Miloš Zeman je veselá kopa a také velký mystifikátor. Prostřednictvím svého mluvčího Ovčáčka veřejnosti sdělil, že ministr Jiří Dienstbier měl jako „líbivá tvář“ (tedy něco jako stranický maskot) posílit kandidátku ČSSD pro volby do EP, aby získala více mandátů.

Abstrahuji od toho, že Miloš Zeman by měl být prezidentem nadstranickým, kterému do vnitřních poměrů jednotlivých politických stran nic není. Miloše Zemana a také jeho echo Ovčáčka (ještě jako redaktora Práva majícího za úkol glorifikovat Zemanovy politické kroky) situace v ČSSD v nedávné minulosti samozřejmě zajímala.

Bez zásadnějšího oslabení této strany by se přece Miloš Zeman nemohl stát prezidentem. A on to dobře věděl. ČSSD byla postupně oslabena. V letech 2010—2013 se dostala do vnitřních stranických sporů. A díky tomu, že jako svého prezidentského kandidáta vybrala Jiřího Dienstbiera, a ne např. mnohem vhodnějšího Jana Švejnara, se Miloš Zeman stal prezidentem.

↗

Po zrušení mimořádných voleb v roce 2009 mohl Miloš Zeman vytvořit svou stranu SPOZ a s velkou podporou kmotrů ODS — Dalíka a Janouška kandidoval se svou novou partají do Sněmovny. Foto: Richard Radim, Mediafax

Miloš Zeman se patrně domnívá, že velká část veřejnosti trpí amnézií, hlubokou ztrátou paměti. A že tedy veřejnost jaksi nevnímá anebo již zapomněla na Zemanovy podrazy vůči ČSSD. Bylo jich nepřeberně. A dvakrát díky nim dokonce vznikla vláda pravice (léta 2007 a 2010).

Co mám konkrétně na mysli?

1. Poslanci Pohanka s Melčákem, v závěru roku 2006 náhle odběhlí od ČSSD, podpořili v lednu 2007 vládu Mirka Topolánka, a stali se tak jakousi čtvrtou koaliční stranou. Připomínám, že poměry mandátů ve Sněmovně mezi levicí a pravicí byly po volbách v červnu 2006 100 ku 100. Oba zběhlí poslanci se otevřeně hlásili k Zemanovi. Radili se s ním o situaci (jak se vyjádřil Pohanka). A Miloš Zeman to tehdy nedementoval. Z dobrovolného exilu na Vysočině Zeman tehdy komentoval kde co. Bylo jednoduché postup obou poslanců, kteří pomohli vytvořit a udržovat pravicovou vládu, verbálně odsoudit. To Zeman neudělal.

2. Druhá situace nastala v letech 2009 a 2010. V září 2009 zrušil Ústavní soud pod vedením Zemanova kamaráda Rychetského protiústavně ústavní zákon, který umožňoval v říjnu 2009 uskutečnit mimořádné volby do Sněmovny. Po zrušení mimořádných voleb mohl Zeman vytvořit svou stranu SPOZ a s velkou podporou kmotrů ODS — Dalíka a (po pádu Topolánka) Janouška kandidoval se svou novou partají do Sněmovny. Kmotrům ODS šlo primárně o to, oslabit ve volbách do Sněmovny v květnu 2010 ČSSD. A to se povedlo. Zemanovi šlo o to, dostat se opět do hry. I to se Miloši Zemanovi povedlo.

Pokud dnes Miloš Zeman vytýká Jiřímu Dienstbierovi, že měl dělat maskota své strany ve volbách do EP, nepostrádá to zábavnost.

Osobně si myslím, že by to rozložení sil ve volbách významněji nezměnilo. Spíše si myslím, že by to nezměnilo vůbec nic. Proti Zemanovým podrazům je tento Dienstbierův „podraz“ takovou titěrností, že bych to, být na Zemanově místě, vůbec nezmiňoval.

Celých deset let od zpackané prezidentské volby v roce 2003 totiž Miloš Zeman odvozoval své „právo“ odvety, jakéhosi „preventivního bombardování“ ČSSD, od podrazu, který vůči němu spáchali tehdejší lídři ČSSD, Špidla a Gross, s tím, že jej v prezidentské volbě nepodpořili.

Ale řekněme si otevřeně, že Zeman a jeho kortešové v tehdejší ČSSD mají za katastrofální volební výsledek ČSSD minimálně stejnou odpovědnost. Arogantním vystupováním před prezidentskou volbou, zastrašováním odpůrců v ČSSD a malováním obrazu příštího stranického centra na Hradě v případě (tehdejšího) zvolení Miloše Zemana prezidentem, vytvořil dnešní prezident v sociální demokracii širokou frontu „královrahů“, která způsobila jeho desetiletý exil na Vysočině.

Jiří Dienstbier se tu a tam snaží být zlým mužem Bohuslava Sobotky (především vůči Babišovi). A u Miloše Zemana má z nedávné minulosti řadu vroubků. Proto teď ta náhlá starost o sociální demokracii ze strany pana prezidenta. To jenom mírně naznačuje, jak bude prezident postupovat vůči ČSSD po jejím neúspěchu v podzimních senátních a obecních volbách.

Tentokrát už Miloš Zeman nebude mít na mušce náhradní cíl, ale přímo Bohuslava Sobotku. A s laskavou tváří bude pomáhat dalšímu oslabení soc. dem. až někam k deseti procentům, za kterých jsem v dubnu 2005 za tuto stranu přebíral odpovědnost.

Nic racionálního (a je vůbec otázka, pro koho by to bylo racionální), kromě demontáže Sobotky, Dienstbiera, Zaorálka a vlády vedené ČSSD, tyto Zemanovy promyšlené útoky přinést nemohou. Útok na Dienstbiera je tedy pouze jakýmsi předkolem vážnějšího politického utkání, které se odehraje na podzim.