Daně jsou součástí civilizovaných společností od jejich prapočátku, stejně tak daňové úniky a vyhýbání se daním. Dřív stačilo bydlet za devatero horami a devatero řekami, aby se k vám králův výběrčí nedostal. Dnes musíte mít devatero bilionů a devatero kreativních účetních.

Velké korporace takto operují v docela jiné realitě než běžné firmy. Nejenže mají už z definice výhody dané ekonomickou a marketingovou dominancí, ve vztahu k politické moci mají vždy jednu židli vyhrazenou i pro sebe. Na konci duhy totiž vždy leží nějaké to Irsko…

Platit daně je normální. Apple normální není

Díky irským ambicím stát se rájem na kraji Evropy se v minulosti společnost Apple a představitelé suverénního Irska u kulatého stolu dohodli na výhodném daňovém režimu. Navíc irská „pravidla na míru“ umožnila Applu převádět většinu zisků z evropského kontinentu do opuštěných kanceláří a vykazovat v jejich opuštěných budovách zisk. Irsko tak drží primát v nejvyšší produktivitě prázdných kanclů.

Irská korporátní daň je jedna z nejnižších v Evropě — je dokonce ještě nižší než ta česká. Podle všeho platil gigant například v roce 2014 pouhých 0,005 procenta (!). Firma tak celkově dostala zvýhodnění od státu až ve výši 13 miliard eur.

Cílem irské pravice bylo od počátku prosté ožebračení svého státu i svých evropských sousedů. Daně totiž nejsou peníze Applu, které musí odevzdat vládě — daně jsou peníze vlády, které Apple ještě neodevzdal. Těch 13 miliard nepatřilo jen irské vládě, ale i ostatním evropským vládám, ve kterých Apple podnikal a kde reálně vznikal jeho nedaněný zisk.

Tohle není pobídka, to je zneužití jednotného evropského trhu. Proto musela zakročit Evropská komise a nařídit firmě, aby celou částku pěkně s úroky vrátila. Nyní prý vyšetřuje podobné případy u dalších šesti firem. Čichám obvyklé podezřelé: Amazon, McDonald’s , IKEA, Starbucks…

Jak vysvětlila evropská komisařka pro hospodářskou soutěž v EU, nešlo přímo o problém daní — ty totiž (bohužel) stále patři do rajonu jednotlivých vlád. Do toho komise nemluví. Komise ale hlídá, pokud některá země poskytuje neférovou státní pomoc vybraným společnostem, která může mít podobu daňových úlev, subvencí, zvýhodněných půjček nebo ohýbání pravidel.

Irská vláda však odmítla požadovat po Applu dlužné daně. Chce, aby Irsko zůstalo daňovou skrýší, a aby tak na úkor ostatních zemí těžilo z daňových odvodů velkých korporací. Strategie „korunka ke korunce“ od velkých firem na straně příjmů vede k záviděníhodnému ekonomickému růstu ve výši 26 procent za minulý rok. Jestli by ale Irové skutečně potřebovali „vyrůst“, je to hlavně třeba v takovém podfinancované zdravotnictví…

Kauza vystrašila i další korporace, které začaly přesouvat své nezdaněné zisky. Pravicová vláda, která chce zachovat Irsko jako daňový ráj, se dnes zoufale snaží vyplašeným firmám vlíbit s novou vervou.

Evropská komise teď může v praxi ukázat, jak vážně myslí svůj boj proti daňovým podvodům. Jenomže to není jediný problém. Kdyby Irsko danilo pěti tisícinami procenta všechny firmy, žádný spor mezi EU a Applem by asi ani nenastal — Evropská komise zareagovala právě až na výjimečné postavení Applu. A to ukazuje na převažující neochotu evropských institucí chytit největší hráče pevněji pod krkem…

Irsko se v tomto sporu postavilo na stranu americké korporace zneužívající daně. Odpor jednoho státu proti „diktátu Unie“ se dal očekávat — stejně by se cukalo Lucembursko, Nizozemí nebo Kypr. Proti nim všem může zasáhnout jedině vyšší autorita. A zasáhnout by konečně měla, protože na jejich bujaré večírky doplácí zbytek Evropy.

Případ Applu ukazuje, že si Evropská unie snad alespoň začíná uvědomovat, že pro firmy jako Apple platí v globalizovaném světě docela jiná pravidla. Neměli bychom ale skončit u pouhé snahy omezit nekalé státní subvence, jako tomu zatím je v případě Irska. Evropská unie by se měla definitivně zasadit, aby zmizely daňové ráje jako takové.