Evropská unie uplatňuje v důsledku ukrajinské krize již rok a půl sankce vůči Ruské federaci. V létě je prodloužila minimálně do ledna 2016. Jde o sankční seznamy nežádoucích firem a osob a také o omezení vývozu a dovozu zemědělských produktů, zboží dvojího použití, sofistikovaných zařízení pro průzkum nerostných surovin a poskytování finančních zdrojů ruským bankám vlastněných státem. Sankce byly prodlouženy skoro bez pozornosti médií a veřejnosti.

Časový dostup od zavedení sankcí by si přitom zasloužil jejich důkladnější analýzu. Reálná fakta ukazují, že omezení uvalená na ruskou ekonomiku nemají takový makroekonomický účinek, aby změnila politiku Kremlu. Naopak nabourala diplomatické vztahy a vedla k odvetným opatřením ze strany Ruské federace.

Kreml prostě nachází alternativy v globálním zásobování citlivých technologií a zdrojích finančního trhu u jiných než evropských či amerických partnerů (nabízí se Čína, Jižní Korea či Indie). A výnosy z ruského vývozu ještě zvyšuje slabý rubl. Podle Rosstatu navíc vloni v Rusku paradoxně vzrostl dovoz z USA, a to o celých 12 % (!).

A jaké jsou dopady sankcí na evropské straně? Firmy ze zemí EU, které mají v Rusku své zákazníky, tato obchodní válka samozřejmě také zasahuje. Sankce na obchodování s Ruskou federací nejsou plošné, přesto byly tržby českých exportérů za rok 2014 dotčeny v rozsahu 3 miliardy korun (celkový objem našeho vývozu do Ruska přitom činil 5 miliard dolarů). Makroekonomicky je to objem marginální, pro jednotlivé firmy však často fatální.

To ale mluvíme pouze o přímých ekonomických dopadech. Zásadněji se sankce projeví na dopadech zprostředkovaných, zejména daleko výrazněji zasaženou německou ekonomikou. Pokud by se tato obchodní válka přenesla na pole energetické bezpečnosti Evropy a politizace dodávek plynu a ropy z Ruska, bylo by to samozřejmě mnohem tíživější.

Německá komise pro hospodářské vztahy s východní Evropou zaznamenala v důsledku současných sankcí výpadek přes 5 miliard eur, což se přímo dotýká až 150 tisíc pracovních míst. Zemědělské přebytky z ostatních zemí EU jsou navíc vrhány i na náš trh a zesilují tak konkurenci vůči naší domácí zemědělské produkci. Racionální pohled na věc by byl jistě na místě. Je tu i otázka návratnosti našich úvěrů do Ruské federace — expozice České exportní banky a Exportní garanční a pojišťovací společnosti totiž činí až 68 miliard korun. Po současném útlumu by tyto nástroje státní podpory exportu do Ruska měly chytit druhý dech.