Když se řekne Pride, vybaví se nejspíše většině české populace podobný obrázek. Dlouhý průvod, kráčející v parném letním dni Prahou, pod pražícím sluncem a záplavou nejrůznějších barevných vlajek. Letenská pláň plná stánků s nejrůznějším občerstvením, propagačními předměty malých, středních, ale často i nadnárodních firem, loga spousty z nich stylizované do ony, dnes již ikonické, duhové vlajky.

Podium, na němž se střídají všelijaké proslovy, umělci od drag queens až po zpěváky. Davy lidí z nejrůznějších koutů České republiky, které přijely do Prahy jen proto, aby tohohle spektáklu mohly být součástí. Současná podoba mainstreamového Pridu má mnoho příznivců, každý rok jsou ale i slyšet hlasy spousty odpůrců. My, kolektiv queer lidí, jsme jedním z nich. Ale proč?

Někteří z Vás, kteří tento text čtou, možná zaslechli frázi „První pride byla vzpoura“. Je tomu skutečně tak, za počátky moderního hnutí bojujícího za queer práva se dají považovat takzvané Stonewall riots, série spontánních vzpour a povstání, jež se odehrála v roce 1969.

Historie queer hnutí však nezačíná tam, ale už mnohem dříve, v tajných barech a prostorech, jež pro sebe budovaly queer komunity. Jejich součástí bylo celé spektrum lidí — od trans lidí, přes lidi, kteří nebyli heterosexuální orientace, po drag queens, a tak dále. Spousta z těchto lidí pocházela ze sociálně slabých vrstev, řadili se mezi rasové menšiny, bezdomovce, či sexuální pracovníky. Tito lidé svoje práva nedostali v duhové tašce s logem nějaké korporace, ale museli si je vybojovat.

Od dob Stonewallu uběhla řada let a situace queer lidí se v mnoha zemích výrazně změnila k lepšímu. Nebyla to však jediná změna, která nastala. Postupem času se totiž Pride proměnil z radikální oslavy queer komunity a protestu upozorňujícího na to, že ač spoustu práv už máme, dobojováno ještě není, v jakési duhové, kýčovité pozlátko.

Když tak během Pride weeku vyjdete do ulic, setkáte se s komerčním produktem, který se vám ze všech sil snaží propagovat co nejvíce různých korporátů. A to jen za cenu dvou set korun, tedy vstupného do Pride village, která pro mladé lidi či lidi ze slabších sociálních vrstev činí festival, jež měl být původně pro každého, obtížně přístupným.

Když už mluvíme o sponzorech, je vhodné si připomenout některé firmy, jež konkrétně Prague Pride sponzorují. V letošním seznamu sponzorských bloků v průvodu mimo jiné zaujmou jména jako Amazon, Primark, Siemens či Nestlé.

Amazon a Primark přitom dlouhodobě čelí kritice za nehumánní pracovní podmínky svých zaměstnanců, přičemž Primark prokazatelně v minulosti využíval a nejspíš stále ještě využívá dětskou práci. Siemens dlouhodobě spolupracuje s Izraelskou vládou na budování infrastruktury v okupovaných oblastech a přímo i nepřímo tak napomáhá genocidě Palestinců.

Nestlé svojí predátorskou kampaní na prodej kojenecké výživy v rozvojových zemích způsobilo smrt až 1,5 milionu kojenců, ve své výrobě prokazatelně využívá dětské a otrocké práce. Podle Ukrajinské národní agentury pro prevenci korupce se Nestlé také finančně podílí na ruské invazi na Ukrajinu. Ani nemluvě o vlivu na životní prostředí, jež zmíněné firmy mají.

Podle studie z roku 2024 je Nestlé odpovědné za tři procenta značkového plastového odpadu. Masivně se také přispívá k ničení pralesů. Primark svojí výrobou levných, nekvalitních oděvů přispívá ke vzniku tisíců tun textilního odpadu ročně a produkuje významné množství emisí oxidu uhličitého.

Loga obou firem však každý rok září nad Pražským Pridem, kterému obě korporace přispívají sponzorskými dary. Jedná se o promyšlenou marketingovou taktiku, pro kterou se vžil anglický výraz pinkwashing. Ve zkratce se jedná o situaci, kdy kontroverzní korporace překrývá své nemorální praktiky podporou či sponzoringem nějaké menšiny, jejíž podporu většina společnosti pokládá za žádoucí, aby si v očích veřejnosti vylepšila image a odvedla pozornost od svých ostatních aktivit.

Ve většině případů se pak jedná právě o podporu velkých queer hnutí. Jakožto kolektiv být součástí takovýchto praktik odmítáme. Nechceme být použiti jako zástěrka pro utrpení milionů lidí, nechceme být zredukováni na duhovou vlajku na polyesterovém tričku, které v nevyhovujících podmínkách šilo za mizernou mzdu dítě. A proto jsme se rozhodli udělat si vlastní Pride, od queer lidí pro queer lidi.

První ročník našeho AltPrajdu se uskutečnil v roce 2024. V tu dobu jsme byli parta kamarádů, mnoho z nás nemělo valné zkušenosti s organizací větších ani menších akcí. Měli jsme ale jasnou představu, co chceme udělat — komunitní akci bez reklam, korporací a pozlátka, kam se mohou lidé přijít seznámit a najít svou komunitu.

Chtěli jsme dát prostor malým queer hudebníkům, umělcům a tvůrcům. Chtěli jsme se propojit s podobně smýšlejícími kolektivy. Chtěli jsme si odpočinout od neustálého tlaku, pod kterým žijeme, ale zároveň se vzdělávat a připomínat si, že queer hnutí má být politicky aktivní, přístupné a otevřené propojování s dalšími druhy emancipačního aktivismu.

Chtěli jsme také upozornit na problémy, kterým moderní queer hnutí čelí a kterým v budoucnu čelit může. Manželstvím pro všechny homofobie magicky nezmizí. Upozorňujeme na problémy a diskriminaci, kterým v České republice i ve světě stále čelí například transgender lidé, queer příslušníci rasových menšin nebo zkrátka lidé, kteří nějakým způsobem nezapadají do společenských konvencí a škatulek. To vše jsou témata, které Prague Pride dost často přehlíží.

V letošním roce proběhl již třetí ročník AltPrajdu, a troufáme si říct, že náš původní záměr se nám daří plnit. AltPrajd nadále organizujeme jako parta kamarádů, ale každý rok lákáme více a více lidí. Hlavními body programu bývá každoroční výstava malých queer umělců, after party po Prague Pride pochodu, kde vystupují lokální hudebníci, a rukodělný trh malých queer tvůrců, kde se dá sehnat vše od oblečení po šperky a dekorace.

Kromě těchto akcí míváme na programu také karaoke, různé přednášky, workshopy, komunitní piknik, drag shows i mnoho dalšího. Akce provozujeme převážně ve spřátelených prostorách, které většinou nechtějí žadný či jen minimální nájem. Na většinu akcí je vstup zdarma či za dobrovolný příspěvek, abychom skutečně zajistili, že AltPrajd je co nejpřístupnější.

Snažíme se taky dávat najevo, že akce jsou přístupné všem, kdo k nim přistupují bez nenávisti a s respektem. Troufnu si říct, že se nám to daří, prvotních akcí se účastnily často jednotky lidí, letos často máme problém s tím, že počet účastníků převyšuje kapacity prostoru. Zájem lidí nás velmi těší, a doufáme, že se bude zvyšovat. Zároveň však dokládá rostoucí nespokojenost queer lidí s mainstreamovým Pridem.

Pride pochod samotný je pro nás ale stále důležitý. Spousta z nás si svojí queer identitu uvědomila jako puberťáci, často osamocení a vyděšení. Spousta z nás se bála reakcí okolí, báli jsme se toho, že jsme na celém světě sami. Pride pochody nám ukázaly opak, že se najdou lidé, kteří jsou jako my a že queer identita není něco, co bychom měli před světem schovávat.

I proto se přes naši kritiku Pride pochodu pravidelně účastníme. Ukazujeme tak světu a sobě navzájem, že tady jsme a nebojíme se. Zároveň chodíme dělat to, k čemu podle nás má Pride sloužit — k protestu. Ať už proti podobě Prague Pride, korporátním sponzorům, queerfobii či přístupu vládních stran k lidem.

Chodíme vyjadřovat solidaritu těm, kteří jsou kvůli své identitě zastrašování, utlačování, či zabíjeni. Solidarita byla, je a bude to nejdůležitější, co jako komunita máme.