Die Linke jasně zvítězila v nedělních volbách do berlínského zemského sněmu. Podle předběžných výsledků získala strana 25,7 procenta hlasů, čímž zdvojnásobila svůj výsledek z voleb v roce 2023 a v 158členném sněmu bude mít sedmačtyřicet mandátů.

Jde o historický úspěch; strana vedená právničkou a dcerou tureckých odborářů Elif Eralpovou dosáhla doposud nejvyššího volebního výsledku od sjednocení Německa. Podle analýzy německé veřejnoprávní ARD si strana hlásící se k demokratickému socialismu získala voliče důrazem na ekonomická témata. Především pak programem dostupnosti bydlení, regulací nájemného a návrhem na zespolečenštění přibližně 243 000 z 1,5 milionu berlínských nájemních bytů, které vlastní velké realitní společnosti. Mezi voliči je populární i díky kritice izraelské vlády za násilí páchané v Palestině.

Bydlení, spravedlnost a přistěhovalectví

Strana programově i organizačně navázala na úspěšné referendum z roku 2021, kdy na návrh občanské iniciativy Deutsche Wohnen & Co. enteignen (Vyvlastnit Deutsche Wohnen & Co.) hlasovalo více než milion Berlíňanů pro zespolečenštění bytů všech soukromých realitních společností, které vlastní více než tři tisíce bytových jednotek. Přes úspěch referenda ale berlínská radnice v čele se starostou Keiem Wegnerem (CDU) odmítla zespolečenštění takřka čtvrt milionu bytů realizovat.

Die Linke rozhodnutí radnice kritizuje a kromě programové kritiky buduje stále početnější stranickou strukturu, v mnoha případech personálně navázanou na hnutí prosazující vyvlastnění bytů z majetku komerčních realitních korporací. Nyní má Die Linke v Berlíně nejpočetnější členskou organizaci ze všech politických stran.

Radikálně levicová strana bodovala u mladších voličských skupin, lidí s přistěhovaleckým původem, ale i u pracujících, kde byla doposud úspěšná především AfD. Nově stranu volilo i pětasedmdesát tisíc nevoličů; žádná jiná strana nebyla u této skupiny tak úspěšná. Podle dat veřejnoprávní ARD většina voličů Die Linke cítí obavy z dopadů změny klimatu, nedostupnosti bydlení a zdražování, kvůli kterému nedokážou zaplatit své účty.

Právě zdražování uvedli jako jednu z hlavních motivací pro volbu AfD voliči v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku na začátku září. Podle ekonomky Isabelly M. Weberové jde o trvající trend, kdy krajní pravice sbírá podporu převážně mezi voliči potýkajícími se s finančními obtížemi a zdražováním.

„V Berlíně tomu tak nebylo. Die Linke zařadila do volebního programu zespolečenštění bytů soukromých realitních společností, vyhrála volby a získala podporu této skupiny,“ shrnula Weberová a upozornila, že německá ústava umožňuje vyvlastnění ve veřejném zájmu. Důvodem je podle Weberové „klíčové ponaučení z nacistické éry, že demokracie potřebuje ekonomickou obranu“.

Navzdory úspěchu je možné, že Die Linke vládu v Berlíně nesestaví. Potřebovala by k tomu totiž hlasy Zelených a sociálních demokratů. Sociální demokraté však odmítají postoj radikální levice k vyvlastnění soukromých realitních korporací a spolupředsedkyně německých Zelených Franziska Brantnerová v neděli odmítla, že by Zelení v Berlíně „utvořili vládu s antisemity z Neuköllnu“. Kandidátka na berlínskou starostku Elif Eralpová opakovaně nařčení Die Linke z antisemitismu odmítla s tím, že její strana hodlá chránit životy židovských spoluobčanů stejně jako životy ostatních obyvatel Berlína.

Krajní pravice na vzestupu

V berlínských volbách výrazně posílila i Alternativa pro Německo (AfD). Zatímco v předchozích volbách tato krajněpravicová strana získala 9,1 procenta hlasů, nyní dosáhla na 16,3 procenta. Naproti tomu vládnoucí strany CDU, SPD i Zelení utrpěly významné ztráty. Přesto mají dostatek hlasů k sestavení vlády bez Die Linke i AfD.

Kromě Berlína volili své zástupce do zemského sněmu i voliči v severovýchodní spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. Volby s 38,2 procenty vyhrála AfD, následovala ji Sociální demokracie (SPD) s 35,5 procenty hlasů. Vládu zřejmě sestaví SPD s Die Linke a Zelenými.

Šok ovšem přinesl výsledek CDU spolkového kancléře Friedricha Merze. Strana se poprvé od roku 1949 nedostala do některého z německých zemských parlamentů; v Meklenbursku-Předním Pomořansku ji podpořilo jen 4,9 procenta voličů. I přes sílící hlasy volající po Merzově rezignaci kancléř ještě před vyhlášením konečných výsledků veškeré spekulace o svém odchodu vyloučil.