Stalo se, co bylo už několik týdnů předvídano: Dva Češi — Markéta Všelichová a Miroslav Farkas — byli ve středu 2. srpna odsouzeni tureckým soudem na šest let a tři měsíce do vězení za údajnou podporu terorismu. Jedná se o zatím nepravomocný rozsudek, neboť se čeká na odvolání. Obvinění je ale vážné, a i když se mluvilo původně o trestu sedm až patnáct let, i oněch šest roků je dlouhá doba. Přečinu se měla dvojice, o níž se mluví už od jejího zatčení na turecko-irácké hranici loni v listopadu prostě jako o Markétě a Mirkovi, dopusit tím, že pomáhala kurdským milicím YPG působícím na severu Sýrie.

Nyní se vede kampaň tlačící na diplomacii i mezinárodní instituce, aby vyjednaly jejich propuštění, anebo alespoň převezení do vlasti, což je dobře. Odjet k bojujícím Kurdům do Sýrie je přece jen trochu jiná věc než si jet zastřílet na Donbas anebo třeba na hranici Konga. Turecký režim i soudnictví jsou navíc vůči pomahačům Kurdů zaujatí.

Nikdo soudný též nemůže přát dvojici věznění ve Vanu, kde je internována nyní. Jedná se o jedno z nejznámějších kurdských měst v Turecku a v jeho některých částech probíhá stále malá, leč přesto krvavá válka mezi kurdskými dorostenci a tureckou policií. Dobře to popsal Vojtěch Boháč předloni při návštěvě Diyarbakıru.

↗

Markéta Všelichová a Miroslav Farkas v civilním oblečení. Foto FB MV a MF

↗

Snad v rámci snah dvojici pomoct se ovšem objevují také výklady, ze kterých vycházejí Markéta a Mirek jako čistě humanitární pracovníci. Zčásti jde zřejmě o přesah jejich vlastní obhajoby — pravdivě tvrdili před soudem, že chtěli v oblasti vybudovat polní nemocnici. Není to ale celá pravda. A pokud má turecký režim u nás alespoň jednoho česky rozumějícího spolupracovníka, stačila mu tak hodina dvě, aby na internetu nalezl dost důkazů, že dvojice odjela za Kurdy nejen humanitárně pomáhat, ale i bojovat.

Ani Mirek, ani Markéta se svým odhodláním nikdy netajili. A vzhledem k tradičně kladnému vztahu Čechů ke Kurdům, který u nás sdílejí vzácně pravice, levice, neoliberálové, komunisté i fašisté, jak tu doložila před časem Fatima Rahimi, stala se dvojice ještě před zadržením častým objektem zájmu nejrůznějších médií. I v bulváru lze najít v roce 2016 desítky článků o odvážné páru, který se vydal do Sýrie za Kurdy.

Namísto hádanic, zda má dvojice samopaly na některých z fotek, kterými se sama prezentovala, jen tak mimochodem, nebo z nich skutečně střílela, je vskutku lepší pustit si záznam rozhovoru DVTV s Markétou Všelichovou z loňského září. Markéta tu přímo říká: Učarovala mi ta ochota bránit se se zbraní v ruce proti zlu, proti Islámskému státu, proti Turkům, proti Asadovi (...) Cítím se být jejich (milic YPG) součástí. Ráda bych jim pomohla zbavit se Islámského státu a tureckých přivandrovalců (...) Mám v Rojavě vyhlídnutý dům, chtěla bych tam zůstat (...) Výcvik mám, něco málo umím, ale nerada bych to rozebírala.

A dále: K bojovým zážitkům jsem se dostala díky kamarádům, kterým jsem v prosinci řekla, že bych se ráda zapojila i takto (...) Dostala jsem uniformu a kalašnikov (...) Během jara jsme hlídali frontu mezi územím Kurdů a Islámského státu (...) Nyní mám za cíl dovézt do oblasti polní nemocnici, sháním vybavení, mám už vyhlídnutý náklaďák. Potom bych chtěla pomoci zase s obranou, uvidíme, zda se půjde na Rakku, nebo jak to tam bude vypadat. Tolik o svých aktivitách sama Markéta Všelichová.

Pomoc teroristům?

Podle zprávy agentury AP z tureckého soudu byl dvojici vyměřen trest konkrétně za „dodávky zbraní“ a „koordinaci příchodu nových (zahraničních) dobrovolníků“ k YPG. Farkas měl přitom sám válčit jako ostřelovač. Všelichová měla obstarávat logistickou a zdravotní pomoc a pomáhat s náborem nových bojovníků.

Do jaké míry dodávala dvojice do Sýrie i zbraně a zda působil Farkas jako ostřelovač, těžko říci. Na rozdíl od Všelichové drží však zbraň na každé druhé třetí fotografii a zatímco například ve vyjádřeních pro Echo mluvil převážně o humanitárních plánech, na Facebooku se pod jménem Serxwebun Botan prezentoval také bojovými zážitky. Že absolvoval několik měsíců výcviku ve francouzské Cizinecké legii, potvrdil médiím i jeho otec.

U Markéty Všelichové vystupující jako Zelane Botan zaujal pak i masmédia výrok: „Doufám, že tyhle zm*dy hnusný si budu moc jednou prohlídnout přes zaměřovač,“ použitý jako komentář k fotce, na níž protiasadovští bojovníci turecké proxy míří na klečící zajaté Kurdy. A jde-li o „koordinaci příchodu nových (zahraničních) dobrovolníků“, vydala sama Markéta na své facebookové stránce obecný návod pro zájemce, jak se ke Kurdům dostat a do bojů se zapojit. Tureckému soudu to asi stačilo.

↗

Markéta Všelichová a Miroslav Farkas se zbraněmi. Foto FB MV a MF

↗

Martin Karim zde nedávno argumentoval, že Turecko nemá právo Markétu a Mirka zadržovat, natož soudit, jelikož proti Turecku se vůbec ničeho nedopustili — pomáhali syrsko-kurdským YPG, ne turecko-kurdské PKK, a aktivní byli pouze na syrském území. Turecko nicméně YPG a PKK nerozlišuje a také pro mnoho jejích členů jde o dvě větve téhož.

Dle vlastní zprávy YPG tvořili přes 49 procent padlých bojovníků YPG mezi lednem 2013 a lednem 2016 lidé s tureckým občanstvím. A jak shrnula íránsko-kurdská dobrovolnice ze syrsko-iráckých bojů v rozhovoru pro Wall Street Journal: „Někdy jsem z PKK, někdy jsem z PJAK, někdy jsem z YPG. Na tom nezáleží. Všechny pod PKK patří.“

Markéta Všelichová a Miroslav Farkas neodjeli na Blízký východ zjevně podporovat terorismus. Nebyli tam ale ani jako nestranní humanitární pracovníci typu Lékařů bez hranic či UNICEF, kteří požívají právě díky principiální nestrannosti mezinárodně-právní ochranu. A nebyli tam ani jen jako dobrovolníci proti Daeši. Rozhodli se pomoci Kurdům ve všech ohledech, a to i — i když zdaleka nejenom — se zbraněmi v rukou.

Kdo chce, ať to kritizuje. Kdo chce, ať nad tím krčí rameny. Podle mne lze jejich rozhodnutí, odhodlání i aktivity chápat a do určité míry i obdivovat, aniž by ale z nich bylo třeba dělat bohatýrský kýč. Hlavní výzvou zůstává stále pomoci oběma z tureckých kriminálů zpátky domů.

Rovněž ve středu 2. srpna mimochodem informovaly turecké agentury, že ke Kurdům do Rojavy dorazil konvoj další stovky z celkem 909 kamionů s vojenským materiálem, který YPG posílají Američané. Podle červnové zprávy Pentagonu dodaly USA takto do Sýrie již oficiálně: 12 000 útočných pušek, 6000 lehkých kulometů, 3500 těžkých kulometů, 3000 střel typu RPG-7 odpalovaných z ramene a 1000 protitankových AT-4 či SPG-9. Pokud vyzbrojí YPG po porážce ISIS Kurdy v Turecku, vinou Markéty a Mirka to věru nebude.