Rozhodnutí britského soudu nevydat Assange je logické, USA si za ně mohou samy
Petr JedličkaHlavní postava WikiLeaks byla z nejvyšších míst USA líčena po léta jako špión, zloděj a nepřítel státu. Byla též terčem očerňujících kampaní. Assange musí teď vyhrát ještě odvolací řízení. Účastnit se jej ale bude možná už na svobodě.
Hned dvojí překvapení vzbudilo v pondělí rozhodnutí britského oblastního soudu nepřipustit extradici Juliana Assange do USA. Za prvé překvapil samotný verdikt — očekával se spíše opak. Spoluzakladatel a nejznámější představitel wistleblowerské platformy WikiLeaks tedy zůstává zatím v Británii. Za druhé ovšem překvapilo i zdůvodnění verdiktu. Rozhodnutí soudu totiž dle rozsudku neovlivnila ani tak podstata případu, jako spíše důvodná obava, že očekávané zacházení s Assangem v USA ohrozí jeho duševní zdraví — že ho dožene možná až k sebevraždě.
Na první pohled se to může zdát poněkud přitažené za vlasy — může být namítnuto, že podobný protiextradiční argument vznese napříště kde kdo. Při detailnějším zkoumání jde však o logický krok. Americká strana viní Assange z celkem osmnácti porušení zákona, z nichž sedmnáct je de facto špionážní povahy. Proti jeho osobě se přitom vede z nejvyšších míst již řadu let kampaň vykreslující ho jako člověka poškozujícího americké zájmy, loutku Ruska, zloděje informací, sexuálního predátora i hrozbu pro americkou národní bezpečnost současně.
Mexický prezident Lopez Obrador nabídl v reakci na pondělní rozsudek Assangovi azyl. Zatím se jedná nicméně spíše o gesto. Na ranní tiskové konferenci (večerní našeho času) totiž AMLO uvedl, že pověřil ministra zahraničí, aby vyjednal s britským protějškem možnost Assangova propuštění a převozu na mexickou půdu -- což si obtížně představit, že se opravdu stane. Navíc Lopez Obrador prohlásil, že podmínkou azylu bude, že Assange nesmí zasahovat do vnitřních věcí jednotlivých států. Což nechme bez komentáře.