Kapr na vánočním stole, vynalezená tradice nahradila kroupy s hrachem
Radek KubalaJe vskutku vánoční kapr historickým zvykem, na který musíme navazovat, nebo je jen vynalezenou tradicí upravenou pro potřeby rybníkářství? Nemají nakonec k evropským tradicím blíže štedrovečerní tabule bez masa?
Ráno se probudím a jsem zmatený. Kamkoliv se pohnu, do nečeho narazím, do zdi nebo jiných šupinatých postav. Furt do mě někdo vráží a po hodinách strachu na mě z ničeho nic začne sahat upocený smraďoch. Proč má v ruce tu palici?
Kdyby vánoční kapři mohli psát vlastní deník, jejich poslední zápis by vypadal asi takto. Každoročně podobný osud zažijí přibližně dva miliony kaprů, na cestách a v přecpaných kádích stráví i několik dní. Jejich utrpení často ospravedlňujeme povídáním o starých tradicích, na které musíme navazovat a které je potřeba dodržovat. Jak se to však má se starobylými zvyky ve skutečnosti?
Britský historik Eric Hobsbawm přišel na začátku osmdesátých let s pojmem vynalezená tradice, kterým popisoval proces znovuvynalézání zvyků a vyhledávání jejich opory v minulosti. Vynalézání tradice pro něj znamená „proces formalizace a ritualizace skrze znovuobjevování starých symbolů, historických linií a příkladů“. Zkrátka vymyslíte nějakou hloupost, označíte ji za tradici a začnete vyhledávat příklady historických osobností, které se chovaly podobným způsobem.
U nás byly v pozdním středověku a zvláště pak v 16. století zakládány početné rybníky, z nichž mnohé zanikly. Jednalo se o výnosné podniky, zatímco dnes, přes intenzivní "kaprokachní" hospodaření, tomu tak v srovnatelné míře již není. Každopádně ryby vylovené z rybníků je třeba sníst, a to ať přímo o vánocích, nebo, zamrazené, později.
Ryby představují důležitou součást zdravé stravy. Protože lidí a možností dopravy přibývá, populace mořských ryb byly průmyslovým výlovem povážlivě ztenčeny. Zdá se tedy, že zintenzivněný chov sladkovodních ryb v domácích vodách a nádržích je celkem rozumným způsobem zajištění aspoň minimální rozumné konzumace rybího masa.
Pojídání bezmasých jídel, hlavně houbového kuby zůstalo o vánocích celkem běžné, omezuje se však na "postění se" přes den 24. 12. Co však jíst večer? Tradice ohledně jídla, tedy i tradiční restrikce, jsou z nejvytrvalejších. Většina Čechů by stále ještě váhala např. se zařazením hovězího. Míra koncentrace spotřeby sladkovodních ryb (kaprů) do období vánoc je ovšem přehnaná.
Prodej ryb v kádích je jednou z mála tradičních trhoveckých praktik, které dosud nevymizely. Někteří obhájci prodeje na ulicích argumentují tím, že je to poslední případ, kdy lidé lidé ještě vnímají a akceptují skutečnou povahu obstarávání masité stravy. Přesto je ovšem otázkou, zda právě v tomto případě zůstávat tak trochu v minulosti, zatímco jinde o ni nechceme ani slyšet.
P.S. Vegetariánství považuji za ušlechtilou a dnes vzácnou ochotu nějak podstatněji se omezovat. Sám jsem zůstal jen u drobných omezení, týkajících se hlavně množství konzumovaného masa a vyloučení některých "druhů". Zcela telecího, selečího, skopového a "divočiny", téměř úplně pak hovězího a mořských ryb.
Zrovna nedávno jsem četl v německých novinách, že díky skutečně velice striktní kontrole lovných kvót, kdy rybářské čluny jsou kontrolovány jak na místě, tak i prostřednictvím satelitů a ještě řadou dalších způsobů, se podařilo alespoň v určitých oblastech (tuším že Baltského a Severního moře) to předchozí decimování početních stavů ryb omezit natolik, že místně dokonce došlo už k efektu opačnému - tedy k jejich přemnožení!
Takže jak řečeno určité druhy mořských ryb - a z určitých lokalit - je možno si opět dopřát bez výčitek svědomí.
Nevím, odkud Radek Kubala tak přesně ví, že v sedmnáctém století tu byl kapr vzácný, ale zase bych těm šlechticům příliš nezáviděl, že oni jedli exotického kapra, zatímco spodina se musela spokojit s lososem, candátem, štikou, pstruhem, cejnem, okounem nebo úhořem. Ti opravdu chudí často jen s raky a mušlemi, ale to už musela být tuhá nouze.
Široce sdílená tradice doložená přes stopadesát let je v naší moderní společnost už dost vzácná a neobyklá. Starší než vánoční stromeček v celé střední Evropě například.
Ale jestli tomu dobře rozumím, tak Radkovi Kubalovi nejde o to, jestli je nějaký živočich vzácný nebo naopak přemnožený, ale jednoduše mu vadí jejich zabíjení.
Je pravda, že dřívější vegetariáni (například pythagorejci) nepovažovali ryby za maso, nýbrž za "plody moře" a normálně je jedli, i když maso jiných zvířat nejedli.
Pobavil mě ten "upocený smraďoch". Já jsem tedy kapry nikdy neprodával, ale pamatuju si v Respektu v rubrice "jeden den v životě" vyprávění od brigádníka, a o pocení tam nic nebylo, spíš o tom, jaká je člověku při celodenním postávání okolo těch kádí z*****ná kosa. "troje rukavice a navrch ještě gumové a stejně ruce skoro necítím", tak nějak to tam bylo. Je fakt, že asi záleží jak se zrovna vyvede počasí.
Už nás dohánějí. Už jsou v 17. století!