Otázky nad Ukrajinou

Petr Jedlička

Vedoucí zahraniční rubriky DR začíná svoji sérii pravidelných nedělních textů zamyšlením nad českou reflexí nejbližší ze současných válek, kterou v končícím týdnu obohatily výstupy premiéra a prezidenta, ne zrovna obratné.

Myslím, že nad tím netřeba dlouze rozumovat: Sobotka řekl teď v týdnu kupeckým jazykem to, co mají ve vztahu k Ukrajině v hlavě i všichni ostatní, jen to vyjadřují vznešeněji. A Zeman se zase na summitu NATO projevil přesně tak, jak chtějí, aby se projevoval, jeho někdejší voliči a současní stoupenci.

Pro někoho to byla obojí ostuda, pro někoho odvaha a pro někoho pragmatismus. Diplomaticky neobratné to bylo určitě. Jádro podstatné debaty je ovšem jinde.

Stěžejní otázka má už dlouho znít: Oč by nám mělo dnes v táhnoucí se krizi na Ukrajině jít především? O budoucnost země v EU, do které Ukrajinu přijímat ještě tak deset patnáct let nebudeme, i když to nikdo odpovědný moc nahlas neříká? O zmaření známého snu Vladimira Putina o Rusku v hranicích Sovětského svazu, který může být stejně tak dobře snem soukromým, nijak nevázaným na stávající ruskou politiku vůči Ukrajině, na níž lze nahlížet třeba i jako na obhajobu dílčích zájmů? Nebo o právo Ukrajinců na sebeurčení? O mír? O bezpečnost Baltů a Poláků? Nebo snad o pravdu?

Z vetšiny kultivovanějších českých debat to vypadá, že tak nějak o všechno. Jenomže ono chtít všechno „především“ nejde. A navíc tu stále zůstávají i opravdu fakticky sporné otázky.

Separatistický bojovník pózuje pro novináře. Foto Andrej Krasnošekov, flickr.com

Například: Ruské zasahování je zjevné a je trapné je popírat. S mírou a podobou zasahování je to však složitější. Řeči o ruských vojácích na dovolené v ukrajinské válečné zóně působí směšně. Možnost, že by vycvičený voják po službě odjel za peníze bojovat někam na Donbas, ale už zas tolik ne.

Jsou tu samozřejmě nafocené tanky a houfnice, které by si žoldák-freelancer asi nepřivezl... Ovšem stejně tak jednoznačně vypadaly v roce 2003 snímky Saddámových pojízdných chemických laboratoří, prezentované Colinem Powellem v OSN, jež se pak v Iráku nikde nenašly.

Anebo: Skutečně nemá odpor vůči ukrajinské armádě v Doněcku nebo Luhnasku vůbec nic společného s domobranou? Skutečně jde jen o Rusy zverbované bandy, jež berou místní, Kyjevu jinak oddané, obyvatelstvo jako rukojmí?

Všichni zainteresovaní se shodují, že Rusko až doposud nevpadlo na Ukrajinu plnou silou — nejméně to je tedy jisté. Ale všichni též prohlašují, že jim jde vposledku především o mír. A přitom nikdo očividně nehodlá přistoupit na mír trvalý, jehož podmínky by určovala protistrana.

Na západě se dušují, že se neustupuje teroristům. Na východě prý zase nemohou ustoupit fašistům. Jak se obhájci postupu kyjevského režimu popasovávají s tím, že si milice pravosektorářů počínají nezřídka také jako teroristé? A jak se obhájci separatistů staví k tomu, že povstalečtí vůdci mluví a jednají jako fašisté?

Alespoň teď to Porošenkovo příměří... Uvidíme.

Pravda, jsou české debaty, ze který vypadá všechno docela srozumitelně. Hraje se velká hra: NATO chce základny u ruské hranice a EU nový trh, kolonii. Rusko chce obnovit říši, nebo alespoň udržet klienty či neutrální polštáře okolo hranic. Američané chtějí plyn, Rusové chtějí dodávky z ukrajinských zbrojařských závodů, oligarchové chtějí, co měli, a generálové z obou stran chtějí slávu a peníze na výbavu.

Jenomže pak jsou tu stovky, ba tisíce amatérských reportáží plné zabitých civilistů, výpovědí očitých svědků, kteří navštívili otrhané a unavené separatistické posádky hájící svoje rodiště či oddíly ukrajinských vojáků upřímně přesvědčené, že z domoviny vyhání agresora.

A jsou tu též fotky z osvobozených měst. Žádný zabitý žoldák z Blackwateru, z Rusů jen poradci a pak těch deset výsadkářů, za něž bylo vyměněno 64 ukrajinských vojáků, kteří v minulosti přešli čáru na druhou stranu. Jinak zničené domy, zoufalí lidé a postřílení pupkatí tatíci.

Ale kolegové novináři velkých zkušeností a jmen — ti, kteří by měli debatu moderovat a čistit — si počínají, jak utržení z řetězu: Štětina na Majdanu rovná se naše intervence, vinen je Západ, protože dával ukrajinským aktivistům know how a peníze.

A druhý extrém: Putina třeba zastavit za každou cenu, NATO podporovat, ať dělá, co dělá, Rusku nemožno ukázat slabost. Kosovo 1999, srpen 1968, Osetie 2008. Jsou lepším přirovnáním Sudety 1938, nebo Těšínsko 1919?

Pokud by bylo vše na mně, řekl bych: Ať už je konec. Mrtvých více než v Gaze a milion uprchlíků. Buďto důslednou neutralitu celé Ukrajiny a větší samosprávu pro východ, nebo rozdělení. Co s Krymem, nevím. Asi to stejné, co s tureckým záborem na Kypru. A jednat, s kým se dá, s podmínkou brzkých voleb a referenda pod mezinárodním dohledem — ať si rozhodnou lidé sami, kam chtějí patřit. Zkousli se fašisté v kyjevské vládě a v kyjevských ulicích, zkousne se i Zacharčenko, Plotnitskij nebo kdo.

Jenomže ono to dopadne zřejmě jinak. Zbraně se dodají, horká krev ještě přihřeje. Možná, že sankce skutečně nakonec rozkývou Rusko, a to přiměje separatisty k ústupkům nebo i kapitulaci. Ale kdy? A rodiny více než 2600 zabitých a milionu vyhnaných — zapomenou? Zbývá nám debata a hledání odpovědí. 

Nemůžeme z České republiky spasit svět. Nemusíme se ale ani hrbit, ani stát věčně v pozoru, abychom světu vynahradili hrbení z minula. Můžeme si pěstovat respekt pro otázky. Zeman i Sobotka mohli na fóru mluvit jinak. My se však nestyďme ptát. Budou-li v české debatě padat otázky opravdu zásadní, nebude takových scén jako v končícím týdnu třeba.

    Diskuse (51 příspěvků)
    PV
    Petr Votoupal
    September 7, 2014 v 23.16
    Tak tohle bych podepsal..
    Snažím se sledovat všechny informační zdroje, navíc to i částečně patří i do mé pracovní náplně. Žil jsem v Kyjevě pět let a několik let i v Rusku. Teď pracuji v Bruselu. A jsem zděšený z toho jak silná je válečná propaganda a jak jednostranné informace dostáváme. Tento článek je výjimkou.
    Vystoupení premiéra a prezidenta sice považuji za naprosto případné a správné, s autorem souhlasím v tom hlavním.
    Ať už je konec!!
    Je neskutečné, čeho jsme svědky. Vidíme, že rozpoutat válku je jednoduché. Stačí první zapálený dům, první mrtví, podpora ze spřáteleného zahraničí, a jede to. Rozbitá společnost se bude dávat dohromady dalších dvacet let a je otázka jestli se to vůbec povede. Vidíme to dnes v Bosně a Hercegovině.
    V souvislosti s událostmi na Ukrajině je v EU potřeba mluvit o tom, co nazýváme evropskými hodnotami – ochrana menšin, svobodné volby, dodržování práva … Na Ukrajině přinutit všechny bojující strany k okamžitému zastavení bojů. Sankcionovat a stíhat všechny válečníky, ať už nosí odznaky lidových republik, ukrajinské armády, gard nebo soukromých armád.
    A je potřeba klást ty otázky o kterých mluví autor. Bránit další eskalaci. A možná se i ozvat. Pokud by autor z článku vyřadil první dva odstavce a ten poslední, jsem připraven připojit svůj podpis. A věřím, že lidí, které chtějí zastavit válku je minimálně stejně tolik, jako těch, co chtějí zastavit Putina (což se navzájem nevylučuje, nakonec je to ukrajinská kampaň a západní reakce, která ho posílila. Ještě před před třemi lety byly v Moskvě statisícové protiputinovské demonstrace…)
    Petr Votoupal
    Luděk Ševčík, OSVČ
    September 8, 2014 v 9.43
    Souhlasím s panem Votoupalem.
    Mimochodem, je zcela s podivem, že se dosud nikde nevyprofilovala iniciativa, která by požadovala okamžité bezpodmínečné ukončení konfliktu vojensky a zasednutí k jednacím stolům. Pevně věřím, že většina lidí by byla pro. Jistě nejen u nás. Apeluji na ty, kteří k tomu mají možnosti, ať se této výzvy ujmou.
    Ať už je konec!!
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    September 8, 2014 v 12.10
    Alespoň teď to Porošenkovo příměří...
    Ano, měli bychom si ho vážit, a měli bychom hlasitě dávat najevo, že je to ta správná volba pro všechny.

    Slušné zhodnocení situace a jak si kdo stojí:
    ------------- http://www.theguardian.com/commentisfree/2014/sep/07/ukraine-ceasefire--agreement-peace-putin-poroshenko -------------
    http://www.blisty.cz/art/74634.html

    Následné vyjednávání by mělo přinést očekávané body - např. že minimálně v Doněcké a Luhanské oblasti je s praxí, že gubernátora dodává Kyjev ámen - vedení vzejde z místních volerb a Porošenko slíbí (a dodrží), že ho bude jmenovat.
    (Volby a ústavní reforma by měly následovat)

    Horší to asi bude se cly, protože celní politika je jedno z jablek sváru. Východoukrajinské fabriky jsou silně navázané na Rusko a místní to chápou - zde asi bude zapotřebí do budoucna širší dohoda Ukrajiny, Ruska a EU, tak, aby Ukrajina mohla být skutečným mostem mezi západem a východem Evropy.
    Atd.
    .................................... uvidíme.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    September 8, 2014 v 15.48
    Pane Kolaříku,
    vy buď články moc nečtete, nebo je chápete naprosto zvláštně. Kdyby jste něco příště nevěděl a chtěl se mermomocí vyjádřit, raději se zeptejte.
    Já vám to zkusím trochu oživit - "Na Ukrajině přinutit VŠECHNY bojující strany k okamžitému zastavení bojů. Sankcionovat a stíhat VŠECHNY válečníky, ať už nosí odznaky lidových republik, ukrajinské armády, gard nebo soukromých armád. "
    Věřím, že by se vám líbilo zastavení bojů té strany, kterou nemáte rád, ale o tom se zde diskuse nevede. Tady je snaha o ROZUMNÉ řešení.
    MP
    Martin Profant
    September 8, 2014 v 16.45
    Luďkovi Ševčíkovi
    Jde o adresáta té petice. Buďto mluvíme opravdu o "přinutit", pak teoreticky připadá v úvahu OSN -- pouze teoreticky, protože zúčastněné strany mají právo veta v RB a nevím, z jakých zemí by musely pocházet modré přilby, aby se nejednalo o eskalaci konfliktu -- anebo Bůh, ale toho bývá zvykem oslovovat spíše modlitbami než peticemi.
    Anebo jde o metaforu a mluvíme o přesvědčování svých vlastních vrchností, že by měly dělat všechno proto, aby ten konflikt uhasl. A pak jde Kongres ruské inteligence správnou cestou. I když, 1800 lidí je víc než ta necelá desítka kdysi, ale význam to má asi stejný.

    A ať se Vám to líbí nebo ne, rozumné řešení je jedno jediné. Ustanovit nad východem Ukrajiny něčí suverénní moc -- buď Kyjeva nebo Moskvy. Z mého pohledu raději Kyjeva, protože ruská strana může mnohem účinněji hájit ruskou menšinu před případnými přehmaty ukrajinské vlády a společnosti (spíše očekavatelnými jako po každé občanské válce) než opačně. A doufám, že nejen ruská strana -- to nejmenší, co by mohla EU udělat, je závazek podpory ukrajinské vládě v jejím novém úsilí o plné respektování práv ruských občanů Ukrajiny (diplomaticky řečeno). Zatímco si lze sotva představit z hlediska mírového procesu riskantnější cestu než ustanovování nějaké východoukrajinské autonomie.

    Mimochodem: Sankcionizovat všechny válečníky? Kdo?
    Luděk Ševčík, OSVČ
    September 8, 2014 v 18.59
    Technické detaily zastavení bojů nebudu řešit,
    pane Profante. Jistě existují a existují takové, které jsou přijatelné pro obě strany /pokud hodlají skutečně konflikt ukončit/. A k tomu by je měla tlačit takováto iniciativa. Mírová hnutí neřešila technické detaily ukončení válek. Donutila válečníky, aby si je vyřešili sami.
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    September 11, 2014 v 10.12
    Evropané proti válce
    Petice z českého prostředí

    http://www.againstwar.eu/
    --------------------------------------------------

    A jedna z jejích prvních kritik "Evropané za ruskou válku"
    http://www.blisty.cz/art/74673.html
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    September 11, 2014 v 10.33
    Zajímavý je i komentář k vnitřnímu pnutí levice od Alexandra Mitrofanova:

    http://www.rozhlas.cz/plus/nazory/_zprava/alexandr-mitrofanov-jak-poznamenal-ukrajinsky-konflikt-ceskou-levici-je-to-levicova-levice--1394945

    Pacifisté versus anti-imperialisté (stará dobrá levice)?
    ---------------------------------------

    Jde o ideologický boj i o reálné hrozby.

    Pokud bych měl přispět nějakým argumentem pro "pacifistický", protiválečný pohled --- je třeba si uvědomit, že věci nejdou prosadit vždy, existují určitá "okna" možného, kdy se to může podařit, která když se prošvihnou, tak už je to ztracené a události se dál valí samospádem, dokud se opět neobjeví nové okno - ale podmínky už jsou jiné a výsledek zákonitě taky jiný.

    Pořád nějak zapomínáme, že jsou tam tisíce mrtvých, desetisíce zraněných a přes milion na útěku - jsou to pro nás jenom čísla.
    A že se blíží zima.
    Jestli se znovu rozhoří boje, jak bude situace vypadat dejme tomu 1.května 2015 pro lidi z Donbasu?
    Jak v Evropě?

    Můžeme si dovolit propást tuhle malou a v podstatě nereálnou šanci ukončit válku???
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    September 11, 2014 v 10.41
    Ještě k Mitrofanovi - nedá mi to - nebyli snad staří socialisté pacifistě a internacionalisté spíše než bojovníci za malé národy proti impériím?
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    September 12, 2014 v 0.8
    Tlak na mír a jednání je zásadní věcí
    Základním předpokladem je ovšem uznat, že OBĚ strany mají na konfliktu vinu a že nikdo zde nevede jednoznačně spravedlivou válku. Je tedy třeba se rozloučit s pohádkami, že za všechno může šílenec Putin. A samozřejmě na druhé straně také s jakoukoli naivní idealizací Putina a Ruska.

    Je ovšem velká otázka, zda rozštěpená česká společnost je takového pohledu schopná.
    + Další komentáře