Whistleblowerka Manningová je po sedmi letech na svobodě, změnila USA i svět

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Zřejmě nejznámější informátorka whistleblowerského serveru WikiLeaks vojínka Chelsea Manningová byla propuštěna na svobodu. Stalo se tak ve středu 17. května, po sedmi letech, které strávila za mřížemi. Mluvčí US Army agenturám potvrdil, že vojínka opustila brány věznice Fort Leavenworth v Kansasu krátce po poledni středoevropského času.

Manningová byla původně ještě jako armádní analytik Bradley Manning odsouzena za špionáž a porušení řady vojenských předpisů k pětatřiceti letům vězení. Daných provinění se měla dopustit, když v roce 2010 vynesla z armádního archivu slavnou nahrávku zabíjení Iráčanů americkou helikoptérou, a po ní 91 tisíc polních zpráv z Afghánistánu, 400 tisíc zpráv z Iráku, 250 tisíc kabelogramů z různých amerických ambasád a profily 759 osob internovaných na Guantánamu.

Posléze u soudu zdůvodňovala Manningová svůj čin láskou k vlasti a vnitřním puzením k potřebě zveřejnit pravdu o povaze válek a politiky, ve kterých USA pokračovaly i po nahrazení prezidenta Bushe mladšího Barackem Obamou. Nejprve zkoušela změnit situaci oficiálními kanály přes nadřízené, poté oslovila i listy Washington Post a New York Times, obojí ale bez úspěchu. Nakonec tedy všechny příslušné dokumenty ukradla a předala ke zveřejnění serveru WikiLeaks.

Na svobodu se dostala předčasně díky exprezidentovi Obamovi, který ji snížil krátce před vypršením svého mandátu trest o osmadvacet let.

„Čin Manningové dosud většina Američanů odsuzuje a s jejím předčasným propuštěním souhlasí jen asi třetina lidí. Pro mnoho z nich je ale Manningová skutečnou hrdinkou (...) Bez nadsázky lze přitom říci, že informace z dokumentů, které vynesla, ovlivnily značně americkou vnitropolitikou debatu a do určité míry i podobu dnešního světa,“ hlásil do středečního vysílání Al-Džazíry James Reinl, novinář, jenž se případem Manningové detailně zabývá.

Nejvýznamnější odhalení a jejich důsledky

Za nejvýznamnější odhalení z afghánského balíku polních zpráv jsou obecně považovány informace o nezveřejněných případech zabíjení civilistů americkými, respektive aliančními vojáky (přes 170 osob), zprávy potvrzující existenci zvláštních oddílů s označením black unit, jež měly dle jmenného seznamu hledat a zabíjet teroristy, přičemž se jim promíjely vedlejší oběti, a informace o zkorumpovanosti afghánské vlády.

Z iráckých zpráv se mluví nejčastěji o americkém přehlížení zločinů typu mučení a zabíjení páchaných iráckými bezpečnostními složkami a obecně o pomoci Američanů iráckému režimu v udržování stability, byť i ve formě likvidace politických oponentů.

Z kabelogramů z amerických ambasád měly největší dopad zřejmě informace o obohacování se rodiny tuniského diktátora Bin Alího z veřejných peněz a o systematickém mučení oponentů režimem Husního Mubaraka v Egyptě — v obou případech pomohly dílčí měrou podnítit arabské jaro, v němž si vymohli nespokojení lidé změny režimů.

Velký ohlas v debatě o americké zahraniční politice měly pak kabelogramy dokazující umanutost, s jakou se snažili přimět představitelé saúdskoarabského režimu USA k napadení Íránu, pokrytectví, s nímž ministerstvo zahraničí USA popíralo na veřejnosti vše neústavní na posledním převratu v Hondurasu, či urputnost, jakou prokazovali američtí diplomaté v Evropě v úsilí o otevření trhu geneticky modifikovaným plodinám a v boji proti absolutním zákazům používání kazetové munice.

Manningová vynesla ještě též zmiňované profily internovaných na Guantánamu. Díky nim lze v současnosti kromě jiného dokázat, že drtivá většina z internovaných nebyli teroristé a věznice neplnila deklarovaný účel.

Podmínky ve vězení a další plány

Manningová si již před zadržením začala uvědomovat svoji transgenderovou identitu, ve vězení s ní bylo však dlouho nakládáno stále jako s mužem, čímž podle řady zpráv trpěla. Několikrát se pokusila přímo o sebevraždu. Ačkoliv podmínky ve Fort Leavenworth byly dle její obhájkyně i novinářů, s nimiž komunikovala, výrazně lepší než ve vězeních, kde trávila vazbu — a kde jí dozorci de facto trýznili —, snášela internaci psychicky velmi špatně.

I to byl dle řady komentářů jeden z důvodů, proč Obama nakonec Manningové trest zkrátil.

Podle zpráv z občanských iniciativ, které osudy Mannigové dlouhodobě sledují, chce dnes devětadvacetiletá Chelsea žít v ústraní u své tety ve Washingtonu. Jako aktivistka by údajně též ráda působila v trans-genderové komunitě, která jí prý v nejtěžších chvílích velmi pomohla.