Podle početné skupiny analytiků přispěla k eskalaci sociálních nepokojů v Tunisku také depeše amerického velvyslance v Tunisu, zveřejněná serverem WikiLeaks. Diplomatický dokument ze 17. července 2009 popisuje luxusní život v prezidentském paláci, všudypřítomnou korupci a také nenávist, kterou většina Tunisanů cítila k bývalé první dámě Lejle Trabelsíové a její rodině.

Obyvatelé turisticky oblíbené země měli k protestům mnoho jiných důvodů — ať již korupci, zvyšující se ceny základních potravin nebo vysokou nezaměstnanost mladých vzdělaných lidí. Depeše odhalující život rodiny prezidenta Zína Abidína bin Alího, které se v Tunisku přezdívá jednoduše Rodina, však byla dle příslušné skupiny znalců pomyslnou jiskrou, díky níž série sociálních protestů přerostla v revoluci.

„Prezident bin Alí stárne, jeho režim je sklerotický a nemá žádného jasného nástupce,“ napsal americký velvyslanec v červenci 2009 doslova. „Neustálá podezření z korupce a nezaměstnanost podpořily nespokojenost Tunisanů s vládou a přispěly k současným protestům na jihozápadě země,“ píše se v jiné depeši z června 2008.

Vláda Baracka Obamy jakoukoliv souvislost mezi WikiLeaks, uniklými depešemi a lidovým povstáním v Tunisku odmítla. Mluvčí amerického ministerstva zahraničí P. J. Crowley v neděli prohlásil, že Tunisané si byli dobře vědomi problémů režimu a okázalého stylu života vládnoucí rodiny i před zveřejněním depeše. Crowley dodal, že katalyzátorem protestů byli samotní lidé.

Podle magazínu Foreign Policy Tunisany pobouřilo také to, že bin Alího režim přístup na server zakázal. WikiLeaks tak z Tuniska nešlo přímo navštívit, stejně jako stránku francouzského deníku Le Monde, který zjištění publikoval.

Deník New York Times ale upozorňuje na to, že mladí Tunisané mezi sebou depeše sdíleli na sociálních sítích jako je Twitter nebo Facebook, a odhalení se tak poměrně rychle dostala k velkému počtu lidí.

Někteří z protestujících po pátečním útěku prezidenta a jeho blízkých také děkovali arabské televizní stanici Al Džazíra. Ta pokrývala dění v Tunisku pravidelně a mnohem dříve, než situace začala zajímat západní média. Mnoho z nich tak Al Džazíře přisuzuje zásluhu na vytvoření atmosféry solidarity a síly, která do ulic přilákala další protestující.

Tuniský prezident-samovládce Zín Abidín bin Alí opustil zemi v utajení v pátek večer po přibližně měsíc trvající sérii sociálních nepokojů. Nyní se zdržuje v Saúdské Arábii. Spolu s bin Alím utekla celá rodina — údajně se zlatem v hodnotě miliardy korun — a řada prominentních podnikatelů. Počet oficiálně zemřelých se po víkendu zvedl na šestašedesát. Neoficiální zdroje jej odhadují na zhruba dvojnásobný.

Na politické úrovni se v zemi chopil iniciativy dosavadní premiér Muhammad Ghannúčí, který v pondělí odpoledne představil složení nové prozatímní vlády. Mají v ní zasednout i zástupci opozičních stran, silová ministerstva si ale podrží umírněnější představitelé bin Alího režimu.

Post hlavy státu připadl formálně dosavadnímu předsedovi Sněmovny reprezentantů Fuádu Mibazaovi; málokdo z pozorovatelů ale pochybuje, že hlavním politickým hybatelem je nyní premiér. Ten byl v jedné z amerických depeší, zveřejněných serverem WikiLeaks, americkým velvyslancem na rozdíl od prezidenta popisován jako respektovaný.

Další informace:

Foreign Policy Tunisia: The First WikiLeaks Revolution?

AP US denies WikiLeaks spurred revolt in Tunisia

The New York Times Tunisia Leader Flees and Prime Minister Claims Power

The Guardian Tunisia: The WikiLeaks connection

The Guardian US embassy cables: Tunisia - a US foreign policy conundrum

The Fiarst Post Tunisia: WikiLeaks had a part in Ben Ali’s downfall