„Musíš hlavou prorazit zeď. Není těžké ji prorazit, neboť je z tenkého papíru. Těžké však je, nedat se klamat tím, že na papíře je už neobyčejně věrně namalováno, jak prorážíš zeď. Svádí tě to, abys prohlásil: ‚Což ji stále neprorážím?‛“ (F. Kafka)

1. Jediný způsob, jak se bránit proti propagandě a demagogii v diskusích na internetu, je prostě odmítnout pravidla její hry. Nepřistoupit na to, že komplexní problém je celkově i v každém detailu zcela jasný a že ho lze snadno vysvětlit a vyřešit. Svět je složitý a zaslouží si být tak chápán. Propaganda a demagogie používají v principu jednoduché postupy, které ty můžeš odmítnout.

2. Odmítni falešná dilemata. Málokdy jsou ve hře opravdu jen dvě varianty. Buď podporuješ fašisty nebo Putina. Tak to ve skutečnosti není. Možností je téměř vždy mnohem víc. Není nic snazšího, než se zeptat, proč si dotyčný myslí, že jsou ve hře jen tyhle dvě a nabídnout jich víc.

3. Odmítni vyprázdnění významu slov. Propaganda a demagogie se živí emocemi a tak často používají nepřesná slova se silným emotivním zabarvením. Kyjevská vláda je fašistická, Evropská unie komunistická a Putin je Hitler. Nic z toho není pravda. Slova jsou tu zneužita, jejich význam se vyprazdňuje. Nepodílej se na tom, odmítej to a poukazuj na to. Debata zůstane racionální a věcná, pokud mají slova nějaký obecně sdílený základní význam. Dávej si pozor na zobecnění, ta bývají nejčastějším zdrojem vyprázdnění významu/obsahu slov.

↗

Jediný způsob, jak se bránit proti propagandě a demagogii v diskusích na internetu, je odmítnout pravidla její hry. Foto Michal Šindelář, DR

4. Odmítni jakoukoli formu zesměšňování v debatě. Klidně dělej vtipy, buď ironický či sarkastický, ale nikdy místo argumentů nezesměšňuj svého spoludiskutéra. Je to podlé a podlost patří k propagandě a demagogii. Naopak pozoruj kdo a jak zesměšňuje ostatní: slintající kníže, virotický prezident či opička Obama. Zeptej se, proč se druhý uchyluje k takové sprostotě. (Mimo debaty ovšem platí, že dobrý vtip ukáže některé věci lépe než dlouhá eseje. Bohužel jiné zase dobře schová.)

5. Neboj se nebýt členem nějaké skupiny. Propagandista i demagog často spoléhá na to, že málo kdo má chuť postavit se skupinově převládajícímu názoru a riskovat, že nebude takzvaně v kolektivu oblíbený. Kašli na to. Diskutující na sociálních sítích nejsou žádná blízká rodina, jde o debatu a ne o to být oblíben. To, že se teď právě v nějakém částečném názoru shodneš s jednou skupinou a v jiném s jinou, vůbec nic neznamená.

6. Pokud uvidíš nějakou frapantní manipulaci, zeptej se na ni. A: „Ty fašisti v Kyjevě Putina jen provokujou, ale tobě to přeci nemusím vysvětlovat, chytrej jsi na to dost.“ B: „Proč jsou to fašisti a jak ho provokují? Nejsem asi dost chytrej, mohl byste mi to prosím vysvětlit.“

7. Zdrojuj a dožaduj se zdroje. Zdroje ověřuj. Často se setkáš s tvrzeními, které obsahují zrnko pravdy, ale zbytek neobstojí kratšímu hledání na síti. Vymyslet komplexní lež není tak jednoduché, jak to vypadá. Mistrovstvím ovšem je ověřovat si i zdroje, které vyhovují tvojí interpretaci.

8. Používej potvrzující otázku. Pokud si chceš být jist, že víš jak to druhý myslel a hlavně jak myslí, neboj se ho zeptat: „Takže pokud ti dobře rozumím, říkáš že...“ Je to staré manažerské pravidlo a hodí se v každé debatě, kde ti jde o to se domluvit.

9. Trénuj a buď připraven na to, že se budeš mýlit. Propaganda a demagogie se tě nesnaží přesvědčit, ale nakazit. Dobrý propagandista či demagog nemůže prohrát, může jen ustoupit z debaty, ale ten kdo diskutuje a zvažuje argumenty, může během debaty zjistit, že se mýlil. Buď na to připraven a nic si z toho nedělej. Umění říci, že jsi se mýlil je umění, které propagandě a demagogii zůstává cizí. Nevěř tomu, že se nikdy neuchýlíš v debatě k propagandě a demagogii. Její jednoduchost je energeticky málo náročná a i ty ji občas podlehneš.

10. Na všechna desatera se dívej s kritickým odstupem. Nejsou automaticky lživé, ale proč by těch základních bodů mělo být právě deset? Podobné je to i s dalšími eskamotérskými rétorickými triky.