Není tomu tak dávno, možná právě týden, co Bohuslav Sobotka přednesl na mikrogramy diplomatických jednotek odměřenou řeč o postojích České republiky k sankcím, které Evropská unie zvažuje zavést vůči Ruské federaci. Možná by se ten projev dal označit za skrumáž floskulí, kdyby se v tom jeden vrtal, ale na druhou stranu, politické řeči mají své ustálené kódy, které nejspíš není radno převádět do běžného jazyka.

Takové „hluboké znepokojení“ by v podobě „teď už je to fakt blbé a člověk dělá dobře, je-li z toho nervózní“, nebo „je to velice závažné“ by, překódováno na „malér jak vrata“, přeci jen mohlo vyvolávat obavy.

O postoji, který ten nemastný neslaný proslov na posledním řádku ozřejmil — tedy že se jedná o „bianko sankční šek“, který pan premiér nepodepíše, a hodlá proto RF ztrestat nanejvýš kurzarbeitem — je postojem, o kterém se dá hádat a je vrcholně demokratickým právem každého občana, aby se kvůli němu vytočil, zkoumal jeho vlivy na tu či onu stranu, anebo se naopak uklidnil, že ho nikdo v razantním gestu nepovolává ze zálohy.

↗

Bohuslav Sobotka asi před týdnem přednesl na mikrogramy diplomatických jednotek odměřenou řeč o postojích České republiky k sankcím, které Evropská unie zvažuje zavést vůči Ruské federaci. Foto čssd.cz

Pokud někoho tento premiérův postoj překvapil, nejspíš zapomněl, jakým komentářem vzbudil pozornost už před několika měsíci; tehdy se situace v ukrajinském Kyjevě teprve začínala vyostřovat. Na své návštěvě Moravskoslezského kraje — to já pamatuju, to je moje domovina — totiž prohlásil, že si je vědom všech okolností, ale varuje před vlnou protiruských nálad. To by byla skvělá věta! Státnická! Kdyby ovšem skončila právě tam.

Páně Sobotkův komentář ale pokračoval s tím, že „by se nám to totiž mohlo prodražit“. A tento potenciální náklad jaksi volně propojil s nezaměstnaností v regionu. (Kde si vliv ruských investic mimo komunistů nevybavuji, ale může to být moje nedovzdělanost.)

Při této větě jsem, myslím, upustila kus večeře.

Pan Sobotka na sebe tehdy prvně vzal roli velitele Goodbodyho ze satirického románu Patricka Ryana Jak jsem vyhrál válku. Jeho schopnost charismatického vůdcovství v časech složitých geopolitických vazeb by možná postihl následující citát:

„Třikrát jsem ten povel opakoval, ale nikdo se neukázal, aby vyhledal svého velitele. Zpočátku jsem to nemohl pochopit. U svých vojáků jsem byl nepochybně oblíben. Patřičnému zacházení s mužstvem jsem věnoval neutuchající zájem. Podrobně jsem jim každému radil v jejich manželských problémech, přiměl jsem je k povinnému spoření, aby si ukládali rozumnou část žoldu, a nikdy jsem při cvičeních nejedl dřív, než se nasytili oni.“

Nicméně — „Hodně štěstí vám všem, lovu zdar a do toho, abychom Huny nadobro vykopli z Afriky!“ a „Šavle hore!“ zařval vojín Drogue — tak takový mobilizační účin jeho taktika asi nikdy mít nebude.

Jinak si jako občanka mírumilovného státu pochopitelně pochvaluji, že nebudu ani výhledově zatažena do žádného projevu územní agrese — pan premiér by jistě vojenskou výpravu na Slovensko, aby si nás zase vzalo za ženu, neschválil. Pokud nám tedy někdo nevletí sem. A ona ta obrana, řekněme si to na rovinu, taky celkem dost stojí.

PS: Autorka je v této věci jednoznačně pro společný postup Evropské unie.