Dnes se tradičním průvodem završí letošní ročník zdaleka největší české každoroční LGBTQ sešlosti, festivalu Prague Pride. Proběhl v poklidu, byť na pozadí nervozity z možného násilného útoku inspirovaného červencovým terorem na festivalu pride v Berlíně, případně jinými nenávistnými útoky, jako byl útok na pride v norském Oslu nebo střelba v bratislavském gay klubu Tepláreň před čtyřmi lety.

Česká republika v uplynulých letech zažila několik legislativních událostí, jež zdejším LGBTQ lidem zlepšily život. Ještě v předcházejícím volebním období došlo k transformaci dosavadního institutu registrovaných partnerství pro stejnopohlavní páry v nové „partnerství“, které je věcně téměř identické se stejnopohlavním manželstvím, až na název a na ztíženou možnost fakticky adoptovat děti.

Vedle toho byly před dvěma lety zrušeny restrikce pro muže praktikující pohlavní styk s jinými muži v možnosti darovat krev, a díky rozhodnutí Ústavního soudu byla zrušena ostudná povinnost kastrace pro úřední změnu pohlaví. V tuzemské politice a obecně veřejném prostoru se pohybuje stále více otevřeně LGBTQ politiků, kupříkladu poslanec Jiří Pospíšil (TOP 09) se netají ani tím, že s partnerem vychovávají dítě, jež jim odnosila náhradní matka.

Přesto však situace není nikterak utěšená, a to zejména s ohledem na sestavu, jež se po loňských volbách zmocnila tuzemských vládních úřadů. Nacionální populisté z vlády ANO, Motoristů sobě, SPD s PRO, Trikolorou a Svobodnými vedené Andrejem Babišem (ANO) mají LGBTQ lidi za jeden ze svých terčů podobně jako kritické novináře, vědeckou komunitu, etnické menšiny, feministky, občanskou společnost a vůbec kohokoliv, koho zahrnují pod svou sumu „progresivistů“.

Pro kategorii „progresivistů“ je přitom charakteristické, že do ní paradoxně může spadnout i kovaný konzervativec, dopustil-li se podpory evropské integrace nebo třeba chce-li bojovat s ruskými dezinformacemi, neboť obojí se za „progresivistické“ ve vládních kruzích považuje rovněž. LGBTQ lidé jsou každopádně v posledních měsících ve zvýšené míře vystaveni nenávistným útokům a ponižování, jež jsou legitimizovány přímo z nejvyšších vládních pozic.

Turek, Rajchl, Babiš

Motoristé sobě vzbudili nevoli již dlouho před loňskými sněmovními volbami, když jejich mládežnická organizace Generace Motor v internetovém dotazníku pro zájemce o členství nabízela v kolonce pohlaví na výběr mezi mužem, ženou a „duševní poruchou“, kam zahrnují všechny, kdo sami sebe nechápou v kategoriích dvou striktně vydělených rodů.

Za tento pokus o humor mladé motoristy posléze pochválil i stranický předseda Petr Macinka, dnes vicepremiér a ministr zahraničí. „Myslím, že biologicky je muž a žena. Já nekádruji, kdo s kým spí, určitě máme členy, o kterých vím, že jsou třeba gayové. Ale tady se bavíme o tom, že i když je někdo gay, tak je muž. A není to žádné třetí nebo páté nebo pětisté pohlaví,“ hájil své mládežníky zpětně loni pro Reflex Macinka.

Čestný předseda Motoristů Filip Turek se ještě jako pouhý glosátor veřejného dění v internetové televizi VOX TV představoval jako tolerantní člověk, který uznává, že homosexualita skutečně není „proti přírodě“, ale zároveň odmítá, aby mu svou homosexualitu „někdo cpal“ a aby šly na průvody hrdosti peníze z veřejných zdrojů.

„Přidávají se další písmenka, za chvíli jich bude asi tak padesát,“ kritizoval v obvyklé dikci morální paniky dále Turek v jedné z epizod svého pořadu Po žních k Turkovi. Moderátorka, shodou okolností dnešní poslankyně Motoristů Gabriela Sedláčková mu v tom přitakávala.

Loni po sněmovních volbách nicméně díky práci Deníku N vyšlo najevo, že Turek před lety na svém Facebooku opakovaně zveřejňoval nenávistné a fašistické režimy adorující příspěvky, včetně krajně homofobních. Jejich pravost před několika dny potvrdila policie. „Malý a ani dospělý kluk si dva bu*eranty za homorodiče prostě nepřeje nikdy a za žádných okolností,“ napsal kdysi Turek například.

V roce 2017 pak měl Turek podle zveřejněných příspěvků o „přirozenosti“ homosexuality odlišné mínění než o šest let později na zmíněné VOX TV. „Ať si každý píchá koho chce, ale tohle je prostě zločin proti přírodě a přirozenosti … popírat biologické předpoklady je projev degenerace,“ napsal na Facebooku ke zprávě o adopci dítěte stejnopohlavním párem.

V roce 2021 potom Turek komentoval gesto nasvícení fotbalového stadionu v německém Mnichově duhovými barvami na protest proti Orbánovu útlaku LGBTQ lidí v Maďarsku lakonicky: „Každý hrdý Němec prostě zemřel nejpozději v roce 1945.“

Ostatně nikoliv až tolik vzdáleným způsobem na LGBTQ lidi dnes ostře útočí krajně pravicový influencer Adam Šejna, který od Motoristů v červnu dostal trafiku jako správce sociálních sítí na ministerstvu životního prostředí. „LGBT je jed, kterým dnešní společnost systematicky otravuje ty nejzranitelnější z nás,“ uvedl Šejna v jednom ze svých mnoha výpadů.

Homofobní agenda se propisuje do reálného konání Motoristů poté, co převzali na přelomu roku vládní úřady. Macinka své drakonické rozpočtové škrty na ministerstvu zahraničí zdůvodňoval mimo jiné tím, že české ambasády v zahraničí nemají podporovat pride festivaly ve světě.

Když české centrum v maďarské Budapešti letos v červnu podpořilo tamní pride, vůbec první po pádu režimu Macinkova spojence Viktora Orbána, reagoval český ministr zahraničí slibem odvolat jejich vedení, což je součástí jeho širší vize transformovat koncepci českých center, která dnes prý „podporují aktivismus“ a staly se „státní neziskovkou“.

Kulturní války

Kulturní války však paradoxně spíše než česká centra a ambasády v české diplomatické komunikaci vedl hlavně Macinka sám, a to když na jedné z debat na letošní Mnichovské bezpečnostní konferenci poučoval bývalou americkou první dámu Hillary Clinton o tom, že existují pouze dva gendery.

Ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy sobě) zase začátkem dubna kritizoval milionový příspěvek Státního fondu audiovize na film s queer tematikou. Klempíř to označil za „financování aktivismu“, přičemž stát má podle něj podporovat díla „s širším přínosem“.

Klempíř též avizoval změnu zákona, která by dala politickému vedení ministerstva větší moc nad rozhodováním nezávislých odborných komisí, které příspěvky přidělují. Později však o tomto jeho záměru nebylo slyšet a náměstek na ministerstvu kultury Adam Kocián (Motoristé sobě) v červenci na ČT popřel, že by resort něco takového kdy chystal.

Oproti rafinované komunikaci oddělující sexuální orientaci od „LGBTQ aktivismu“, jsou koaliční partneři Motoristů sobě, hnutí SPD, ve svém odporu vůči LGBTQ lidem mnohem otevřenější. Sám Tomio Okamura se gayů a leseb zastává jen tehdy, když může na příkladech jejich perzekuce v konzervativních muslimských zemích vystavět svůj narativ o homogenním fanatickém, netolerantním a vůči ženám a menšinám represivním islámu, který je ve svém celku neslučitelný s evropskou kulturou.

Sám Okamura i jeho spolustraníci mají současně za sebou pestré dějiny homofobních výroků. V roce 2021 ve sněmovně během rozpravy o zavedení manželství pro všechny předseda SPD prohlásil: „Kdyby mě jako malého kluka adoptoval stejnopohlavní pár, tak radši skočím z okna.“ Poslanec SPD Jan Síla zase v roce 2023 varoval, že přijetí manželství pro všechny by vedlo k přidělování dětí pedofilům.

Jiný poslanec SPD Jaroslav Foldyna, který byl mimochodem coby etalon tradiční rodiny nedávno vykázán ze svého bytu v Děčíně kvůli údajnému domácímu násilí, v roce 2021 v televizní diskusi označil homosexuály za „devianty“. Dnes už bývalý člen SPD, někdejší tajemník poslaneckého klubu okamurovců Jaroslav Staník byl odsouzený kvůli podněcování nenávisti v souvislosti s jeho výzvou střílet gaye, Romy a Židy hned po narození, kterou pronesl roku 2017 ve sněmovní kantýně.

Předseda strany PRO Jindřich Rajchl, který se loni dostal do sněmovny na kandidátce SPD, se rovněž staví do pozice zavilého obránce tradičních hodnot, v čemž mu nebrání ani to, že v minulosti podle všeho účinkoval v pornografických filmech. Rajchl se dlouhodobě hlásí k tomu, zavést po ruském či maďarském vzoru cenzurní zákon, který by odstřihl mladistvé od informací o existenci LGBTQ lidí, a rovněž k zákazu stejnopohlavních manželství přímo v ústavě.

„Společnost, která více uctívá duhový festival perverze než tradiční rodinné hodnoty, je společností nemocnou. Osoby, které se na veřejnosti obnažují před dětmi, nemají být oslavovány v médiích, nýbrž zatčeny a trestně stíhány,“ komentoval pak Rajchl loni zahájení festivalu Prague Pride.

Stěžejním a dlouhodobým tématem SPD je údajná hrozba pofiderních aktivistů, kteří pronikají do škol a v rámci hodin sexuální výchovy děti nabádají ke změně pohlaví. Jde pochopitelně o nesmysl, realita je opačná — osvěta o LGBTQ lidech a zdravých vztazích obecně se dosud na školách dostává jen v minimálním množství.

„Genderová ideologie, duhový kult a sexualizace dětství nemají ve školkách a školách místo,“ uvádělo loni SPD ve svém předvolebním programu, což ve svých volebních novinách doplnila zmínkou o „úchylech“ působících prý právě ve školách.

Kam vítr, tam plášť

Pružný populista Andrej Babiš a jeho hnutí ANO přebírá od svých menších — dříve potenciálních, nyní reálných — koaličních partnerů, co momentálně potřebuje. A tak se v souladu s vyšší fixací ANO na nacionální populismus v posledních letech z původního podporovatele manželství pro všechny stal jeho současný odpůrce.

V reakci na nedávný útok na berlínský pride tak český premiér nevyjádřil žádnou spoluúčast a podporu LGBTQ lidem, zato své vyjádření k tragédii umně obrátil v kritiku migrace. Ačkoliv v ANO dosud existují i figury podporující práva LGBTQ lidí, jako třeba předsedkyně poslaneckého klubu Taťána Malá, současně jsou zde i vlivní lidé s vazbami na ultrakonzervativní lobby.

Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) svým šéfporadcem učinil někdejšího místopředsedu Aliance pro rodinu Jana Gregora. Aliance pro rodinu je nejvlivnější českou anti-LGBTQ organizací, jejíž dlouholetý lobbing zjevně přispěl k tomu, že v křesťansky skoro nejvlažnější zemi v Evropě dosud nebylo přijato plnohodnotné manželství pro stejnopohlavní páry. Aliance pro rodinu bojuje také proti rozšiřování práv trans lidí, náhradnímu mateřství nebo sexuální výchově na školách.

Zdůrazněme nicméně, že homofobní politiku nedělají pouze vládní politici. Vzpomeňme na nedávný návrh skupiny senátorů zejména z nejsilnějšího klubu ODS a TOP 09, který by zásadně ztížil přístup ke změně pohlaví a který obsahoval zcela skandální požadavek na povinné podstoupení tzv. konverzní terapie. Návrh senátorky Vladimíry Ludkové (ODS) naštěstí horní komora po drtivé kritice lidskoprávních organizací a odborné veřejnosti spěšně shodila pod stůl.

Dále připomeňme dlouhodobé úsilí pražského zastupitele Jana Wolfa (KDU-ČSL), který se letos podobně jako v jiných letech snažil zvrátit podporu hlavního města festivalu Prague Pride.

Různé vládní síly svá homofobní přesvědčení podávají v různých odstínech a podobách. V konečném úhrnu však aktivně spoluvytvářejí a posvěcují existenci prostředí, v němž jsou projevy nenávisti vůči LGBTQ lidem běžné. Důsledkem je jak tíha, úzkost a strach dopadající na jednotlivé LGBTQ lidi v jejich každodennosti, tak i potenciální inspirace vrahů a teroristů, jak se to ostatně v Evropě za poslední léta stalo opakovaně.