Tak trochu sporná Odduka

Filip Outrata

Občanské aktivity dávají větší smysl než odvolávání se k nadřízené zahraniční autoritě, aby uplatnila své mocenské veto, argumentuje Filip Outrata.

Dopis vyzývající papeže Františka, aby neprodlužoval arcibiskupskou službu pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky jsem nepodepsal, byť ke mně jako k jednomu z organizátorů zřejmě prvního veřejného protestu proti politické činnosti kardinála Duky v roce 2013 doputoval. Ne proto, že bych se během let stal obdivovatelem kardinála Duky.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Mám s tímto dopisem problém teologický. Dopis vychází z pojetí, že papež je „šéf“ církve a biskupové jsou jacísi jeho podřízení, o kterých rozhoduje shora a direktivně jedna jediná osoba. Ve skutečnosti se ale přinejmenším od 2. vatikánského koncilu do římskokatolického pojetí církve vrátila biskupská kolegialita — všichni biskupové jsou nástupci apoštolů, ne pouze papež a ostatní biskupové jen nepřímo.

Představme si, že by tomu bylo naopak: papežem by byl vyhlášený konzervativec, místním arcibiskupem naopak liberál, a skupina konzervativně laděných aktivních laiků a kněží (a že také jsou) by napsala papeži dopis, ať na tohoto arcibiskupa nebere ohled a hned ho pošle do penze. Těžko by to bylo autory dopisu za Dukovo penzionování vnímáno jinak než jako regres, jako snaha o návrat církve do minulosti. Přitom principiálně je to totéž, platilo by stejné pravidlo kanonického práva o tom, že v 75 letech musí každý biskup odejít do penze, a papež by měl stejnou pravomoc toto pravidlo v daném případě zrušit.

nstitut Václava Klause, mistra ve větření lidových nálad, hned využil této příležitosti ke zdůrazňování negativních konotací dopisu — české udavačství,

Pro papeže — římského biskupa přitom žádné podobné pravidlo neplatí, takže když Benedikt XVI. v roce 2013 rezignoval ve věku 86 let, byla to rezignace zcela dobrovolná. A také zcela nebývalá a převratná. Možná by bylo dobré ponechat biskupům možnost na základě svého vlastního uvážení a potřeby dané diecéze, ideálně prodiskutované a odsouhlasené nějakou formou sněmu dané diecéze, rozhodnout sami o tom, že po určitou danou dobu mohou přesluhovat.

Zajímalo by mě, jestli si autorky a autoři dopisu tento rozpor ve svém postoji mezi církví jako mocenskou institucí, kterou kritizují v osobě Duky, a mocenskou hierarchií, ztělesněnou v osobě papeže, k jehož absolutní pravomoci se odvolávají, uvědomují. Dopis bezmála adoruje papeže Františka. Nic proti tomu, ale v situaci, kdy je takové velebení součástí prosby o to, aby papež uplatnil své mocenské „veto“ ve vztahu k arcibiskupovi líčenému negativně, mi to zní prostě falešně.

A možná ještě závažnější otázka: Vnímali nekatoličtí, zejména evangeličtí spolupodepsaní jako problém fakt, že se svým podpisem hlásí k praxi, která v jejich církvích nemá místo, a jež dokonce odporuje samým základům jejich pojetí církve? Že tak vlastně pro určitý konkrétní cíl (odstranění Duky z arcibiskupského stolce, a tím i z pozice jakéhosi nezvoleného a nevítaného zástupce všech křesťanů v České republice), obětovali něco, co by pro ně mělo být zásadně důležité?

Jak se dalo očekávat, vznikl hned dopis na podporu Dominika Duky. A jak se také dalo čekat, jedinou věcí, ve které se oba dopisy shodují, je naprostý respekt k papežské pravomoci rozhodnout. Papež František bude — domnívám se — přihlížet k oběma dopisům, a to ne proto, že oba se v něčem shodují s jeho prioritami (dopis za Dukovo odvolání v solidaritě s uprchlíky nebo postoji k islámu, dopis za jeho setrvání v podpoře tradiční rodiny). Měl by je zohlednit jednoduše proto, že oba odrážejí reálný názor určité části církve, Božího lidu v pražské arcidiecézi. A papež, ani papež František, by neměl být absolutní monarcha.

Před pěti lety se naše vystoupení proti kardinálu Dukovi neslo ve znamení občanského protestu. I křesťané jsou občané, a i křesťané mají právo, a dokonce povinnost pozvednout občansky svůj hlas. Dominik Duka k tomu ostatně sám vyzýval. Myslím, že takto pojatý protest má větší smysl než odvolávat se k nadřízené, navíc zahraniční autoritě. To má v českých historických souvislostech nešťastné konotace, které se svým citem pro vystižení lidových nálad neomylně popsal Institut Václava Klause.

I já stejně jako autoři dopisu doufám, že Dominika Duku na pražském arcibiskupském stolci vystřídá někdo, kdo bude mít moudřejší postoje k některým důležitým otázkám, nebude se pohrdlivě vyjadřovat třeba o odborech, lépe zváží, co a jestli vůbec napíše politickému podnikateli se strachem Tomiovi Okamurovi, a tak dále. A rozhodně věřím tomu, že se papež František nakonec rozhodne moudře, jak nejlépe bude v dané situaci moci.

    Diskuse
    February 15, 2018 v 9.36
    February 15, 2018 v 12.29
    Hlásí se, nebo respektují?
    Zaujalo mě autorovo hodnocení, že nekatoličtí signatáři se "přihlásili k praxi, která v jejich církvích nemá místo" a dokonce náznak, že obětovali nějakou svou zásadu. Je mi bližší vstřícnější "legalistický" pohled, totiž že prostě respektují platnou právní úpravu (vnitřní pravidla římskokatolické církve), kterou nemohou změnit.
    MP
    February 15, 2018 v 13.41
    Protiargument vůči Filipovi Outratovi
    by mohl znít: I nedemokratická pravidla mohou někdy posloužit dobré věci.
    A ještě otázka: Co jiného mají ti nespokojení katolíci dělat? Na koho jiného se obrátit? Když vidí, že je šance se Duky zbavit, tak toho využívají. To je logické a přirozené.
    February 15, 2018 v 13.56
    Co jiného mohou dělat nespokojení katolíci? Třeba odejít z církve. Nebo založit novou. Nějakou bez patriarchátu.
    FO
    February 15, 2018 v 14.1
    M. Plevovi
    Jistě, myslel jsem při tom například na osvícenské absolutisty - reformátory typu Josefa II., kteří určité změny provedli zcela nedemokraticky a shora. To je v něčem podobné Františkově "revoluci shora".

    Co mají dělat? Nabízelo by se, že se mají obrátit na fórum české katolické církve, kde by měla být - ve formě sněmu - i určitá synodní autorita, která by měla dát hlas všem, laikům stejně jako kněžím. Že není a maluji něco, co neexistuje? Prostě se snažím vidět ideální stav, jaký by měl být nastaven, vezmeme-li v úvahu teoretický základ - katolické učení o církvi.
    FO
    February 15, 2018 v 14.2
    J. Guthovi
    Ano, zřejmě máte pravdu, takto vstřícně legalisticky to lze brát, a také to nekatoličtí signatáři pravděpodobně právě takto brali.
    PK
    February 15, 2018 v 14.9
    Děkujeme, paní Hájková, za radu
    Ale zamítá se. Mimo církev není spásy.
    February 15, 2018 v 14.18
    Zřejmě z toho důvodu u stížnosti asistovali nějací nekatolíci.
    February 15, 2018 v 16.13
    Taky jsem se jako evangelík připojil,
    i když jsem měl pochybnosti, zda bych do takové věci měl mluvit. Ale když jsem se dověděl, že jsou nekatolíci nejen mezi podepsanými, ale dokonce zvlášť zmínění v závěru dopisu, tak to beru jako ekumenickou podporu ekumenickým bratřím katolíkům.

    A to kvůli této větě: "Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka dne 26. dubna 2018 oslaví 75. narozeniny, a tudíž podle církevního práva rezignuje na svou funkci arcibiskupa pražského. Rádi bychom Tě požádali, abys jeho rezignaci přijal a mandát již neprodlužoval. Dovol, ať Ti předložíme své důvody."

    Námitky Filipa Outraty jsou legitimní a je dobře, že je vyslovil a vnesl do diskuse další důležitý aspekt.
    VP
    February 15, 2018 v 23.31
    Nevím, proč se tu řeší faktický nebo ideální stav římské církve či evangelických církví. Fakt je, že biskupy jmenuje a odvolává papež. Každý, kdo má nějaký požadavek, stížnost, přání, ..., musí se obrátit na papeže. Ať si myslí o tomto právním vztahu cokoliv.
    + Další komentáře