Buďme fér a dopřejme manželství i homosexuálním párům, vyzývají občanské organizace
Radek KubalaObčanské organizace sdružené v kampani Jsme fér se snaží přesvědčit politiky, aby přijali zákon o manželství pro homosexuální páry. Návrh podporují poslanci z Pirátské strany, proti jsou lidovci a SPD. Ostatní strany váhají.
Valentýnskou akci pro zamilované chystají na středu občanské organizace sdružené v kampani Jsme fér. Společně chtějí prosadit novelu zákona o rodině, která rozšíří možnost uzavírat manželství i na homosexuální páry. Na podporu svého záměru chtějí občanské organizace do začátku letošního května sebrat padesát tisíc podpisů. Lidé procházející centrem hlavního města tak vpodvečer na budově Nové scény Národního divadla uvidí laserovou show. Na podporu akce vystoupí známý slam poetrista Antol Svahilec.
Od roku 2006 platí v České republice zákon o registrovaném partnerství. Podmínky pro registrované partnery a manžele se výrazně liší. Lidé žijící v registrovaném páru nemají společné jmění, nemohou po sobě dědit ani společně nic vlastnit, nemají nárok na vdovský a vdovecký důchod po smrti partnera ani na adopci dětí. Zatímco svatba se dá uzavřít na každé radnici, registrované partnerství lze uzavřít pouze na čtrnácti místech v republice.
„Přestože tuto změnu zákona podporuje přibližně šedesát procent obyvatel České republiky, i tak dané téma vyžaduje širokou společenskou diskuzi. Proto již od dubna minulého roku objíždíme regiony a pořádáme přednášky, na kterých s lidmi o manželství pro všechny diskutujeme,“ řekla Deníku Referendum Lucia Zachariášová, která na kampani Jsme fér spolupracuje. Cílem je podle Zachariášové vysvětlit, že „láska je jen jedna, nemá homo ani hetero verzi a ukázat, o kolik méně právní ochrany mají páry v registrovaném partnerství oproti manželství“.
Registrované partnerství dle Zachariášové přináší každodenní problémy a úkony navíc, které se v manželství řešit nemusejí. Navíc se problémy netýkají jen partnerů samotných. Děti, které v gay a lesbických rodinách žijí, nemají například nárok na alimenty nebo sirotčí důchod po partnerovi či partnerce, kteří nejsou jejich biologickými rodiči a nemohou po nich dědit.
Registrované partnerství nahradilo manželstvím už šestadvacet zemí světa, například v Rakousku, Německu, Austrálii, Španělsku i několika zemích Latinské Ameriky. Obdobnou změnu chtějí lidé z kampaně Jsme fér prosadit i v České republice.
Zákon o manželství pro homosexuální páry již podpořila Pirátská strana i někteří poslanci politického hnutí ANO. „Zrovnoprávnění postavení dětí v homosexuálních i heterosexuálních vztazích by mělo být naším cílem. Aby děti nebyly diskriminovány,“ řekla České televizi před časem poslankyně Radka Maxová (ANO).
Proti návrhu se postavili KDU-ČSL a SPD. V ostatních stranách se o návrhu zákona vede debata, názory se různí. „Já jsem v tomhle velmi opatrný. Jako právník si dovedu představit i jiné garance pro homosexuální páry, než je změna zákona,“ řekl České televizi předseda KSČM Vojtěch Filip.
Nezdá se mi, že by děti, jejichž heterosexuální rodiče žijí spolu v jedné domácnosti, i když nejsou sezdáni (jak je dnes naprosto běžnou praxí), byly jakkoli diskriminovány. Že by snad měly v papírech napsáno "nemanželský původ", jako tomu bývalo kdysi? To už přece dnes neplatí. Proč jsou tedy diskriminovány děti homosexuálů?
"Lidé žijící v registrovaném páru nemají společné jmění, nemohou po sobě dědit ani společně nic vlastnit, nemají nárok na vdovský a vdovecký důchod po smrti partnera ani na adopci dětí."
Možná by se právní vztah, který by homosexuálním párům poskytl stejné podmínky jako manželství, nemusel nutně nazývat manželstvím. To máte pravdu. Pokud by to uspokojilo tradicionalisty, jsem taky pro.
Co se týče výchovy dětí, mám za to, že někteří lidé jsou schopní vychovávat děti skvěle a se vší láskou, jiní občas tak, jindy všelijak a některým by se děti rozhodně do péče svěřovat neměly. A že to naprosto nezávisí na sexuální orientaci.
Proč tedy nedopřát manželství a právo na adopce dětí i polyamorickým komunitám?
"Zákon například partnerům neumožňuje, na rozdíl od snoubenců, uzavřít partnerství (...) před orgánem oprávněné církve.“ řekl vedoucí oddělení rovného zacházení Petr Polák.
Výzkum nadále pokračuje.
https://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2016/ani-po-deseti-letech-nejsou-podminky-pro-vstup-do-registrovaneho-partnerstvi-ve-vsech-krajich-s/
Ústavní soud už před nějakým časem zrušil předtím platný zákaz individuálních adopcí pro osoby žijící v registrovaném partnerství.
A pokud vím, dodnes trvá v Evropě dost zásadní rozdíl mezi podmínkami nutnými pro sňatkem těch, kteří přijímají manželství jako odvěky dar od Boha a uzavírají ho před svojí obcí věřících a mezi občanským sňatkem těch, kteří chápou manželství jako sekulární instituci.
Zákon má a může disponovat jen tím druhým (podmínkami občanského sňatku). Nechce se mi prohlížet zákon o registrovaném partnerství, ale pokud je tam ta věta, kterou cituje Jiří Nushart, pak tam nepatří -- je na té které obci věřících, zda chce podobný akt umožnit (a existují křesťanské obce, které tak činí) a stát nemá právo obcí věřících proč omezovat.
Osobně si myslím, že je jednodušší rozšířit podmínky občanského sńatku než zavádět institut registrovaného partnerství, které by doslovně kopírovalo instituci manželství.
Ale pánové a dámy z nezizkovek by neměli lhát (pokud jejich postoje reprodukuje článek správně). Zákon o registrovaném partnerství řadu obtíží, na které si stěžují řeší.
Klíčový a zbytečný malér představují adopce, ta judikatura odkazovaná Jiřím Nushartem věc řeší jen velmi částečně.
Jinak Mt 16,4: Ježíš jim odpověděl: Nečetli jste, že ten, který stvořil člověka, od počátku učinil je jako muže a ženu? A řekl: Proto člověk opustí otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje.
Máte pravdu, že ani křesťané v tomto pohledu nejsou jednotni.
A že odvěkou myšlenku manželství spojovaného Bohem už narušily zákony,které dovolují manželství pouze státní.
Zrovnoprávněním manželství a registrovaného partnerství vzniká nebezpečí snížení hodnoty manželství mezi mužem a ženou jako prostředku plození dětí. (Nevylučuji další aspekty manželství!). Takové manželství by měl stát preferovat, poněvadž je potřebuje. Snad by se to dalo přirovnat k rozdílu mezi osvojením a pěstounskou péčí. Obojí si je podobné z hlediska dítěte, ale přitom je ošetřeno různými zákony.
To budeme oktrojovat té třetině populace, aby vstoupili do manželství anebo budeme penalizovat porod mimo manželství a nemanželský původ? Oboje tu bylo a nepomáhalo to ani tehdy.
Jiná věc je hodnota rodiny jakožto instituce obstarávající a chránící život dítěte. Jenomže právě tomu ty zákazy adopcí brání.
Rozdíl mezi osvojením a pěstounskou péčí je docela radikální, a to i z pohledu dítěte. Jde o rozdíl v právní jistotě zachování rodinných vztahů. A právě v tom bezpečí by si měly být registrované partnerství a manželství rovny.
Proto Ježíš - naprosto přirozeně vždy ochránce slabších - prostě vůbec nemohl jinak, nežli tuto praxi prohlásit za nezákonnou a nepřípustnou; a za tím účelem musel vyslovit náboženskou posvátnost manželství. Které samozřejmě definoval jako svazek muže a ženy; v tehdejší době jaksi ještě nebylo natolik vyspělé sexuologické zkoumání, které by jako jednoznačný fakt objevilo přirozenou čtyřprocentní přítomnost homoeroticky orientovaných osob v celé populaci.
Musím přiznat, mě vždycky znovu dojímá, jak věřící všech náboženství s železnou neotřesitelností stále dokola opakují a zachovávají normy a přikázání, které jejich duchovní autorita vydala třeba před celými tisíciletími, za zcela jiných životních okolností.
A tak třeba dnešní pravověrný muslim se nedotkne polévky, i když existuje třeba jenom vzdálená možnost, že tato je kontaminována přítomností třeba i nepatrných součástí vepřového masa. Kterýžto zákaz měl svůj dobrý smysl v čase raného středověku (či doznívajícího starověku), kdy vepřové maso - především v teplých končinách - bylo opravdu nebezpečným zdrojem nemocí; ale tentýž zákaz postrádá jakéhokoli smyslu v době moderní potravinářské hygieny. Ale holt, Mohamed to zakázal, a tak zbožný muslim se toho musí držet, ať je to jakkoli nesmyslné.
A tak i křesťané by skutečně učinili velice dobře, kdyby - namísto mechanického opakování slov Ježíše - kdyby si dali trochu více práce s přemýšlením, proč co řekl a nakázal za jakých zcela konkrétních okolností - a jestli by v dnešní době v leckterých případech nenakazoval něco zcela jiného.
Neupírám nikomu právo nebo volnost v jednání, které se mu líbí. Ať si pro ně hledá ochranu v zákoně a zákony pro své jednání. Třeba i pro budoucí polyamorické komunity. Je potřeba ochránit i dítě, ať se narodí mimo manželství (nakonec i proto vznikly babyboxy), nebo je přijato párem gejů nebo leseb. Hájím jen skutečnost, že se obvykle děti rodí v manželství, a toto je oslabeno. Víc bylo chráněno třeba novomanželskými půjčkami v minulém režimu. Možnostmi získat byt, a pod. Hájím děti - jak to vidím v rodinách svých synů - které mohou být u své maminky a přiběhnout k tátovi; a jejich rodičům ( teď myslím všechny rodiče) stát háže klacky pod nohy. Vidím, že zrovnoprávnění registrovaného partnerství s manželstvím dále oslabí dosavadní manželství, poněvadž se bude klást důraz na to, co je jim společné, to je přijetí dítěte, a ne to rozdílné, totiž udržení funkčnosti manželství, aby mohlo docházet k početí dítěte a výchově v úplné harmonické rodině. Spousta energie se vyplýtvá na dokazování, že dítěti vyhovuje výchova dvěma otci nebo dvěma matkami a zanedbá se, že je osvědčená výchova v rodině s otcem a matkou. Tato prostá pravda vždycky potřebovala podporu a nikdy ji dostatečně nedostávala. Amen.
rovněž znemožněno uzavřít sňatek před orgánem oprávněné církve.
---------------------------
Katolíci jsou ovšem zase tolerantnější v tom, že věřící může uzavřít sňatek i s nevěřícím, zatímco registrované homosexuální partnerství mohou uzavřít pouze osoby stejného pohlaví a žádné výjimky se nepřipouští.
Pokud tedy homosexuální partnerství nebude otevřené i heterosexuálům, bude se jednat o diskriminaci. I jako heterosexuální katolík prostě chci mít možnost využívat výhod homosexuálního partnerství. Kancelář ombudsmanky, ale tento problém heterosexuálních katolíků naprosto přehlíží.
Anebo si pletete lásku s erotikou?
manželství se stalo svátosti tehdy.
Do té doby měla církev problém se tozhodnout, je_li manželství dobře a nebo ne.
Požadovalo se dodržování pravidla zákazu sňatku mezi příbuznými a dodržování pravidla jeden muž a jedna žena, tedy nikoliv nutné manželka
Po gregoriánský reformách se došlo k názoru, že manželství je svátostí a je dobré, ale pouze pro laiky. Toje také doba, kdy se začíná prosazovat nutnost celibátu kněží. Kanovník Kosmas byl ženatý.
Já samozřejmě homosexualitu s incestem nesrovnávám. Jen si myslím, že v Ježíšově době bylo tabu obojí. Aspoň tedy v židovské kultuře.
Ale předpokládám, že vy si možná myslíte něco jiného a nehodlám se s vámi přít.
Nejsem věřící a nesluší se, abych interpretoval desatero, niméně mám rád ty pasáže z Nového zákona, které umožňují to ukotvení v rurální patriarchální kultuře v interpretaci uvolnit .
Sama to vidím tak, že se časem asi rozpadneme na různé kultury, z nichž každá půjde svou cestou. Jak to bude v praxi fungovat, to nevím. Lidi na to ale zatím nejsou moc připraveni.
Francie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko a Portugalsko.
Rumunsko legalizaci incestu zhruba od roku 2007 zvažovalo. Nevím, jak to dopadlo.
O manželství hodně jedná i apoštol Pavel a spojuje je s Kristovým tajemstvím: Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal, aby ji posvětil....Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo. Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev.
Nové Ježíšovo potvrzení vztahu muže a ženy není však pouhý nový příkaz. Ani staré ani nové příkazy nejsme schopni splnit. Ježíš nám dává svého Ducha, ve kterém jsme schopni láskou naplnit všechny příkazy.
Co podle Vás Ježíš neudělal nebo měl udělat, abyste ho uzanal za hodna být novým tvůrcem manželství?
V tehdejší době byla projevem takové ochrany slabších především ochrana ženy před jejím "vyhazovem" z manželského svazku.
Jenže: v nové době se ukazuje, že mnohdy je to už zcela naopak. Že je to právě naopak nucení ženy setrvávat v manželském svazku s (násilnickým) mužem, které cementuje její principiálně slabší postavení. Jenom si připomeňme, kolik vražd a zabití se konalo jenom proto, že Církev svatá tu instituci manželství prohlásila za "posvátnou" a "nerozlučitelnou" - takže ti manželé pak už vzájemnou nemožnost se dále snášet ve chvíli afektu "vyřešili" uvedeným způsobem.
Ještě jednou: já naprosto oceňuji všechny snahy zachovat a udržet klasickou rodinu - založenou na harmonických svazcích, na lásce rodičů navzájem a rodičů k dětem.
Ale nedá se nic dělat: ta doba je dnes už opravdu jiná, ty mezilidské (a tedy i partnerské) vztahy se ukazují být mnohem komplikovanější a mnohotvárnější, nežli aby bylo možno je jednou provždy do jednoho jediného trezoru s nápisem: "Manželská svátost je nedotknutelná."
"A bylo by moc pošetilé
pro život hledat jízdní řád..."
Ale jde o to, aby tento řád nestál nad člověkem a nad samotným životem jako obruč svírající svým železným objetím vše živé.
Tím nevylučuju, že k takovému manželství nemohou dospět i nevěřící, protože i láska je Božím darem.
Dovolil bych si oponovat této (levicové) interpretaci křesťanství:
Domnívám se, že prioritou Ježíše bylo vzbudit v lidech důvěru a ochotu vydat se "napospas" bezpodmínečné Boží lásce (přijmout ji a sám milovat celým svým srdcem...), a tím druhým největším jeho přikázáním pak je milovat sebe samého:-) ... stejně, jako svého bližního, nikoliv tedy "chovat se řádně". Řádně (tedy podle řádu, ale bez srdce) se chovali naopak farizeové.
Jen pro zajímavost - nedávno kázal papež František na příkladu Davida a Šalamouna, jak se hříšný člověk může stát svatým, zatímco moudrý a dokonalý člověk se může zkazit tím, že jeho srdce ochabne.
https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=27167