Ano, je to skutečně tak. Mimořádné zasedání ministrů zahraničí zemí EU ze čtvrtka 29. ledna, jehož se účastnil poprvé také ministr z řecké Syrizy Nikos Kotzias, sice nepotvrdilo obavy, že nová řecká vláda bude automaticky blokovat všechny protiruské sankce a rozbíjet dosavadní politiku EU; obecný rozměr věci je ale neoddiskutovatelný.

Stručně řečeno: Nová řecká vláda má kromě svých hospodářských, sociálních a dalších pokrokářských plánů všechny předpoklady být mezi evropskými nejvíce proruská, anebo přesněji — nejvíce blízká současnému ruskému režimu.

Nejde tu přitom o nějakého trojského koně, jak se dnes rádo říkává; o nějakou léčku, jíž by teď nějaký Láokoón investigativec odhalil. O přístupu Syrizy k protiruským sankcím, o hlasováních jejich europoslanců i o cestách předsedy Alexise Tsiprase do Moskvy se mluví v Řecku od léta 2014. Zhusta se to vše propíralo i v celé zimní kampani.

I ten Řek, který nesledoval zpravodajství či předvolební debaty, si všiml alespoň některé z novinových karikatur, jež pracovaly s postavou Tsiprase a ruského medvěda, se kterým se Tsipras buďto líbal, nebo objímal, anebo mu alespoň otevíral dveře do EU.

Co konkrétně ale bude ona proruskost nové řecké vlády znamenat?

Přístup k Ukrajině

Pozorovatelé staví svou prognózu, že se Tsiprsova vláda posune blíže k Rusku, na čtyřech různých základech: aktuálně-politickém, čistě věcném, ideologickém a pragmatickém. Každý z nich přitom předznamenává poněkud jinou politiku.

V prvním, tedy v aktuálně-politickém základu prognóz se poukazuje především na sérii kroků, vyjádření a gest ve vztahu k situaci na Ukrajině. Syriza kritizovala přístup Západu už k dění na Majdanu. Jako legitimní pak uznala odboj východní části země a dokonce i referendum na anektovaném Krymu.

Dále odsuzovala, jak již řečeno, protiruské sankce s tím, že EU poškozují a že jde o pomyslnou střelu do nohy. Četní zástupci Syrizy přejali také při výkladu ukrajinské krize kremelský slovník a slovy fašistický a banderovský věru nešetří.

S touto optikou hlasují europoslanci Syrizy už od léta proti všem protiruským deklaracím, jimiž se Evropský parlament zabývá. V září 2014 nepodpořili ani asociační dohodu mezi EU a Ukrajinou.

Podobně jako zástupci Syrizy ovšem vystupují — až na několik výjimek — reprezentanti všech významných stran, které se v zemích EU hlásí k důsledné levici. Obvykle tak činí s argumentem, že Ukrajina může sociálně a hospodářsky přežít jen v postavení mezi Ruskem a Západem a dobrými vztahy s oběma. Syriza navíc uvádí, že vzhledem k politice doporučované z Bruselu v uplynulých letech Řecku nemůže ani Ukrajina čekat od EU nějakou spásu, spíše naopak.

Proti přijetí asociační dohody s Ukrajinou a dalším inkriminovaným návrhům hlasovali v Evropském parlamentu vždy také poslanci z KSČM, německé Linke či španělského Podemos. Shodný názor s důslednou levicí má přitom v tomto bodě i národovecká frakce v EP, k níž se hlásí jediný europoslanec dnešního koaličního partnera Syrizy — Nezávislých Řeků (ANELu).

Export a turisté

Druhý základ předpovědi chování Tsiprasovy vlády je čistě věcný — ekonomický. Vzájemný obchod mezi Řeckem a Ruskem je větší než mezi Řeckem a Německem. Za poslední zdokumentovaný rok, tedy 2013, šlo přibližně o 9,3 miliardy eur. Na dobrých vztazích mezi oběma zeměmi přitom závisí do nemalé míry prosperita dvou odvětví pro současné Řecko klíčových: zemědělství a turistického ruchu.

V oblasti zemědělství je Rusko tradičně jedním z hlavních odběratelů řeckých oliv a ovoce. Loňské sankce však — resp. ruská odpověď na ně — znemožnily export veškerých zemědělských plodin, a tak řečtí pěstitelé přišli dle propočtů dnešní vlády o 430 milionů eur.

Pokud jde o turismus, do Řecka v posledních letech jezdilo ročně přibližně 1,3 milionu ruských turistů. Loni klesl příslušný počet o 200 tisíc, a to jen dle srpnových čísel. Propad v podzimní a zimní sezóně bude ještě výraznější kvůli výraznému oslabení rublu.

V roce 2013 přinesli ruští turisté Řekům příjem v celkové výši 1,34 miliardy eur. V půli léta 2014 byl pro příslušný rok očekáván příjem nejméně o pětinu menší — a to bez přihlédnutí k nečekanému podzimnímu propadu ruské měny i faktu, že počet ukrajinských turistů v Řecku klesl zároveň o 50 procent.

Vzhledem k tomu, že úspěch národohospodářského plánu Syrizy nutně závisí na zvýšení rozpočtových příjmů, dá se sklon Tsiprasovy vlády rozvíjet vstřícný vztah k Rusku i z tohoto úhlu pochopit.

Protipól k atlantismu

Za třetí, je zde ideologický rozměr věci. I když páteřní struktura Syrizy vznikla z komunistických a socialistických skupin vymezujících se vůči politikům, kteří podléhali před rokem 1989 řízení z Moskvy (a kteří dnes působí v konkurenční straně Syrizy KKE), má Rusko ve vizích řecké levice stále důležité místo.

Program Syrizy z roku 2013 mluví o multipolárním uspořádání světa, o potřebě protiváhy k neoliberální politice EU a imperialistickým snahám USA. Strana se také tradičně vymezuje vůči atlantismu, poukazuje na důsledky finanční i mocenské dominance Západu ve světě a v dlouhodobé perspektivě slibuje vystoupení z NATO.

Uvnitř Syrizy, jež byla donedávna spíše volnou koalicí, existují na žádoucí obecný vztah k současné formě zřízení v Rusku různé názory. Většina ale pohlíží na putinovský režim jako na jednoznačně lepší než na stav před jeho nástupem — na onen nepřehledný modus vivendi mezi oligarchy, mafií a prozápadními zastánci neoliberalismu za vlády Borise Jelcina.

Zahraničněpolitický mluvčí nejrazantnějšího křídla Syrizy Kostas Isihos proslulý označením východní politiky EU za neokoloniální bulimii se ministrem zahraničí nakonec nestal. V nové vládě má pouze funkci náměstka na ministerstvu obrany, což leccos znamená.

I nový ministr Nikos Kotzias však Putinovu vládu vždy více chválil, než kritizoval. Ještě co starý komunista navíc v 80. letech podpořil vyhlášení výjimečného stavu v Polsku a zásah vůči Solidaritě, což zvláště zástupci současné polské vlády zřejmě nepřehlédnou.

Karta při vyjednávání

Konečně čtvrtým základem předpovědi proruské orientace Tsiprasovy vlády je pragmatický argument. Syriza podle něj hledá všechny možné páky, jež by využila v jednáních s EU o řeckém dluhu a případně i ve svých levicových reformách. Jednou z takových pák může být i eventualita proruské politiky.

Nejde přitom o možnost bez určitého reálného podkladu. Sami Rusové už loni naznačili, že by dokázali Řecko jako bližšího spojence ocenit. Ministr energetiky zmínil možnou účast Řecka na výstavbě nového plynovou, který má tzv. tureckou cestou nahradit opuštěný projekt South Stream. Ministr zemědělství zase Syrize slíbil, že pokud bude Řecko vyhozeno z EU, umožní mu Rusko dovážet opět na svůj trh.

Úvahy z loňského května, že Rusko podrží eventuálně znovu zavedenou drachmu nebo že poskytne Řecku stejný úvěr, jako nabízí trojka, ovšem za vstřícnějších podmínek, působí při dnešní kondici rublu nemístně. Moskva má ale stále své cesty, jak Tsiprasově vládě pomoci.

Pozorovatelé mluví dále o slevě na plyn nebo o podpoře turistických pobytů v Řecku nějakou oficiální kampaní. Již dnes je dohodnuto, že rok 2016 bude v ruské oficiální kultuře Rokem Řecka a v Řecku proběhne souběžně velké kulturní pásmo Ruský rok.

Agenti Putina a co převáží

Vedle popsaných se objevují ještě konspirační výklady, dle nichž je Syriza z Moskvy přímo řízena. Zakládají se obvykle na poukazech na cesty zástupců strany do Ruska, časté návštěvy ruského velvyslance v Řecku Andreje Maslova v athénském sídle Syrizy či kontaktech mezi politiky strany a ruskými oligarchy blízkými režimu, například Konstantinem Malofejevem.

Faktem je, že Maslov byl prvním významným reprezentantem cizí země, se kterým Tsipras a Kotzias po volebním vítězství jednali. Pravdou je také, že předseda koaličních Nezávislých Řeků Panos Kammenos si zajel do Moskvy ještě krátce před vlastními volbami.

Dalších indicií pro výklad, že Rusko současnou řeckou vládu přímo řídí, je ale málo, a tak nemá význam s ním zatím pracovat.

Jak už zmíněno v úvodu, čtvrteční výstup nového ministra zahraničí Kotziase na bruselské schůzce s unijními kolegy naznačil, že ani současná řecká vláda nehodlá všechno protiruské bourat, tedy alespoň ne hned. V současné chvíli se většinově předpokládá, že vláda bude v rámci EU prosazovat vůči Rusku podobnou politiku jako Bulharsko, Kypr, Slovensko nebo Maďarsko, to jest postupovat věcně a pragmaticky.

Pravděpodobnost výraznějšího odklonu od unijního maistreamu se dle očekávání zvýší až ve chvíli, kdy se dostane Tsiprasův kabinet pod neúnosný tlak ohledně svých hospodářských a sociálních plánů.

Dokud bude na obou stranách ochota k jednání, je šance, že Řecko rozbije dosavadní unijní politiku, mizivá. Zástupci Syrizy už dali ostatně najevo, že ani příslib vystoupení z NATO v jejím programu „není prioritou“.

I kdyby se ale pak dostali čelní zástupci Evropské komise, ECB či — proč to tajit — Německa s řeckou vládou do vyhroceného střetu, zůstanou možnosti samotného Řecka, jak politiku EU ve vztahu k Rusku poškodit, stále relativně malé.

Jeden stát může narušit image jednoty EU, může zhatit přijímání hospodářských sankcí, k němuž je nezbytný konsensus, a může poskytnout munici ruské propagandě. To je však z podstatnějšího všechno — pokud si nebude přát, nebo nebude dotlačen, Evropskou unii opustit.

Ovšem i pro krajní případ je tu ještě otázka časové souslednosti. Platnost současných hospodářských sankcí EU by měla vypršet v červnu. Sankce uvalené na konkrétní osoby platí zatím do září. Obojí může být prodlouženo i rozšířeno. Zda je žádoucí, aby bylo, se bude probírat na únorovém summitu.

Ať tak či tak, o budoucnosti sankcí bude téměř s jistotou rozhodnuto dříve než o budoucím vztahu Řecka a jeho evropských věřitelů — ten je potřeba dořešit během jara. A nedá se věru realisticky předpokládat, že by byť důsledně levicová vláda riskovala kvůli odlíšnému názoru na sankce vyhrocení, jež by mohlo vést k defaultu jejích vlastních financí — zvláště, když se může snažit spolu s Maďarskem a dalšími sankce změkčovat.

Konečně je pak otázkou, zda během jara krize na Ukrajině neskončí... nebo nepřijde většina států EU na to, že sankce sice Rusko poškozují, ale tlačit separatisty na Ukrajině k jinému než vítěznému míru jej příliš nenutí.

Další informace:

CNN Money Greece: Putin's new ally in Europe?

ForeignPolicy.com Why Putin Is the Big Winner in Greece’s Elections

The Independent Greece threatens EU veto over Russian sanctions

RT ‘Greece-EU clash over anti-Russia statement: others may follow Athens’ suit’

RT New Greek govt furious over EU 'unequivocal' anti-Russia statement

RFE/RL News Analysis: How Syriza's Win Could Change EU Policy On Russia

Bloomberg Business Syriza Massages Foreign Policy Goals as It Smells Power

The Moscow Times Greek Election Wins Putin a Friend in Europe