dalších podstatných jmen (typicky třeba jména profesí). Když je něco běžné, neznamená to ale, že je to nutné, nebo že je to něčím „vyžadované“. Pokud ženské příjmení nepřechýlíme pomocí -ová (či pomocí -á u jmen, která mají podobu přídavného jména), zůstane součástí českého gramatického systému, bude nadále v ženském rodě, pouze bude nesklonné.

Nesklonná podstatná jména v češtině jsou sice v menšině, ale nejde o nic nezvyklého a každý rodilý mluvčí češtiny s nimi umí zacházet (z hlediska mluvčího je to ostatně i jednodušší, protože mají jenom jeden tvar). V češtině ostatně již staletí existují nesklonná ženská příjmení jako Janů či Hořejší.

Z gramatického hlediska lze navíc říct, že tzv. nepřechýlená ženská jména ve skutečnosti přechýlená jsou: přechylování spočívá totiž ve vytvoření ženské podoby podstatného jména z původně mužské podoby, čehož dosáhneme i pouhou změnou rodu bez přidání přípony. Rod je potom rozpoznatelný jak ve většině pádů daného jména (viz setkal se s Berger vs. setkal se s Bergerem), tak třeba u tvaru přídavného jména, které se s příjmením pojí (viz chytrý Berger vs. chytrá Berger).

Tvrzení 2: Vyvstal by problém, jak skloňovat příjmení bez -ová či -á

Formální podoba jména je limitována gramatickým systémem češtiny: jde z principu o jméno nesklonné, a to s výjimkou jmen, která končí na -a, která lze skloňovat podle vzoru žena, a jmen, která jsou shodná s obecnými podstatnými jmény ženského rodu (například hypotetické ženské příjmení Labuť by bylo možné, ale nikoliv nutné skloňovat podle vzoru kost). Problém tedy nenastává. To, že se podstatné jméno neskloňuje, je pro češtinu standardní (byť celkově ne častý) jev. U druhých dvou skupin je navíc možné jak skloňovat, tak neskloňovat, takže uživatel nemůže udělat chybu.

Problémy, které by způsobila nesklonnost příjmení, by se tak ani zdaleka neblížily jiným výrazným problémům, na které rodilí mluvčí češtiny naráží pravidelně, ať už jde o psaní i/y, psaní čárek, psaní velkých písmen či různé tvaroslovné jevy.

Tvrzení 3: Nepřechýlená příjmení způsobují nedorozumění

Často se zmiňuje problém, že u nesklonných jmen není rozdíl mezi 1. a 4. pádem, a že by tak mohly vznikat víceznačné výpovědi typu Allen porazila Hulsen. Tento argument uvádí několik lingvistů v anketě Aktualne.cz, ani on však není platný.

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že jakýkoliv jazyk — češtinu nevyjímaje — je bytostně víceznačný. Víceznačnost je všeprostupující součástí jazyka. Ostatně, v novinách narazíte na titulky typu Jablonec porazil Zlín, které jsou zcela analogické výše uvedenému „problému“ nesklonných příjmení. V řadě případů je víceznačnost nežádoucí, ale to lze snadno ošetřit, přičemž k tomu existují různé prostředky: křestní jména (skloňují-li se: Clara Allen porazila Marii Hulsen), sloveso, které je spojeno s předložkou (Allen zvítězila nad Hulsen), různá přídavná jména (skvělá Allen porazila Hulsen; Allen porazila mátožnou Hulsen) atd.

Možností je spoustu, a to pomíjíme situaci, kdy je víceznačnost vyřešena dalším kontextem (například je za nápisem výsledné skóre, nebo je později v textu jedna z aktérek zmíněna jako vítězka apod.). Zkrátka a dobře, nesklonnost příjmení může způsobovat víceznačnost, ale ta není v jazyce ničím výjimečným, z hlediska mluvčího či pisatele se jí lze snadno vyhnout a z hlediska posluchače či čtenáře většinou nezpůsobí nedorozumění, protože je vyřešena kontextem. Nedorozumění, k nimž by tak došlo, by tak nepřekročila běžnou míru nedorozumění, které je s jazykovou komunikací spojeno.

Tvrzení 4: Nepřechýlená jména zní zvláštně a mohou způsobit posměch

Tento argument, k němuž se obvykle sáhne, když všechny ostatní dojdou, je odborně sotva doložitelný. Důležité zde nicméně je, že pokud by si o přechylování svého jména rozhodovala žena, sama by mohla zvážit, jakému posměchu či podivu se vystavuje. Vhodné je rovněž podotknout, že u příjmení, která mají podobu přídavného jména, může být právě nepřechýlení tím, co určité „směšnosti“ brání — například ženské příjmení Šedivý může být k posměchu využitelné hůře než standardní Šedivá (tedy alespoň dle mé intuice).

Nezvyklost nepřechýlených jmen se navíc v posledních letech snižuje, protože už nyní řada žen využívá nesklonnou variantu příjmení, a to i žen mediálně viditelných. Nemyslím si tak, že by tento argument měl mít v racionální debatě jakoukoliv váhu.

Tvrzení 5: Přechylování je tradiční součástí češtiny po mnoho staletí

To je pravda, ale je otázka, nakolik by to mělo být v celé debatě směrodatné. Čeština se proměňuje, stejně jako jakékoliv živé jazyky. V maďarštině bylo například staletým zvykem přesahujícím až do 20. století psát na hrob místo jména ženy jméno jejího muže s příponou -né, která signalizovala, že jde o jeho manželku (jak se přesně jmenovala, nebylo zřejmě podstatné). Dlouhou tradici mělo přechylování v polštině, přičemž dnes je do značné míry opuštěno (aniž by se polština gramaticky zhroutila).

To, že něco nějak bylo, nemůže být směrodatným argumentem pro to, jak to má být dále. Pokud by to tak bylo, přešlapovala by lidská společnost na místě už od dob lovců a sběračů. Tradice může být pouze osobním důvodem, proč by si určitá žena vybrala, že chce mít příjmení přechýlené pomocí -ová či -á. Nic proti takovému rozhodnutí.

Vstříc svobodě jmenovat se

Argumenty, které se používají proti nepřechýleným podobám příjmení, jsou liché a neposkytují oporu pro to, abychom mohli říct, že je nepřechylování příjmení prostřednictvím -ová či -á něčím špatným, respektive něčím, co by češtinu poškozovalo, a čemu bychom se měli kolektivně bránit pomocí zákona.

Je zcela nasnadě, že se názory na nepřechylování liší, některým lidem se to zamlouvá, jiným připadá zvláštní, módní či emocionální. Je však otázka, proč ženám bránit v tom, aby si zvolily, jak se budou jmenovat.

Na celé debatě je přitom absurdní, že už v tuto chvíli si žena může podobu jména zvolit při sňatku, avšak poněkud nedůstojně tak, že prohlásí, že chce žít dlouhodobě v cizině (do čehož upřímně nemá komu co být). Navrhovaná změna by tak vdávajícím se ženám umožnila zvolit si podobu příjmení, aniž by musely tvrdit něco, co třeba není tak úplně pravda.

Otázka tedy je: Chceme, aby si ženy mohly své jméno zvolit samy, nebo ne? Každý, kdo na tuto otázku odpovídá „ne“, by se neměl skrývat za neplatné lingvistické argumenty, ale prostě sdělit ženám, že jim svobodu volby dát nechce.

    Diskuse
    JN
    September 12, 2019 v 15.21
    Muži mají opačný problém než ženy.
    Chtěli by v dnešní hektické době někam patřit, mít jistotu vlídného přijetí a zároveň se cítit i trochu víc vznešeně. Takový rozvedený a osamělý Josef Novák, který za celý den promluví na dvorku nanejvýš tak se svými slepicemi, by možná chtěl mít větší pocit sounáležitosti alespoň se všemi těmi Nováky, patřit k jejich klanu, ale být zároveň i tak trochu salonfähig. Myslím, že čeština by se nezhroutila, kdyby se Josef Novák mohl volitelně jmenovat třeba Pepa Novákowitz.
    PK
    September 13, 2019 v 8.19
    Nepřechylovat? Klidně. Ale skloňovat prosím.
    Takže nikoliv "Clara Allen porazila Marii Hulsen", nýbrž "Clara Allen porazila Marii Hulsena".
    Nikoliv "kniha od Boženy Němec", nýbrž "kniha od Boženy Němce".

    Stejně jako je to u "mužských" přezdívek. Dívka, když má přezdívku Mikeš, tak se o ní mluví jako o Mikešovi, s Mikešem atd. A používá se rodově neshodné příčestí: Mikeš přijela.
    HZ
    Věřím tomu, že i po uvolnění přepisů, kdy žadatelka o nepřechýlené příjmení nebude muset argumentovat pobytem v cizině, budou Češky dávat přednost formě přechýlené. Proti tomu, že si některá žena dá z ryze praktických důvodů zapsat do pasu jméno nepřechýlené, v podstatě nic nemám, pokud nebude protestovat proti tomu, že v českém prostředí bude její jméno v běžném styku přechylováno, podobně jako jsou přechylována jména cizinek.
    Proti takovému zacházení se jmény cizinek ovšem běží hlavní útok nepřechylovačů, kteří argumentují tím, že nebohá osoba ženského pohlaví pocházející z ciziny nepozná své jméno v českém textu, kde je zpotvořeno přechýlením a následným skloňováním. V této souvislosti jsem zvědavá, kdy za použití obdobné argumentace začne vadit skloňování cizích mužských jmen.
    Já ale doufám, že přece jen existuje cosi jako duch jazyka. Zbavovat se některých vymožeností češtiny jen pro uctívání změny v duchu módy mi přijde zbytečné.
    Svobodným prosazovatelkám nepřechylování pak zlomyslné přeju, aby se zamilovaly do pánů se jménem Husa nebo Krůta
    Zkusme to otočit. Nebyl by to opravdu žádný citelný zásah do jazykové struktury angličtiny, kdyby všechny anglické ženy najednou začaly používat rodovou koncovku "-ová"?...
    Dobrá trefa, paní Zeman - s tou Krůtou! :-D
    Ostatně právě už na jménu naší spoludiskutující je jasně znát, k jakým - nesmyslným - důsledkům by vedlo všeobecné vzdání se přechylování ženských jmen.

    Kdyby tu totiž zase někdo začal nadávat na Zemana - vůbec by zpočátku nebylo jasné, má-li tím na mysli jistého - přinejmenším mravně degenerovaného - politika, anebo ale naši spanilomyslnou a milou kolegyni... ;-)
    MP
    September 13, 2019 v 14.29
    Heleně Zemanové
    Lehká pomoc -- když se slečna Smetana zamiluje do pana Husy a budou se obtěžovat onou starodávnou manželskou zvyklostí, tak buď bude mít smysl pro humor a bude se radostně představovat řekněme Eliška Husa nebo si nechá své jméno, popřípadě se snoubenci rozhodnou užívat společné příjmení Smetana.

    Věřím, že bude přijata navrhovaná novela zákona, když ne dnes, tak za pár let; a věřím, že většina Češek setrvá o tvaru demonstrujícího jejich ženskost -- ale jak čeština, tak život si určitě dokážou poradit i s těmi nepřechýlenými.
    JN
    September 13, 2019 v 15.24
    Program DiEM25 (program "Evropského jara")
    prosazuje používat místo slova "žena" raději výraz "člověk s dělohou". Má to zajistit větší genderovou rovnost.

    V té souvislosti bych se tedy rád zeptal, zda se pak správně bude psát "skvělá člověk s dělohou Clara Allen porazila mátožnou Hulsen", nebo spíše "skvělý člověk s dělohou Clara Allen porazil mátožnou Hulsen"?
    Pokud tam budou ryze česká příjmení, bude to vypadat takto: "Skvělá člověk s dělohou Vopička porazila mátožnou Němec."
    Popřípadě: "Skvělý člověk s dělohou Vopička porazil mátožnou Němec."
    JK
    September 14, 2019 v 7.53
    LEŽ o programu DiEM25
    Vážený pane Nusharte, musím Vás požádat, abyste přestal v diskuzi opakovaně lhát a poškozovat jméno DiEM25. V programu Evropské jaro žádní "lidé s dělohou" nejsou.

    Vaše obscénní obsese za každou cenu (i cenu otevřené lži) zesměšňovat politiku směřující k rovnosti a emancipaci utlačovaných podle mého názoru už dávno překročila meze uboze trapného pubertálního výstřelku. Už to opravdu není vtipné.

    https://m.facebook.com/evropskejaro/posts/222868891658396
    + Další komentáře