Stalo se, co bylo už několik týdnů předvídano: Dva Češi — Markéta Všelichová a Miroslav Farkas — byli ve středu 2. srpna odsouzeni tureckým soudem na šest let a tři měsíce do vězení za údajnou podporu terorismu. Jedná se o zatím nepravomocný rozsudek, neboť se čeká na odvolání. Obvinění je ale vážné, a i když se mluvilo původně o trestu sedm až patnáct let, i oněch šest roků je dlouhá doba. Přečinu se měla dvojice, o níž se mluví už od jejího zatčení na turecko-irácké hranici loni v listopadu prostě jako o Markétě a Mirkovi, dopusit tím, že pomáhala kurdským milicím YPG působícím na severu Sýrie.

Nyní se vede kampaň tlačící na diplomacii i mezinárodní instituce, aby vyjednaly jejich propuštění, anebo alespoň převezení do vlasti, což je dobře. Odjet k bojujícím Kurdům do Sýrie je přece jen trochu jiná věc než si jet zastřílet na Donbas anebo třeba na hranici Konga. Turecký režim i soudnictví jsou navíc vůči pomahačům Kurdů zaujatí.

Nikdo soudný též nemůže přát dvojici věznění ve Vanu, kde je internována nyní. Jedná se o jedno z nejznámějších kurdských měst v Turecku a v jeho některých částech probíhá stále malá, leč přesto krvavá válka mezi kurdskými dorostenci a tureckou policií. Dobře to popsal Vojtěch Boháč předloni při návštěvě Diyarbakıru.

Snad v rámci snah dvojici pomoct se ovšem objevují také výklady, ze kterých vycházejí Markéta a Mirek jako čistě humanitární pracovníci. Zčásti jde zřejmě o přesah jejich vlastní obhajoby — pravdivě tvrdili před soudem, že chtěli v oblasti vybudovat polní nemocnici. Není to ale celá pravda. A pokud má turecký režim u nás alespoň jednoho česky rozumějícího spolupracovníka, stačila mu tak hodina dvě, aby na internetu nalezl dost důkazů, že dvojice odjela za Kurdy nejen humanitárně pomáhat, ale i bojovat.