Centrum Berlína se v zemských volbách obrazně řečeno zbarvilo do růžova. Právě to je barva levicové strany Die Linke, která s přehledem vyhrála na konci září zemské volby se ziskem šestadvacet procent hlasů. Každý čtvrtý volič v Berlíně podpořil svým hlasem její sociální program s důrazem na snížení cen bydlení a dopravy.

Jednání o koalici se Zelenými a SPD (sociálními demokraty) ale stále probíhají a není zatím jisté, zda levicová koalice vznikne. Panují totiž neshody ohledně hlavního bodu programu Die Linke — zespolečenštění bytů ve vlastnictví velkých realitních koncernů. Je to opatření, které by mohlo znamenat přelomový krok v řešení bytové krize v Evropě.

„Teď o víkendu ohlásili emisaři Die Linke, Zelených a SPD zdárné ukončení takzvaných sondážních rozhovorů, které předcházejí zahájení oficiálních koaličních vyjednávání. Druhé dvě jmenované strany si ho formálně odsouhlasily hned toto pondělí, na interní rozhodnutí vítěze voleb si budeme muset počkat do 31. října,“ vysvětluje politoložka Kateřina Smejkalová.

Přestože ještě není rozhodnuto ani o příští starostce či starostovi, a už vůbec ne o onom vyvlastňování, výsledky z Berlína už stihly vzbudit paniku napříč Německem i celou Evropou. Objevují se obvinění z radikalismu, antisemitismu a návratu takzvaného předlistopadového komunismu. Federální kancléř Friedrich Merz (CDU-CSU) dokonce apeloval na Zelené a SPD, aby s údajně „extremistickou“ Die Linke nevytvářeli koalici.

Obyvatelé čtvrtí v centru města, jako je Friedrichshain-Kreuzberg, Mitte nebo multikulturní Neukölln, se z vítězství Die Linke, kterou pokládají za demokratickou stranu, radují v ulicích. Volební výsledek strany tu vzbuzuje nadšení především v kontrastu s úspěchy krajně pravicové AfD v Sasku-Anhaltsku a Meklenbursku-Předním Pomořansku. Ptáte-li se lidí v ulicích, kteří Die Linke volili, kam se politicky řadí, narazíte i na takové, kteří sami sebe označují za liberály a potvrzují, že klíčovou roli v jejich volbě hrály stále rostoucí nájmy.

„Volila jsem Die Linke a jsem spokojená. Rozhodovala krize bydlení,“ říká Ursula na zahrádce restaurace v umělecké liberální čtvrti Kreuzberg v centru města. Podobně odpovídají i dva muži u vedlejšího stolu, kteří označují vysoké nájmy v Berlíně za neudržitelné.

„Neměla jsem jeden specifický důvod. Pro Die Linke hlasuji obecně v různých volbách, ale téma bydlení a vyvlastňování velkých bytových koncernů je pro mě důležité. A Die Linke je možná jediná strana, která to doopravdy plánuje udělat,“ uvádí pětadvacetiletá Julia, která pochází z jižního Německa. Už druhým rokem ale bydlí v berlínském Neuköllnu, studuje na Svobodné univerzitě a angažuje se v organizacích bojujících proti rasismu a antisemitismu.

Vysoké podpoře Die Linke v centru odpovídá i mapa ukazující průměrné ceny nájmů v různých oblastech Berlína. Ve městě, kde žije pětaosmdesát procent obyvatel v nájemním bydlení, vzrostla průměrná cena za posledních deset let o sedmdesát procent, píše deník The Guardian. A mezi nejdražší čtvrti patří turistické a kulturní centrum.

Berlín není výjimkou, obdobná situace trápí většinu velkých měst v Evropě od Prahy po Barcelonu. Například po celém Španělsku teď desetitisíce lidí demonstrují kvůli neudržitelnému zvyšování nájmu. Protesty vznikly v reakci na smrt sedmaosmdesátileté seniorky Maricarmen Abascalové, která zemřela krátce po vystěhování ze svého madridského bytu. A neakceptovatelně narůstající ceny nájmů jsou i jedním z ústředních motivů studentských protestů ve Francii.

Reforma bydlení

Julia je jednou z mnoha, kdo uvádějí jako jeden z klíčových důvodů pro svou volbu Die Linke reformu bydlení, se kterou tato strana vytáhla do voleb. Jde zejména o slib, že naplní výsledek nezávazného referenda z roku 2021, v němž se devětapadesát procent Berlíňanů vyslovilo pro zespolečenštění velkých koncernů podnikajících v nájemním bydlení, které vlastní více než tři tisíce bytů. Aktuálně by se to týkalo osmi korporací s celkovým počtem asi 220 tisíc bytů.

S celým záměrem se pojí naděje, že taková kritická masa nájemních bytů v obecním vlastnictví by umožnila nejen snížit nájemné přímo v nich pod vyšponovanou tržní cenu, ale především by městu poskytla větší moc ovlivňovat jejich prostřednictvím celý trh, jak to před časem popsala ve své analýze v Deníku Referendum politoložka Kateřina Smejkalová.

Za referendem v roce 2021 stála občanská iniciativa Deutsche Wohnen & Co. enteignen, která se i nadále v tématu angažuje. „Myslíme si, že zespolečenštění je správný mechanismus na řešení bytové krize v Berlíně, v žádném jiném německém městě nerostou nájmy tak rychle. Jedině takto uděláme bydlení zase dostupným,“ říká za iniciativu Iman al Nassreová a dodává, že jejich hnutí společně s právními experty sepsalo i zákon tak, aby celý plán vyhověl německé ústavě. „Teď je to už na politicích,“ říká.

Právě vyvlastňování bytů ale může být překážkou při sestavování vládní koalice. Shodnou se na něm sice Zelení a Die Linke, ale jejich nejbližší potenciální koaliční partner SPD se zatím staví spíše proti návrhu. „Zelení jsou více naklonění vizi politiky bydlení, kterou Die Linke prosazovala ve volební kampani. Ale berlínská sociální demokracie se vyjadřovala tak, že si to neumí představit. Bude proto zajímavé sledovat debatu různých proudů uvnitř strany,“ komentuje situaci Zuzana Zavadilová, odbornice na Německo z Asociace pro mezinárodní otázky.

„Jeden z proudů říká, že si to lidé v Berlíně zvolili, chtějí levicovou politiku, která obnáší i tento krok. Umírněnější část oponuje, že už je to za hranou a SPD by to neměla dělat,“ dodává Zavadilová. Upozorňuje přitom, že německé středové strany SPD a CDU-CSU se aktuálně nacházejí v politické krizi a nedokážou přitáhnout voliče. „SPD neoslovuje lidi v sociálních tématech i kvůli tomu, že ustupuje CDU. Právě tím voliče ztrácí,“ říká.

Popsaný trend potvrzují i volby v Berlíně, protože pro Die Linke hlasovalo mnoho prvovoličů (mohlo se volit už od šestnácti let) a bývalých příznivců Zelených a SPD. „Cítím, že Die Linke je jediná politická strana, která dokáže dobře reagovat na každodenní potřeby lidí,“ potvrzuje mi Julia.

Spor s federální vládou

Návrhy na vyvlastnění bytů se opírají o články 14 a 15 německé ústavy. Článek 14 stanovuje, že ačkoli je právo na vlastnictví zaručeno, vyvlastnění je přípustné, a to výlučně ve veřejném zájmu. K tomu se v minulosti sáhlo už několikrát, například při výstavbě dálnic nebo rozšiřování těžby uhlí.

Naopak využití článku 15 by bylo v německé historii bezprecedentním a není jisté, zda by se zákon nedostal do konfliktu s evropským právem, píše web Deutsche Welle. Článek 15 německé ústavy stanovuje, že „půda, přírodní zdroje a výrobní prostředky mohou být za účelem znárodnění převedeny do veřejného vlastnictví nebo do jiných forem veřejného podnikání na základě zákona, který určuje povahu a rozsah náhrady“.

Lídryně Die Linke Elif Eralpová se domnívá, že vyvlastnění je „právně možné, finančně proveditelné a představuje jeden z nejlepších způsobů, jak zajistit dostupnost bydlení“. Eralpová rovněž uvedla, že její strana na požadavku vyvlastnění bytů trvá a vstupuje s ním do vyjednávání o nové koaliční vládě Berlína.

Ihned po vítězství Die Linke v Berlíně prohlásil kancléř Merz, že se zasadí o federální zákon, který vyvlastňování v Německu zakáže. Uvedl, že tím chce „vyslat mezinárodním investorům jasný vzkaz, že v Německu se nevyvlastňuje soukromý majetek“.

Není však jasné, zda má spolková vláda pravomoc takový zákon prosadit. Ústavní soud totiž před časem v jiné věci rozhodl, že spolková vláda nemůže přijmout zákon pouze proto, aby zmařila zamýšlenou regulaci konkrétní záležitosti spolkovou zemí, doplňuje Deutsche Welle.

Největším otazníkem zůstává případná výše finanční kompenzace pro velké koncerny, protože Die Linke i aktivisté se zasazují o kompenzaci pod aktuální tržní cenou. „Navrhujeme kompenzaci ve formě dluhopisů, které bude vydávat veřejnoprávní instituce — ne vláda — a za sto let budou dluhopisy splatné ze zaplacených nájmů. S dluhopisy budou moci firmy nakládat jako s klasickými cennými papíry a obchodovat s nimi volně na trhu,“ vysvětluje navrhovaný systém kompenzací Iman al Nassreová.

Proti tomuto návrhu se dotčené firmy budou nejspíše soudně bránit. A soudní spory se nejspíše potáhnou velmi dlouho — s tím ovšem počítají i voliči Die Linke. „Vím, že to nebude hned, ale když se o to pokusí, bude alespoň vidět snaha, že dělají, co slíbili,“ říká studentka Julia.

Vzdát se vyvlastňování?

„Nevím, jestli je nutné přímo vyvlastňování. Nyní už to nemá takovou podporu mezi lidmi. Měli bychom poslouchat odborníky, a pokud to trhu s bydlením pomůže, tak bychom to měli udělat, pokud ne, tak musíme najít jiná opatření, jako je sociální bydlení a regulace nájemného,“ říká student Bruno před menzou Technické univerzity v Berlíně.

On sám volil Die Linke kvůli její lídryni Elif Eralpové s tureckými kořeny, která mu je sympatická, a kandidáta za Zelené. Ve volbách totiž bylo možné hlasovat pro jednu stranu a pro jednoho konkrétního kandidáta napříč stranami ze svého okrsku.

Politoložka Kateřina Smejkalová vysvětluje, že ve věci bydlení Die Linke navrhuje celou řadu dalších dílčích opatření vedle vyvlastňování velkých pronajímatelů — přísnější regulaci nájmů v bytech městských bytových společností, zřízení zvláštního úřadu pro záležitosti nájemníků, který by mimo jiné intenzivněji kontroloval dodržování platných regulací, či zavedení programů Housing First s cílem ukončit bezdomovectví v Berlíně během několika málo příštích let.

„Spousta bývalých voličů SPD a Zelených přešla k Die Linke, jinak by ta čísla ani nedávala smysl. Podařilo se jí oslovit voliče tím, že dělají politiku pro lidi, kteří v tom městě opravdu žijí,“ doplňuje analytička Asociace pro mezinárodní otázky Zuzana Zavadilová.

Die Linke se v programu soustředila i na dopravu. Zasazují se například o zlevnění MHD a reprezentují také odpor k další výstavbě dálnice kolem města. Právě téma městské zeleně a dopravy je zásadní i pro Kornelii a Jana, kteří aktuálně v Kreuzbergu v reflexních vestách připravují akci a názvem „Ulice, hra a sousedství!“.

Vybrané ulice se během tohoto projektu na pár hodin zavřou a dobrovolníci v nich chystají různé hry pro děti, kreslí na zem skákací panáky a staví slalom pro jízdu na odrážedle. „Volím vždy Zelené, protože pro mě znamenají přírodu,“ říká postarší Kornelia a Jan přikyvuje.

Kornelia doufá, že Zelení vytvoří koalici s Die Linke a SPD. Bydlení pro ni není tak klíčové téma, ale už nechce v čele města CDU. A hlavně je ráda, že Berlín nenásledoval východoněmecké spolkové země, kde vyhrála AfD. Také Jan volil Zelené. „Levicová vláda snad nebude tak radikální, jak slýchám v médiích. A dal bych jí šanci,“ říká.

Koaliční jednání komplikují účelová obvinění z antisemitismu

Do napjaté debaty o koaličním vyjednávání zasáhla obvinění z antisemitismu, jimž je berlínská Die Linke vystavena. Jako záminka k tomu slouží účast některých členů na demonstracích solidarity s Palestinou či účast propalestinského aktivisty a dlouhodobého podporovatele Lidové fronty pro osvobození Palestiny na nedělním povolebním večírku strany.

„Samozřejmě nesouhlasím s některými vyjádřeními představitelů Die Linke, ale připadá mi velmi zajímavé, že tyto diskuse rozdmýchává hlavně CDU. Přitom když její vláda finančně podporuje občanské organizace, tak pouze ty blízké CDU, a ne ty, které proti antisemitismu účinně bojují,“ říká studentka Julia, která ve vzdělávacím centru bojujícím proti rasismu a antisemitismu sama pracuje.

Podobně se vyjadřuje i Maria Zeppová, penzionovaná historička německých dějin 20. století a členka organizace Omas gegen Rechts — Babičky proti pravici. Podle Zeppové se sice v Die Linke objevují problematické postavy, ale strana jako celek není antisemitská. Říká, že má mezi přáteli Židy, kteří volí Die Linke, protože antisemitismus považují za součást extremismu a xenofobie, a ten spatřují u pravicových německých stran.

Podle politoložky Smejkalové sice dosavadní dohoda mluví o tom, že Die Linke by ve vládě mohla splnit svůj ústřední předvolební slib, tedy vyvlastnění velkých koncernů podnikajících s nájemním bydlením, ale výsledek tohoto rozhodování nelze predikovat.

Sporné je hlavně to, jak se bude přistupovat k obviňování z antisemitismu. Strany totiž přijaly memorandum, které má být součástí budoucí koaliční smlouvy, ale s tím ne všichni v Die Linke souhlasí a berou ho jako neakceptovatelnou kapitulaci v palestinské otázce.

Tlak na Berlín přichází též z celostátní úrovně — před vládnutím s Die Linke varují někteří představitelé obou stran, které s ní mají vytvořit koalici, i kancléř Merz (CDU).

Zda tedy rudo-zeleno-rudá vláda, která si už předběžně kromě vyvlastňování vytkla za cíl též masovou bytovou výstavbu či zastropování cen nájemného, opravdu vznikne, není zatím jisté. Na počet mandátů by každopádně vycházela i možnost vlády SPD a Zelených s křesťanskými demokraty z CDU — a i takováto varianta zatím zůstává otevřená.