Malý historický kvíz

Jiří Kubička

Jak jste na tom se znalostí dějepisu? Stačí vaše znalosti k pochopení významných historických souvislostí, dokážete si z nich odvodit víc? Vyzkoušejte kvíz Jiřího Kubičky.

O dějepisu se v poslední době v Deníku Referendum hodně diskutuje. Hodně se mluví o faktech bez souvislostí, na která se prý školní dějepis soustřeďuje. O jaké souvislosti jde? Historie je věda idiografická, ne nomotetická, zabývá se jedinečnými událostmi, ne obecnými zákony. Podle Wilhelma Windelbanda, který toto rozlišení zavedl, se idiografické vědy zabývají ne tím, co je vždy, ale tím, co bylo jednou. Historické vědomí nezařazuje události do obecných kategorii, ale propojuje jedinečné s jedinečným.

Tak například historické souvislosti Velké francouzské revoluce jsou propojeny s tím, co jí přecházelo, co následovalo, čím se inspirovala, co inspirovala, co se dělo v té době jinde v Evropě. Pochybnější je, zda existují nějaké nadčasové zákony revolucí, ze kterých by bylo možno například poznat, k čemu povede hnutí Žlutých vest, které evokuje francouzský národní mýtus Revoluce — Marseillesa — barikády — Svoboda vedoucí lid“. Marseillesa zaznívá i na oficialitách vedených Macronem, zpívají ji fanoušci Le Penové a Mélenchona. Kdo má na ni větší právo?

Příbuznost, návaznost, soumeznost není totéž co podobnost. Koneckonců ani jednota lidstva není jednotou pojmu či záměru, ale jednotou biologického druhu. Všichni lidé jsou blízcí příbuzní, velmi blízcí jsou nám ostatně nejen šimpanzi, se kterými sdílíme 98 procent genů, ale i třeba ryby, od kterých se lišíme jen asi 20 procenty genů.

Jak se naše historické vědomí propojuje do souvislostí, si lze vyzkoušet v následujícím kvízu (nepokrývá ovšem oblast dějepisu systematicky). Většinu odpovědí lze odvodit ze znalosti souvislostí, odpovědi pak připomínají významné děje zejména v oblasti sociální a kulturní historie.

Níže v řešení jsou tyto souvislosti uvedeny. Odpovědi si lze také vygooglovat, u některých to však není tak snadné — pouhá zběhlost v užívání informační technologií bez znalosti dějepisu nemusí stačit k pochopení.

1. Co staří Římané neznali? a) citrony b) beton c) cukety d) pepř

2. Pěstovaly se v předkolumbovské Severní Americe brambory?

3. Která z těchto dvojic literátů a mocnářů se nemohla sejít? (Ti zbývající se skutečně sešli)

a) J. W. Goethe a Napoleon b) F. Rabelaise a Ludvík XIV. c) Petrarca a Karel IV. d) D. Diderot a Kateřina Veliká e) Vergilius a Augustus Octavianus

4. Zkuste se dostat ze stránky Přemysl Otakar II. na stránku Montezuma II. bez použití klávesnice, jen klikáním na odkazy.

5. Mnohem snazší verze otázky 4: Ze stránky Přemysl Otakar II. na na stránku Velká francouzská revoluce. Stačí dva kliky.

6. Která tři evropská města měla kolem roku 1000 n. l. více než 200 tisíc obyvatel? a) Konstantinopol, Řím a Paříž b) Konstantinopol, Milán a Benátky c) Konstantinopol, Cordoba a Palermo d) Milán, Řím a Paříž e) žádná

7. Bitva u Sekigahary 21. října 1600 otevřela cestu k sjednocení Japonska pod vládou šogunů z rodu Tokugava. Hrály v této bitvě roli muškety, nebo Japonci tehdy střelný prach neznali?

8. Všeobecné a rovné volební právo bylo v předlitavské části Rakouska-Uherska schváleno a) roku 1907 pro muže b) roku 1848 jen pro muže c) roku 1866 pro muže, roku 1907 i pro ženy d) nikdy

9. Kdo nikdy nebyl členem komunistické strany? a) Vladimír Majakovskij b) Milena Jesenská c) Graham Greene d) Jack Ma (zakladatel Alibaby, nejbohatší čínský podnikatel) e) Vladimír Holan f) Zdena Mašínová starší

10. Světová populace dosáhla jedné miliardy: a) Kolem roku 0 b) na počátku XVI. století c) na počátku XIX. století. d) na počátku XX. století

11. Podle sčítání lidu z roku 1950 bylo tehdy u nás celoživotně bezdětných žen (padesátiletých a starších) asi a) 20 procent b) 10 procent c) 5 procent

12. Dnes je celoživotně bezdětných žen a) zhruba stejně b) mnohem více c) mnohem méně

13. Vojáci Napoleonovy armády se v roce 1812 dostali k hranicím Ruska: a) hlavně po železnici b) převážně na koních c) převážně pěšky d) větší část cesty na lodích

14. Bílé šaty nosí nevěsty po celém světě, protože a) je to univerzálně rozšířený symbol panenské čistoty b) bílé šaty měla při své svatbě v roce 1840 královna Viktorie c) je to původně křesťanská tradice, bílá je liturgická barva patřící k mariánským svátkům.

Řešení

1. Správná odpověď je c); cuketa je kultivar dýně původem ze Střední Ameriky. To, že Římané používali pepř dovážený z daleké Indie a pěstovali citrony původem také ze střední Asie, dokládá, jak byl Starý svět propojený už ve starověku.

2. Správná odpověď je Ne. Brambory pocházejí z Jižní Ameriky, do Severní Ameriky je přinesli teprve evropští kolonisté. To naopak dokládá, jak málo propojený byl Nový svět. Mayové měli písmo, ale žádná sousední či pozdější civilizace ho nepřevzala ani se jím neinspirovala.

3. Správná odpověď je b) setkat se nemohli Rabelaise (1495—1553) a Ludvík XIV. (1638—1715). Lidé, které dnes považujeme za významné, o sobě věděli a setkávali se, nebo si alespoň vyměňovali dopisy. Sociální sítě nepřinesly zas tolik převratně nového.

4. Cesta vede přes Rudolfa Habsburského k mexickému císaři Maxmiliánu I. Mexickému z Habsbursko-lotrinské dynastie do Mexika a pak již snadno k AztékůmMontezumovi II.

6. Správná odpověď je c) Konstantinopol, Cordoba a Palermo. Dvě z těchto měst byla muslimská. Z nejvýznamnějších dnešních evropských metropolí zde je jen Konstantinopol (Istanbul).

7. Ve velkých bitvách předcházejících sjednocení Japonska pod vládou Tokugavů hrálo rozhodující roli nasazení velkého množství mušket. Proti vnějšímu světu včetně evropských zbraní a křesťanství se Japonsko uzavřelo až v 17. století.

8. Správná odpověď je a) všeobecné a rovné volební právo pro muže bylo zavedeno v roce 1907, předtím se volilo v kuriích odstupňovaných podle majetku. Všeobecné volební právo pro ženy v Rakousku-Uhersku nebylo nikdy (volební právo měly některé ženy v první velkostatkářské kurii).

9. Správná odpověď je a) Vladimír Majakovskij.

10. Správná odpověď je c) na počátku 19. století. Až do počátku průmyslové revoluce v druhé polovině 18. století rostla světová populace pomalu, pak následoval raketový růst.

11. Správná odpověď je a) Celoživotně bezdětných žen bylo 20 procent

12. V nedávné době je bezdětných žen mnohem méně, při sčítání obyvatel v roce 2001 to bylo asi 5 procent.

13. Správná odpověď je c) Napoleonova více než půlmilionová armáda se přesouvala převážně pěšky. Velké vzdálenosti nebyly nepřekonatelnou překážkou ve válčení, obchodu či poznávání ani v dobách, kdy většina lidí chodila pěšky.

14. Správná odpověď je a) svatební šaty královny Viktorie propagovaly bílé anglické krajky. Jejich obrovské rozšíření je dokladem někdejší prestiže Britského impéria. Jeho důsledkem je také třeba současný pánský oblek odvozený od oblečení, které na svém dvoře zavedl Karel II. nebo to, že dodnes udáváme velikosti závitů v palcích.

    Diskuse
    JK
    March 31, 2019 v 10.33
    Ano, ale co je důležité a proč? A kdo to určí?
    Já bych řekl, že jediné otázky z dějepisu, které mají smysl, jsou ty, které se nedají jednoduše vygooglovat a "odpovědět."

    Ostatně je asi rozdíl mezi "otázkou z dějepisu" a historickou otázkou.

    Konkrétně mám dojem, že to nejdůležitější a nejpodstatnější je vždycky ZA zdánlivě jasnými historickými fakty.

    Proč považujeme některé události za důležité? Podle čeho rozhodujeme, že je nutné se z historie něco naučit? Jak víme, to co víme o minulosti? Dá se najít logika v historických událostech? Proč se události dějí a jaké mají dopady? Podle čeho určujeme, že nějaká událost je důležitější než jiná?

    Tradiční výuka dějepisu - biflování odrážkových seznamů divných slov, jmen a čísel (ano, opravdu to tak v mnoha případech vypadá, máme na to určité výzkumy - ostatně stačí si vzít jakýkoliv sešit žáka ZŠ) není destruktivní jenom tím, že se jedná o devastující ztrátu času mrzačící historické vědomí žáka.

    Nedávno jsem si uvědomil, že ono "nauč se panovníka, co získal za území, bitvu, kdy vládl" nese velice nebezpečnou ideologii, protože implicite (nereflektovaně - často i z hlediska učitele) vlastně manipuje žáka tím, že mu říká "důležitý je panovník a vládce", "král vlastní území", "král rozhoduje o všem-je to božský mocnář, protože dělíme historii letopočty jejich vlády" atd. atd.

    Pamatuji si, jak mě na gymplu frustrovalo biflování se různých územních zisku Přemysla Otakara II. a když jsme pak "chronologiky došli k tomu", že český středověký "stát" (samozřejmě si VŠICHNI představovali ten "stát" prézentistickým prizmatem jako dnešní stát, o kterém jsme stejně měli mlhavé povědomí, protože v ZSV jsme se biflovali jména filozofů) ona území zase ztratil, opravdu mě to namíchlo. Proč se musím sakra učit, že někdo něco získal, abych se zase musel učit, že to ztratil!? V té době jsme začali psát absurdní morgenstrenovské povídky místo dějepisných zápisů - "Divoký Lev XXII. získal Branibrambory v léno od markraběte zkouřeného, ale vzápětí ho nahradil synovec pra-pa-papeže po meči, který manskou přísahou vyměnil Brambory za Kolínka za Rýnem."

    V té době mi nedošlo, že mám být vlastně hrdý Čech, protože Otakar jako "národně Český panovník" udělal ČESKOU ZEM zase velkou a měli bychom být hrdí...mapa územních zisků přes čtvrtinu stránky a obdivné formulace jako "Jeho moc sahala od Krkonoš přes Alpy až k pobřeží Jaderského moře (fíha, to je pašák, to jsme byli Čechové)..."Současníci ho proto s obdivem (husťák, už tehda se mu kořili) nazývali králem železným a zlatým" (ona legendární Čornejova řada s. 62) O kousek dál je formulace, že "si opravdu počínal jako rytíř, protože se vydal na křížovou výpravu" (to jako vážně?)

    https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Karte_B%C3%B6hmen_unter_Ottokar_II.png

    Jestli by nebyly například dějiny středověké každodennosti daleko didakticky produktivnější a smysluplnější...
    March 31, 2019 v 12.54
    Panu Karenovi
    Není mi jasné, co myslíte tím, co je za zdánlivými historickými fakty. Máte snad na mysli jejich interpretaci? To mi připadá jako dávat přednost literární teorii před literaturou.
    JP
    March 31, 2019 v 14.4
    Dějiny a věda
    Pane Kubičko, zcela na rovinu: ty otázky toho Vašeho "historického" kvízu mi nestály vůbec ani za to, abych je vůbec dočetl do konce.

    Prostě proto, že je v jejich naprosté většině pociťuji jako naprosto nedůležité, efemérní, nicotné. Když mě nějaké téma více zajímá (jako třeba vojenská historie Japonska), pak už si sám vyhledám informace o tom, že do Japonska se první střelné zbraně (arkebusy) dostaly už v průběhu 16. století s Portugalci; o něco později (s Holanďany) i pokročilejší muškety. A jen o nemálo později už dokonce i děla. (Ostatně, právě rána z děla - a to do vlastních řad! - prý rozhodla jednu klíčovou bitvu o titul šoguna; nevím ovšem jestli se jednalo právě u to Vámi uvedenou bitvu.)

    Krátce řečeno: opravdu nevidím sebemenšího důvodu pro to, abych si zalepoval paměťovou kapacitu znalostí stovek a tisíců jednotlivých historických podrobností. Které jsou jako takové nějakým způsobem významné pouze pro archiváře; ale nemají prakticky sebemenší význam pro p o c h o p e n í historických procesů a dynamismů.

    Samozřejmě, všechno je otázkou definice: pokud "dějepis" definujeme právě jenom a pouze jako učení se jednotlivým, ze vší historicky-systémové souvislosti vytrženým událostem - pak nám z toho samozřejmě vyplyne, že jediný "správný" dějepis je právě takovýto.

    Na straně druhé stále stojí postulát Hegelův: jedině tehdy, když jsme schopni zformulovat nějaký poznatek s o b e c n o u platností - jenom a jedině tehdy provozujeme skutečnou vědu.

    Taková historiografie, kterou nám nabízíte Vy - to opravdu není věda, to nám nedává naprosto žádné obecné, univerzální poznání; to je opravdu pouze mechanický zápis jednotlivostí.
    JP
    March 31, 2019 v 14.14
    Král železný a zlatý
    Pan Karen: ano, naprosto přesně, doslovně tímto způsobem i nás vyučovali dějepisu, ačkoliv to bylo za socialismu (který je přece ze své samotné podstaty internacionální), tak při výuce o této době vždycky zazníval nepřeslechnutelný podtón o tom, "jací my Češi jsme tenkrát byli pašáci", jak jsme byli za Přemysla Otakara (respektive za Karla IV.) velcí a slavní.

    Vlastně nutno přiznat: ke skutečně systémově-dynamickému (tedy: historickému ve smyslu skutečné vědy, skutečného poznání) se ta výuka dějepisu tehdy dostala právě až v souvislosti - s mezinárodním dělnickým hnutím!!

    Když si totiž odmyslíme tu nestravitelnou ideologickou deformaci konkrétního způsobu, jakým byla tato látka podávána, faktem zůstává, že tehdy a právě tehdy byly překročeny hranice pouze národního pohledu na dějiny - a zároveň jejich pouze faktografické reprodukce.

    Do hry tu vstoupil skutečně principiálně nový prvek: prvek jak řečeno analýzy systémově-dynamické, kdy se historické zkoumání neomezuje pouze na výčet (a časovou posloupnost) jednotlivých událostí, nýbrž kde se hledají hlubší, systémově podmíněné p ř í č i n y toho, proč pak konkrétní aktéři dějin jednali (a jednají) právě tím, a ne třeba zcela jiným způsobem.

    Zkrátka: tímto byl v historiografii princip nahodilosti nahrazen principem zákonitosti; a princip chaotičnosti principem systémové autoregulace.
    PK
    March 31, 2019 v 17.15
    Uznání patří tomu, kdo v tomto kvízu uspěje
    Neboť otázky zcela přesně vystihují podstatu toho, co znamená mít přehled o historii, znát i ledasjaký detail, přitom ale mít schopnost dávat věci do souvislostí.

    Všimněme si, že tam není ani jedna otázka, která by začínala "Vyjmenujte ..." (např. 3 největší evropská města z r. 1000). Tedy nic, co by směřovalo k tupému zkoušení nějakého tupého diktování do sešitu, proti čemuž stále bojuje např. tady pan Karen (já přitom vždycky marně vzpomínám, který učitel nám kdy takto tupě do sešitu diktoval).

    Přitom ale je zřejmé, že aby člověk ty otázky mohl zodpovědět, musí mít spoustu znalostí. Např. musí vědět, kdo to byl Rabelaise.

    Nebudu se chlubit svým neslavným celkovým výsledkem. Zmíním se jenom, že vzhledem k tou, že jsem věděl, že Paříž mezi největší města před tisíci lety nepatřila, mohl jsem tím vyloučit i Řím, ke kterému bych se jinak přikláněl, ale který se v možnostech vyskytoval vždy s Paříží pohromadě.

    To, že brambory byly neznámé v severní Americe, slyším poprvé, a jsem za tento poznatek rád. Specifickou zmínku o severní Americe v otázce jsem považoval za chyták, kterým jsem se právě nechtěl nechat zmást - a tím pádem jsem zrovna odpověděl špatně.

    Za nejlehčí považuji otázku na Napoleonovo tažení do Ruska. Kdo viděl Vojnu a mír (kterékoliv zfilmování), nemohl zaváhat.
    March 31, 2019 v 18.13
    Milujeme seznamy, protože nechceme zemřít
    Píše Umberto Ecco
    http://www.spiegel.de/international/zeitgeist/spiegel-interview-with-umberto-eco-we-like-lists-because-we-don-t-want-to-die-a-659577.html

    Seznamy (výčty) jednotlivostí jsou podle něj základem kultury.

    Někoho ovšem jednotlivosti nezajímají, domnívá se , že jedinou cestou k věčnosti je zobecnění, protože seznam stejně nemůže být vyčerpávajcí. Takoví lidé přeskakují v literatuře katalog lodí u Homéra, seznam věcí v zásuvce u Joyce či obsáhlé seznamy v Pamukově "Jmenuji se červená". Řekl bych, že je to určitý druh amusičnosti.

    Dávají přednost literární teorii před literaturou. Koneckonců proč číst třeba Vojnu a mír, kde kde je přes dvě stě převážně historických postav, zdlouhavé popisy vaření jahodového džemu atd, kdy by se to na obecné rovině dalo nějak shrnout úsporněji a bez zabíhání do jednotlivostí.

    Historie byla vždy nejen vědou, ale i literaturou, má svou musu Kleio.


    Zobecnění také nemůže být vyčerpávající, vždy něco přečuhuje a nezapadá.
    HZ
    March 31, 2019 v 18.48
    Panu Kubičkovi dík.
    Mám ráda jednotlivosti. Zvlášť když mě přimějí k bližšímu prozkoumání.
    V kvizu jsem například neuspěla v bodě, týkajícím se středověkých měst. Konstantinopol a Cordóbu jsem odhadla správně, ale netušila jsem, že Palermo bylo taky tak veliké. Donutilo mě to vyhledat si něco o jeho složité historii.
    K uznání principu dějinné zákonitosti mě to nepřivede. Což se ostatně kdysi nepovedlo ani úseku dějin známého pod zkratkou MDH.
    March 31, 2019 v 21.41
    Odpověď na otázky pana Karena
    "Proč považujeme některé události za důležité?" 

    Například proto, že máme pocit, že jsou částí naší vlastní historie a nebo proto, že oslovily naši imaginaci. O Přemyslu Otakaru II. víme více než o nějakém potentátovi ze 13 století, který připadá důležitý třeba Japoncům, kterým je zase ukradený Přemysl. „Důležitost“ je subjektivní.

     "Podle čeho rozhodujeme, že je nutné se z historie něco naučit?" 

    Když někdo neví, kdo byli jeho rodiče, tak mu v jeho životě chybí souvislosti. Lidé většinou chtějí vědět, kdo byli skutečně jejich rodiče, přestože jim ta znalost nejen vždy nepomůže, ale někdy co když se události svou důležitostí neliší dokonce uškodí.

    "Dá se najít logika v historických událostech?" 

    Hledat ji tam můžeme, často jí tam nenajdeme. V tom případě můžeme buď žasnout nebo přece jen události na nějaké své oblíbené logické kopyto narazit. Já dávám přednost žasnutí.

    "Proč se události dějí a jaké mají dopady?" 

    Odpověď na tuto otázku je tím snazší, čím méně toho o historii víme.

    !Podle čeho určujeme, že nějaká událost je důležitější než jiná?"

    A co když není?
    PK
    March 31, 2019 v 23.23
    Seznamů je hrozně moc
    Je jich vlastně nekonečné množství. Každý člověk si musí vybrat, které seznamy ho zajímají natolik, že mu stojí za to se je naučit nazpaměť, včetně pořadí jednotlivých položek, o kterých seznamech chce mít aspoň jakouž takouž povědomost, co v nich přibližně je, a které seznamy tu s těžkým, tu s lehkým srdcem z okruhu svého zájmu vypustí. A i toto rozhodnutí může udělat jenom u těch seznamů, o kterých se vůbec dověděl, že existují.

    Důležité je ale pro stromy vidět les. Např. u otázky, kdy dosáhla světová populace jedné miliardy je jistě možné se splést o 100 let (což je rozdíl mezi třetí a čtvrtou možností). Ale splést se téměř o 2000 (slovy: dva tisíce) let (rozdíl mezi první a třetí možností - tady je těch sto let zanedbatelných) je velmi na pováženou.
    April 1, 2019 v 2.13
    Pane Kolaříku,
    u zmíněného Umberta Ecca najdete i seznamy seznamů (Ecco, Bludiště seznamů).
    + Další komentáře