Možná bych i uvěřil, že jsem Matku nepochopil, když jsem ji jenom slyšel z rádia, ale to bych nesměl nikdy číst od Čapka nic jiného. Přečíst Matku a argumentovat důkladně přesnými citáty by chtělo čas, nicméně každý zájemce se na ni může podívat sám, i ji porovnat s dalšími Čapkovými texty, jeho dílo je volně ke stažení na http://www.mlp.cz/cz/projekty/on-line-projekty/karel-capek/

Proč by Čapek v Matce tolik mluvil o všem tom nesmyslném umírání, kdyby tím chtěl říct, že všechna ta nesmyslná smrt je velká a slavná a nezbytná? Jak by mohl humanista Čapek, autor Války s mloky a Bílé nemoci, oslavovat válku? Jak by se mohl Čapek se svou filozofií malých věcí, autor Obyčejného života, Továrny na absolutno a Krakatitu, povyšovat nad matku, která se stará hlavně o děti? A když ústy takové malé obyčejné matky odsuzuje válu, a zatím nějaký výjimečný chytrák ve jménu velkých a slavných věcí slavně vytáhl do války, ve které hrdinně vraždí děti, co jiného má Čapek matce poradit, než aby dala synovi pušku?

"Potíž je, že je to právě ona morálka a nějaké ty velké hodnoty, ve jménu kterých jedny matky posílají své syny dobývat cizí kraje a bojovat s „divochy“ a druhé opět v jejich jménu vysílají své syny, aby se těmto útočníkům bránili. "

Mozna Capka chapeme kazdy jinak, ale ta jeho matka neposilala sveho manzela, ani syny do nejakych valek. Pouze o ne prisla z ji "nepochopitelnych" a nesmyslnych duvodu. Z jejiho hlediska je zabijeni opravnene a mravne jen pri ochrane deti. Takze ta moralka tam je. Zrovna dnes je duvod se nad tim zamyslet, kdyz placeni agitatori vykrikuji, je treba ve jmenu evropske cti zabijet divochy (opile ruske muziky) a matky mlci.

Myslím si, že Čapek nesmyslnost a absurdnost, toho, za co se umírá, nepřehlíží. V první části hry její synové a manžel zdůvodňují smysl svých hrdinských mužných smrtí, ovšem každý zemřel za něco jiného a z pohledu matky je tam společná jen ta smrt. (Kromě toho syna, který zemře při pokusu o překonání rekordu v letadle je tam ještě jeden, který zemře na žlutou zimnici při boji s touto nemocí v Africe). Matka žádnému ze svých mužů nestraní proti jinému a tím se stává mluvčím Čapkova relativismu, jak ho známe z Továrny na absolutno. Hrdinství jako hrdinství

Závěr hry se vztahuje ke konkrétní historické situaci počátku roku 1938, děj je vágně umístěn do Španělska (jméno matky je Dolores), odkazuje ovšem nejen k tamní vrcholící občanské válce, ale také k tehdy očekávané válce s nacistickým Německem.

Ta hra není nadčasová, stejně jako není nadčasová Válka s mloky, o které tady nedávno psala Ivana Recmanová.

Hru je třeba nejen chápat v kontextu doby, ale hlavně ji v žádném případě nelze spojovat s rozhodováním států o případných vojenských zásazích (případně tyto zásahy ospravedlňovat). Státy nebo vlády se totiž nikdy nemohou rozhodovat emotivně, nýbrž musí zvažovat všechny možné okolnosti. Kdežto matka prostě jen poslouchá hlas svého srdce. Nejprve je pro ni důležitý její nejbližší "svět", tedy rodina, a proto nechce slyšet na ideály a nutnosti, které její blízké vedou do záhuby.
Ale pak jí náhle dojde, že o ideály vůbec nejde, ale že nemůže být žádný domov, žádný "svět uvnitř", pokud se něco neudělá tam s tím "světem venku". A proto tam posílá syna.
Možná, že dnešní matka by šla bojovat sama, pokud by to šlo.

čapkova matka mne už napadla ještě než začali umírat na Ukrajině i češi.
Ono se nabízí - jsou ti co tam jdou bojovat banditi, naivové a nebo hrdinní interbrigadisté ?
Normální je neválčit - ale co v situaci když už tu válka je. A tak se vrací debata za co že tam bojují ?
Za imperiální zájmy, proti ohrožení vlastní země, mohou být za ně jejich matky pyšné?
Já tam ten heroický rozměr nenalezl, vidím jen obrovskou ztrátu lidských životů, která nic neřeší.
Své děti bych tam neposlal ani náhodou. Ale určitě existují póly debaty které to vidí různě.
A chuděry matky...

Ono se dá nějak bojovat i beze zbraní. A možná i proti válce.

- a to nejen ve své cimerce s počítačem, ale i v reálu válečného prostředí - jiného než si zoufat, nebo se vyzbrojit ideálem heroické smrti, v sobě a době poplatném hávu..... bych zevšeobecňujíce podotkl.
Čapek, vědom zoufalé situace, se rozhodl nezoufat...bych řekl.

Nikde nepíšu, že Karel Čapek oslavuje válku. Ani, že nesmyslná smrt je podle něho velká a slavná. Ale sama Matka nakonec respektuje, že její muž šel bojovat (vytáhl do války proti domorodcům v koloniích), což je podle mě na stejné úrovni jako útok, kvůli kterému podává pušku svému poslednímu synovi. Matka směrem ke svému muži: "Já nevím sama, co to v nás je; vím jenom, že se mi to na tobě strašně líbilo... víš, tvé vojáctví, Richarde, řinčení tvých ostruh, tvá odvaha a fanfaronství, tvá čestnost a lehkomyslnost — Já nevím, proč jsem to na tobě tak zbožňovala. Asi jsem byla hloupá, byla jsem zamilovaná, byla jsem blázen; ale ani teď... ani teď bych nesnesla, aby tě něco ponížilo!"