Na světě je 206 států. Česká republika se za posledních pět let vyšplhala ve všech myslitelných žebříčcích míry bezpečnosti až vysoko do první desítky. Přesto drtivá většina kandidujících subjektů v letošních komunálních volbách podřídila svou kampaň diskurzu hrozby.

Česká republika rovněž zažívá jednu z nejnižších nezaměstnaností ve své historii. Přesto volby znovu otevírají téma „nepracujících Romů“ — v případě prezidenta Zemana navíc mimořádně odporným, fašistickým způsobem, konkrétně glorifikací zákonů druhé republiky. Právě zde bohužel začíná naše letošní Štěstí z šesti.

Miloš Zeman při hledání dna prohloubil Mariánský příkop

V den voleb pokračoval Miloš Zeman v aktivním roztírání rasistického hovna, které si začátkem týdne s nápřahem rozplácl do tváře jako klaun dort. Svůj původní výrok, v němž ocenil, že Romové za komunismu museli pracovat, jinak je čekaly nucené práce, korigoval v rozhovoru s romským reportérem České televize Richardem Samkem způsobem, vzhledem k němuž bychom se redaktorovi České televize nedivili, kdyby se uchýlil k nějaké formě spontánního násilí. Z pozice zaměstnance prognostického ústavu Zeman prohlásil, že Romové za minulého režimu nijak netrpěli, a Samkovi vmetl se šklebem do tváře, cože jsou vlastně za národ.

Romové nad věcí

A právě reakce českých Romů a Romek na hradní hnojomet je projevem nejdrtivější morální převahy letošních voleb. Stovky z nich začaly na svých facebookových profilech zveřejňovat své fotky ze zaměstnání. Paleta snímků ukázala, že spousta z nich zastává dělnické nebo nekvalifikované pozice.To jsou práce, ve kterých je zapotřebí obrovská dřina a které jsou u nás mizerně ohodnocené, přestože je někdo dělat musí a chod naší země na nich stojí: uklízečky, pradleny, montážní dělníci, obráběči, výkopoví pracovníci, jeřábníci, řidiči dodávek…

Odzbrojující iniciativa romské veřejnosti je už teď jednou z nejpozitivnějších událostí voleb, ovšem také naší velkou ostudou, že vůbec musela vzniknout.

Romští kandidáti: Me džav! A so tu?

Nejlepší možnou odpovědí na periodicky se vracející rasismus a anticiganismus je pozitivní akce — a pro ni jsou volby ideální příležitostí. Odhaduje se, že v letošních volbách kandiduje zhruba mezi dvěma a třemi sty Romek a Romů. Romky tvoří přibližně třetinu, což odpovídá celkovému průměru z 216 tisíc kandidujících v letošních volbách. V posledních komunálkách získalo zastupitelský mandát jen 13 Romů nebo Romek.

Nízká bývá i sama volební účast romské populace. Studenti v Chotěboři proto v rámci kampaně #medzavasotu natočili popularizační video, které má Romy motivovat k volbám. Chybějící občanská aktivita je jedním z důvodů, proč zůstávají Romové stále v roli pouhých obětí laciného politického anticiganismu.

V záplavě rasistických kampaní je třeba ocenit hnutí Žít Brno, které šlo do voleb mimo jiné se spotem svých romských kandidátů. Jsou-li totiž už nějací Romové na kandidátkách, nebývají většinou nijak zvlášť vidět.

Věděli jste třeba, že do Senátu letos kandidují Petr Jano, nezávislý romský kandidát v Chomutově, nebo Petr Kováč za Romskou demokratickou stranu v Brně? Nejsou sice podle bookmakerů zrovna favority, soudě dle zastydlého českého rasismu je ovšem i jejich kandidatura důležitou občanskou aktivitou.

SPD: Nelegální migrace mezi městskými částmi

SPD Tomia Okamury se jako jediná strana ani netváří, že by měla nějaký jiný politický názor než xenofobii. V posledních parlamentních volbách uspěl Okamura mimo jiné díky tomu, že se mu kromě masivního výlepu obřích billboardů podařilo proniknout až do nejosamocenějších schránek naší země se svými volebními novinami. Ani v letošních komunálních volbách nenechal tým SPD nic náhodě a své umění šířit strach a lži v bulvárním hávu ještě prohloubil. Ve všech městech byly s předstihem k dostání volební noviny Na vlastní oči, v nichž SPD kupříkladu tvrdí, že Evropská unie posílá do Orbánova Maďarska tanky.

Okamurovci na Praze 1 byli nakonec tak zaneprázdnění lhaním a strašením, že si zapomněli zřídit trvalé bydliště v místě, kde kandidují. Hlasy pro nadpoloviční většinu z nich jsou neplatné. Takhle holt dopadá nelegální migrace mezi městskými částmi.

Anarchie v Praze, migranti v Mníšku

Lživé kampani SPD před volbami zdatně sekundují tradiční strany se svými apokalyptickými vizemi o záplavě migrantů a anarchistických živlů. Zatímco jediná skutečná hrozba, již jsme v létě naplno pocítili, je rozvrat klimatu, pražští občanští demokrati plánují nastolit „pořádek proti anarchii“. Ti brněnští zase chtějí „čisté město“. V jazyce ODS oba slogany znamenají dobře zorganizované kolony aut, v nichž jednotlivci s naplno jedoucí klimatizací tráví zbytek městské populace.

Starostka Havířova Jana Feberová oslnila komunálním billboardem „Havířov bez migrantů“, aby upozornila na hlavní prioritu sociální demokracie pro stagnující obec. Její billboard stojí u rozestavěného chodníku, který Havířov bez migrantů zjevně není schopen dokončit.

Nejkomičtěji potom působí ustrašený agitační článek starosty dvoutisícového Mníšku pod Brdy Petra Digrina s názvem „Migranti do Mníšku nepatří“. Škoda že tak občansky uvědomělí nebyli obyvatelé sousední tisícové Řitky, které toho času dělá starostu Kamil Abidd (!). Takhle to dopadá, když neřeknete rezolutní „migranty v Řitce nechceme“…

Ukázkové dobro v podání Koalice pro otevřený Vsetín

„Milá dcerko, moc bych si přál, aby ses v únoru narodila do lepšího Vsetína. Proto chodím po nocích vylepovat plakáty na pouliční lampy, v dešti roznáším volební noviny a v Semetíně mě při kampani málem pokousal pes.“ Těmito slovy začíná dopis, který na svém profilu zveřejnil v předvečer voleb Michal Berg, kandidát na starostu za Koalici pro otevřený Vsetín. Jeho kampaň se do značné míry vymyká všemu, na co jsme letos mohli narazit. Jeho hnutí se pokouší konečně sestřelit nepřemožitelnou kliku kontroverzního lidovce Jiřího Čunka, která nese výrazný díl odpovědnosti za marast současného Vsetína.

Jejich vsetínská kampaň je pravým opakem alibistické kampaně ČSSD v Havířově. Proti absurdnímu mávání neexistujícími migranty se Otevřený Vsetín od začátku soustředil na všechno to, co skutečně ovlivňuje život lidí na maloměstě: zeleň v ulicích, kulturní život, cena MHD, městské bydlení, kapacita školek, práce, zdravější jídlo ve školách.

Proto kampaň dokázala dát dohromady normální Vsetíňáky, které spojuje jediná věc: není jim lhostejný osud jejich města. Majitel hudebnin, vedoucí obchodu s textilem, lékař, učitelka angličtiny, ale i provozní bowlingu nebo zoolog z Valašského muzea.

Úspěch Michala Berga by tak byl nejen úspěchem Vsetína, ale také úspěchem skutečné komunální kampaně, a tedy tak trochu i vítězstvím nás všech.