Proletáři všech zemí

Alena Zemančíková

Jan Keller se ve svém komentáři v deníku Právo vyjadřuje ke globálnímu paktu o migraci, jenž vztahuje k době, kdy Karl Marx formuloval své základní myšlenky. Proč nemůže jeho příměr fungovat?

Do všeobecného diskursu se postupně dostalo slovo „neomarxismus“, a aniž by světonázor, takto označovaný, byl přesně definován, usadilo se tam. Je to protivné slovo, které přesvědčení, opírající se plus minus o marxistický základ, řadí vedle jiných „neo“, která mají jednoznačně negativní význam. Pokud dobře rozumím jazyku, je potřeba říkat „neonacismus“, protože nacismus jako takový byl mezinárodně odsouzen a jeho historická kapitola se uzavřela, a tedy pokud se dnes ve společnosti projevuje, děje se tak znovu.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Neoliberalismus je pojmenováním pro bezohledný globální kapitalismus, který se síle organizovaných zaměstnanců, hnutí pro ochranu životního prostředí a koneckonců i politických stran vyhýbá tím, že přesouvá výrobu za levnou pracovní silou, která se nedokáže organizovat a kde vládám příslušných zemí je milejší vrabec v hrsti momentálních pracovních příležitostí bez ohledu na škody na vlastním obyvatelstvu a prostoru.

Stejně je ovšem zvláštní, že se pro takovou praxi, kterou už dnes i u nás umíme celkem dobře popsat (však jsme se jí po roce 1989 také stali úrodným polem) nenajde jednoznačné slovo, bez předpon a odkazů k něčemu, co bylo. Celý ten proces zde nenastává znovu poté, co byl zhodnocen a odložen, ale kontinuálně se vyvíjí.

Nepřátelství místních pracujících vůči cizincům, kteří

A pokud jde o neomarxismus, z této logiky by se dalo říci, že je to síla, působící v protisměru k neoliberalismu. Ani tady však rozhodně není možné říci, že původní marxismus je ve světě vyřízená záležitost, od níž se společnost odstřihla: nic takového se nestalo, nikde. Takže s marxismem se nezačíná znovu, ale pokračuje se v aplikaci jeho východisek.

Já ale nejsem politolog a otázky politických hnutí a jejich pojmenování vnímám v podstatě z médií. A ta, jak je stokrát zkušeností potvrzeno, zhusta poskytují obraz zkreslený. Soustavně se na něm podílí komentátoři, kteří mají právo nebýt úplně objektivní, ale vnášet do věci vlastní názor — a tím ji spoluvytvářet. Mívají autoritu a podílejí se na formování veřejného mínění. Bohužel i na jeho deformování.

Jedním z nich je Jan Keller, europoslanec kontinuálně levicového smýšlení, akademik s autoritou vzdělance i (na druhé straně — a podle toho si také udržuje vnější image — rebela), zvolený za ČSSD. I mým hlasem.

Sarkastický tón a často i obsah jeho komentářů v Právu se mi nelíbí, ale čtu ho, říkám si, že na tom jeho postoji třeba něco je, jen já to, zahrabaná v Praze a ve svých záležitostech, neumím vidět. Nelpím na vlastním mínění, když u věci nejsem, odlišný názor mě zajímá. Snažím se nesouhlasit až teprve, když znám argumenty.

U Jana Kellera mi ovšem vadí jeho tón. Co mě štve nejvíc, je fakt, že se skoro vždy postaví kriticky k jednáním a stanoviskům institucí Evropské unie, ale nikdy nepředloží alternativní možnost. Z jeho komentářů to vypadá, jako by Evropský parlament byla snůška nemyslících, stádně se rozhodujících lenochů… ale o tom už jsem zde psala.

V Právu ve čtvrtek 29. listopadu vyšel od Jana Kellera komentář V globálních kulisách, v němž komentuje jednání kolem globálního paktu OSN o migraci. Zrovna migrace je fenomén, k němuž člověk hledá spravedlivý postoj a kde si uvědomuje, že spoléhat na vlastní pocit bez znalosti věci je pošetilé. Každý musí uznat, že něco se s tím dělat musí a že řešením není ani bezpodmínečné přijetí, ani striktní uzavření se před migranty. Globální pakt o migraci se snaží formulovat mezinárodní vůli ke společnému řešení.

Jan Keller píše, že smlouvu podporují liberálové zprava i zleva. Zprava je to srozumitelné — pravý liberál je z podstaty proti hranicím v každém ohledu, v ekonomickém pak zejména. Zleva, píše Jan Keller, je to složitější: a zde se Jan Keller dostává k neomarxismu, když píše, že ti, kdo jsou takto označováni (tedy levicoví liberálové) ve skutečnosti o Marxovi nic nevědí, rozhodně tedy ne o jeho názorech na migraci.

Marx uvádí příklad chudých přistěhovalců do Anglie z Irska jako těch, kteří ohrožují anglické dělníky, a ti je vnímají vysloveně nepřátelsky. Marx vidí příčinu v deformování slabých ekonomik ze strany nejbohatších států. Napadá mě při tom, že nepřátelství místních pracujících vůči pracujícím z jiných zemí (a pokud jde o země EU, tak snad ani nejde o migraci, ale jen o pohyb pracovní síly, však i nejvyšší manažeři a experti se pohybují po světě) je podobně mylně adresované, jako když za Marxových časů dělníci rozbíjeli stroje, protože jim braly práci.

V komentáři nám tedy jeho autor docela případně připomíná zajímavou pasáž z Marxe (příliv irských chudáků do Anglie) — ale proboha, v globálním paktu o migraci přece nejde o řešení otázky, že levní migranti berou práci místním dělníkům! To už spíš snižují její cenu (ale není to celý problém).

Jan Keller říká, že dnes se v globálních kulisách odehrávají v podstatě stejné procesy — ale to přece není možné. Mezi současností a Marxovou dobou je přece 200 let a za tu dobu se změnila jak podoba kapitalismu, tak podoba migrace. A proběhl na několika globálně vzdálených místech i pokus o socialismus, různými způsoby úspěšný, neúspěšný i potlačený — konkrétní příklady si každý dokáže dosadit sám. Obchod s pracovní silou je dnes propracován do takových detailů, že na ně zákony (ani ty Marxovy) nestačí.

Upozorňovat na historické nepřátelství místních vůči přistěhovalcům je laciná figura, neřekne-li se, že to k ničemu dobrému nevede. Od komentátora Kellerovy aprobace bych čekala víc než jen středoškolské připomenutí pasáže z Marxe. Globální kapitál může za bídu obyvatel některých částí světa, ale také za zdvih v jiných. Úkolem mezinárodní spolupráce je rozdíly vyrovnávat. Jak účinným nástrojem může globální pakt o migraci být, je sporné, ale odmítnutí účasti na takové dohodě je — ani nemám slovo — pro mě prostě nepochopitelné.

Řešení válečných konfliktů a sociálních, ale také ekologických katastrof (které Marx do své teorie třídního boje nezahrnoval) vyžaduje mezinárodní spolupráci. Distancovat se od ní je projev malosti, pro kterou je těžko očekávat v globalizovaném světě otevřených hranic omluvu (Jsme slabí, malí/ dosti těchto řečí! Jen kdo tak zoufá/ sláb a malý jest! psal Jan Neruda v Marxově době).

V poslední větě svého komentáře píše Jan Keller, že levicoví abstraktní moralisté (což jsou podle něj ti, kteří se k podpisu globálního paktu OSN o migraci hlásí) se z nějakého záhadného důvodu odvolávají na Marxe. Mně ten důvod ale tak záhadný nepřipadá, v marxismu sice nijak kovaná nejsem, ale aby si člověk zapamatoval základní heslo proletářského internacionalismu, na to nemusí mít zkoušku z marxismu.

    Diskuse
    December 3, 2018 v 9.20
    Já si zase myslím, že tu máme další doklad toho, jak pojmy ztrácejí svůj význam. Proto bych marxismus nechala už plavat. Marxismus patřil zcela jasně do moderní doby, tedy do uplynulé epochy. Ne, že by z něj už neplatilo vůbec nic. To se nedá říct. Ale některé důležité věci už neplatí, protože mezitím se svět hodně změnil. Postmoderní doba je jasným popřením marxismu.
    JP
    December 3, 2018 v 14.32
    Potíže s definicí
    Tak ta pointa opravdu sedí, paní Zemančíková. Tedy ta s tím proletářským internacionalismem.

    Je ovšem marnou snahou s něčím takovým argumentovat proti Kellerovi. Jestliže on - do značné míry právem - konstatuje že ti postmoderní neomarxisté toho o Marxovi vědí už jenom hodně málo, pak u něj samotného z Marxe už nezbývá naprosto nic.

    Snad tak nanejvýš "třídní nenávist"; kterou on si ovšem přetavil v nenávist rasovou. To jest, v nenávist a odpor vůči všemu cizímu, co by nám mohlo nějak zkalit ten náš čistý český rybníček. Čechy Čechům!

    --------------------------------------------------------

    Ale ponechme Kellera jeho - snad opravdu vrozené - xenofobii; nestojí to za další komentář.

    Ale - zmínila jste otázku, jak vlastně pojmenovat to, co přišlo co osmdesátém devátém. Naprosto právem uvádíte, že ten obecně užívaný termín "neoliberalismus" je velmi nespecifický. Je to vlastně jenom takové mediální označení, ale ne odborný termín založený na důkladné analýze daného fenoménu.

    V oné popřevratové době se v prostředí Levé alternativy pro nastupující ekonomicko-společenský řád ujal pojem "paleokapitalismus". Toto označení mělo v prvé řadě poukazovat na to, že poté co společnost prošla fází socialismu - sice totalitně zdeformovaného, ale přece jenom historicky pokrokovějšího - nyní zastává pohyb ryze regresivní, tedy návrat k zastaralým, triviálním formám společenské produkce a společenské organizace vůbec. Takže tedy - ten "paleo"kapitalismus.

    V tomto smyslu nemožno popřít, že toto označení má svou nemalou výstižnost, a dokonce i objektivní pravdivost.

    Na straně druhé - nedá se nic dělat, ale jakožto definiční termín (který by měl vystihovat c e l ý charakter definovaného fenoménu) se tento název jeví být přece jenom příliš úzkým.

    Ano, tento "neoliberalismus" je na jedné straně skutečně návratem, pouhým regresem ke zcela prapůvodním principům holého kapitalismu (a připomeňme si, s jakým důrazem právě v českých respektive ještě československých poměrech tehdejší lídr ekonomických reforem V. Klaus zavrhoval jakoukoli "kontaminaci" čistého trhu nějakými sociálními hodnotami).

    Na straně druhé ale - to se nedá nic dělat - ani tento "neoliberalismus" nemůže být naprostým návratem k manufakturnímu kapitalismu 19. století, jak ho zažil ještě Karel Marx. Dnešní doba je už přece jenom někde jinde; a určité sociální normy které mezitím vydobylo především dělnické a socialistické hnutí, se už nedají v plné míře vrátit zpět. Vlastně by bylo možno parafrázovat Leninova slova, ale v opačném sledu: "Dva kroky vpřed, jeden krok vzad." Neoliberalismus představuje oproti sociálnímu státu dejme tomu sedmdesátých let ovšem krok zpátky - ale právě že ani on nemůže udělat už víc, nežli jenom ten zpětný krok jediný.

    Ale zpátky k té redefinici neoliberalismu. Do určité míry současný stav připomíná svou neurčitostí to, co Marx v politické rovině nazval "bonapartismem". Tedy stav, kdy "stará vládnoucí třída už nemá sílu sama vládnout - a nová třída tuto sílu ještě plně nenabyla". A tak vznikne určitá - z třídního hlediska patová - situace. Kdy pak stání administrativa může navenek budit dojem že vládne neutrálně, v "zájmu všech"; ale ve skutečnosti stále ještě potají přihrává třídě staré. Neboť ta sice už nevládne přímo politicky, ale stále fakticky vládne její ekonomicko-společenský systém.

    Nějaký takový stav máme i dnes. Kapitalismus se přežil historicky, sociálně, mravně a ekologicky; ale stále se ještě (dostatečně) nepřežil ryze ekonomicky.

    Oproti tomu socialismus se stále ještě nedokázal vzpamatovat z toho, že jeho první, přímočarý, frontální (vlastně způsobem beranidla) pokus překonat kapitalismus skončil katastrofou. Socialismus si je vědom své historické a humánní progresivity vůči kapitalismu; ale není v současné době schopen zformulovat funkční a přesvědčivý koncept ani ekonomiky, ani samotné společnosti.

    A tak tu máme jakousi míchanici obou forem, jakousi "přetahovanou", kdy jednou jedna strana celý ten komplex společenských vztahů přetáhne trochu víc k sobě, podruhé zase strana druhá. "Neoliberalismus" je v tomto soupeření ovšem tou stranou zaměřenou do minulosti; ale jak řečeno on už nemá (a nebude) mít sílu natrvalo restaurovat "čistý" kapitalismus podle svých představ.
    PM
    December 3, 2018 v 21.19
    Neomarxismus
    je mi hlavně znám jako produkt frankfurtské školy (Adorno/Freud /Marx).
    Dnes v období postmoderny a pravicovou revolucí prosazeného neoliberalismu (tržní absolutismus vídeňské školy (Hájek /n.r.t.))
    je pojem neomarxismus -
    - z leva vesměs označením snahy o "kontaminaci" současného neoliberálního absolutismu trhu sociálními, ekologickými ap. etickými hodnotami.
    - z prava vesměs označením účinné zbraně proti narušitelům/kontaminaci etiky neoliberalismu........bych tak trochu komprimovaně mínil.
    December 4, 2018 v 5.35
    No, především už nejsou žádní uvědomělí proletáři, kteří by se především měli spojovat. Protože marxismus není o spojování kohokoliv s kýmkoliv za účelem mezinárodní spolupráce, nýbrž o spojování proletářů, které má směřovat k nastolení nových výrobních vztahů a tím i nového systému.
    Ale říkám: je to už minulost, a proto ho nechme plavat.
    December 4, 2018 v 7.46
    To já se už rozhodně s nikým spojovat nechci. Leda zúčastnit se něčeho (konkrétní akce) nebo spolupracovat na něčem, když ovšem budu vědět na čem a s kým.
    JP
    December 4, 2018 v 10.12
    Produkt Frankfurtské školy
    Ano, právě v tom je ten kámen úrazu, pane Petrasku: že to co se dnes nazývá "neomarxismem" (a co by tedy vlastně mělo být transformací pozitivního jádra původního marxismu do moderní doby) - tak toto v podání těchto pánů profesorů mutovalo k jakési čistě akademické záležitosti. Která pak víceméně přirozenou cestou ztratila veškerý svůj původní dějinný impuls.

    Nechci tím nijak zavrhovat či snižovat ani intelektuální výkon, ani mravní nárok aktérů oné "Frankfurtské školy". Z hlediska čistě teoretického jsou jejich vývody velice přesvědčivé, a v mnohém velice správně kritizují i chyby a deficity toho původního marxismu. Ale jak řečeno: zároveň s touto oprávněnou kritikou se v tomto akademickém teoretizování ztratil samotný základ věci.

    Anebo ještě jinak: ti frankfurtští páni profesoři dokázali odhalit chyby Marxovy koncepce; ale sami je nedokázali nijak pozitivně vyřešit. A tak na místo reálného dějinného činu nastoupila jenom - vposledku sterilní - akademická kritika.

    Takže se skutečně centrum pozornosti - a reálných aktivit - z oblasti materiální přesunulo do oblasti obecně humánní (genderová problematika, migrace apod.). Nic proti tomu, to všechno jsou závažná témata, ale bez jejich zakotvení v samotných kořenech společenského dění, společenské a dějinné dynamiky to všechno jenom tak nějak "visí ve vzduchu".
    JN
    December 4, 2018 v 12.19
    Z hlediska pana Petraska (3.Prosince 2018, 21:19:56)
    se o neomarxismu vlastně nesmí mluvit kriticky, protože to mluvčího ihned zařadí na pravou (nelegitimní) stranu politického spektra.

    Z tohoto pohledu je tedy předchozí příspěvek pana Poláčka "účinnou zbraní proti narušitelům/kontaminaci etiky neoliberalismu"...... bych tak trochu zklamaně dodal.
    December 4, 2018 v 17.1
    Já se za intelektuálku nepovažuji, pane Krupičko, takže mě se to vlastně ani nedotklo.
    MP
    December 5, 2018 v 10.13
    Evě Hájkové
    Přinejmenším v jednom bych o tom marxismu určitě mluvil. Jde o to, že Honza Keller vědomě podvádí.

    Ví, že existuje jedna brožurka, která vstoupila do dějin marxistického myšlení a která se -- řečeno mírně -- vyjadřuje nehezky o irských dělnících stlačujících mzdy anglické dělnické třídy. Jen ji nenapsal Marx, ale mladičky Friedrich Engels. Kontrastně k tomu se v Ekonomicko-filosofických rukopisech mluví o Irsku v každém velkém průmyslovém městě v souvislosti s radikálním odcizením dělníka (tedy s důrazem na rozpory kapitalismu situované a mrzačené [univerzální] lidství dělníka)

    V Komunistickém manifestu je to už zcela explicitně: conditio sine qua non vzniku dělnické třídy je překonání parciálních zájmů, které bezprostředně staví jednotlivé dělnické skupiny proti sobě.

    Keller referované texty kdysi do omrzení četl na škole, dokonce nás to v některých případech učili stejní přednášející (byť jeho v Brně a mě v Praze), později komentoval ve svých knihách řadu autorů, kteří právě tyto motivy v marxismu akcentovali. Takže nemůže nevědět a vědomě lže.

    Na druhou stranu, v generační skupině dnešních třicátníku až čtyřicátníků, kteří pro sebe začali objevovat marxismu, jak rozum brali od poslední třetiny devadesátých let do první dekády našeho tisíciletí, je opravdu málo těch, kteří by si odkazované texty vůbec poctivě přečetli, a pokud už ano, tak bez příliš silných ideologických brýlí. Proto si Keller může tu dezintepretaci klidně dovolit bez rizika, že se mu vysmějí.

    (Sakra, když to tak počítám, ono je některým z té generační skupiny je už kus přes čtyřicet, nějak rychle zestárli v mladém věku :-)
    December 5, 2018 v 10.48
    M. Profantovi
    Abych pravdu řekla, neumím to posoudit. Ale vzpomínám si, že nebožtík Josef Heller, který frankfurtskou školu za marxismus neuznával (ostatně málokoho uznal za marxistu), si ani o Kellerovi nemyslel, že je marxista (a sám Keller se k tomu tehdy tuším také nehlásil). Dokonce o něm řekl (Heller o Kellerovi), že je dost namyšlený.
    + Další komentáře