Letos jsem se poprvé zúčastnila Prague Pridu jako spoluorganizátorka programové linie Mladých sociálních demokratů. Vyvrcholením týdenního programu byl pochod Prahou a jarmark JarmarQ na Letné, který se konal v sobotu. Jednou z našich aktivit, kterou jsme kolemjdoucím nabízeli, bylo hádání pohlaví, genderu, sexuální orientace a sexuální identity u deseti popisů různých osob.

Počítám-li pouze lidi, se kterými jsem mluvila, nikdo nedokázal ani jednu osobu dostatečně zařadit. Jak by taky ne, když jsme o osobách často věděli jen to, že např. je mužem, žije ve vztahu se ženou, která se obléká do mužských šatů, a rád se obléká do ženských šatů nebo že je ženou, spí se ženou a má děti s předchozího vztahu s mužem. Možná je ten pán heterosexuál, když žije se ženou. Nebo by mohl být bisexuál, třeba ho taky přitahují muži. Nebo koneckonců asexuál, protože nevíme, jak to mají ve vztahu se sexem. A tak dále a tak podobně.

LGBT osvěta by měla směřovat k tomu, abychom druhým nepřisuzovali něco, o čem si nemůžeme být jisti. Foto Wikimedia Commons

U stánku jsem zjistila několik věcí. Jednak jsme měli docela omezený výčet možností, ke kterým mohli návštěvníci dotyčné osoby přiřadit (na druhou stranu je pravda, že možností je nepřeberně, a když americký Facebook umožňuje si vybrat z padesáti genderů, nemá smysl je všechny vypisovat), jednak mi pár lidí řeklo, že si vlastně nejsou (nebo dlouhou dobu nebyli) jisti, kam se řadí oni sami, a jednak máme jako lidé obecně tendenci ostatní nálepkovat, aniž bychom o nich věděli vše potřebné, abychom je správně označili.

Heteronormativita je jen jedním z problémů. Žádný heterosexuál coming out neprovádí. Jenomže i ti lidé, kteří coming out neprovedou a udělají něco, co heterosexuálové běžně nedělají, nějaké zavádějící nálepce se vyhnout nemusí.

Ukazuje to současná debata o možnosti adopcí v rámci registrovaného partnerství. V médiích se v titulcích i textech objevuje slovo „homosexuálové“: Homosexuálům by se mohlo umožnit adoptovat dítě partnera, homosexuálům by se rozšířila práva... Ačkoliv se vás při vstupu do registrovaného partnerství nikdo neptá, co vás sexuálně vzrušuje (pokud vůbec něco).

Termín „registrované partnerství“ sám o sobě vyznívá dost zvláštně, což se projevilo v Událostech, komentářích v duelu Marka Bendy a Jiřího Dienstbiera, kde druhý jmenovaný použil frázi „registrovaní homosexuálové“. Z kontextu asi vytušíme, že měl na mysli homosexuály v registrovaném partnerství, jenomže to může vypadat i tak, že existuje nějaká oficiální databáze homosexuálů.

Přitom do registrovaného partnerství mohou legálně vstoupit i heterosexuálové (už jsem slyšela úvahy: „Až mi umře manžel, zaregistruju se s Máňou odvedle, aby mi nebylo smutno...“). Když někdo vstoupí do manželství, také ho automaticky považujeme za heterosexuála? A ti lidé, kteří nejsou ani homosexuálové, ani heterosexuálové, se manželství vyhýbají?

Jednoduše řečeno, jestli by měla LGBT osvěta k něčemu směřovat, tak je to braní lidí jako lidí a nepřisuzování druhým to, o čem si nemůžeme být jisti.