Jak tradiční je tradiční rodina? Čtěme Bibli, tam to všechno je

Ivan Štampach

V souvislosti s akcemi za rovnoprávnost lidí s menšinovými erotickými preferencemi se i u nás vždy vyrojí zástup amatérských inkvizitorů, kteří se ve svých diskriminačních výrocích zaštiťují ochranou tradiční křesťanské rodiny. Co to je?

Občas se kolem parlamentních nebo vládních iniciativ, například kolem ratifikace Istanbulské úmluvy nebo kolem nedávného pokusu ústavně omezit manželství na svazek muže a ženy, objeví téma tradiční rodiny, popřípadě spolu s jinými, blíže neurčenými, prý také tradičními hodnotami. Ty se zvlášť hodí při hlásání nesnášenlivosti k islámu.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

V těchto dnech skýtá příležitost k nové prezentaci toho tématu týdenní Prague Pride, festival lidí se snad menšinovými erotickými preferencemi a také lidí s alternativní pohlavní příslušností. Snad stojí za připomenutí, že vedle poněkud komercializovaného hlavního programu a nezávisle na něm probíhá Alt Pride, alternativní program, který si víc všímá sociálních potíží těchto a dalších menšin.

Jiří J. Stodola, kterého historik Rudolf Vévoda trefně označil za amatérského inkvizitora, na okraj festivalu vyslovil to, co v různých verzích často slýcháme, že tradiční rodina existuje nejpozději od počátků lidského rodu. Na to by bylo třeba podívat se podrobněji.

Kde by se dal hledat tradiční model rodiny před počátkem lidstva? Je pravděpodobné, že lidé tohoto názorového zaměření nemíní živočišné předky člověka. Tam by se našly různé modely, například model samce se stádem samic nebo třeba model lví rodiny, ve které otec zabije a sežere své potomky, pokud je lvice neubrání. A už úplně stranou bychom museli nechat živočichy, kteří v průběhu života mění pohlavní příslušnost (například některé druhy hmyzu, ryb nebo korálů).

Druhý důvod, proč obhájci údajné tradiční rodiny nemíní živočišné předky, je to, že mají vůči příbuznosti člověka s ostatními živočichy výhrady. Každou nesmrtelnou duši, která je základem lidství, tvoří Bůh jednotlivě z ničeho a tato duše se ujímá matérie a tvoří z něj lidskou bytost. Biologická návaznost je nepodstatná, případně u některých zastánců těchto názorů zcela vyloučená.

Pak by ovšem linie tradiční rodiny mohla vést až k předobrazu člověka v Bohu. Člověk je přece stvořen k Božímu obrazu, má být podle vyprávění o stvoření na začátku Bible (Gen 1, 26,27) Bohu podobný. Jak je to tedy podle jejich teologie s Bohem?    

Je-li v Boží Trojici přece jen nějak, aspoň náznakem, zastoupen i ženský princip, předobraz ženství, byl by to Duch svatý. Foto Philippe Leroyer, Flickr

Syn se podle kréda zrodil z Otce přede všemi věky. Aby nám to snad nepřipadalo jako nedopatření, je o něco dál o Synu znovu řečeno, že je zrozený, ne stvořený, jedné podstaty s Otcem. Nebudeme věnovat zvláštní pozornost kiksu českých překladatelů kréda, kteří nechají účastníky nedělních bohoslužeb recitovat (nebo zpívat) církevní autoritou odsouzený blud. Syn jedné podstaty (řecky tautoúsios) s Otcem by byl totožný s Otcem. V řeckém originálu vyznání víry je slovo homoúsios, což znamená stejné podstaty s Otcem, tedy rovněž božské. Je však jinou hypostazí, tedy podstatou.  

Všimněme si však rodícího Otce, a to je vskutku zvláštní předobraz lidské rodiny. V Boží Trojici je ještě Duch svatý. Ten je v hebrejské Bibli zván Ruah. A to je, nebo aspoň původně bylo slovo ženského rodu. Otci a Synu se jaksi samozřejmě připisují mužské atributy. Je-li v Boží Trojici přece jen nějak, aspoň náznakem, zastoupen i ženský princip, předobraz ženství, byl by to Duch svatý.

Tyto trochu zamotané spekulace nás však nenechávají v klidu. Otec ve věčnosti rodí Syna bez jakékoli účasti ženského principu. A pak, Otec spolu se Synem vydechují, jak čteme v teologických spisech, a to jediným dechnutím (una spiratio), Ducha. Je-li toto božský archetyp rodiny, pak je opravdu záhadou, jak se má na úrovni tvorstva tento předobraz naplňovat.

První lidé to taky měli podle Bible zvláštní. Ve druhém (a odlišném) vyprávění o stvoření světa, země, života a lidstva, které začíná veršem Gen 2, 4, je Eva stvořena z Adamova žebra (případně boku). Když se Adam probudí z narkózy po této operaci a vidí ženu, říká: Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou (išša) se nazývá, vždyť z muže (iš) vzata jest. (Gen 2, 23)

Eva má tedy zřejmě totožný genetický kód s Adamem. Je, současným jazykem řečeno, jeho klonem, třebaže překvapivě nikoli stejného pohlaví? Je pozoruhodné, že právě taková dvojice má potomky, jimiž máme být my všichni.

Biblisté by nás asi napomenuli, že příběh stvoření nemáme brát doslovně. Na to můžeme klidně přistoupit. Dva příběhy o stvoření v prvních kapitolách Bible jsou tak rozdílné, že je snad ani doslova brát nelze. Proč však potom brát doslovně různé příkazy jinde v textu Bible, jichž se dovolávají obhájci tradiční rodiny? Jak doslovně brát autoritu, která učí (v katechismu), že soužití dvou mužů nebo dvou žen je mravní spoušť a nezřízenost?

Druhé dějství božského dramatu se odehrává, když se naplnil čas. Druhá hypostase (podstata, osoba) v Bohu se stává člověkem. Jak k tomu dochází? Syn je jako člověk počat Otcovým svrchovaným stvořitelským aktem v lůně Marie bez účasti muže v roli otce. Lidové podání činí z Boha Otce cosi jako božského partnera (podle jiné verze jím měl být anděl). Standardní teologie však nic takového nepředpokládá. Mužský princip je u početí Ježíše prostě nepřítomný.

Kromě Otcovy role se v biblické zprávě o vtělení Boha zmiňuje i účast Ducha. Tento, dejme tomu, kvazi-ženský princip je ve hře tak, že Marii „zastínil“, aniž bylo jasno, co blíže toto zastínění znamená. Ať je to cokoli, ani v tomto případě nejde o standardní rodinu, jejíž výčet tradicionalisté mantricky opakují: otec, matka, děti.

Další komplikací pro ty, kdo berou Bibli jako věcně korektní popis dějinných událostí, je Mariin snoubenec a Ježíšův pěstoun Josef. Josef Matoušova evangelia je zcela jiný člověk než Josef Lukášova evangelia. Mají shodné jen jméno.

Matoušův Josef je syn Jákobův a ten v celé dlouhé linii navazuje na syna krále Davida, panovníka Šalomouna. Lukášův Josef má za otce Heliho, a ten navazuje na Davidova syna Nathana (případně Nathama). Jsme tu opět s problémem biblické faktografie. Lze pokyny ohledně manželství (ovšem ve Starém zákoně manželství polygynního) brát doslovněji než dva Josefy, Mariiny partnery? Obhájci tradičních křesťanských hodnot a mezi nimi i tradiční rodiny to mají opravdu těžké. 

    Diskuse
    K těm zajímavým teologicko-filozofickým úvahám Ivana Štampacha připojme ještě tolik, že to zmíněné stvoření individuální lidské duše "z ničeho" Bohem je naprostý ontologický nesmysl.

    Nikdy a za žádných okolností nemůže nějaké "něco" (a tedy i lidská duše) vzniknout v plném smyslu z "ničeho". Přes tento absolutní ontologický zákon se nemůže přenést ani Bůh.

    Všechno "nové" může vznikat pouze a jedině metamorfózou jsoucího; ale ne "ex nihilo".
    August 10, 2018 v 12.6
    A kde je vlastně psáno, že Bůh stvořil lidskou duši z ničeho? Stvořil přece člověka z "prachu země".
    "I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem".

    Mimochodem, pod pojmem "nic" si každý představuje něco jiného. Někdo třeba řekne, že v prázdné krabici není nic. A on je tam zatím vzduch.
    A co tahle biblická rodinka - Josef, Marie, Ježíš a jeho sourozenci?
    (muž, žena a děti)
    Není spíše ona konzervativním předobrazem, než nějaké techtle mechtle Boha sama se sebou?

    Bůh je všemocný, pane Poláčku.
    Mocnější než ontologie.
    Navíc všude ve vesmíru pořád něco vzniká z ničeho - páry částice - antičástice neustále vznikají. Všude možně, i v mezigalaktické prázdnotě. Ano, během několika kvant času zase zaniknou ve vzájemné kontrakci, nicméně vznikají.

    Možná ještě lepší příklad je (fyzikální) pole, paní Hájková. Pole, které umožňuje částicím, aby se realizovaly.
    Podle mě je i Duch svatý jistá forma pole.
    August 10, 2018 v 17.51
    I Ježíš musel řešit všelijaké zapeklité otázky, které mu předkládali farizeové. Některé se týkaly i manželství. Například: Jedna žena byla postupně provdána za sedm mužů, kteří jeden po druhém zemřeli. Nakonec zemřela i ona. Kdo bude jejím mužem po zmrtvýchvstání?
    To budou žít v polyamorii?
    A Ježíš jim na to odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží! Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé".
    August 10, 2018 v 17.59
    Panu Morbicerovi
    Já si nejsem jistá, pane Morbicere. Někde totiž píšou, že Duch svatý není žádná energie, ale že je to Boží osoba. ( http://www.vira.cz/Texty/Glosar/Duch-svaty-letnice.html )
    Já beru Ducha svatého spíš jako Boží přítomnost nebo Boží lásku, která nás spojuje s Bohem.
    VP
    Gen1,1Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. 2Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch.
    Lk 1,34„Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“
    35„Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. (Tady bratr Štampach nesprávně citoval)
    Lk 3,21Zatímco se křtil všechen lid, byl pokřtěn i Ježíš. Když se modlil, otevřelo se nebe 22a Duch svatý na něj sestoupil v tělesné podobě jako holubice. Z nebe tehdy zazněl hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si oblíbil.“
    Lk 4,1Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť. 2Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl.
    Jan 16, 5„Teď odcházím k Tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: ‚Kam jdeš?‘ 6Kvůli tomu, co jsem vám řekl, naplnil vaše srdce zármutek. 7Říkám vám ale pravdu: Je pro vás lepší, abych odešel. Když neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; když ale odejdu, pošlu ho k vám.
    Sk 2,1Když přišel den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu. 2Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. 3Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. 4Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
    Sk 8,14Apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, a tak k nim vyslali Petra a Jana. 15Ti přišli a modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého.
    Sk 13,2Jednou, když uctívali Pána a postili se, Duch svatý řekl: „Oddělte mi Saula a Barnabáše pro dílo, k němuž jsem je povolal.“ 3Po půstu a modlitbě na ně tedy vložili ruce a propustili je.4Oni pak, vysláni Duchem svatým, přišli do Seleukie, odkud odpluli na Kypr.
    Atd.
    VP
    Myslím, že není potřeba znásilňovat ani znejisťovat Boží slovo - Bibli. Každý má svědomí a bude-li jednat podle svědomí a neškodit druhým, Bůh ho povede.
    JP
    August 11, 2018 v 12.54
    Lidská duše a vznik z ničeho
    Ty elementární částice naprosto nevznikají "z ničeho", pane Morbicere. Je to v každém případě energetický proces, jenom změna jevových forem energie. A energie, to skutečně není nějaké "nic".

    Z ničeho - ze skutečné, absolutní nicoty - nějaké "něco" nevytvoří ani samotný Bůh. I kdybychom skutečně přijali ten obraz, že Bůh stvořil svět - pak by ho nemohl stvořit z ničeho jiného, nežli buď z nějakého materiálu, základu který tu už byl; anebo ze sebe samého.

    Ten druhý případ - kdy tedy by Bůh stvořil jsoucí svět ze sebe sama - by byl celkem vzato dost dobře možný tak, kdyby Bůh znamenal totéž, co samotné Bytí. V tom případě tedy vznik materiálního (přesněji: jevového) světa by byl jenom přeměnou toho obecného Bytí v ty hmatatelné, viditelné formy našeho současného vesmíru. Nebylo by to ale ovšem žádné vzniknutí "z ničeho", nýbrž právě jenom změna forem toho, co je o sobě stálé a věčné.

    --------------------------

    Co se ovšem toho stvoření člověka týče: Ivan Štampach tady cituje konzervativní zastánce tradiční rodiny a jejich přesvědčení, že každou lidskou duše tvoří Bůh individuálně "z ničeho". Což - jak jsem poukázal - je principiální nesmysl.

    Křesťanská teologie jako taková v otázce duše naprosto neposkytuje nějaké jednoznačné vysvětlení, což se ukazuje především v souvislosti s dědičným hříchem: podle jednoho výkladu s každým narozeným dítětem vzniká duše zcela nová (pak je ovšem možno jen velice obtížně vysvětlit, jak by tyto zcela nové duše mohly být zatíženy Eviným hříchem, když s její duší nemají nic společného). Podle druhého pojetí duše přechází z generace na generaci; to by sice mohlo vysvětlit ten "dědičný hřích"; ale pak zase vzniká ta potíž s tím, že lidí - a tedy těch duší - je stále více. Zkrátka: když ta duše z rodičů přejde na prvorozené dítě, pak už logicky nemůže přejít na žádné dítě další, protože už je v tom prvém.

    Pane Pospíšile, proč se domníváte že I. Štampach - ohledně zrození Ježíše - něco nesprávně citoval? Nepodařilo se mi tady žádnou nesrovnalost najít.

    -------------------------------------

    Ale právě v té souvislosti s aktem Ježíšova zrození se znovu vyjevuje jedna zcela zásadní nelogičnost v podáních evangelií.

    Takže tedy: na Marii sestoupí "Duch svatý". Je to tedy sám tento Duch svatý, kdo přináší iniciační impuls pro zrození Ježíše. To znamená: ten Duch svatý je v Ježíšovi od samotného prvopočátku, je v něm, oba jsou jedno a totéž.

    Jak pak tedy vůbec může být, že Ježíš - po svém příchodu k Janu Křtiteli - to v ů b e c m á z a p o t ř e b í, aby na něj z n o v u sestoupil Duch svatý?... Pokud je Ježíš skutečně zrozen z Ducha svatého, pak toto "sestoupení Ducha svatého" na něj a v něj by bylo v každém případě už jenom zcela přebytečnou duplicitou.

    Je to - pro srovnání - asi tak, jako by někoho, kdo už byl jednou jmenován generálem, na tohoto generála povýšili ještě jednou!
    MP
    August 11, 2018 v 15.51
    Souhlasím plně s Václavem Pospíšilem
    Není třeba překrucovat a znejísťovat Bibli. A v té rozhodně není nukleární párová rodina -- uváděná nepřesně jako tradiční -- jedinou či výsadní formou rodiny. A i katolická tradice (tedy ona forma kresťanství, která žádá k výkladu bible autoritu) to dobře ví. Jsou věci, které je lepší ponechat svědomí než se snažit reglementovat násilným výkladem.
    + Další komentáře