O českých politických debatách mnohé vypovídá fakt, že pouhý návrh na zákaz prodeje během vybraných svátků byl dramaticky označen jako „cesta do socialistického pekla“. Přitom je tomu podobně i u našich katolických sousedů (jde často o církevní svátky).

To že se zpochybňuje koncept univerzálních lidských práv jako nějaký plevel ovšem tyto kritiky nechává v klidu. S nedostatečnou péčí o civilizační standardy se oživuje dusná atmosféra časů hilsneriády či druhé republiky. Chápu že nestačí jen psát o rizicích rasismu a xenofobie, že je potřebné konkrétně motivovat k alternativám. Přesto proměny pouhé blbé nálady v narůstající nenávist za poznámku stojí.

Před pár měsíci jsme si na stránkách Deníku Referendum posteskl nad dekadencí na sociálních sítích. Verbální agrese ve veřejných debatách ale dál sílí. V posledních měsících dokonce natolik, že se zdá, jako by vakcinace bolestivou dějinnou zkušeností s fašismem ztrácela potřebnou účinnost.

Brutálních „hejtů“ hanobících druhé pro jejich rasu či víru zkrátka neubylo. Po českých náměstích defilují tajtrlíci mávající oprátkou pro „vlastizrádce“, snad aby předvedli, že vrcholem přímé moci lidu je lynč davem.

Nepřátelství na základě skupinové příslušnosti se stává normální a tolerované, z bažin reakčního myšlení se znovu vynořuje sociální darwinismus. A tak se posouváme stále blíž k propasti destrukce,

Tito lidé se rádi ohrazují, pokud jsou označeni za xenofoby a fašisty, ale sami přitom o druhých mluví daleko horším jazykem. A svobodu urážet druhé (jako čmoudy, rákosníky, teplajzníky a podobnou pakáž) chápou jako vzpouru proti omezení hyperkorektností. Jako skuteční hooligans si pak drsňácky zaskandují proti těm lidsko-právním srabům třeba „píchni ho, řízni ho, pusť mu krev“.

Mluvit o fašismu v tomto případě není urážka, ale diagnóza. Netřeba si toto slovo zakazovat, jinak problém překročí kritické množství, což by se chaosem znejistělým oligarchům mohlo hodit.

↗

Zastávání se lidskosti není kolaborace, ale nutnost. Foto Ondřej Mazura

Lidská práva jsou nedělitelná, přesto mnohým na politické scéně se bohužel „neekluje“ mluvit o jiných lidech jako o nepřizpůsobivých. Mluví o nich navíc jako o něčem špinavém, druhořadém a ještě očekávají potlesk. Děti běženců jsou jen lidské štíty neasimilovatelných vetřelců? Že příslušníci jiné kultury jsou trvale méněcenní, neřku-li geneticky zatížení?

Copak moderní antropologie nerozluštila lidský genom, který ukazuje, že jsme vlastně všichni z Afriky? Bonmot že „umírněný muslim je totéž co umírněný nacista“ zbytečně uráží miliardu lidí této planety, pro které jejich víra není zdrojem nenávisti, ale věc soukromě duchovní.

Nepodezírám například hlavu státu z extrémismu, spíš nevím, zda si vždy uvědomuje, s čím si zahrává. Zeman kdysi mluvil o xenofobních sládkovcích jako o pouhých zdivočelých sociálních demokratech. Ale tvrdit, že lidé jsou geneticky závislí na zemi svého původu, a proto by tam měli zůstávat, zavání rasovými teoriemi a nejde jen o jeho obvyklý argumentační šrapnel.

Dnes jeho přítel a nositel vyznamenání za zásluhy František Ringo Čech věští v médiích že by už lidé „veřejné zastánce nezvaných běženců asi umlátili“. Nikdy jsem neměl něco proti tomuto ústnatému bohémovi, ale tuhle vizi neberu. Ti co odmítají z jiných lidí dělat nepřizpůsobivý odpad, by se neměli nechat válcovat výhrůžkami násilím.

Vyvolávání nenávisti, parazitování na lidských frustracích, vytváření obrazů nepřátel, to je prostě nebezpečná hra s ohněm. Začátek ztráty lidského citu k jiným lidským bytostem může být velmi banální. Lidská práva proto nejsou trapnou slepou uličkou v historii lidstva a vysmívaní „human-rightisti“ jsou právě reakcí na období temna v naší historii.

Uctívání mesiášských vůdců, kultu jednoty a síly a také čistek od těch nepravých a nepřizpůsobivých, co s námi nepochodují v sevřeném šiku (Romů, muslimů, ale třeba i socialistů či kominíků), to je zcela cesta po hnědé. A že je fašismus fašismem je třeba někdy říkat nahlas a natvrdo.

Zastávat se lidskosti není kolaborace, vlastizrada ani nějaký sluníčkářský úlet — naopak je to povinnost. Abychom se nemuseli rdít až se budoucnost zeptá „cos dělal, když hřmělo“. Bradatým Židům se v časech pogromů přičítaly různé odporné vlastnosti, dnes jejich místo zaujali vousatí muslimové.

Nekompetentní populismus a provokace přikládající pod kotel emocí je třeba rozbíjet argumenty, ale hlavně se nesmiřovat zbaběle s panikářsky netolerantní atmosférou, s tendencí vmanipulovat občany do houfu semknutého jen strachem a nenávistí. Civilizační slupka je tenká a je třeba o ní pečovat. A to i v české společnosti, která se ráda pyšní údajnou tolerancí a rezistencí vůči takovým věcem, jakou byl fašismus.