Čtyřicet a půl procenta slovenských voličů spáchalo smrtelný hřích. Dopřáli v prvním kole přesvědčivé vítězství kandidátce, která zastává hodnoty v poslední době charakterizované tu jako liberální, tu (například i pro její vazbu na Sorosovu nadaci) jako neomarxistické. Dali Zuzaně Čaputové hlasy, přestože vysoký hierarcha církve, která má na Slovensku pořád silnou pozici, poslal fakticky její voliče do pekla.

Čaputová měla v neděli dopoledne televizní diskusi s kandidátem, který spolu s ní postoupil bez valných nadějí na vítězství do druhého kola volby, jež proběhne 30. března. Absolvent moskevské politické školy z dob minulého režimu Maroš Šefčovič se už při nočním brífinku a pak znovu v debatě s Čaputovou dovolával křesťanských hodnot. Kuriózním důkazem jeho křesťanské orientace mělo být to, že jako člen a kádr tehdejší Komunistické strany Československa „chodil do kostela“.

Šefčovičova argumentace připomíná diskusi, kterou vedli dva kněží, je-li možno spojit modlitbu breviáře s kouřením. První tvrdil: Rozhodně ne, ptal jsem se na to přímo Svatého otce a ten mi řekl, že při modlitbě breviáře není povoleno kouřit. Druhý, prý to byl jezuita, řekl, že jemu Svatý otec potvrdil, že to možné je. Na dotaz, co mu tedy papež řekl, odpověděl: Já jsem se Svatého otce zeptal, je-li dovoleno modlit se při kouření breviář.

Kouzlo Šefčovičovy kauzy nespočívá v tom, jak kdysi hrdinně porušoval stranický předpis o povinném ateismu, nýbrž v tom, že jako údajný křesťan nepokládal členství v ateistické, protikřesťanské a totalitní organizaci za rozporné s předpokládanou vírou. To mu zřejmě při sběru hlasů údajně křesťanských voličů nedošlo. Doufejme, že toto pokrytectví bude pro ty, kdo se rozhodnou jít do druhého kola, zjevné.

↗

Maroš Šefčovič se při nočním brífinku i v debatě dovolával údajných křesťanských hodnot. Uvěří mu voliči? Foto Česká televize

Jako údajně křesťanské hodnoty se prezentuje mimo jiné série zákazů v oblasti partnerské etiky: ne stejnopohlavním partnerstvím, a když už je nutno pod tlakem argumentů jejich uznání připustit, rozhodně nemohou vychovávat děti. Další křesťanskou hodnotou je kriminalizace žen, které v bezvýchodné situaci udělaly smutné rozhodnutí ukončit těhotenství. Místo reálné sociální pomoci by křesťanští hodnotáři zavřeli do vězení ženu, která zákrok podstoupila, i lékaře a ostatní zdravotní personál, který u toho asistoval.

Další tradiční křesťanské hodnoty jsou nacionalismus, popírání evropských vazeb, odvrat od „zkaženého Západu“ a někdy i snaha přichýlit se podle rady ve své době česky píšícího slovenského básníka Jána Kollára (1793—1852) k (ruskému) velikému tomu tam dubisku, jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům.

Z připomínání těchto konzervativních tendencí u politika strany, která má v názvu sociální demokracii, a který ohlásil už dříve svou kandidaturu na funkci lídra kandidátky evropských socialistů pro volby do Evropského parlamentu 2019, trčí účelovost. Je za tím zjevná snaha získat aspoň některé voliče konzervativních a nacionalistických kandidátů z prvního kola.

Nejsou v rozporu

Čaputová v nedělní diskusi uvedla, že křesťanské a liberální hodnoty nejsou v rozporu. Tohle tvrzení není zdaleka samozřejmé. Křesťanství má své ideové základy a má za sebou také dlouhé, bezmála dvoutisícileté dějiny.

Rozumíme-li liberalismem respekt ke svobodě jednotlivce, nenajdeme v nauce křesťanství s jeho absolutistickým, vševládným božstvem na nebesích podněty ke svobodě. Stejně tak ne v jeho třídně striktně rozštěpené organizační struktuře, kde u výrazné většiny křesťanů o všem absolutně rozhoduje nadřazená třída kléru, kněžstva, tedy vlastně (jazykově vzato) duchovních knížat nad prostým církevním lidem.

Přesto by se dalo říct, že liberální principy mají co dělat s křesťanstvím, totiž s jeho antropologií. Ta si vzala podněty z židovské tradice, především biblického pojetí člověka jako Božího obrazu, a z prorocké kritiky bohatých a mocných.

Křesťanská koncepce člověka si vypůjčila humanistické podněty také z antické kultury, například od raného filosofa Prótagora z Abdér (481—410 před n. l.), z jeho výroku že mírou všech věcí je člověk — jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou, ale také z pozdějšího stoicismu. V raném křesťanství zaznělo něco později těžko představitelného. Řecky píšící raný křesťanský autor Eirénaios z Lyonu (asi 140—202) se měl vyslovit, že Boží slávou je živý člověk.

Důstojnost člověka, to, že není červem plazícím se v prachu u podnoží Božího trůnu a že není ve všem svém jednání Bohem předurčen, že mu má být dopřána svoboda, to z raných křesťanských zdrojů znovu vydolovali raní renesanční humanisté. Z nich v mládí zavražděný Giovanni Pico della Mirandola (1463—1494) napsal jako podklad obhajoby před římským církevním tribunálem text později publikovaný pod názvem O důstojnosti člověka (česky Praha: Oikoymenh, 2005).

Má-li člověk vlastnosti, které garantují, že není něčím, nýbrž vždy někým, není jednou z věcí, nýbrž osobou, má-li vlastnosti, jež vyžadují, aby nikdy nebyl použit jako prostředek, ale aby vždy byl cílem či účelem jednání, plyne z toho, že diktátorské zacházení s ním je nepřípustné.

Toto biblické, antické, a proto i křesťanské pojetí zabraňuje s člověkem zacházet nelidsky, mučit ho, respektuje jeho svobody založené na příslušnosti k obci a jeho práva daná již tím, že je člověkem, bez ohledu na jeho státní příslušnost, národnost, příjem, pracovní postavení, rasu, náboženskou příslušnost nebo nepříslušnost.

Mohli bychom vyslovit obavu, že takto liberálně pojaté křesťanství by mohlo být asociální. Pod heslem ekonomického (neo)liberalismu se totiž někdy prezentují konzervativní a autoritářské, někdy krvavé diktátorské režimy. Například pokus o jeho implementaci dokonce i v baště demokracie, ve Spojeném království (1979—1990) vedl k pokusům o omezení odborových práv. Český pokus o likvidaci sociálního státu (2006—2013) vedl k pokusům obcházet, nebo i porušovat sociální práva zaručená ústavním pořádkem.

Tohoto času mimoparlamentní strana Zuzany Čaputové se hlásí k sociálnímu liberalismu. V jejích programových tezích se mimo jiné dočteme, že Slovensko může být zemí, která bude fungovat pro všechny, šikovné podpoří v rozletu, slabé nenechá padnout. Že může být zemí, která nikoho nevylučuje podle barvy pleti, pohlaví, náboženství, bez ohledu na to, miluje-li ženy nebo muže. Strana si přeje sociální služby na evropské úrovni. Sebevědomý stát podle nich vnímá otevřený svět jako příležitost, ne jako hrozbu.

I když Čaputová, stane-li se prezidentkou (zatímní odhady pro druhé kolo mluví o 64 procentech hlasů pro ni), bude podle tradice nadstranické hlavy státu muset aktivity ve straně omezit. Smíme však doufat, že právě i ve smyslu svého programu bude (liberálně a křesťansky) garantovat občanskou svobodu s nutným respektem k sociálním právům obyvatel.