„Koho si lůza vybrala na Hrad, toho tam má,“ nechal se slyšet filmový kritik Jan Rejžek. Sportovní komentátor Robert Záruba si položil řečnickou otázku, zda „jsme jako národ chtěli, aby našemu prezidentovi bylo hlavně dobře rozumět“? A ministr školství Marcel Chládek konstatoval, že „takový způsob vyjadřování určitě není dobrým příkladem pro naše děti a mládež“.

Odsouzení slovníku prezidenta republiky je jistě na místě. Filip Outrata na stránkách Deníku Referendum před několika dny napsal, že vulgarismy nepoužívá jen současná hlava státu. S oblibou je pronášejí i někteří politici, kteří dnes proti Zemanovi brojí.

A správně konstatoval, že „vulgarity v Hovorech z Lán nejsou tím nejtíživějším problémem dneška a nejsou dokonce ani nejzávažnějším problémem spojeným s působením Miloše Zemana ve funkci prezidenta“. V tom duchu nakonec svého hradního pána hájil i tiskový mluvčí Jiří Ovčáček. Hanlivé výrazy jsou prý z úst jiných politiků přijímány s daleko větší benevolencí.

Pravdu měl i Václav Klaus, když řekl: „Nemyslím, že to spadlo z nebe, nemyslím, že to bylo náhlé pohnutí mysli. Myslím, že tím pan prezident Zeman něco sleduje.“ On sám pak potvrdil, že se na rozhovor připravoval a sprostá slova použil záměrně. V tomto okamžiku mohla celá kauza, která byla absurdní do samého počátku, skončit. Nicméně neskončila.

Každý den se objevují nové výroky, články a reportáže, které se zabývají tím, co si počneme se sprostým prezidentem. Vznikají petice za jeho odstoupení, ale i na jeho obranu. Jeho vulgarismy si žijí vlastním životem a Zeman může být nadmíru spokojený. Takřka na týden opanoval celý mediální prostor. Nejenže se mu podařilo zakrýt témata, o nichž nechtěl mluvit. Současně vyvolal zcela očekávanou hysterii městských liberálů, kteří se předhánějí v urážení jeho i jeho voličů.

Kdo ovšem v tomto případě zcela selhal, jsou média, resp. novináři, a to zvláště ti veřejnoprávní. Ostrými útoky vůči prezidentovi ukázali, že jejich obzory sahají k Hostivaři, možná až k Dolním Měcholupům, ale ani o metr dál. Nepochopili, koho chtěl Zeman svým projevem oslovit, protože nevědí, jak se žije za hranicemi velké Prahy. Lze důvodně předpokládat, že popularita hlavy státu po jejich týden trvající štvavé kampani poroste.

Hlavní kritiku si ale zaslouží ještě za něco jiného. Média by totiž dnes měla především informovat. Podávat zprávy o důležitých událostech dneška. Touto rolí v ideálním případě přispívají k rozvoji demokratické společnosti i pluralitě společenské diskuse. Svou činností vytvářejí prostor pro emancipaci občana-voliče, který je právě díky jejich působení schopen zhostit se své role v rámci společnosti, tj. kvalifikovaně rozhodnout o podobě správy země, kraje nebo obce.

Celá kauza kolem Hovorů z Lán je však parodií na zpravodajství a informování občanů. Bulvární a komerční média vědí, že nejlépe prodávají sprosťárny, Hitler a nahé ženy, a proto se tématem dále zabývají. Nepochopitelný je proto zejména zájem České televize a Českého rozhlasu. Zřejmě tyto instituce zapomněly, že jakožto média veřejné služby by měla otevírat jiná, důležitější témata a nepřiživovat vlny levné nesnášenlivosti.

Pokud chtějí psát o prezidentovi, zůstává přitom otázek řada: Jak je to s prověrkou hradního kancléře Mynáře? Může se prezident země EU nechat hostit ruskými oligarchy? Mohl by se německý prezident vracet z návštěvy Číny letadlem soukromé firmy? Musí být pro prezidenta opravdu tak snadné určovat témata snad všem českým médiím?