Spolu s kolegy jste zkoumal volební výsledky a našel jste mnoho chyb. Mojí známé se například stalo, že při volbách do Evropského parlamentu dala preferenční hlas člověku, který byl na volebním lístku až na druhé straně. Když se poté dívala na výsledky, zjistila, že v celém volebním obvodu tenhle kandidát nezískal ani jeden preferenční hlas. Jde o obvyklou chybu? Stalo se vám někdy něco podobného?

Mně osobně ne, ale mé manželce ano. Jednou jí ve volební místnosti řekli, že už volila. Člen komise omylem zaškrtl paní, která byla v seznamu pod mou ženou. Takže vznikla podivná situace, se kterou se prakticky nedá vypořádat.

Jak to dopadlo?

Naštěstí se to stalo na malém okrsku a jeden ze členů komise znal tu paní, se kterou si mou manželku spletli. Nakonec se vše vysvětlilo. Ale obecně je podobná situace neřešitelná.

Není řešením těchto a podobných chyb digitalizace a elektronizace voleb. Je správné, aby hlasy i v jedenadvacátém století stále sčítali lidé ve volební komisi?

Je pravda, že elektronizace by pomohla vyřešit některé problémy se sčítáním hlasů. Ve skutečnosti by jich ale mnohem více způsobila. Za největší hrozbu považuji, že v současnosti existují státy, které se snaží ovlivnit volby v jiných zemích. Platí si špičkové hackery, kteří se nabourávají počítačové systémy . V tomto kontextu považuji elektronické sčítání volebních výsledků za bezpečnostní hrozbu.

Zajímalo by mě, zda jste byl někdy ve volební komisi, když se zabýváte chybami, které komise dělají?

Ano, chodíval jsem do komisí pravidelně. Takže se dá říct, že problematiku sčítání hlasů znám i z praxe.

A doporučujete to i studentům?

Určitě. Je důležité, aby do volebních komisí chodili mladí lidé. Navíc nám pomáhají s výzkumem. Nabádáme je, aby sledovali dění ve volebních místnostech a nakonec jim rozdáváme dotazník, díky čemuž si můžeme udělat obrázek o současné situaci a problémech při sčítání hlasů.

Vraťme se k vašemu výzkumu. Jaké jsou nejčastější pochybení při sčítání hlasů, zejména v kontextu blížících se komunálních a senátních voleb?

Komunální volby bývají zpravidla nejvíce náchylné k problémům, protože jsou složitější než běžné volby. Lidé nevolí pouze jednoho kandidáta či stranu, ale mohou dávat hlasy také napříč kandidátkami.

Ve výzkumu jsme odhalili několik obecných problémů, například občasné slepování lístků k sobě kvůli nekvalitnímu papíru. Stávalo se také, že v některých komisích odhalili větší množství odevzdaných hlasů mimo obálku. Zde jsou nejčastěji na vině nedostatečná školení, kterými členové komisí prochází, a proto nepodávají voličům dostatečné informace.

Pokračujte...

Problémy hrozí i při sčítání hlasů. Pro volebního komisaře není složité přidat kroužek na hlasovací lístek a tím jej zneplatnit, případně při sčítání lístek rovnou zahodit. Zabezpečení volebních uren pomocí pásek, přes které se podepíše předseda volební komise, také není dostatečnou zárukou, že v noci z pátku na sobotu nebude nikdo s hlasy manipulovat.

Z našeho výzkumu vyplynulo, že se nejedná o plošný problém, který by nějakým způsobem narušoval právoplatnost voleb. Většinou jde o detaily, které způsobují nepřesnosti v konečném výsledku. Objevili jsme ale také několik volebních okrsků, kde byly problémy při sčítání hlasů vážné, někde dokonce záměrné.

U kterých okrsků máte podezření, že volební komise manipulovala s hlasy záměrně?

U komunálních voleb — zejména v malých obcích — mohou i drobné přešlapy způsobit velké rozdíly při sčítání. Zaznamenali jsme případy, kde chyby poškodily pouze jednu stranu a tudíž byly zřejmě záměrné. Konkrétní okrsky ale říkat nebudu. Smyslem našeho výzkumu nebylo odhalit viníky a potrestat je, ale představit systémové problémy, které volební zákon v současnosti má a navrhnout jejich řešení.

Jaká řešení tedy navrhujete?

Návrhů jsme předložili několik.. Patří mezi ně kvalitní školení všech členů komisí a zvýšení jejich odměn, zabezpečení volebních uren pomocí pečetí nebo zákaz používání modrých propisek ve volebních místnostech.

Která z navržených opatření již ministerstvo vnitra uvedlo do praxe?Ministerstvo v součinnosti s Českým statistickým úřadem zkvalitnilo školení, kterými jednotliví členové komisí procházejí před zahájením voleb. Zároveň zvýšilo odměny pro členy volebních komisí, kteří by tedy měli vědět, jak správně sčítat a být více motivováni.

Stejně tak by letos členové komisí neměli mít modré propisky, aby se nemohlo stát, že předseda volební komise zneplatní hlas doplněním kroužku k jednomu z kandidátů. Nově je také povinné sčítání hlasů ve dvojici. Nejpodstatnější změny však ministerstvo vnitra chystá zavést novelou volebního zákona, který na začátku září ve třetím čtení schválila Sněmovna.

Jsou tyto návrhy pro nápravu problémů se sčítáním hlasů dostatečné, nebo něco podstatného chybí?

Plány ministerstva schvaluji. Přijdou mi důležité a míří správným směrem. Volební zákony je potřeba pravidelně revidovat a upravovat na základě problémů, které se během voleb vyskytnou.

V tomto případě byl spouštěčem změn případ z loňských parlamentních voleb. Tehdy mandát za ODS nejprve oficiálně získal bývalý ministr zemědělství Petr Bendl, aby po měsíci Nejvyšší správní soud rozhodl, že poslanecký post na základě nového sečtení preferenčních hlasů patří starostovi obce Líbezice Martinovi Kupkovi. Snad bude příště ministerstvo reagovat rychleji a dá na rady odborníků.

Není ale největším problémem nakonec samotný systém, který je v komunálních volbách používán? Pomineme-li jeho složitost, tak například možnost volit napříč kandidátkami často přispívá ke vzniku pestrobarevných zastupitelstev, kde se jen těžko skládá většina...

K volebnímu systému do zastupitelstev jsem poměrně kritický. Jeho základní idea je ovšem správná. Umožňuje voličům podporovat ty kandidáty, které znají bez ohledu na stranickou příslušnost. Lidé mohou hlasovat pro celou kandidátku, případně své hlasy rozdělit i mezi kandidáty z různých politických stran. V praxi ale systém příliš dobře nefunguje.

Když totiž člověk zakroužkuje někoho z dolní poloviny kandidátky, zároveň tím v logice přepočítávání hlasů podpoří celou kandidátní listinu, tedy i lidi z její horní poloviny, které neměl v úmyslu volit. Nejvíce tyto rozpory vyniknou mezi velkými a malými městy. Ve větších sídlech se obvykle volí celé kandidátky. Naopak v těch menších lidé častěji kroužkují své známé.

Spolu s komunálními volbami budou lidé rozhodovat i o obsazení třetiny Senátu. Senátní volby — především druhé kolo — obvykle provází nízká účast. Považujete za vhodné dnešní dvoukolový systém měnit, tak jak navrhují někteří senátoři v čele s Jiřím Dienstbierem?

Jsem příznivcem jednokolového volebního systému. Druhá kola senátních voleb se konají samostatně bez spojitosti s jinými volbami. Účast u nich bývá velmi nízká, což může být problém pro jejich legitimitu. Nicméně jednokolové volby mají zásadní problém: prakticky v nich nelze získat většinu.

Ze zahraničí známe několik druhů jednokolových volebních systémů. Nejčastější je anglosaský, australský a doplňkový model. U anglosaského systému relativní většiny, získává mandát vítěz prvního kola. Pro Českou republiku se ovšem nehodí. Máme jinou politickou kulturu než ve Velké Británii nebo Spojených státech amerických, kde se lidé nejčastěji rozhodují mezi dvěma silnými kandidáty.

Pro naše prostředí se mi zdá nejvhodnější doplňkový volební systém. V něm kromě svého favorita občané zvolí ještě druhého kandidáta, kterému dají preferenční hlas. Pokud nikdo nezíská nadpoloviční většinu hlasů v prvním kole, sčítají se druhé preference dvou kandidátů s nejvyšším počtem prvních preferencí.