Ideálním typem outsourcovaného zaměstnance je ředitel/ka firmy, ideálně v balíčku dva v jednom s vedoucí/m oddělení lidských zdrojů. Říkají v každé firmě to samé, takže by se na jeden jejich plat mohlo skládat firem několik. Tím by ušetřily na mzdách, což stejně chtějí, a mohly je zase propustit. Ušetřily by pak dvojnásob.

Aby ale asociální chování firem nevyvolávalo bouře nevole, mohly by své vedoucí pracovnice/pracovníky dobrovolně převést do pracovní agentury. Přirozeně by je to motivovalo k osobnímu rozvoji. Možnost ucházet se o práci hned u několika zaměstnavatelů najednou by podněcovala jejich kreativitu.

Podobně, přijde mi, musejí uvažovat zaměstnanci Polské televize, kteří po třetí ve čtyřech letech čelí návrhu svého vedení „převést část zaměstnanců“ do externí firmy. A, jak jinak než kvůli úsporám, jejich práci od externí firmy pro Polskou televizi kupovat zpět.

Ironický popis toho, jak asi Polská televize tímto opatřením během jednoho roku ušetří 15 milionů zlotých (90 milionů korun), rád přenechávám někomu zručnějšímu. Bude psát při vědomí toho, že externí firma bude muset první rok dodržet stejné platové a další podmínky, jaké mají zaměstnanci Polské televize dnes. Že se těžko nechá připravit o přiměřený zisk. Že na každého zaměstnance bude Polská televize dané firmě doplácet 280 zlotých (1820 korun) měsíčně. A že ztráta Polské televize za rok 2012 byla 218 milionů zlotých (1,4 miliardy korun).

Celoevropský skandál z návrhu činí nejen to, že Polská televize chce propustit (400 až) 550 zaměstnanců a (700 až) 1400 externistů. Ale zvláště to, že nejde o zaměstnance z úklidu nebo jídelny, ale o kameramany, techniky a, světe, div se, novináře. Dnes jich v Polské televizi pracuje přes 600. Od konce roku ji má zůstat 177 v pozicích editorů a koordinátorů.

Jak říká předseda představenstva akciové společnosti Polská televize Juliusz Braun: „Nikoho se nezbavujeme, chceme pracovníky Polské televize povzbudit k větší kreativitě.“ A to tak, dodává, že při nedostatku zakázek z Polské televize se budou moci ucházet o práci i v jiných médiích.

Odboráři považují kroky televize za protiprávní. Podle nich televize nutí zaměstnance k „dobrovolnému“ rozvázání pracovní smlouvy s tím, že jinak nebudou v budoucnu moci s televizí spolupracovat na dohodách o provedení práce nebo pracovní činnosti. Upozorňují, že zaměstnancům externích firem editor zpravodajství nebude muset vysvětlovat, proč od nich některý materiál nepřijal, protože ho jednoduše nekoupí. Anebo jeho výrobu danému redaktorovi vůbec nezadá. Vyvádění zaměstnanců z televize je podle odborářů krokem k její privatizaci.

Lze namítnout, že vysílání Polské televize je málo kvalitní a že vycházívá vstříc politickým objednávkám. Zaměstnávání novinářů „na dohody“ coby externích spolupracovníků ale politický tlak pouze usnadní. A stres spojený se zajišťování obživy u více zaměstnavatelů zvýšení kvality jistě nepřinese.

Do českých zpráv by od našich severních sousedů mohlo proniknout alespoň oznámení, že Polská televize ruší večerníček. Na rozdíl od zpráv o propuštění více než dvou třetin novinářů už ji ale vedení televize stihlo dementovat.