Prague Pride, Lidové noviny, Jiří Ovčáček a satanisté

Ivan Štampach

Sloupkař Deníku Referendum a religionista Ivan Štampach se ohrazuje proti dezinformaci Lidových novin a osobnímu útoku Jiřího Ovčáčka.

Obhájci autoritativního a represivního náboženství potřebují argumenty mimo jiné proti lidem menšinových partnerských preferencí. Shledávají v Bibli závazné odsouzení soužití muže s mužem nebo ženy se ženou. Touto metodou by mohli obhajovat například biblické výzvy zabíjet obyvatele prokletých měst, výslovně včetně žen, dětí a starců (Ezechiel 9, 5-7). Mohli by pokládat za normativní slova žalmu: „Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás. Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.“ (Žalm 137, 8-9).

Při letošním Prague Pridu, který probíhá tento týden, jim nechtěně dalo do rukou důvody k odsouzení a k návrhům na omezení této skupiny obyvatel nové společenství, které si dává název Satanova komunita. Pravděpodobně nezávisle na oficiálním programu vystoupili její protagonisté veřejně v pražském Hyde Parku na Palackého náměstí se svými programovými body. Zaujali novináře a Lidovky přinesly reportážní článek anonymního autora.

S odvoláním na postavu Satana jakožto biblického odpůrce Boha existuje široký okruh skupin, u nichž religionisté odhadují jako motiv příklonu k tomuto symbolu protestní postoj zejména vůči křesťanství, jeho historickým vinám, někdy i vůči jeho nauce. Je to odpor proti civilizaci založené na staleté přítomnosti biblických náboženství.

Satanova komunita, podle toho, co jsem se doposud o ní dověděl, se distancuje od nejrozšířenější podoby tohoto hnutí, Satanovy církve, jejímž zakladatelem a autorem Satanské bible byl Američan Anton Szandor LeVey (1930-1997). Připisuje Satanově církvi teatrálnost a vyčítá jí, že je to spíše konzervativně, okultisticky a autoritativně zaměřená organizace.

Nová komunita potvrzuje hypotézu, že jde o hnutí kritiky autoritářského náboženství. Sami o sobě říkají, že Satan je pro ně pouhým symbolem a metaforou. Představuje pro ně svobodu, odpor vůči duchovnímu i fyzickému otroctví a zpochybňování autorit. Filosoficky se kloní spíše k panteismu. V přednáškách pro veřejnost poukazují na nebezpečí sekt, chtějí poskytovat právní pomoc při odchodu z tradičních náboženství. Chtějí chránit děti před náboženským fundamentalismem. Vyslovují se proti jakýmkoli formám násilí a odmítají politické ambice.

×
Diskuse
Já tedy nejsem žádný velký teolog nebo filozof, ale argumentovat způsobem jako v prvním odstavci článku asi nejde.
Když bychom to uplatnili reverzně, třeba na nějakou známou pasáž, kdy Bůh přikazuje lidem, co je správné a co ne, tj. např. Leviticus 18 a 19, tak pokud neplatí Lev 18-22, neplatí ani 18- 7,10 nebo 23? A neplatí ani Lev 19- 11, 13 nebo 15???

Zajímavé jsou i titulky webů jako Aktuálně.cz nebo Lidovky.cz:
"Prague Pride chtěli narušit extremisté."
"Průvod se snažila zastavit skupinka extremistů."

Nějak bych si tipnul, že ti lidé to viděli přesně naopak - skupinka "normálních" se snažila zastavit průvod bezbožných extremistů.
Tím nechci říct, že s jejich názory nějak dramaticky souzním, jen že je to tak jednoduché... tumáš nálepku extremista a basta.
"Satanova komunita potvrzuje hypotézu, že jde o hnutí kritiky autoritářského náboženství. Sami o sobě říkají, že Satan je pro ně pouhým symbolem a metaforou. Představuje pro ně svobodu, odpor vůči duchovnímu i fyzickému otroctví a zpochybňování autorit. (...) chtějí poskytovat právní pomoc při odchodu z tradičních náboženství. Chtějí chránit děti před náboženským fundamentalismem. Vyslovují se proti jakýmkoli formám násilí..."

No, tak to je opravdu krásné a záslužné. Můžeme být vděčni, že zde takovouto Satanovu komunitu máme a že nám pomáhá ochraňovat to nejdražší: naši svobodu!

À propos... Je dost jablek?

JK
August 11, 2019 v 7.24
Satanova komunita je asi tak Satanova, jako jsou tzv. neomarxisté marxisty. Myslím, že všichni přeceňujete písmenka na nálepce, kterou si dotyční dali, aby co nejvíc provokovali. Po ovoci poznáte je.
JN
August 11, 2019 v 8.46
No, já bych řekl, pane Kalousi,
že i Satanova komunita má právo na identitu. Myslím, že bychom se za ně měli naopak postavit, aby jejich identitu nikdo nezpochybňoval. I oni mají právo na uznání. (Spravedlnost tkví podle Fraserové jednak ve spravedlivém přerozdělování, ale také i v právu na společenské uznání identit.)
August 12, 2019 v 0.55
Jak poznat Krista od Satana?
Možná že spojitost Satanovy komunity s Kristovou komunitou není vůbec náhodná. Když jsem se v mládí rozhodl neztrácet čas holením, říkali mi někteří lidé, že vypadám jako Kristus, a jiní, že jako Satan. Zřejmě se ti dva docela pletou. Mně si tenkrát kromě nich pletli další lidé ještě s Jackem Kerouacem a Felixem Edmundovičem Dzeržinským.
MP
August 12, 2019 v 9.32
Jak jen utajit
před Ovčáčkem, že máme v bezmála každé veřejné knihovně k půjčení básníky, kteří psali evidentně podle programu Satanovy komunity -- a navíc byli tak rafinovaní, že to činili dávno před jejím vznikem? A vesměs se vyskytují v maturitních testech, snad s výjimkou Neumanna a Puškina (ti tam vesměs chybi, jeden, že byl bolševik a druhý, že byl Rus).
JN
August 13, 2019 v 7.48
Jak poznat Krista od Satana? 
Tak, v prvé řadě se, pane Macháčku, neřiďte ochlupením, to může být naprosto zavádějící.

Není důležité, jak něco na chlup přesně vypadá, nebo jestli to umí pustit chlup.

Satan tedy spíše něco pěkného lákavého nabízí, třeba svobodu (možná přitom i pustí chlup), kdežto Kristus s vámi chce vytvořit vztah, ve kterém se pak budete svobodně cítit. Svoboda tu není samoúčelem, nějakým vaším "majetkem", ale je předpokladem, nutnou podmínkou k prožívání lásky k lidem a k Bohu.

Satan vám tedy svobodu dá, abyste ji frommovsky "měli" (vlastnili), kdežto Kristus s vámi svobodný vztah chce prožít a Satan vás od toho zase chce osvobodit a svobodu vám "dát". Prostě nehledejte v dlani chlup, když tam není.
JP
August 13, 2019 v 11.39
Svoboda satanská, svoboda Kristova
Tak tohle rozlišení není samo o sobě vůbec marné, pane Nusharte.

A je fakt že mnoho vyznavačů Satana se těmito stali právě pro ten pocit opojné "svobody", který on nabízí. Tedy pocit naprosté autonomie, nezávislosti na autoritách, pocit vlastní síly.

Ta Kristova svoboda je samozřejmě naprosto jiného druhu: ta osvobozuje tím, že zavazuje.

Problém té křesťanské svobody je ovšem v tom, že ona ve své reálné praxi nejen zavazuje (vůči samo o sobě nezpochybnitelným hodnotám), nýbrž zároveň s v a z u j e (slepou poslušností vůči určitým dogmatům, mýtům, případně vůči církevní autoritě.

Takže z tohoto pocitu svázanosti pak zase nevyhnutelně rezultuje touha po nezávislosti, a tedy po svobodě provenience satanské. A tak se kruh uzavírá, a tak pořád dokola.

Aneb jak věděl už Hérakleitos: počátek kruhu je zároveň jeho koncem...
"Miluj a dělej co chceš." (sv. Augustin)

To vypadá, jako kdyby to podle Augustina bylo předpokladem svobody.
JP
August 14, 2019 v 15.57
Milujte se a množte se?
Tato Augustinova sentence (respektive návod) má dozajista mnoho do sebe.

Otázka - a problém - je ovšem v dané souvislosti dvojí:

Opravdu stačí jenom "milovat" pro vyřešení všech problémů života a světa? Není k tomu přece jenom zapotřebí ještě něčeho více - například schopnosti užívat (svůj) rozum?

A za druhé: máme opravdu k dispozici obecný konsens, c o to vlastně v reálné životní praxi znamená, to "miluj!"?...

Ono je to totiž vždy velice problematické, návody a ideje z doby před dvěma tisíciletími chtít bez dalšího jedna ku jedné přenášet i do současné doby, do (post)průmyslové, postmoderní a liberální éry.
August 14, 2019 v 17.18
Zajímavě tu lásku popisuje Gardavský. Podle něj nejde o milování všeho a všech. Pokusím se zase vybrat kousek a ocitovat ho:
"K tomu, aby se mohl člověk radikálně rozhodnout, aby jeho čin měl charakter "zazraku", musí být proniknut láskou: oním hlubokým, celou bytost prostupujícím a aktuálně zažívaným věděním, že člověk je jen tehdy, když se přesahuje: vůči sobě, vůči druhemu, vůči bohu. A když to ví jako čin, který si vyžaduje jeho ducha, jeho rozhodnosti, jeho účastných smyslů, jeho činné i trpící vášnivosti. A pak už nepotřebuje předpis, co konkrétně má v dané situaci dělat....Toto pojetí lásky je vždy konfrontací člověka se smrtí. Ale je-li láska jako vášeň pro zmnožený život, smrt (nejen fyzická) nemůže zvítězit. Proto je láska nejen nejtěžším, ale také nejvyšším stavem člověka. V jejím protipólu je vždy strach ze smrti. Překročit tuto mez znamená "vstát z mrtvých", být živ jako člověk. Pak je všechno, i to, co je zcela nemožné, lehké. "
PM
August 15, 2019 v 10.14
Koncept křesťanského náboženství má svou logiku
Člověk je jen tehdy, když se přesahuje
Pak je všechno, i to, co je zcela nemožné, lehké. "
August 15, 2019 v 11.51
Problém je v tom, pane Petrasku, že přesah, čili transcendenci nelze uzákonit.
JP
August 15, 2019 v 13.52
Láska a transcendence
Co má ta - Gardavského - "láska" vlastně společného s transcendencí? Transcendence je transcendence, a láska je láska.

Pokud by měla být láska chápána jako "vášeň pro zmnožený život" - pak je tu bezprostředně dán jenom moment čistě kvantitativní, nikoli kvalitativní.

A jak sám Gardovský říká, v protipólu lásky je vždycky "strach ze smrti"; tedy moment negativní, je to snaha uniknout - za každou cenu - z propasti nebytí. Je to - v tomto ohledu - tedy čistě osobní zaujatost, kterou lze sotva právem označovat za "nejvyšší stav člověka".

To "přesahování sebe sama" - to je především stav či akt zasahující a zahrnující příliš mnoho aspektů, dimenzí lidského (i metafyzického) bytí, nežli aby bylo ho možno právem zkrátit na jediný aspekt lásky.

Právě v tom spočívá velice zúžená perspektiva křesťanství (Pavlem a především evangelistou Janem počínaje), že všechno se redukuje jenom na lásku.
JP
August 15, 2019 v 13.52
Nicméně já bych tu transcendenci uzákonil. ;-)
August 15, 2019 v 14.12
Ta vaše transcendence je směrem k řádu bytí nebo snad ke kosmu, pane Poláčku.
Moje je směrem k Bohu a k člověku. A to určitě znamená lásku.
+ Další komentáře