„Já myslím, že to ustojí. Bude to chtít trochu obratnosti, ale on je v tomto smyslu velice schopný politik,“ odpověděla rakouská novinářka Natascha Ickertová začátkem září na náš dotaz, zda letošní podzimní volby na východě Německa otřesou i postavením spolkového kancléře Friedricha Merze, jak se tehdy všeobecně šířilo. Nyní, tedy po všech třech plánovaných volbách, se dá říci, že měla pravdu.

Jak na začátku měsíce v Sasku-Anhaltsku, tak nyní v Berlíně a v Meklenbursku-Předním Pomořansku byla Merzova Křesťanskodemokratická unie (CDU) bita. V Meklenbursku se dokonce nedostala ani do sněmu, což je v Německu naprostá rarita. Krajně neoblíbený kancléř byl nicméně připraven a hned po zveřejnění prvních exitpollů ovládl komunikaci:

„Sasko-Anhaltsko byla hluboká rána. Meklenbursko-Přední Pomořansko je katastrofa. Důvěra v instituce v naší zemi padá, podkopávána radikály zleva i zprava (…) Co nyní potřebujeme, jsou výrazné reformy. Jejich prosazení si bude žádat rovnou páteř, výdrž i trpělivost a já slibuji, že neustoupím: ani jako předseda CDU, ani jako kancléř,“ vybírá z Merzova povolebního projevu deník Der Standard.

V Meklenbursku-Předním Pomořansku vyhrála nacionalisticky populistická Alternativa pro Německo (AfD) se ziskem 38,2 procenta. Po nedávném Sasku-Anhaltsku a předloňském Durynsku je to třetí spolková země, kde dokázala zvítězit. S nevelkým odstupem druhá (35,5 procenta) zde ale skončila sociálnědemokratická SPD tamní premiérky Manuely Schwesigové a ta dle všeho sestaví opět protivládu. Na rozdíl od Saska-Anhaltska se jí nabízí logická většina.

V Berlíně získala AfD „jen“ 16,3 procenta, avšak s 25,7 procenta zvítězila Die Linke, což je v očích CDU podobně velký strašák. Většinu k vládnutí zde ovšem dají opět dohromady i samostatně CDU, SPD a Zelení, kteří se společně vymezují vůči hlavnímu volebnímu slibu Die Linke — nucenému výkupu bytového fondu od soukromých společností — a také vůči její radikální kritice Izraele, kterou rámují jako antisemitismus. I v Berlíně tak může vposledku skončit vše bez otřesu — podobnou koalicí jako doposud.

Nebýt výsadní pozice AfD v Sasku-Anhaltsku, bylo by možné konstatovat, že v Německu bude přes volební výsledky trvat vše při starém. Z reakcí elit je cítit obdobná nálada jako ve Francii na konci éry tradiční pravice a levice před deseti lety: lídři klasických stran (ve Francii tehdy Nicolas Sarkozy a François Hollande) jsou historicky nepopulární, porážka stíhá porážku, opozici přebírají populisté, a přitom ústředním mottem zůstává: vytrvat.

V Německu vyzval kancléře k udržení kurzu hned po volební noci hlavní kanál televize ARD i přední list Frankfurter Allgemeine Zeitung. V Polsku se podobně vyslovila z vlastní perspektivy Gazeta Wyborcza.

Co ovšem bude dále? Merzovi už mnoho možností nezbývá. Svázal CDU se sliby modernizace a rozvolnění státu, nastartování ekonomiky a neústupnosti v bezpečnostních i kulturních otázkách. V ničem z toho se mu zatím moc nedaří.

Víme, že příčiny vzestupu AfD, a spolu s ní nacionalistického populismu ve většině Evropy, jsou komplexní — od strachů a kulturních válek, jež sama podněcuje, po objektivní problémy s částí přistěhovalců, od podpory ze strany technooligarchů a jejich sociálních sítí po únavu z velkých koalic, od komplikované industriální transformace po rozdíly mezi východem a západem.

Průzkumy ale ukazují, že sami Němci se rozhodují nejvíce podle své sociální situace a stavu hospodářství. Podobná slova zaznívají i z unijní úrovně — o drahých energiích a důsledcích politiky Ruska.

Merz musí prosazovat svou politiku tak, aby se něco viditelně lepšilo. Pouhé blokační koalice, jakož i lepší komunikace s voliči — kterou dnes objektivně zvládá AfD lépe než všichni ostatní, možná s dílčími výjimkami Die Linke — stačí už jenom zčásti. V Meklenbursku-Předním Pomořansku se mobilizací podařilo zvýšit účast z padesáti až šedesáti procent z éry před AfD na aktuálních 78,1 procenta. V Sasku-Anhaltsku šlo o nárůst na 77,9 procenta. Přesto AfD dokázala zvítězit.

Jak shrnul pro Voxeurop známý politolog Cas Mudde, bez věrohodných odpovědí od klasických stran jsou eventuální volební porážky krajní pravice jen dočasným přerušením trendu. A jak informuje Der Standard, v AfD jsou již připraveny tři alternativní scénáře pro budoucí podporu menšinové vlády CDU pro případ, že by stávající velká koalice nevydržela do řádných voleb 2029 a její pravice se rozhodla obrátit kurz — to však už bez Merze.

Další test životnosti dosavadního směřování nastane v Německu příští rok v dubnu. Do zemských sněmů budou volit občané v Sársku, Šlesvicku-Holštýnsku a především osmnáctimilionovém Severním Porýní-Vestfálsku — vůbec nejlidnatější německé spolkové republice.