0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Vojtěch Boháč

VB
Profese: Student
E-mail: vojtech.bohac@gmail.com
Samozřejmě, že se o to snaží. Jenže příkladem US propagandy u nás je například Rádio Svoboda - prosazování US zájmů má otevřeně v popisu práce. Mám k tomu dvě otázky: 1) kolikrát jste tam zaznamenala nějaké informace, které by se zásadně odkláněly od reality? 2) Jak ovlivňuje Rádio Svoboda politiku a veřejnou debatu v ČR?
Na obě otázky je dost těžké odpovědět, protože tahle americká propaganda nemá velké ambice a ČR prakticky nezasahuje. Oproti tomu ve státech SNG je to často jeden z mála zdrojů kvalitních informací. Ano, je třeba brát v úvahu, že Svoboda má liberální zaměření a postoj "US jako maják demokracie" a podle toho si vybírá respondenty a komentátory. Nicméně faktičnost informací mě zatím tuším nezklamala. Další příklady US nebo jiné západní propagandy na českém mediálním truhu máte? Neříkám, že se o vylepšení svého obrazu jiné země nesnaží - samozřejmě, že snaží. Ale chtěl bych vidět nějaké konkrétní příklady. Z Ruské strany Vám jich můžu dát za poslední rok plno. Psala jste o tom, že se neinformovalo o katastrofě v Oděse. Jaká informace Vám v našich médiích konkrétně scházela? V květnu 2014 toho byly plné noviny. Moc se nepsalo o ruské verzi, že šlo o práci SBU (ukrajinské tajné služby), protože pro toto tvrzení nebyl žádný důkaz.

Tvrdíte, že by si každý měl určit sám, které médium mu vyhovuje a které ne. To má člověk poznat na základě selského rozumu, kde píší pravdu a kde nepokrytě lžou? Vždyť média jsou tu právě od toho, aby nám zprostředkovávala události, která nemáme čas nebo možnost sledovat naživo sami a zasazovala je do kontextu. Pravdivost a přesnost je snad nejvyšší hodnotou médií, která jim dává smysl. Bez pravdivosti a přesnosti nepotřebujeme média, stačí nám číst beletrii. A jak má člověk poznat, jestli média mluví pravdu, když nezná ani jejich provozovatele, ani jména autorů, ani zdroj financí a účel?

Žijeme v době, kdy může psát úplně každý a snad každý najde i místo, kde mu jeho sebepodivnější myšlenky či nepodložené informace vydají. Z mého pohledu není tahle demokratizace tisku vůbec špatný trend, protože může časem značně kultivovat veřejnou debatu a naučit lidi lépe poskládat své myšlenky předtím, než s nimi vyrazí do světa. Na druhou stranu je v takové záplavě informací dobré mít autority, které nám řeknou, jestli právě tento konkrétní příspěvek není naprosto vycucaný z prstu. Dříve tuhle úlohu plnily samy redakce, kterých bylo omezené množství a lidé za informace platili. Riskovat svou důvěryhodnost tehdy znamenalo riskovat prakticky všechno, co médium mělo.

Dnešní doba je jiná. Obsahy jsou zadarmo, redakcí je nekonečné množství a informace nepřijímáme jako jeden tištěný novinový celek vypovídající o předešlém dni, ale jako záplavu článků na různá témata a z nejrůznějších zdrojů, které množství lidí vnímá prostě jako "zprávy z fejsbůku".

A teď je otázka, jak se v tom má člověk vyznat? Jak poznat, jestli nějaký web kontroluje, kdo a co na něj píše, nebo klidně pouští autory, kteří si informace z neprofesionality nebo záměrně cucají z prstu? A co když je právě pro tyto autory web stvořen? To, co navrhujete, bohužel vede k tomu, že lidé za pravdu nepovažují to, co je pravdivé, ale to, o čem si myslí, že by klidně pravdivé mohlo být (jak napsala Katharine Viner v jednom skvělém longreadu na Guardianu: https://www.theguardian.com/media/2016/jul/12/how-technology-disrupted-the-truth). Žijeme v době, kdy prostě nějaké autority, které budou kontrolovat kvalitu informací potřebujeme. Už proto, že každý prostě nemá čas na to kontrolovat zdroje až k samotnému vzniku každé konkrétní informace. Spíš je škoda, že se tímhle zabývají zatím jen Evropské hodnoty, se kterými se sám taky moc neshodnu. To, jestli by se tomu měl věnovat stát... To je otázka. Lepší by rozhodně bylo, kdybychom měli síť důvěryhodných médií a think-tanků různého ideového zaměření, které by tuto roli plnily. Nicméně to nemáme a tak na záplavu šířící se k nám dnes z Ruska stát zareagoval po svém. Není to podle mě ideální řešení, ale nechat to sem bez komentáře proudit je snad ještě horší. Asi bych se teď ptal státu, jak zajistí, ať jde jen o dočasné řešení a časem tuto úlohu převezme občanská společnost.
Dobrý den, paní Cerqueirová,

tahle debata už běžela v době, kdy pan Smotana vydal seznam proruských webů v ČR a SR. Vyplynulo z ní, že hlavní je rozlišovat právě mezi rozdílným názorem a propagandou. A že existují metody, jak tohoto odlišení dosáhnout.

První otázkou je, jestli vnímáte existenci ruské propagandy jakožto nástroje ruské zahraniční politiky, který má vést skrze dezinformační kampaně k dosahování ruských státních zájmů v zahraničí (například u nás). Na toto téma toho bylo napsáno vcelku hodně, na cílené úsilí zničit debatu pod články si stěžoval editor diskuzí na Guardianu (https://www.theguardian.com/commentisfree/2014/may/04/pro-russia-trolls-ukraine-guardian-online), ale i jiná mezinárodní média. Weby s nejasným původem a vlastnickou strukturou a přitom ideově jasně cíleným a často zdroji nepodloženým obsahem se objevily i v ČR a v mnoha dalších zemích (u nás hlavně Aeronet, ale i dost dalších). Něco jsem k tomu napsal už v době, kdy se to začalo diskutovat: http://a2larm.cz/2015/04/co-dava-silu-ruskym-trollum/.

V případě, že se shodneme na tom, že Rusko tento nástroj prosazování svých zájmů používá, pak se musíme vymyslet, jak zajistíme, aby tyto jejich nástroje nenarušovaly demokratickou diskuzi u nás. A to už obnáší nějakou regulaci, označování a nálepkování. Znamená to ale zároveň, že musíme zajistit, aby nenastal hon na čarodějnice jen proto, že má někdo jiný názor. Cestou ke kvalitní debatě není neoznačovat nikoho za proruskou propagandu (protože máme z velkého množství důvěryhodných zdrojů informace o tom, že tahle propaganda sem proudí, takže bychom si jen nechali zničit jakousi veřejnou diskuzi), ale vypracovat kvalitní metodologii, která s velkou přesností určí, jestli o propagandu jde nebo ne. A ta se rozhodně nemůže opírat jen o to, jestli je někdo spíš pro Zemana nebo proti němu, pro Putina nebo proti atp.

Metoda označování proruských webů, kterou postupně rozpracovali lidé kolem pana Smotany - a kterou by měl doufám nový úřad na boj proti ruské propagandě rozpracovat ještě lépe - se nezaměřuje jen na obsah článků, ale taky na způsob financování webu, otevřenost jeho vlastnické struktury a dalších ukazatelů. Zároveň ale přece nejde - jako to navrhujete vy - zrušit označení webu za proruský jen proto, že tam někteří lidé publikují své názory bez jakékoli jiné než ideové motivace. Píšících lidí je plno a každý web je schopný si najít pár nadšenců, co rádi napíší o svém pohledu na svět a zároveň tím nevědomky propůjčí legitimitu jinak dost pochybnému projektu. Rozhodně pak hrozí, že budou za součást ruské propagandy označováni i lidé, kteří s ní nemají nic společného. To je problém. Nicméně je taky na každém autorovi, jestli mu stojí za to psát na web, který je ne z ideového, ale z profesionálního hlediska takhle sporný. Jak byste prosazování ruských zájmů skrze informační politiku u nás řešila vy?
Je možné nějak ozdrojovat informace o úzké vládnoucí skupině, která má všechno a zbytku, který je vydíraný a vykořisťovaný ve všech směrech?