Ruská propaganda?
Andrea CerqueirováPochopitelná obezřetnost proti ruské propagandě se někdy překlápí do zbrklých obvinění. Tématu se věnovala nedávná konference.
Pokusy o skandalizaci lidí, kteří jsou nálepkováni jako subjekty ruské propagandy nebo dokonce ruští agenti, označil někdejší velvyslanec České republiky v Rusku a na Ukrajině Jaroslav Bašta za snahu o cenzuru.
Uvedl to v rámci besedy Ruská a protiruská propaganda, kam organizátor Zdeněk Kratochvíl pozval i lidi opačného názoru, aby si tam všichni jen nenotovali. Beseda, při které se zcela zaplnil velký sál, se uskutečnila v Domě techniků na Novotného lávce.
S publicistou Janem Schneiderem se Jaroslav Bašta shodl v tom, že se jedná o zastrašování lidí, aby se začali bát dávat najevo svůj názor, protože by mohli být zařazeni do nějakého seznamu. Podobné seznamy vždy bývají okořeněny pejorativním nádechem a jsou sepisovány proto, aby vůči „nepohodlným“ lidem nebo médiím vyvolaly nenávist.
Novinář Ondřej Soukup Baštovi oponoval — on v tom, že je něco zařazeno mezi ruskou propagandu, cenzuru nevidí, jen jsou prostě některé texty označeny za nepravdu… Jenže kdo má patent na pravdu? Do ruské propagandy je navíc mnohdy zařazeno jen to, že si někdo dovolí jinak pípnout…
Bašta uvedl konkrétní příklad: jistý internetový portál byl think-tankem Evropské hodnoty za nástroj ruské propagandy označen pouze proto, že publikoval překlad rozhovoru ruského prezidenta Putina pro německý Bild. Do seznamu ruské propagandy se dostávají i média, která upozorňují na masakr nevinných lidí v Oděsse, ke kterému došlo 2. května 2014.
Bezpečnostní a mediální analytik Roman Máca, spolupracovník Evropských hodnot, který nicméně zdůrazňoval, že v diskusi mluví sám za sebe, se odvolával na to, že o ruské propagandě, která je prý v České republice přítomna, hovoří Bezpečnostní informační služba.
Na to Bašta reagoval, že je sice hezké citovat zprávu BIS, úskalí je ale v tom, že to, co se v ní objevilo, bylo právě na základě propagandy Evropských hodnot. Soukup označil Evropské hodnoty za neuvěřitelně pracovité, zprávu BIS by s nimi prý ale nespojoval.
Schneider kritizoval zřízení útvaru při ministerstvu vnitra pro boj „s dezinformacemi“ za útok na svobodu projevu, ministr Chovanec by za to podle něj měl být odvolán. Se vznikem takového útvaru vyjádřil zásadní nesouhlas i předseda Pirátů Ivan Bartoš, který tento nástroj pro stigmatizaci informací odmítá, je to podle něj v rozporu s Listinou základních práv a svobod, s právem svobodně šířit a vyhledávat informace.
Nezbývá, než položit otázky: Opravdu jsme na tom tak, že ten, kdo má jiný názor nebo jen informuje o tom, o čem se v mainstreamových médiích převážně mlčí, bude skrze nosič, kde publikuje, zařazen na nějaký seznam a skandalizován? Opravdu není lepší normální diskuse bez vzájemného nálepkování? Díky Zdeňku Kratochvílovi, že se o ni pokusil.
Pro toho, kdo by si snad chtěl udělat vlastní názor na to, zda ten "jistý internetový portál" je opravdu označován za nástroj ruské propagandy jen proto, že publikoval překlad rozhovoru s Putinem, podotýkám, že jde zřejmě o Aeronet.
http://aeronet.cz/news/video-nejsem-zadny-pritel-nebo-zenich-zapadu-chranim-zajmy-sveho-lidu-uvedl-putin-pro-nemecky-bild-takto-by-meli-mluvit-i-cesti-politici-cz-titulky/
tahle debata už běžela v době, kdy pan Smotana vydal seznam proruských webů v ČR a SR. Vyplynulo z ní, že hlavní je rozlišovat právě mezi rozdílným názorem a propagandou. A že existují metody, jak tohoto odlišení dosáhnout.
První otázkou je, jestli vnímáte existenci ruské propagandy jakožto nástroje ruské zahraniční politiky, který má vést skrze dezinformační kampaně k dosahování ruských státních zájmů v zahraničí (například u nás). Na toto téma toho bylo napsáno vcelku hodně, na cílené úsilí zničit debatu pod články si stěžoval editor diskuzí na Guardianu (https://www.theguardian.com/commentisfree/2014/may/04/pro-russia-trolls-ukraine-guardian-online), ale i jiná mezinárodní média. Weby s nejasným původem a vlastnickou strukturou a přitom ideově jasně cíleným a často zdroji nepodloženým obsahem se objevily i v ČR a v mnoha dalších zemích (u nás hlavně Aeronet, ale i dost dalších). Něco jsem k tomu napsal už v době, kdy se to začalo diskutovat: http://a2larm.cz/2015/04/co-dava-silu-ruskym-trollum/.
V případě, že se shodneme na tom, že Rusko tento nástroj prosazování svých zájmů používá, pak se musíme vymyslet, jak zajistíme, aby tyto jejich nástroje nenarušovaly demokratickou diskuzi u nás. A to už obnáší nějakou regulaci, označování a nálepkování. Znamená to ale zároveň, že musíme zajistit, aby nenastal hon na čarodějnice jen proto, že má někdo jiný názor. Cestou ke kvalitní debatě není neoznačovat nikoho za proruskou propagandu (protože máme z velkého množství důvěryhodných zdrojů informace o tom, že tahle propaganda sem proudí, takže bychom si jen nechali zničit jakousi veřejnou diskuzi), ale vypracovat kvalitní metodologii, která s velkou přesností určí, jestli o propagandu jde nebo ne. A ta se rozhodně nemůže opírat jen o to, jestli je někdo spíš pro Zemana nebo proti němu, pro Putina nebo proti atp.
Metoda označování proruských webů, kterou postupně rozpracovali lidé kolem pana Smotany - a kterou by měl doufám nový úřad na boj proti ruské propagandě rozpracovat ještě lépe - se nezaměřuje jen na obsah článků, ale taky na způsob financování webu, otevřenost jeho vlastnické struktury a dalších ukazatelů. Zároveň ale přece nejde - jako to navrhujete vy - zrušit označení webu za proruský jen proto, že tam někteří lidé publikují své názory bez jakékoli jiné než ideové motivace. Píšících lidí je plno a každý web je schopný si najít pár nadšenců, co rádi napíší o svém pohledu na svět a zároveň tím nevědomky propůjčí legitimitu jinak dost pochybnému projektu. Rozhodně pak hrozí, že budou za součást ruské propagandy označováni i lidé, kteří s ní nemají nic společného. To je problém. Nicméně je taky na každém autorovi, jestli mu stojí za to psát na web, který je ne z ideového, ale z profesionálního hlediska takhle sporný. Jak byste prosazování ruských zájmů skrze informační politiku u nás řešila vy?
V naší zemi máme dost zkušeností se sovětskou propagandou. Zastavení šíření "Zpráv" okupanty bylo požadavkem, za nějž se obětoval Jan Palach.
Ruské vedení nyní stupňuje omezování svobody projevu uvnitř vlastní země, mj. i ve věci hodnocení historie, vč. intervence v roce 1968. Lži a nepokryté hrozby patří již ke standardnímu arzenálu mocnosti, jejž používá navenek.
Šéfredaktorem Prvních zpráv je Radomír Pekárek. Ostatní členové redakce známí nejsou a zprávy nejsou podepsány konkrétními jmény, s výjimkou externích komentátorů. První zprávy publikují množství komentářů od politiků všech parlamentních stran s výjimkou TOP 09, nejčastěji ODS, KSČM a ČSSD. Přinejmenším některé z nich bývají uveřejněny bez vědomí jejich autorů.
Web působí, že je financován převážně z reklamy. Provozovatelem webu je firma Easy Communications s.r.o., za kterou kromě šéfredaktora Radomíra Pekárka stojí Jan Holoubek a Jan Fulín, a jejímž polovičním vlastníkem je společnost OUR MEDIA, do jejíhož portfolia patří předně Parlamentní listy
.
Charakteristika obsahu:
Příkladem dezinformace publikované na serveru může být zpráva o údajných výhružkách Velké Británie, že použije jaderné zbraně proti Islámskému státu. První zprávy se také podílely na šíření teorie, že náměstkyně amerického ministra zahraničí pro evropské a euroasijské záležitosti Victoria Nulandová jela neočekávaně do Kaliningradu na setkání s poradcem prezidenta, aby ho varovala před údajně chystaným útokem NATO a odvrátila tak třetí světovou válku. Informace byla zcela nepodložená a Nulandová do Ruska přiletěla plánovaně, šlo o brainstorming nad možnými řešeními podmínek minských dohod. Dále se První zprávy přidaly k celé řadě alternativních médií klamně informujících o údajném znásilnění třináctileté školačky uprchlíky v Německu.
Na rozdíl od ostatních webů na subdoménách Parlamentních listů je web méně extrémní a expresivní. Nalezneme zde hodně překladů a interpretací cizích článků, často s proruským vyzněním."
Řešení otázek křivého nařčení je záležitostí justice.
Jakýmkoliv nečestným zájmům - a nejen mocností - je možné čelit pouze schopností soudnosti většiny.
Pokud se většina z nás alespoň trochu vyzná v propagandistickém galimatyáši postmoderny, zůstanou investice do jakkoliv mazaných triků a podvodů vyhozené.
Trump varovně pozdravuje .......bych dodal.
Na obě otázky je dost těžké odpovědět, protože tahle americká propaganda nemá velké ambice a ČR prakticky nezasahuje. Oproti tomu ve státech SNG je to často jeden z mála zdrojů kvalitních informací. Ano, je třeba brát v úvahu, že Svoboda má liberální zaměření a postoj "US jako maják demokracie" a podle toho si vybírá respondenty a komentátory. Nicméně faktičnost informací mě zatím tuším nezklamala. Další příklady US nebo jiné západní propagandy na českém mediálním truhu máte? Neříkám, že se o vylepšení svého obrazu jiné země nesnaží - samozřejmě, že snaží. Ale chtěl bych vidět nějaké konkrétní příklady. Z Ruské strany Vám jich můžu dát za poslední rok plno. Psala jste o tom, že se neinformovalo o katastrofě v Oděse. Jaká informace Vám v našich médiích konkrétně scházela? V květnu 2014 toho byly plné noviny. Moc se nepsalo o ruské verzi, že šlo o práci SBU (ukrajinské tajné služby), protože pro toto tvrzení nebyl žádný důkaz.
Tvrdíte, že by si každý měl určit sám, které médium mu vyhovuje a které ne. To má člověk poznat na základě selského rozumu, kde píší pravdu a kde nepokrytě lžou? Vždyť média jsou tu právě od toho, aby nám zprostředkovávala události, která nemáme čas nebo možnost sledovat naživo sami a zasazovala je do kontextu. Pravdivost a přesnost je snad nejvyšší hodnotou médií, která jim dává smysl. Bez pravdivosti a přesnosti nepotřebujeme média, stačí nám číst beletrii. A jak má člověk poznat, jestli média mluví pravdu, když nezná ani jejich provozovatele, ani jména autorů, ani zdroj financí a účel?
Žijeme v době, kdy může psát úplně každý a snad každý najde i místo, kde mu jeho sebepodivnější myšlenky či nepodložené informace vydají. Z mého pohledu není tahle demokratizace tisku vůbec špatný trend, protože může časem značně kultivovat veřejnou debatu a naučit lidi lépe poskládat své myšlenky předtím, než s nimi vyrazí do světa. Na druhou stranu je v takové záplavě informací dobré mít autority, které nám řeknou, jestli právě tento konkrétní příspěvek není naprosto vycucaný z prstu. Dříve tuhle úlohu plnily samy redakce, kterých bylo omezené množství a lidé za informace platili. Riskovat svou důvěryhodnost tehdy znamenalo riskovat prakticky všechno, co médium mělo.
Dnešní doba je jiná. Obsahy jsou zadarmo, redakcí je nekonečné množství a informace nepřijímáme jako jeden tištěný novinový celek vypovídající o předešlém dni, ale jako záplavu článků na různá témata a z nejrůznějších zdrojů, které množství lidí vnímá prostě jako "zprávy z fejsbůku".
A teď je otázka, jak se v tom má člověk vyznat? Jak poznat, jestli nějaký web kontroluje, kdo a co na něj píše, nebo klidně pouští autory, kteří si informace z neprofesionality nebo záměrně cucají z prstu? A co když je právě pro tyto autory web stvořen? To, co navrhujete, bohužel vede k tomu, že lidé za pravdu nepovažují to, co je pravdivé, ale to, o čem si myslí, že by klidně pravdivé mohlo být (jak napsala Katharine Viner v jednom skvělém longreadu na Guardianu: https://www.theguardian.com/media/2016/jul/12/how-technology-disrupted-the-truth). Žijeme v době, kdy prostě nějaké autority, které budou kontrolovat kvalitu informací potřebujeme. Už proto, že každý prostě nemá čas na to kontrolovat zdroje až k samotnému vzniku každé konkrétní informace. Spíš je škoda, že se tímhle zabývají zatím jen Evropské hodnoty, se kterými se sám taky moc neshodnu. To, jestli by se tomu měl věnovat stát... To je otázka. Lepší by rozhodně bylo, kdybychom měli síť důvěryhodných médií a think-tanků různého ideového zaměření, které by tuto roli plnily. Nicméně to nemáme a tak na záplavu šířící se k nám dnes z Ruska stát zareagoval po svém. Není to podle mě ideální řešení, ale nechat to sem bez komentáře proudit je snad ještě horší. Asi bych se teď ptal státu, jak zajistí, ať jde jen o dočasné řešení a časem tuto úlohu převezme občanská společnost.
Aby instituce byla účinná, musíte ji dát prostředky a ona je pak nejúčinněji používá ke svému zachování.
Kremlin Watch mi vadí stejně málo jako White Media (i když ty mám raději, líbí se mi ta surreálná kombinace intelektuální neschopnosti a rešeršistické odovědnosti) -- to jest téměř vůbec. A považuji oboje za obdobně přínosné, to jest vůbec.
To, proč to "téměř" před vůbec, předvedl Jarda Bašta. Inteligentní a statečný chlap, u kterého se s věkem stále více vyhraňuje jeho sklon k ostře jednostranným soudům. Nemyslitelné, že by se nechal koupit, ale pokud ano, stejně by ho nikdo nekoupil, pro svoji paličatost by byl k nepoužití. A Kremlin Watch stvrzuje jeho mírnou paranoiu vytvářením seznamů "nepřátel svobodného světa". Ono vytváří atmosféru čtení "vždy jde jen o propagandu, nikdy o věc". A to po čertech ruší předpoklad demokratické diskuse.
Deskripce nových nástrojů propagandy založená na nově vytvořené metodologii -- vynikající. Ǔčast státu, proč ne? Ve formě grantů, veřejných zakázek, instituční podpory příslušných pracovišť. Ale státní instituce pro uvádění propagandy na pravou míru? To mohl vymyslet jen chovanec ...