Putinovské Rusko chce vzkřísit velmocenské ambice své země. Což je vzhledem k rozměru tohoto státu pochopitelné stejně jako to, že ostatní velmocenská centra to žárlivě sledují. Základem velmocenského postavení je vojenský sektor, ale především silná ekonomika. Uvědomme si, že RF vydává na armádu a zbrojení 20 % svého rozpočtu (pro srovnání ČR dává na obranu jen 3,5 % svého eráru). Na takové výdaje musí mít nemalé finanční přebytky.

Z Ruska však nyní nepřichází signály o přebytkovém hospodaření. A nejde zdaleka o dopady přijatých hospodářských sankcí v rámci obchodní války v důsledku sporu o Ukrajinu (které jsou objektivně dvojsečné). Tady mají negativní dopad některé specielně cílené sankce, ale celkově makroekonomický vliv není velký. Jde o jiné problémy ruské ekonomiky.

V poslední době především viditelně slábne ruský rubl (v uplynulých měsících o 38 %). Po rozpadu SSSR a vzniku RF se rubl pohyboval kolem pěti rublů za US dolar a před deseti lety už dosáhl dvaceti pěti rublů za US dolar. Doslova padat začal během světové finanční krize v roce 2009 a počátkem prosince 2014 klesl na padesát čtyři rublů za US dolar.

Centrální banka RF je podle nového zákona podřízena národním zájmům, ale výhružky její ředitelky Elvíry Nabiulliny vůči spekulantům se míjejí účinkem. Proti poklesu měny intervenují opakovaně. Banka svoji rozhodující úrokovou sazbu zvýšila již na 9,5 %. Rostou i úroky ze zahraničních půjček. Pokles měny by měl alespoň mít proexportní účinek, ten ale není schopen řešit problém s poklesem světových cen za ropu (o 33 %).

Rusko potřebuje vyvážet své surovinové bohatství, aby mohlo nejen zbrojit, ale i modernizovat svou ekonomiku. Vývoz energie nemá jen ekonomický, ale i geopolitický význam, což lze dokumentovat na postojích zejm. Maďarska a nově zřejmě i Bulharska, tedy členských zemí EU silně závislých na dodávkách ruského plynu a ropy. Spor mezi evropským plynovodem Nabucco a ruským South Stream má proto další dějství v jednání RF s Tureckem o transanatolskou variantu.

↗

Rusko potřebuje vyvážet své surovinové bohatství, aby mohlo nejen zbrojit, ale i modernizovat svou ekonomiku. Foto Dušan Radovanovič

Jakmile Rusko přestává vydělávat na exportu energie (která tvoří ¾ ruského vývozu), vysychá jeho státní rezervní fond. Klesají ruské devizové rezervy, které ještě v roce 2008 byly na úrovni 580 mld. US dolarů (bez zlata), nyní spadly pod 380 mld. US dolarů.

Rusko samo oficiálně uvádělo hranici, za kterou příjmy z prodeje ropy mají prorůstový účinek na ekonomiku, 100 USD za barel severomořské ropy Brent (od té se odvíjí cena ruské ropy Ural). Kolem stovky dolarů za barel se cena pohybovala v 1. pololetí letošního roku. Prezident Lukoilu Leonid Fedin označuje za „práh rentability“ 80 USD za barel.

Od léta ale spadla cena ropy Brent o více jak 30 % a dosáhla ceny 69,20 USD za barel. West Texas Intermediate (WTI) klesl dokonce k 64,10 USD za barel. Jde tedy o trend, nejen o vyšší volatilitu na trhu. Proč tomu tak je?

Kartel OPEC pod tlakem Saudské Arábie nechce omezovat těžební kvóty, aby ceny mohly zase růst. Saudská Arábie jako hlavní stát OPEC (produkuje nyní denně 9,6 milionů barelů černého zlata) má přitom hranici rentability kolem 90 USD za barel a další země kartelu Venezuela dokonce kolem 120 USD za barel.

Saudové trvají na tom, že podíl OPEC na globálním trhu by měl být zachován, a možná jde i o cenovou konkurenci těžbě z břidličných projektů, Rusko přitom nemá dostatečné zásobníky, aby mohlo těžit a čekat až se ceny zase zvýší. Rusko sice přemýšlí o vstupu do OPEC, kde by se svojí produkcí mohlo hrát klíčovou roli, to je ale otázka budoucnosti. Zatím minulý týden ve Vídni se OPEC rozhodl pokračovat ve své současné politice.

V minulosti už vývoj ceny ropy kopíroval vývoj ruské ekonomiky. V krizovém roce 2009 spadl ruský HDP o 7,9 %, tedy mnohem více než EU či USA. I letos lze očekávat v RF horší vývoj HDP než v okolních zemích, hrozí v podstatě stagnace. Ruský ministr financí Alexei Vedev na příští rok uvádí odhad +0,8%. Na druhou stranu z nízkých cen na globálním trhu profitují dovozci ropy, což je zejm. EU.

Připomíná to pro Rusko nebezpečnou situaci z války trhu s ropou z roku 1985, ale i časy krize rublu v roce 1998, kdy hrozil zemi default. RF prostě přichází o desítky miliard dolarů (ruské ministerstvo financí dokonce mluví o možné škodě 140 mld. USD). Pokud by měl státní rozpočet nadále financovat sociální systém, zbrojení i pomáhat modernizaci ekonomiky, tak za těchto okolností spadne do červených čísel. Jde-li cena pod 60 USD za barel, lze mluvit o hrozbě státního bankrotu.

Není divu, že ratingové agentury připravují zhoršení statusu RF na BBB- (Standard & Poors). Akciový index RTS na ruské burze prodělává letos od června strmý pád. Je na nejhlubším dně od roku 2009, jen letos ztratila na třetině hodnoty akcií.

Tato situace se přenáší do bilancí podniků operujících na ruské burze. Například státní podnik Rosnefť, který zřejmě bude muset privatizovat část svého vlastnického podílu. A větříc riziko, opatrní jsou i zahraniční investoři. Současný mix problémů je tedy pro nejbližší budoucnost Ruska opravdu velmi nebezpečný.