Deset důvodů, proč obhajovat korporátní daň
Redakce DRZveřejňujeme překlad části analýzy věnované skutečným přínosům hojně diskutované daně z příjmu právnických osob neboli korporátní daně. Text vyvrací i několik mýtů ohledně DPPO sloužících těm, kteří by ji nejradši úplně zrušili.
Po celém světě je daň z příjmů právnických osob (DPPO, také korporátní daň) v ohrožení. Politici, obchodníci, expertní skupiny, velké účetní firmy a ekonomové, kteří se považují za daňové experty, žádají, aby tato daň byla omezena. Někteří dokonce otevřeně volají po jejím úplném zrušení.
Od 80. let se sazba daně z příjmů právnických osob celosvětově snížila, což znamená, že na financování škol, silnic, nemocnic a právního státu je použit menší podíl zisků firem, než dříve.
Sazby daně klesají a přitom přibývá firem, které se této dani vyhýbají nebo provádějí daňové úniky. Rychle rostoucího snižování daní a mezer v zákonech si užívají zejména nadnárodní společnosti, často s pomocí daňových rájů jako jsou Lucembursko, Irsko nebo Bermudy, a s pomocí velkých účetních firem, které jsou jejich největšími lobbisty a obhájci.
Dlouhodobá negativní kampaň vytvořila v lidech dojem, že daň z příjmů právnických osob je špatná a neefektivní. Tento dojem je založen na mýtech, nepravdách a nedorozuměních. Tento text se zabývá těmito mýty a vysvětluje, proč je DPPO jednou z nejzásadnějších daní.
DPPO totiž drží celý daňový systém pohromadě. Vyvažuje politické a ekonomické nerovnosti a pomáhá znovu získat stabilitu narušeným ekonomikám. Chrání demokracii. Zvyšuje finanční průhlednost a vykazování a omezuje protiprávní jednání. Brání velkým nadnárodním korporacím a jejich bohatým vlastníkům ve vysávání bohatství ze společnosti jako celku tím, že by využívali coby černí pasažéři bez přispění veřejné statky, jako jsou silnice, vzdělávací systém nebo justice.
Chrání zejména rozvojové země tím, že zvyšuje jejich schopnost spoléhat na sebe samotné a snižuje jejich závislost na cizí pomoci. Podporuje ekonomický růst. A přináší miliardy, které lze použít na financování základních veřejných služeb.
Většinu z těchto přínosů nelze jednoduše měřit, takže bývají z ekonomických modelů vynechané. To ale neznamená, že nejsou důležité.
Výnosy a pojistky
Daně z příjmů právnických osob tvoří odhadem desetinu všech daňových výnosů v bohatých zemích, což celkově dělá mnoho stovek miliard dolarů každý rok. V rozvojových zemích je tento podíl ještě vyšší. Tyto daně jsou nenahraditelné.
Daň z příjmů právnických osob je důležitou pojistkou vůči dani z příjmů fyzických osob. Řada zemí ji má právě z tohoto důvodu.
Pokud by byla DPPO zrušena, způsobilo by to obrovskou díru ve výběru daně z příjmů u bohatých lidí. Jednoduše by zakládali obchodní společnosti a vyhýbali se tak zdanění svého příjmu — tvrdili by, že jejich výdělky nespadají pod příjem fyzických osob, ale že je to příjem jejich firmy.
Jakmile by stále více lidí takto používalo firmy jako způsob, jak se vyhnout placení daní, vznikal by na daňový systém tlak, aby se snižovaly pro lidi s nejvyššími příjmy sazby daně z příjmů fyzických osob, aby nebyly k této metodě motivováni. Celý daňový systém by se začal hroutit a bohatí by byli dotováni na úkor chudých.
Už tato role „pojistky“ je sama o sobě jednoznačný argument, proč DPPO obhajovat.
Nerovnost a demokracie
Zatímco dříve se bohatství pramenící z ekonomického růstu přelévalo k zaměstnancům a obecně na veřejné blaho skrze mzdy, benefity a daně, dnes z něho získávají čím dál více právě korporace a rostou tak jejich zisky.
Tyto rostoucí zisky se postupně transformují do rostoucí politické moci korporací. DPPO tak snižuje ekonomické i politické nerovnosti.
V každé zemi je většina bohatství z firem vlastněna bohatými lidmi. Ve Spojených státech například devadesát procent firemních akcií patří horním deseti procentům lidí z pohledu příjmů. Majetní vlastníci kapitálu jsou ti, kteří nakonec zaplatí většinu z DPPO.
Tak je tato daň jednou z nejvíce progresivních daní, kterou může stát uvalit. Snižuje nerovnost uvnitř i mezi státy.
DPPO zvyšují národní bohatství
Mnoho lidí si nechalo namluvit, že snižováním sazby DPPO se zvyšuje daňová „konkurenceschopnost“ jejich země. Ve skutečnosti je to spíše naopak…
Idea daňové „soutěživosti“ přestane dávat smysl, jakmile se na ni podíváte podrobněji:
Daň z příjmů právnických osob není z pohledu ekonomiky náklad, ale transfer uvnitř ekonomiky: z jednoho bohatství tvořícího sektoru (firmy) do dalšího bohatství generujícího sektoru, vlády, která tvoří a chrání bohatství skrze vzdělávání, silnice, justici, policii a podobně.
"DPPO jako cesta k ztracené rovnováze"
Zakládá se na úvaze stojící na zásadním zjednodušení, které je jinak typické pro neoklasiku a další směry podporující neoliberální politiku - a sice opomíjení dynamické povahy procesu, v němž se zisky nahromadí, investují a zase sklidí další, zhodnocování kapitálu. Anebo jinak, opomíjení času jakožto významného faktoru.
K rozhodnutím o investování nejsou ani tak podstatné prostředky nyní, jako kalkulované, spíš odhadované, předpovídané zisky z investice. Zisky zítřka, ne (z včerejších zisků) prostředky dneška.
Mají-li nyní soukromníci na kontech rance peněz, že ani nevědí co s nimi, na kterých sedí a neinvestují, nevidíce ziskové příležitosti k investování - a přesně taková nynější situace je, o tom žádná - korporátní daň, daň z příjmů dosáhne čeho? Korporátní daň je ze zisku, vyhlídky na ziskovost investice snižuje, tudíž už i tak mizerou investiční aktivitu rovněž. Zároveň nijak výrazně nepostihne ty rance peněz, na kterých kapitál sedí, to jsou zisky včerejška.
Korporátní daň postihuje zisky dneška a zítřka, v tomto bodu, v bodu cesta ke ztracené rovnováze, příliš prospěšná nebude. Tady potřebujeme daň, jež že bude zaměřena na peníze dneška, zatímco zisky zítřka nechá na pokoji. Aby se nesnižoval výhled ziskovosti investic. Patrně nějaká forma spíš majetkové daně.
Kde je naopak zdanění a jeho prostřednictví snížení výhledu ziskovosti plně na místě, jsou neproduktivní sektory, zejména finanční.
Anebo se připravit a začít reálně uvažovat o keynesovské socializaci investic.
Bereme-li v úvahu dynamiku procesu, čas, nepomůže ani to - ovšem ani opak. V tomto bodu.
Rozumnou keynesiánskou politiku potřebujeme, ale skutečně promyšlenou. Nicméně to opět neuděláme bez výběru daní a to i od PO.
Těch nástrojů, které potřebujeme jev téhle chvíli mnoho, a nelze se omezit jen na tři či čtyři, jakby to rádi udělali monetaristé. Nicméně rozumné zvyšování DPPO je nezbytností.
To bude koneckonců jeden z hlavních důvodů, proč je inflace vykládána jako učiněné peklo a proč mají přinejmenším současné evropské politické špičky takovou urputnou snahu o zabránění inflaci a na deflačním škrcení. Dokonce přetavenou do základních nejzávaznějších dokumentů EU.