O Rusku a levici trochu jinak
Filip OutrataPodpora ruské opozice by se mohla stát jedním ze silných témat naší demokratické levice, hned vedle kritiky neregulovaného globálního kapitalismu či amerického „vývozu demokracie“.
Dvě z členek ruské polit-punkové skupiny Pussy Riot, Maria Aljochinová a Naděžda Tolokonniková, se na ekvádorském velvyslanectví v Londýně setkaly se zakladatelem WikiLeaks, Australanem Julianem Assangem. Rusky po setkání konstatovaly, že s Assangem mají společného více, než si myslely, a souhlasily s tím, že se stanou členkami dozorčí rady jeho Courage Foundation, nadace pro finanční pomoc whistleblowerům po celém světě.
Bylo to setkání skutečně symbolické. Mediálně asi nejznámější představitelé protiestablishmentové opozice ze Západu a z Východu se sešli ke spolupráci. A to přesto, že mezi nimi nebylo ve všem harmonické souznění. Členkám Pussy Riot vadilo Assangeovo vystupování na moskevské anglickojazyčné stanici Russia Today, kterou považují za hlásnou troubu kremelského režimu. Ačkoli v této věci společnou řeč nenašli, v řadě jiných se shodli.
Například v případu vojína Chelsey Manningové (dříve Bradleyho Manninga), odsouzené ve Spojených státech k třiceti pěti letům vězení za vynášení informací v aféře WikiLeaks. Členky Pussy Riot, jejichž úsilí dnes směřuje mimo jiné k humanizaci ruského vězeňského systému, zjevně nespatřují žádný problém v podpoře jiného vězně, ve zcela jiném systému.
K osobě dalšího známého amerického veřejného nepřítele Edwarda Snowdena se již dříve Naděžda Tolokonniková vyjádřila v tom smyslu, že je v Rusku v jakémsi globálním vězení. Poselství, které tím ruské aktivistky dávají světové veřejnosti, je jasné: nás do ryze mocenské hry mezi dvěma bloky, do světa, který se řídí heslem „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“, nezatáhnete.
Není to vlastně nic překvapivého. V době svého pobytu v sibiřském vězení v roce 2013 si Naděžda Tolokonniková vyměnila několik dopisů se slovinským filosofem a jedním z nejznámějších kritiků dnešního kapitalismu Slavojem Žižekem, a jedním z hlavních témat korespondence byla právě kritika globálního kapitalismu. Důvodem, proč dnes země Západu namísto podpory lidských práv kvůli zisku kolaborují s režimy v Rusku a Číně, je podle Tolokonnikové to, že jsou součástí téhož globálního kapitalistického systému.
Nejde však jen o Pussy Riot. Jedním z politických vězňů ruského režimu v posledních letech je Sergej Udalcov, aktivista a představitel Levé fronty, mezinárodní sítě radikálně levicových organizací (založené roku 2008). Aktivisté z Levé fronty v čele s Udalcovem se ve svém veřejném vystupování celkem pochopitelně střetli se stávajícím ruským režimem. Udalcov strávil za pořádání protestů mezi lety 2010 a 2011 v cele zadržení celkem osmdesát šest dní.
V prosinci 2011 ho Amnesty International označila za vězně svědomí. V letošním roce byl Udalcov spolu s dalším představitelem Levé fronty Leonidem Razvozžajevem odsouzen moskevským soudem k 4,5 letům vězení. Razvozžajeva přitom již v roce 2012 ruská policie unesla z území Ukrajiny, kde se pokoušel získat azyl.
Velkých protivládních protestů v roce 2012 se účastnil také Ilja Ponomarjov, levicový poslanec ruské Dumy, jakýsi neortodoxní levicový libertarián, který se považuje za komunistu a má blízko k zeleným a sociálně-demokratickým pozicím.
Ony dva póly v USA a v Rusku jsou výsledkem obou světových válek. Středoevropské státy na to jednoznačně doplatily, jakž takž se s bipolaritou popralo Finsko, Rakousko a Jugoslávie za Tita. Je někdě psáno, že ten protipól USA má být v Rusku? Je ruská mocenská nomenklatura nějak předem vyvolená? Mužik má být předurčen k zachování světového míru? Nové náboženství?
Vaším hloupým označením Rusů jako mužíků jen pokračujete ve svém nadutém velkoněmectví. Což bude asi důvod, že na vaše příspěvky nebudu reagovat. Rasismus je především příznakem hlouposti a já nechci ztrácet čas.