Kdy, když ne teď?
Jaroslav VávraV České republice se hlasy LGBT voličů a voliček obvykle považují za něco marginálního. Komunita by měla být více slyšet a političtí představitelé by jí měli začít věnovat pozornost.
Prosincová kauza prezidentského kandidáta Pavla Fischera, který se na přednášce v Blansku vyjádřil mírně řečeno velmi nešťastně na adresu homosexuálů (odmítl by jmenovat ústavního soudce s homosexuální orientací z důvodu údajného střetu zájmu), ukázala, jak se vám dosud dobře připravená strategie může v jednom okamžiku totálně rozpadnout. Fischerovo naprosto nepřijatelné vyjádření ukázalo jeho pravou tvář, kterou se mu podařilo donedávna poměrně úspěšně maskovat. Ovšem znovu to otevřelo otázku, jak moc je LGBT komunita zajímavá pro českou politickou scénu.
V České republice se v současné prezidentské volbě hlasy LGBT voličů a voliček považují za něco marginálního a do vypuknutí blanenské aféry se o nich v médiích ani nemluvilo. Fischerovo vyjádření tak rozvířilo stojaté vody jinak celkem poměrně nudné kampaně.