Džamila Stehlíková: lékař vám slouží. Trans* lidé: dotazník vyplňujeme na chodbě
Jaroslav BicanKonference o právních podmínkách pro změnu pohlaví a lékařské péči poukázala na problémy, kterým u nás trans* lidé čelí. U psychiatrů a sexuologů například musí vyplňovat dotazníky, u kterých už dopředu ví, jaká odpověď se od nich očekává.
Minulý týden v neděli se uskutečnila konference věnovaná situaci trans* lidí v České republice, především právním podmínkám pro úřední změnu pohlaví transgender* osob u nás a s ní související dostupné lékařské péči. Konference upozornila na celou řadu nedostatků a problémů, se kterými se trans* lidé potýkají.
„Otázka práv trans* lidí v České republice se v minulosti většinou řešila v rámci medicínského kontextu. Lidskoprávní rozměř práv trans* osob byl velmi dlouho poměrně opomíjen,“ řekla na úvod konference pořádané spolkem TRANS*PARENT Martina Štěpánková náměstkyně ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera. Zároveň tím také vymezila směr, kterým je podle ní třeba se ubírat i do budoucnosti.
Posun od medicínského pojetí k lidskoprávnímu se také odráží v postupném upouštění od používání pojmu „transsexuál“, kterým se v České republice často označuje člověk, jenž podstupuje hormonální terapii či operativní změny s cílem přizpůsobit své tělesné rysy preferované genderové identitě. V posledních letech tento pojem v rostoucí míře nahrazuje termín „transgender lidé“, jež je pro trans* osoby přijatelnější, protože se nejedná o medicínský pojem vyjadřující diagnozu a rovněž zahrnuje široké spektrum genderových identit.
Také poradenský psycholog a manželský a rodinný poradce Jiří Procházka poukázal na přílišnou sexualizaci lidské identity: „Sexualizace identity je moderní fenomén, který zhruba na začátku dvacátého století ještě neexistoval. Dnes většina společnosti bere identitu jako něco, co je založené hlavně na sexualitě, a ta sexualita je založena na pohlaví. To je to slovo sex v té sexualitě, s tím, že základem sexuality je sexuální orientace, která je něco černobílého, a ta sexuální orientace je zase založena na pohlaví toho, kdo nás přitahuje,“ vysvětlil Procházka.
Podle něho byla dříve identita mnohem více založena například na genderu či na společenské roli. Jiří Procházka také zpochybnil danost pohlaví: „Většinou pohlaví vnímáme jako něco samozřejmého, co je vrozené. Chtěl jsem poukázat na to, že tomu tak není, že i pohlaví je nějaký koncept,“ uvedl Procházka, který následně zdůraznil, že také v případě pohlaví se jedná o nějaké rozhodování.
A je naprosto běžné, že nikoho nezajímá, jak se pacient cítí.
Můžeme to samozřejmě odsuzovat jako lhostejnost a nesprávné jednání.
Ale ještě nikdy mě nenapadlo přemýšlet o tom, že jde o něco, co je namířeno speciálně proti mně.