O daních

Táňa Fischerová

Platit daně nechtějí ani chudí, ani bohatí. Zatímco chudí je však platit musí do poslední koruny, bohatí mají vždcky dost nástrojů, aby se jim vyhnuli.

Neznám nikoho, kdo by rád platil daně. Daně nechce platit nikdo. Ani ti, kdo mají málo, ani ti, kdo mají mnoho. Ti, kdo mají málo, ovšem platí, a platí, protože „na chudý lidi musí bejt přísnost“. Bohatí neplatí daně ani trochu rádi a mají k této nechuti k ruce mnoho příchylných politiků, kteří pro ně vyrobí takové zákony, aby platit nemuseli. Svědomí je nikdy netrápilo, většina z nich netuší, co to je.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Ostatně není to tak dávno, pouhých pár let, kdy mělo ministerstvo obchodu a průmyslu na svých stránkách rady, jak optimalizovat svoje daně, to jest, jak neplatit státu, který jeho úředníci a politici zastupovali a jak přemisťovat svoje zisky do daňových rájů. Optimalizace daní, ten eufemismus okrádání, je legální. Jak by nebyla, vždyť zákony se snadno vymyslí na míru a pak se překvapeným občanům s výsměchem říká „no není to sice morální, ale je to legální“.

Příslušní politici zařídí, co je třeba, peněz na kampaň a na chod stran není nikdy dost. Dnes už ostatně není třeba ani uplácet politiky, přímo ve vládě sedí ministr financí, který na příklad odmítl zavést takzvanou sektorovou daň, která by zdanila banky a ITI (integrated territorial investments) podniky. Velké nadnárodní společnosti samozřejmě také nechce zdaňovat. Proč asi? Zato malé ryby se loví i granátem, aby náhodou neuplavaly s pěti korunami v kapse.

Té obecné nechuti platit daně pak dovedně využívají všichni politici populisté v celém světě, kteří národu slibují, že jim sníží daně, aby nemuseli příliš platit přebujelému státu. Stát je Popelkou, kterou nemá nikdo rád a tak platí stejně jako za socialismu heslo „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“. Politici tak rádi snižují daně hlavně bohatým s nonšalantním vysvětlením, že majetní přece nebudou těm, co se k milionům zrovna vlastní hloupostí nedostali, platit za svůj úspěch.

Tito politici ovšem zapomínají dodat, že nebudou-li lidé (a zejména ti, kteří z takto nastaveného systému neustále bohatnou, zatímco chudí pochopitelně chudnou) platit daně, nebude stát mít peníze na sociální věci, na kulturu, vědu, vzdělání, na bezpečnost, policii, hasiče, zdravotnictví, zkrátka na všechno to, co je v základech fungování státu a bez čeho společnost i stát klesá ke dnu.

Bohatí neplatí daně ani trochu rádi a mají k této nechuti k ruce mnoho příchylných politiků, kteří pro ně vyrobí takové zákony, aby platit nemuseli. Ilustrace project-syndicate.org

To už se děje, protože stovky miliard odcházejí ze země z mnoha důvodů. Do daňových rájů, díky měnové politice, investičním pobídkám i korupci. Lákáme bohaté nadnárodní společnosti, aby si tady zařídily montovny s levnou pracovní silou a platily minimum. Naše velké a dokonce i polostátní firmy se chovají stejně. Přesto se stále znovu omílají vyčpělé pravdy o tom, že daně mají být co nejnižší a lidé volí ty, kdo jim tyto slogany nabídnou s párkem nebo koblihou a ani nemusí být balené a s mašlí.

Progresivní daň, zdanění velkých firem a zákaz daňových rájů jsou nástroje, na které marně čekáme. Pokud už nějaká změna přijde, pak je to vždy jenom snížení stropů bohatým nebo rovná daň, která nerovnost příjmů jenom zvýší. V roce 1989 se naši politici rozhodli, že budeme montovnou a chudými nádeníky v Evropě. Všechny spletité, stále měněné zákony, ve kterých už se nikdo ani nevyzná, tuto situaci zhoršují.

Dobrá společnost musí být založená na solidaritě. Po druhé světové válce západní státy věděly, že prosperitu a stabilitu zajistí jenom spravedlivější společnost a proto několik desítek let se zdálo, že se tento názor udrží a většině lidí na západě se začalo dařit líp. Pak se začala tato nepsaná shoda porušovat, až jsme došli až k výsledku, který bere dech. Jediné procento bohatých vlastní téměř všechno. Finanční, daňový a ekonomický systém jsou nastaveny tak, abychom zničili sami sebe i planetu.

Tento text vznikl v rámci mezinárodní iniciativy Tax Justice Blogging Day. Více na danevraji.com #taxjustice.

Až zas bude někdo vysvětlovat, že neexistují třetí cesty a že tento systém je nejlepší ze všech systémů, stačí se podívat, jak těží ze systému, který si tvoří sobě na tělo.

Tento text vznikl v rámci mezinárodní iniciativy Tax Justice Blogging Day. Více na danevraji.com #taxjustice.

    Diskuse
    On ovšem ten poválečný stav "solidarity a spravedlnosti" nebyl zrušen proto, že by tak prostě někdo zlý rozhodl. Nýbrž proto, že tento systém, kdy "většině lidí na západě se začalo dařit líp", zašel na úbytě. Prostě se ukázal být natrvalo neufinancovatelným. To je holý fakt.

    V rámci kapitalismu je totiž nakonec skutečně efektivnější stav sociální nerovnosti, a dokonce i vyložené chudoby u části populace - neboť to všechny zúčastněné pohání k neustále vyššímu výkonu.

    Pokud tedy opravdu chceme nějakou "třetí cestu", pak to opravdu nebude možné jenom nějakými apely na spravedlnost a solidaritu. Tady je nutné zcela zásadní systémové řešení; ale takové v současné době nemá k dispozici nikdo.
    September 7, 2016 v 11.56
    Ano, tohle téma by zde, na tzv. levicovém serveru mělo dominovat.
    Kupodivu tomu tak není.
    Autorka přesně popsala Babišovy praktiky. Nějaký malý živnostníček bude pod kontrolou, aby si náhodou nestrčil bokem stovku do kapsy, ale ti velcí si spokojeně a nerušeně odvezou do daňových rájů miliony a miliardy. A není to jen o té solidaritě.
    Například velké průmyslové podniky se sídly v daňových rájích ke své činnosti většinou potřebují těžkou nákladní dopravu. Tedy vozidla, nejvíce ničící vozovky. Protože zde ale daně tyto podniky neplatí a někdo tyto opravu zafinancovat musí, tyto náklady nesou ti, kteří z byznysu firem nemají naprosto nic. Klasické novodobé dělení - oni zisky, my náklady.
    A nejsou to jen daňové ráje, jsou i jiné cesty vyvádění nezdaněných zisků. Němečtí politici, kteří po nás drze vyžadují "solidaritu" v problému, do kterého se sami proti vůli zbytku Evropy navezli, skromně mlčí o německé naprosté nesolidárnosti, spočívající v tom, že si vcelku jednoduchými účetními operacemi udělají své firmy zde neziskové a peníze si odvezou na Německa. Pak nám ještě vyhrožují, že když nebudeme stát v haptáku a držet hubu, tak nám z těch peněz nedají ani pár drobných.
    Ano, tohle téma by zde mělo jednoznačně dominovat. Proč se zde místo toho kope do Haška a za úplné nesmysly, je mi záhadou. Pokud je opravdu nezávislý internetový deník.
    JV
    September 7, 2016 v 19.52
    Řešení tu je už dávno
    Stav, který paní Táňa Fischerová popisuje a který zná každý, kdo se dokáže dívat kolem sebe, nám odnikud nespadl, nikdo jej nám lidem nenaordinoval, nikdo nás k němu nepřinutil, ale stvořili jsme si jej sami. My v Čechách jsme jej dokonce nemuseli ani vytvářet, neboť jsme jej s nadšením přijali po roce 1989 jako věc hotovou, jako dodávku „na klíč“.

    A čím že jsme my lidé tento stav stvořili anebo jej s náručí otevřenou dokořán importovali? Sobectvím! Docela obyčejným sobectvím, onou rádoby neškodnou přirozenou touhou mít se lépe než ti druzí.

    Chtěli bychom bourat kapitalismus. Ano, je to systém, jímž jsme si sobectví sami institucionalizovali. Co ale na jeho místo, pokud nehodláme odstranit sobectví z našich srdcí? Cožpak lze nějakou lepší administrací a dokonalejším dohlížením stvořit dobro pro všechny, když jej nebudeme chovat v našich srdcích?

    Prý nikdo nemá po ruce lepší systém, který by nahradil ten stávající. Takové tvrzení je ovšem veliký omyl. Lepší systém minimálně pro náš západní svět je tu už 2000 let. Je jím křesťanství. To křesťanství říká: postav se sám proti tomu, co je v tobě špatného, proti vlastní narušené přirozenosti. Křesťanství na nás naléhá, abychom milovali každého člověka minimálně tak jako sami sebe, a tím ze sebe vymýtili sobectví. Křesťanství nás vybízí, aby všechno naše snažení směřovalo k Pánu Bohu, který je dobrem i láskou bez hranic.

    Co bychom ještě chtěli, když nám nic nebrání v tom, abychom mysleli na blaho toho druhého a podle toho jednali hned v příští sekundě?

    Váš Jiří Vyleťal
    JH
    September 7, 2016 v 21.27
    Názory křesťanských autorit na kapitalismus?
    A kromě papeže Františka, vyjadřovaly se k otázce kapitalismu resp. soukromého vlastnictví dejme tomu v posledních sto letech nějaké křesťanské autority? Zkoušel jsem chvilku hledat, ale nic moc. Docela by mě to zajímalo.

    Myslím, že je marné čekat od lidí, že nahradí kapitalismus křesťanstvím, pokud křesťanství neposkytne nějaké praktické návody. Rozdat veškerý majetek jako apoštolové je asi pro normální křesťany nerealistické. Nový zákon celkem jasně odsuzuje chamtivost, ale kolik toho jako správní křesťané máte rozdávat, to se asi nikde nedovíte.

    Pro srovnání, Wikipedie trvdí že obvyklá uznávaná hodnota pro islámský Zakat je asi 2.5% majetku, ačkoliv Korán samozřejmě taky mluví o velbloudech, datlích, zlatě a stříbře.

    Podotýkám, že konzistentní a efektivní plošné zdanění kapitálu (nikoli příjmu) daní ve výši 2.5% ročně by znamenalo mnohem větší přerozdělování než existuje v těch nejsocialističtějších zemích (a zdaňovat příjem by možná nebylo vůbec nutné).
    JV
    September 8, 2016 v 7.54
    Panu Hákovi a nejen jemu
    Vážený pane Hájku,
    toho, co jste hledal, jsou plné všechny sociální encykliky. Ta první vyšla ještě v devatenáctém století. Existuje také Kompendium sociální nauky církve, které má asi 400 stránek a ničemu jinému se nevěnuje. A pak samozřejmě řada dalších dokumentů. Mohu-li trochu poradit, pak bych na to „gůglením“ rozhodně nešel.

    Církev tu není od toho, aby poskytovala návody, a není tu ani od toho, aby nakládala se světskou mocí. To náleží lidem, neboť lidé to tak chtěli.

    Církev má zprostředkovat lidem slovo Boží a usilovat o to, aby je lidé přijali. Nemůže je však nutit ani to dělat za ně; konečné rozhodnutí zůstane vždy na člověku. Církev ví a sděluje fakt, že pokud lidé přijmou slovo Boží za své, tj. budou se řídit pravidly lásky a všeobecného dobra, které pro ně ustanovil Bůh, bude se jim tady na zemi dařit všem dobře. O to jde církvi, Pánu Bohu i řadě obyčejných lidí, mezi něž se dovoluji počítat.

    A pak jde samozřejmě také a především o to, aby co nejvíce z nás, až ukončíme své pozemské putování, spočinulo v náruči Boží. Ani při sebevětším milosrdenství Božím a při jeho nekonečné vůli lidem odpouštět jejich selhání nelze vyloučit, že způsob, jakým v praktickém životě tady na zemi naplňovali slovo Boží, bude mít vliv na to, zda v té Boží náruči spočinou či nikoliv.

    S přáním všeho dobrého Vám a všem čtenářům, Jiří Vyleťal
    PK
    September 8, 2016 v 8.22
    Ale najít se to dá
    Zde např. souhrnně všechny sociální encykliky papežů v češtině, se společnou předmluvou T. Halíka (doporučuji přečíst aspoň tu):

    http://kebrle.cz/katdocs/soc_enc/SocialniEncykliky.htm

    a zde ještě dokument II. Vat. koncilu Gaudium et Spes, který se problematiky také dotýká:

    http://www.khfarnost.cz/wordpress/wp-content/uploads/Gaudium-et-Spes.pdf
    MP
    September 8, 2016 v 8.38
    Josefovi Poláčkovi
    Vždycky znova mě to fascinuje, když to trvdí jinak rozumní lidé: "Sociální stát přinesl obrovskou prosperitu a sociální smír, proto se ho nemůžeme ufinancovat -- to šlo jen v rozvrácené, vyhladovělé a podfinancované Evropě."

    Nemůžeme ufinancovat kvalitní veřejné školství, ale ale bez problémů dokážeme přispívat na dítě v drahé soukromé škole v průměru osmdesáti procenty toho, co dáváme na per capita na ty ve veřejné. Nedokážeme přispět těm nejchudším dětem na školní obědy, ale máme a to, abychom při sanaci bank zaplatili zlaté padáky.

    Opravdu Vám tyhle věty nepřijdou trochu v rozporu s rozumem?
    panu Kolaříkovi za přímé odkazy i panu Vyleťalovi za klíčová slova, která jsou mimochodem k úspěšnému "gůglení" plně postačují :)
    Vypadá to tedy, že křesťanské (alespoň tedy katolické) autority se k tématu vyjadřují dlouhodobě, ale lidstvo (či křesťanstvo) moc nenaslouchá. Možná má pravdu Max Weber, že (nesmyslně zjednodušeno) za rozkvět kapitalismu může protestantství?
    JS
    September 8, 2016 v 9.25
    panu Profantovi
    Souhlas. Ale vůbec nejlepší je ta pohádka o tom, že si nemůžeme dovolit důchody ve výši 60% průměrné mzdy.
    JP
    September 8, 2016 v 14.7
    Miluj konkurenta svého?
    Pane Vyleťale, jsem - jako vždy v obdobných případech - s Vámi zcela souhlasného smýšlení, že současný svět je nemocný zcela ze řetězu utrženým egoismem; a že jediná skutečná obroda současného lidstva je podmíněna právě tím, že se tento egoismus podaří alespoň do jisté základní míry spoutat, ovládnout.

    Na straně druhé: jako vždy v obdobných případech musím ohlásit protest, s tím že věci jsou ještě o mnoho složitější.

    To křesťanské "miluj nepřítele svého" jako mravní princip skutečně a bez jakýchkoli pochyb přineslo zcela zásadní civilizační zvrat; a je opravdu možno docela legitimně tvrdit, že právě s tímto křesťanským heslem nastala zcela nová éra vývoje celého lidstva.

    Jenže: jak velkolepou tato věta byla v oblasti duchovně-mravní, tak velice málo se ukázala být praktikovatelnou ve světě reálném. Zkusme si jenom představit, jak by to asi dopadlo na nějakém středověkém bitevním poli, kdyby jedna ze svářících stran se náhle rozhodla železně a neústupně setrvat na tom křesťanském "miluj nepřítele svého". Nejde jenom o to, že tato válčící - respektive právě neválčící - strana by byla v dané bitvě poražena na hlavu; nýbrž především jde o to, že by byla kompletně vyhubena právě jako n o s i t e l k a tohoto mravního imperativu.

    To jest: proběhl by zde akt zcela profánní evoluce, kdy se navzájem srážejí dva rozdílné životní koncepty - a z nich by se jeden ukázal jako životný, účelný, a ten druhý jako vedoucí ke smrti, k zániku svého nositele. A taková mravnost - a to i ta nejušlechtilejší - která vede k zániku svého vyznavače, prostě nemá šanci se v reálném světě udržet.

    ---------------------------------------------------------

    S tímto vědomím se vraťme zpátky k tomu kapitalismu. Co by se asi stalo, kdyby v něm náhle všichni odložili svůj egoismus? Kdyby tedy začali jednat podle hesla "miluj konkurenta svého"? To by pak asi muselo znamenat: dělit se se svým konkurentem o všechny vlastní inovace. Nesnažit se mu přebírat jeho podíl na trhu. A vůbec, nesnažit se jakýmkoli způsobem být obchodně či produkčně lepší, úspěšnější, efektivnější nežli konkurent - neboť to všechno by toho konkurenta mohlo poškodit.

    Reálný důsledek takovéto "křesťanské lásky" na poli ekonomickém by byl nutně dvojí: za prvé, měli bychom stejně tak zoufale nevýkonnou, stagnující ekonomiku jako za dob reálného socialismu. Tedy právě té ekonomiky, kdy neexistovala konkurence, neexistovala soutěž o to, kdo bude lepší.

    A za druhé: pokud by nicméně byla zachována ekonomika volné soutěže, pak by se nevyhnutelně - stejně jako na tom bitevním poli - jako absolutní vítěz prosadil právě ten, který by jakékoli takovéto křesťanské morální apely ignoroval. Egoista by na hlavu porazil altruistu. Takže, jediným výsledkem by nakonec byl naopak n á r ů s t egoismu - neboť i ti relativně slušnější by byli svou všech skrupulí prostou konkurencí prostě zadupáni do země.

    Takže, ještě jednou: ano, ten křesťanský apel nám budiž mravním vodítkem; ale pro reálný svět jenom s ušlechtilými mravními apely skutečně nevystačíme. Pro reálný svět je zapotřebí vymyslet nějaký model, jak by to všechno mohlo - alespoň trochu slušně a účelně - fungovat.
    + Další komentáře