Hned dvojí překvapení vzbudilo v pondělí rozhodnutí britského oblastního soudu nepřipustit extradici Juliana Assange do USA. Za prvé překvapil samotný verdikt — očekával se spíše opak. Spoluzakladatel a nejznámější představitel wistleblowerské platformy WikiLeaks tedy zůstává zatím v Británii. Za druhé ovšem překvapilo i zdůvodnění verdiktu. Rozhodnutí soudu totiž dle rozsudku neovlivnila ani tak podstata případu, jako spíše důvodná obava, že očekávané zacházení s Assangem v USA ohrozí jeho duševní zdraví — že ho dožene možná až k sebevraždě.

Na první pohled se to může zdát poněkud přitažené za vlasy — může být namítnuto, že podobný protiextradiční argument vznese napříště kde kdo. Při detailnějším zkoumání jde však o logický krok. Americká strana viní Assange z celkem osmnácti porušení zákona, z nichž sedmnáct je de facto špionážní povahy. Proti jeho osobě se přitom vede z nejvyšších míst již řadu let kampaň vykreslující ho jako člověka poškozujícího americké zájmy, loutku Ruska, zloděje informací, sexuálního predátora i hrozbu pro americkou národní bezpečnost současně.

Assangovy WikiLeaks jsou podle Trumpova exředitele CIA a aktuálně ministra zahraničí Mika Pompea „nepřátelskou výzvědnou službou“. A asi každý tuší, co čeká na podobně líčené špiony.

Britský soud musel přihlédnout k tomu, jak se v USA zacházelo s Chelsea Manningovou, nejznámější whistleblowerkou spolupracující s Assangem. A měl k dispozici také podklady Assangovy obhajoby naznačující, že spolupracovníci amerických tajných služeb deptali Assange systematicky už při jeho pobytu na ekvádorské ambasádě v Londýně v letech 2012 až 2019 — mimojiné i soustavným a z části přiznaným monitorováním jeho veškeré činnosti přes soukromou bezpečnostní agenturu, kvůli němuž mluvil Assange v posledku už jen s právníky a jen na dámských toaletách.

Započtou-li se navíc apely od lidskoprávních organizací, lékařské a psychologické posudky, které si nechala obhajoba vypracovat, i známé problémy amerického vězeňství obecně, lze rozhodnutí snadno pochopit.