Nesnesitelná lehkost historických paralel
Dušan RadovanovičDopouštíme se jich všichni. Jsou lákavé a hravé. A dovedou odzbrojit oponenta. Čím jsou hloupější, tím úspěšněji. Jenže situace, kdy je sebebezvýznamnější událost dávána na roveň Hitlerovi a nacistům, vede k banalizaci zla a relativizaci zločinů.
„Nejhorší ze všeho nejsou nevzdělanci, ale polovzdělanci,“ říkával nám na škole profesor Kvaček vždy, když jsme byli s něčím příliš rychle hotovi. Často si na jeho slova vzpomenu, když se brodím záplavou nejrůznějších historických paralel kulhajících na jednu, častěji ovšem na obě nohy. Jejich popularita je obzvlášť silná dnes, v době milující zkratky, bonmoty a výkřiky. Jenže opakuje-li se na první pohled nějaká jednotlivost, téměř vždy se na druhý pohled ukáže, že kontext je zcela jiný.
Historické paralely jsou pochopitelně výjimečně populární mezi politiky. Omezuje Evropská unie dovoz nějakého zboží? Komunisté nás přece také omezovali! Lup, a paralela je na světě! Ti, kdo kritizovali radar v Brdech nebo invazi USA do Iráku, byli pro změnu typičtí předváleční appeaseři naočkovaní navíc bolševickou ideologií. Podobných skvostů bychom našli neúrekom. Nejsou ostatně tak vzdáleny doby, kdy prakticky jakýkoli návrh levice vedl do gulagů nebo alespoň do pankrácké věznice.
Neochota vnímat a respektovat tento svět v jeho celé složitosti a mnohotvárnosti. A za tím zase stojí neochota myslet. Myslet je příliš namáhavé; daleko jednodušší je prostě emocionální výkřik: XY je nový Hitler!!
Ale ještě k myšlenkám Dušana Radovanoviče ... mě to nadzvedává taky. Ale snad ještě více (a úplně stejným způsobem) ještě takové to přesvědčení lidí, kteří navšítili určitou zemi a něco tam viděli, že rozumí tamním politickým poměrům. Ta nesnesitelná lehkost turistického poznání, nebo jak to nazvat.