Nepochybuji o tom, že Putinova politika usiluje o obnovu velmocenského postavení Ruska a že se tu uplatňují geopolitické zájmy, že velká část Rusů má nostalgické vzpomínky na rozsah bývalého Sovětského svazu. Právě tak je mi jasné, že v živelně existujícím odporu Ukrajinců proti zkorumpovanému režimu a v nespokojenosti s bídnou životní úrovní, se aktivizovali i extrémisté fašizoidního zaměření.

Za této situace je nasnadě, že Ukrajinci se ohlížejí na západ k Evropské unii s perspektivou vyšší životní úrovně a lepšího života. Ovšem ona i na východě — v Rusku - je situace rozhodně pro velkou část ukrajinské populace přitažlivá, neboť realisticky vzato, režim je zde konsolidovanější a životní situace tu má perspektivy rozvoje.

Samozřejmě, došlo k porušení mezinárodních dohod a dnes proklamovaných a minimálně slovně, formálně akceptovaných principů mezinárodního práva. Ovšem je mi neméně jasné, že tyto principy porušovala i politika USA. Nechápu ale, proč mají být diskuze typu „vy taky“ (v minulosti často uváděné „a vy lynčujete černochy“), či ahistorické paralely (typu Hitler-Putin) pokládány za analýzu, o závěrech z analýzy plynoucích už vůbec nemluvě.

Pominu-li autoritativní tvrzení „o říši zla“, „piklech imperialistů“ apod., velmi komické je např. tvrzení o tom, že teprve Putinova geopolitika zrušila období uplatňování principů mezinárodního práva, panujícího od konce studené války. Ony totiž geopolitické zájmy a jejich prosazování jsou průběžným rysem politiky.

Jde jen o to, do jaké míry jsou prosazovány v souladu, či jen zastírány souladem s těmito principy. A zde je rozdíl mezi „velkými“ či „silnými“ a „malými“, „slabšími“ aktéry na mezinárodním poli politiky. Ti „velcí“ si mohou spíše dovolit prosazovat svůj geopolitický zájem svou váhou — silou.

↗

Ukrajinská krize je vážnou výstrahou. Výstrahou širšího dosahu, abychom se zabývali mezinárodní situací a mezinárodní politikou.Foto Vojtěch Boháč