Bude tomu již rok, kdy platí nový způsob úřední změny pohlaví. Trans lidé již nemusí podstupovat kastraci, ani chirurgické zákroky, pokud sami nechtějí. Mnoha lidem spadl kámen ze srdce, protože konečně mohli žít důstojně, s doklady odpovídající jejich genderu, aniž by byli státem nuceni podstoupit závažné operace, které nepotřebovali. Nyní se však skupina senátorů a senátorek rozhodla situaci změnit, úřední i medicínskou tranzici výrazně ztížit a trans lidi z jejich identity „vyléčit“.

Jak funguje a nefunguje úřední změna pohlaví

Do roku 2024 byla v České republice úřední změna pohlaví neoddělitelně spojena s medicínskou tranzicí. Člověk, který si chtěl změnit jméno a údaj o pohlaví v dokladech, musel projít několikaletým procesem zahrnujícím odborná vyšetření, hormonální léčbu, real-life test, a nakonec i chirurgické zákroky vedoucí ke kastraci.

Mnoho trans lidí přitom takto závažné chirurgické zákroky podstoupit nechtělo, nemohlo, nebo nepotřebovalo. Naopak, potřebovali žít s doklady odpovídajícími jejich identitě, a tedy bez nutnosti odhalovat svou trans identitu při každodenních interakcích.

Ústavní soud proto podmínku kastrace zrušil s tím, že je v rozporu s lidskou důstojností, fyzickou integritou a osobní autonomií. Zároveň však vyzval zákonodárce k tomu, aby novou legislativní rovinu „s využitím dostupných poznatků vědy“ vyřešili do 30. června 2025.

Minulá vláda však celý problém přehlížela, a tak se právní mezera zaplnila pouze metodickými doporučeními Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva vnitra. Takovéto řešení není perfektní, protože stále obsahuje nedůstojné podmínky jako zánik manželství při úřední tranzici, nebo v případě chirurgické operace, její schválení odbornou komisi Ministerstva zdravotnictví. Nový systém úřední změny se však snaží skloubit požadavek na stabilitu matričních údajů s respektem k lidské důstojnosti a právu na osobní identitu trans lidí.

Senátorský návrh zákona

Přestože nový systém již téměř rok funguje, skupina senátorů vedena senátorkou Ludkovou nyní předložila rozsáhlý návrh s odůvodněním, že je třeba právní vakuum zaplnit. Vedle úřední, a chirurgické změny pohlaví se věnuje i okrajovým tématům jako je detranzice nebo úřední tranzice těhotných lidí. To jsou otázky, které se týkají jednotek procent trans lidí, reálně tedy jednotlivců ve společnosti.

Návrh ale zavádí další rozsáhlé podmínky pro úřední i medicínskou tranzici, opírá se o sporné interpretace odborných lékařských poznatků a v některých ustanoveních otevírá prostor pro postupy, které odborné organizace označují za konverzní praktiky.

Zásadní změnou je přesun rozhodování na opatrovnické soudy, které by skrz soudní řízení o přivolení k zásahu do integrity rozhodovaly, zda trans člověk splnil zákonné podmínky.

Soudní řízení o přivolení k zásahu do integrity přitom řeší například situace, kdy člověk nemůže sám dát informovaný a svobodný souhlas k operaci, nebo když se rozcházejí názory nezletilého a jeho zákonných zástupců. V případě svéprávného dospělého člověka, který žádá o změnu matričního zápisu a splňuje zákonné podmínky, však taková situace nenastává.

Soudní řízení tak nepředstavuje racionální řešení, ale pouze další administrativní překážku, která má úřední změnu pohlaví zpomalit. Právě podobné systémy založené na rozsáhlých medicínských požadavcích a soudním rozhodování opakovaně kritizoval Evropský soud pro lidská práva jako nepředvídatelné, pomalé a nedostupné, často také posléze zneužité k úplnému znemožnění úřední změny pohlaví.

Návrh zároveň podmiňuje úřední změnu pohlaví nejméně roční terapií s účelem odstranění pociťovaného nesouladu s tělesným pohlavím. Tato terapie navíc dle předkladatelů může být zahájena před dosažením osmnácti let, snaha odstranit genderový nesoulad tak může směřovat i na nezletilé trans lidi. Právě takto formulovaný požadavek však vyvolává zásadní otázku, zda neotevírá prostor pro konverzní praktiky, a to dokonce u dospívajících lidí.

Konverzní praktiky přitom dlouhodobě odmítají přední odborné organizace včetně Světové zdravotnické organizace, Světové psychiatrické společnosti či Evropské psychiatrické asociace. Kriticky se vůči nim staví také další orgány OSN a Rada Evropy, které upozorňují na jejich negativní dopady na psychické zdraví.

K uvedeným organizacím se nedávno přidal také Evropský parlament nebo Evropská komise, která vyjádřila odsouzení konverzních praktik a vyzvala jednotlivé státy EU, aby přijaly legislativu, která je zakáže. Návrh zákona tak jde do přímého střetu s evropskými institucemi a vytváří prostor pro provozování konverzních praktik „ze zákona“.

Návrh obsahuje také ustanovení, která by umožnila omezovat přístup trans osob do některých prostor, například šaten nebo toalet. Takový přístup by však v praxi znamenal, že by trans lidé museli opakovaně prokazovat svou identitu nebo vysvětlovat okolnosti své tranzice.

Právě informace o genderové identitě nebo biologickém pohlaví spadají pod zvláštní kategorii osobních údajů, a jsou zvláště citlivé. Stát ale ani soukromé osoby nemohou tato data sbírat, pokud tak nečiní přiměřeně, relevantně a pouze z nezbytných, zákonem dovolených důvodů. Pokud by trans lidé museli svou identitu nebo pohlaví přiřazené u narození pro vstup do veřejných prostor prokazovat třetím osobám, jednalo by se o porušení jejich práva na soukromí a o jejich diskriminaci.

Návrh dále zvyšuje minimální věk pro chirurgické zákroky spojené s tranzicí z osmnácti na jednadvacet let. Předkladatelé tuto změnu odůvodňují analogií se sterilizací. Takové srovnání je však zavádějící.

České právo totiž u sterilizací prováděných ze zdravotních důvodů stanoví stejnou věkovou hranici jako dnes u operací trans lidí, tedy osmnáct let. Návrh zákona přitom neuvádí žádný jiný důvod, proč by se tato věková hranice měla měnit, snad jen abstraktně odkazuje na možnou lítost z uspěchané chirurgické tranzice. Ta se přitom pohybuje v jednom až dvou procentech případů, což je výrazně méně než u jiných operací cisgender lidí. Zvýšení věkové hranice tak pouze znepřístupňuje chirurgickou tranzici bez skutečného, vědecky podloženého odůvodnění.

Kulturní válka místo řešení skutečných problémů

Návrh zákona se tedy na první pohled tváří jako řešení právní nejistoty. Při bližším pohledu však zavádí nové bariéry, oslabuje ochranu soukromí a otevírá prostor postupům, které odborné instituce dlouhodobě odmítají.

Přitom, pokud má česká legislativa skutečně reagovat na nález Ústavního soudu, měla by vycházet z dostupných vědeckých poznatků, respektovat lidskou důstojnost a zachovat předvídatelný právní rámec, nikoliv nasedat na zahraniční antigenderové narativy a dezinformace. K tomu ostatně vyzvaly senátory lékaři z Česká sexuologické společnosti, nebo lidskoprávní občanské organizace.

Chci věřit, že mnozí senátoři podpořili návrh spíše z neznalosti jeho důsledků než z přesvědčení o jeho správnosti. O to důležitější bude, zda během dalšího projednávání vyslyší nejen právníky a lékaře, ale také samotné trans lidi, které je třeba považovat také za experty v dané problematice, protože koneckonců s důsledky těchto zákonů žijí každý den.