Byla to náročná transformace se štědrou podporou Evropské unie, zdá se ovšem, že se povedla. Všechny tři pobaltské státy, tedy Litva, Lotyšsko i Estonsko, se na počátku února odpojily od elektrické přenosové soustavy Běloruska a Ruské federace, a to v logické snaze posílit vlastní energetickou nezávislost. Nyní po měsíci bez jakéhokoliv blackoutu, výpadku dodávek elektřiny, se zdá, že proces dopadl úspěšně.

„Období politického vydírání skončilo,“ uvedl k odpojení litevský prezident Gitanas Nausėda pro zpravodajský portál Delfi.

Proces odpojování pobaltských států ze starého sovětského systému kontrolovaného dosud Moskvou započal již v roce 2007, tedy dlouho před ruskou invazí na Ukrajinu. Tehdy si daly vlády příslušných států synchronizaci elektrizační soustavy se sítí EU za strategický cíl. Unie následně investovala do procesu synchronizace a výstavby nutné infrastruktury více než miliardu eur.

Po ruské invazi na Ukrajinu získal projekt z bezpečnostního hlediska na palčivosti. Zainteresované státy jej ale zároveň využily k navýšení vnitřních kapacit sítí a propojení i se Švédskem a Finskem podmořskými kabely tak, aby byly schopné využívat efektivněji energii ze zelených zdrojů.

„Na litevském území se plánuje instalace dvou parků větrných elektráren na moři do roku 2030. Developer prvního parku v současné době provádí nezbytné studie a přípravné práce. Odhaduje se, že jeden takový park by mohl nasytit až čtvrtinu současné litevské poptávky po elektrické energii,“ uvedla k tématu pro DR Ieva Kniukštienė z litevského Delfi.

Podle analýzy energetických expertů Harriety Foxové a Pawela Czyzaka z organizace Ember, kteří se zabývají právě propojováním přenosových soustav ve střední a východní Evropě, má propojení soustav ze zeleného hlediska i další pozitivní důsledky: více stabilizuje systém na zdroje závislé na počasí, jako jsou větrné a solární elektrárny; státům též dává možnost dál investovat do příslušných parků a přebytečnou energii prodávat.

„Pouze spolupráce napříč zeměmi umožní plné využití potenciálu přes sto gigawatt větrné energie z pobřežních větrných parků. Urychlení stávajících projektů propojení přenosových soustav pak umožní lepší integraci větrné a solární energie, zamezí nedostatku elektrické energie a jejímu zdražování“, konstatuje analýza Foxové a Czyzaka z organizace Ember.

Polská role

Kolegové z Gazety Wyborczy připomínají, že ve věci modernizace a propojování sítí v regionu nezahálí ani Polsko. Podle Irenusze Sudaka dnes Polsko disponuje propojením se všemi sousedními státy včetně Švédska, kam vede další podmořský kabel. Analýza Emberu nicméně podotýká, že „spojnice mezi Litvou a Polskem je dnes nejvytíženějším spojením v celé oblasti a jako taková vyžaduje ještě další výrazné rozšíření.“

Posilování spojení Polska a celého Pobaltí se zbytkem střední Evropy souvisí i s dalším mnohem větším projektem, který má propojit Baltské moře se zeměmi na pobřeží Jaderského a Černého moře. V rámci Iniciativy Trojmoří zde mají značné unijní prostředky plynout do investic posilování elektrického vedení na ose sever—jih. Z modelování think tanku Ember vyplývá, že realizace takového projektu by přispěla ke stabilizaci cen i dodávek energií v celém regionu.

Evropská komise ve svých oficiálních odhadech očekává, že do roku 2030 celkové náklady na posílení přenosových soustav evropských států přesáhnou 580 miliard eur.