Zabíjení ryby na vánoce je satanistický obřad, který takto nakládá s raně křesťanským symbolem.

Jednou z velmi obecných kulturních praktik lidstva je držení půstu. V západní tradici je vynechávání masa o postních dnech spojených s náboženskými svátky zmírňováno možností jíst ryby. Kdysi byly za ryby leckde považovány např. také želvy, což ke škodě těchto zvířat dosud mnohde ve světě, nyní již zcela účelově, tolerují.

U nás byly v pozdním středověku a zvláště pak v 16. století zakládány početné rybníky, z nichž mnohé zanikly. Jednalo se o výnosné podniky, zatímco dnes, přes intenzivní "kaprokachní" hospodaření, tomu tak v srovnatelné míře již není. Každopádně ryby vylovené z rybníků je třeba sníst, a to ať přímo o vánocích, nebo, zamrazené, později.

Ryby představují důležitou součást zdravé stravy. Protože lidí a možností dopravy přibývá, populace mořských ryb byly průmyslovým výlovem povážlivě ztenčeny. Zdá se tedy, že zintenzivněný chov sladkovodních ryb v domácích vodách a nádržích je celkem rozumným způsobem zajištění aspoň minimální rozumné konzumace rybího masa.

Pojídání bezmasých jídel, hlavně houbového kuby zůstalo o vánocích celkem běžné, omezuje se však na "postění se" přes den 24. 12. Co však jíst večer? Tradice ohledně jídla, tedy i tradiční restrikce, jsou z nejvytrvalejších. Většina Čechů by stále ještě váhala např. se zařazením hovězího. Míra koncentrace spotřeby sladkovodních ryb (kaprů) do období vánoc je ovšem přehnaná.

Prodej ryb v kádích je jednou z mála tradičních trhoveckých praktik, které dosud nevymizely. Někteří obhájci prodeje na ulicích argumentují tím, že je to poslední případ, kdy lidé lidé ještě vnímají a akceptují skutečnou povahu obstarávání masité stravy. Přesto je ovšem otázkou, zda právě v tomto případě zůstávat tak trochu v minulosti, zatímco jinde o ni nechceme ani slyšet.

P.S. Vegetariánství považuji za ušlechtilou a dnes vzácnou ochotu nějak podstatněji se omezovat. Sám jsem zůstal jen u drobných omezení, týkajících se hlavně množství konzumovaného masa a vyloučení některých "druhů". Zcela telecího, selečího, skopového a "divočiny", téměř úplně pak hovězího a mořských ryb.

Pane Horáku, ty mořské ryby si (už zase) můžete víceméně s klidným svědomím dopřát. Totiž, alespoň některé.

Zrovna nedávno jsem četl v německých novinách, že díky skutečně velice striktní kontrole lovných kvót, kdy rybářské čluny jsou kontrolovány jak na místě, tak i prostřednictvím satelitů a ještě řadou dalších způsobů, se podařilo alespoň v určitých oblastech (tuším že Baltského a Severního moře) to předchozí decimování početních stavů ryb omezit natolik, že místně dokonce došlo už k efektu opačnému - tedy k jejich přemnožení!

Takže jak řečeno určité druhy mořských ryb - a z určitých lokalit - je možno si opět dopřát bez výčitek svědomí.

Moje babička uměla výtečně připravit různé sladkovodní ryby na stovky způsobů. Byla manželka zubaře v pražské Trojí a když lidé od vody neměli na zaplacení (tedy většinou), platili v naturálních přebytcích (nejspíš upytlačených, ale co vím, děda měl vždycky raději sousedy než erár či vrchnost).

Nevím, odkud Radek Kubala tak přesně ví, že v sedmnáctém století tu byl kapr vzácný, ale zase bych těm šlechticům příliš nezáviděl, že oni jedli exotického kapra, zatímco spodina se musela spokojit s lososem, candátem, štikou, pstruhem, cejnem, okounem nebo úhořem. Ti opravdu chudí často jen s raky a mušlemi, ale to už musela být tuhá nouze.

Široce sdílená tradice doložená přes stopadesát let je v naší moderní společnost už dost vzácná a neobyklá. Starší než vánoční stromeček v celé střední Evropě například.

V Čechách má rybníkářství velmi dlouhou historii (https://cs.wikipedia.org/wiki/Rybn%C3%ADk%C3%A1%C5%99stv%C3%AD#Historie_v_%C4%8Desk%C3%BDch_zem%C3%ADch), i když je pravda, že v 17. a 18. století došlo k přechodnému úpadku, a proto se kapři stali vzácností, přestože dříve zřejmě takovou vzácností nebyli.
Ale jestli tomu dobře rozumím, tak Radkovi Kubalovi nejde o to, jestli je nějaký živočich vzácný nebo naopak přemnožený, ale jednoduše mu vadí jejich zabíjení.

Je pravda, že dřívější vegetariáni (například pythagorejci) nepovažovali ryby za maso, nýbrž za "plody moře" a normálně je jedli, i když maso jiných zvířat nejedli.

je taky třeba Švýcarské fondue. A celkem nikomu to tam nevadí.

Pobavil mě ten "upocený smraďoch". Já jsem tedy kapry nikdy neprodával, ale pamatuju si v Respektu v rubrice "jeden den v životě" vyprávění od brigádníka, a o pocení tam nic nebylo, spíš o tom, jaká je člověku při celodenním postávání okolo těch kádí z*****ná kosa. "troje rukavice a navrch ještě gumové a stejně ruce skoro necítím", tak nějak to tam bylo. Je fakt, že asi záleží jak se zrovna vyvede počasí.

U Člověka v tísni bylo možné zakoupit si kozu do Afriky, teď je možné koupit si i rybu. Mají tam hodně rybníků a snaží se je zarybnit, aby měli v Republice Kongo co jíst.
Už nás dohánějí. Už jsou v 17. století!