Jak ukázala i debata po posledním výstupu Miloše Zemana, na ruské Pussy Riot se v České republice jen tak nezapomene. Co ale o nich dnes víme? Drtivá většina textů, ve kterých se jméno této skupiny objevuje, se stále váže k onomu vystoupení v Chrámu Krista Spasitele v únoru 2012, případně k procesu, který byl veden následně se třemi členkami skupiny: Marijou Aljochinovou, Naděždou Tolokonnikovovou a Jekatěrinou Samucevičovou.

Věcné zprávy o Pussy Riot obvykle končí Putinovou „olympijskou“ amnestií a propuštěním Aljochinové a Tolokonnikovové v prosinci 2013 nebo incidentem v Soči z února 2014, kde byly punkerky snažící se o další vystoupení sešlehány kozáckou pořádkovou hlídkou.

Co tedy dělají dívky, o nichž se stále tak píše a mluví, nyní? Leckteří kritici někdejší přisprostlosti, provokativnosti a necitlivosti skupiny se možná podiví.

Marija Aljochinová a Naděžda Tolokonnikovová, tedy ty z členek, které šly nakonec do vězení, splnily to, co slíbily krátce po propuštění: na jaře 2014 založily občanské sdružení poskytující právní pomoc šikanovaným vězňům, dodávající informace jejich rodinám a usilující o nápravu ruské vězeňské legislativy i praxe.

Sdružení dostalo název Zona Prava, což lze do češtiny přeložit buď doslovně jako Právní zóna nebo přeneseně jako Právo do vězení. A soudě dle obsahu webových stránek jde o sdružení dosti aktivní.

Aljochinová a Tolokonnikovová rovněž projely několik evropských států a USA, kde navštívily řadu věznic a absolvovaly porady s experty na fungování trestního aparátu. V důsledku poznatků pak spustily v září 2014 další projekt nazvaný MediaZona — internetové médium, jež má přinášet zprávy o kontroverzních či jinak důležitých soudních procesech, vězeňských aférách a tvorbě příslušných zákonů v Rusku.

Zatímco Zona Prava funguje do značné míry jako linka bezpečí s odborným aparátem, MediaZona je novinářské těleso se silným reportérským oddělením a zkušenou redakcí v čele Sergejem Smirnovem a dalšími žurnalisty často povyhazovanými ze známých zpravodajských webů.

Oba projekty jsou financovány především z individuálních darů poskytnutých ve formě pravidelného měsíčního příspěvku. Minimální výše daru je ovšem značná — každý měsíc alespoň 50 dolarů.

Cesta Samucevičové

Třetí ze známé trojice Pussy Riot Jekatěrina Samucevičová — ta, jež byla odsouzena jen na podmínku, neboť se prokázalo, že při incidentu v Chrámu Krista Spasitele byla zadržena ochrankou hned zkraje, a tak se nestihla do vystoupení zapojit — ustoupila v posledních měsících do pozadí.

Na podzim 2012 a v zimě 2013 byla Samucevičová médii velice žádána. Napsala několik komentářů o procesu, cílech a stylu skupiny. Poskytla řadu rozhovorů a vystoupila na několika protirežimních demonstracích. Vidět byla zejména při protestech proti kriminalizaci projevů sexuálních menšin.

V únoru 2013 však přišel německý Spiegel s příběhem jisté Iriny Orlovové, která měla být nastrčena k Samucevičové na celu, svést ji a následně přimět k dohodě s Kremlem — jakémusi kompromisu, jenž jí měl zajistit onen podmíněný trest.

Samucevičová jakoukoliv dohodu popřela. V kruzích stoupenců Pussy Riot se ale podezření nikdy úplně nezbavila a ani s Aljochinovou a Tolokonnikovovou už nevystupuje.