Fašismus pod tenkou slupkou civilizace

Jiří Dolejš

Univerzální lidská práva nejsou slepou uličkou v historii lidstva, ale naopak pojistkou před temnými pohnutkami společnosti. Proč se u nás tato hráz stále častěji drolí?

O českých politických debatách mnohé vypovídá fakt, že pouhý návrh na zákaz prodeje během vybraných svátků byl dramaticky označen jako „cesta do socialistického pekla“. Přitom je tomu podobně i u našich katolických sousedů (jde často o církevní svátky).

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

To že se zpochybňuje koncept univerzálních lidských práv jako nějaký plevel ovšem tyto kritiky nechává v klidu. S nedostatečnou péčí o civilizační standardy se oživuje dusná atmosféra časů hilsneriády či druhé republiky. Chápu že nestačí jen psát o rizicích rasismu a xenofobie, že je potřebné konkrétně motivovat k alternativám. Přesto proměny pouhé blbé nálady v narůstající nenávist za poznámku stojí.

Před pár měsíci jsme si na stránkách Deníku Referendum posteskl nad dekadencí na sociálních sítích. Verbální agrese ve veřejných debatách ale dál sílí. V posledních měsících dokonce natolik, že se zdá, jako by vakcinace bolestivou dějinnou zkušeností s fašismem ztrácela potřebnou účinnost.

Brutálních „hejtů“ hanobících druhé pro jejich rasu či víru zkrátka neubylo. Po českých náměstích defilují tajtrlíci mávající oprátkou pro „vlastizrádce“, snad aby předvedli, že vrcholem přímé moci lidu je lynč davem.

Nepřátelství na základě skupinové příslušnosti se stává normální a tolerované, z bažin reakčního myšlení se znovu vynořuje sociální darwinismus. A tak se posouváme stále blíž k propasti destrukce,

Tito lidé se rádi ohrazují, pokud jsou označeni za xenofoby a fašisty, ale sami přitom o druhých mluví daleko horším jazykem. A svobodu urážet druhé (jako čmoudy, rákosníky, teplajzníky a podobnou pakáž) chápou jako vzpouru proti omezení hyperkorektností. Jako skuteční hooligans si pak drsňácky zaskandují proti těm lidsko-právním srabům třeba „píchni ho, řízni ho, pusť mu krev“.

Mluvit o fašismu v tomto případě není urážka, ale diagnóza. Netřeba si toto slovo zakazovat, jinak problém překročí kritické množství, což by se chaosem znejistělým oligarchům mohlo hodit.

Zastávání se lidskosti není kolaborace, ale nutnost. Foto Ondřej Mazura

Lidská práva jsou nedělitelná, přesto mnohým na politické scéně se bohužel „neekluje“ mluvit o jiných lidech jako o nepřizpůsobivých. Mluví o nich navíc jako o něčem špinavém, druhořadém a ještě očekávají potlesk. Děti běženců jsou jen lidské štíty neasimilovatelných vetřelců? Že příslušníci jiné kultury jsou trvale méněcenní, neřku-li geneticky zatížení?

Copak moderní antropologie nerozluštila lidský genom, který ukazuje, že jsme vlastně všichni z Afriky? Bonmot že „umírněný muslim je totéž co umírněný nacista“ zbytečně uráží miliardu lidí této planety, pro které jejich víra není zdrojem nenávisti, ale věc soukromě duchovní.

Nepodezírám například hlavu státu z extrémismu, spíš nevím, zda si vždy uvědomuje, s čím si zahrává. Zeman kdysi mluvil o xenofobních sládkovcích jako o pouhých zdivočelých sociálních demokratech. Ale tvrdit, že lidé jsou geneticky závislí na zemi svého původu, a proto by tam měli zůstávat, zavání rasovými teoriemi a nejde jen o jeho obvyklý argumentační šrapnel.

Dnes jeho přítel a nositel vyznamenání za zásluhy František Ringo Čech věští v médiích že by už lidé „veřejné zastánce nezvaných běženců asi umlátili“. Nikdy jsem neměl něco proti tomuto ústnatému bohémovi, ale tuhle vizi neberu. Ti co odmítají z jiných lidí dělat nepřizpůsobivý odpad, by se neměli nechat válcovat výhrůžkami násilím.

Vyvolávání nenávisti, parazitování na lidských frustracích, vytváření obrazů nepřátel, to je prostě nebezpečná hra s ohněm. Začátek ztráty lidského citu k jiným lidským bytostem může být velmi banální. Lidská práva proto nejsou trapnou slepou uličkou v historii lidstva a vysmívaní „human-rightisti“ jsou právě reakcí na období temna v naší historii.

Uctívání mesiášských vůdců, kultu jednoty a síly a také čistek od těch nepravých a nepřizpůsobivých, co s námi nepochodují v sevřeném šiku (Romů, muslimů, ale třeba i socialistů či kominíků), to je zcela cesta po hnědé. A že je fašismus fašismem je třeba někdy říkat nahlas a natvrdo.

Zastávat se lidskosti není kolaborace, vlastizrada ani nějaký sluníčkářský úlet — naopak je to povinnost. Abychom se nemuseli rdít až se budoucnost zeptá „cos dělal, když hřmělo“. Bradatým Židům se v časech pogromů přičítaly různé odporné vlastnosti, dnes jejich místo zaujali vousatí muslimové.

Nekompetentní populismus a provokace přikládající pod kotel emocí je třeba rozbíjet argumenty, ale hlavně se nesmiřovat zbaběle s panikářsky netolerantní atmosférou, s tendencí vmanipulovat občany do houfu semknutého jen strachem a nenávistí. Civilizační slupka je tenká a je třeba o ní pečovat. A to i v české společnosti, která se ráda pyšní údajnou tolerancí a rezistencí vůči takovým věcem, jakou byl fašismus.

    Diskuse
    November 6, 2015 v 9.39
    Díky za potřebný článek
    Vážený pane Dolejši,

    píšete to velmi přesně. To, co se tady budovalo po staletí, je nyní zpochybňováno a relativizováno a tomu je třeba se postavit.

    Mějte se hezky
    JN
    November 6, 2015 v 12.40
    "To, co se tady budovalo po staletí, je nyní zpochybňováno a relativizováno a tomu je třeba se postavit."
    Tak nevím, "na které straně barikády vlastně stojíte"? :-)
    IH
    November 6, 2015 v 12.44
    Otázky
    Velmi souhlasím s článkem Fašismus pod tenkou slupkou civilizace J. Dolejše.
    Měli bychom se ptát, proč k zmíněné fašizaci názorů dochází a/nebo proč lidé takové názory ochotněji vyjadřují.
    Některé možnosti:
    -Jde o opakující se výkyv, cyklický, nebo epizodický
    -Jedná se o důsledek legitimizace podobných názorů
    některými populistickými politiky (vč. vyjadřování prezidenta)
    -Je to následek absence autentických lídrů, kteří by artikulovali
    program emancipace většinového občana
    -Je to důsledek nezájmu o veřejné dění a vyklizení veřejného
    prostoru pro kohokoliv, kdo se objeví
    -Jde o důsledek kalkulu s osvědčenou praxí ambiciózních
    demagogů, stojících mimo systém a chtějících získat v něm
    pozici
    -Je to výsledek mediální pokleslosti, chytlavosti a zhrublosti,
    "zvětšování titulků", tedy praxe křičet
    -Je to přeskokové, "potížistické" jednání, upoutávání
    pozornosti k sobě (po způsobu křičících dětí), či potrestání elit
    za to, že "nešly s lidem"
    -Jde o důsledek toho, že názorová liberalizace zašla příliš
    daleko, tedy o jakési "zařazení zpátečky"
    -Je to důsledek zbohatnutí, "sytý hladovému nevěří"
    -Je to důsledek příliš velkých majetkových rozdílů, o snahu
    "mít ostré lokty"
    -Jde o dopad legitimizace chamtivosti
    -Je to reakce "uražených a ponížených", důsledek
    vykořisťování a újmy na důstojnosti
    -Jedná se o důsledek anonymity, jinak mizící, potřeby ji
    vychutnat, o důsledek faktu převládající beztrestnosti, jíž je ve
    společnosti s úspěchem využíváno
    -Je to důsledek pocitů obav a ohrožení
    -Jde o následek nejistoty spojené s překotnou modernizací
    -Jde o reakci na ztrátu výlučné pozice vlastní evropské
    civilizace
    JP
    November 6, 2015 v 13.15
    Příčiny revitalizace fašismu
    Opravdu dlouhá řada možných příčin, pane Horáku. A každá může být nějakým způsobem ve hře.

    Ale pro lepší přehlednost bychom se snad měli vrátit k podstatnému. Jak pan Dolejš sám trefně konstatuje, problém je ta - někdy bohužel opravdu pouze velmi tenká - "slupka civilizace". Co je vlastně to, co se ukrývá pod touto slupkou? Asi nic jiného, nežli prastaré animální pudy, které se náhle přes tuto slupku prodírají na povrch.

    Připomeňme si: tyto prapůvodní animální pudy pocházející z živočišné říše jsou spojeny se základním bojem o přežití. Takže:

    - v prvé řadě je všechno cizí apriorně pojímáno jako potenciální či aktuální ohrožení;

    - životní bezpečí a jistoty jsou hledány v příslušnosti k vlastní smečce či vlastnímu stádu;

    - všechno co nějakým způsobem narušuje zaběhaný řád věcí (neznámé signály, vjemy) mohou také znamenat potenciální nebezpečí.

    Fašismus je v tomto smyslu tedy možno charakterizovat jako reakci velké části populace za podmínek ztráty životních jistot, respektive rozpadu společenského řádu, případně nedostatečného osvojení si a zažití oné "civilizační slupky". Ztracené životní jistoty se kompenzují přemrštěným přimknutím se k vlastnímu národu, spolu s agresivním chováním vůči všemu vnějšímu.

    Co se pak oživení fašistických tendencí a choutek specificky v českém (respektive východoevropském) prostředí týče, pak zde hraje klíčovou roli zřejmě kombinace několika faktorů:

    - rozpad dřívějších životních "jistot" za socialismu; mnozí asi skutečně ještě nestrávili přechod k nejistotám kapitalismu, ale ani k proměnlivosti otevřené společnosti;

    - objektivně permanentní stav sociálního ohrožení za podmínek kapitalismu;

    - celkové zhrubnutí společnosti, spojené s rozpadem závazných norem v nastalé liberální společnosti, aniž by ještě dokázal plně zapůsobit pozitivní vliv oné liberální společnosti.

    Jinak řečeno: za socialismu byl alespoň otevřený fašismus zakázán a stíhán; ale na straně druhé existence totalitního systému vedla k navýšení agresivního potenciálu ve společnosti. Poté co byl národ osvobozen od pout totality, bylo naprosto promeškáno dát mu nějaké nové, závazné normy chování, jakož i nějaké nové, všeobecně přijímané hodnoty.

    Výsledkem toho je, že přinejmenším velké části populace jsou teď doslova "utržené ze řetězu", a cítí se být plně svobodny k tomu, nerušeně vybíjet své nahromaděné životní frustrace.

    November 6, 2015 v 13.27
    Pro pana Nusharta
    Máte pravdu, můj příspěvek se dá chápta různě :)

    Tím po staletí budovaným a nyní zpochybňovaným myslím humanismus a úctu k lidským právům...
    LV
    November 6, 2015 v 14.10
    Pro většinu poskomunistických společností je stále prvotní přežití, ne sebevyjádření
    I když je pravda, že to se pomalu mění (s výjimkou Ruska, kde se společnost pohybuje opačným směrem)

    https://moldovanpress.wordpress.com/2010/09/10/inglehart-welzel-cultural-map-of-the-world/
    November 7, 2015 v 9.27
    Moc tomu nerozumím. Co upřednostňují třeba takoví bezdomovci? Sebevyjádření nebo přežití?
    Možná je jejich existence vyjádřením charakteru celé společnosti. Jako by říkali: Milá společnosti, podívej se na sebe, jaká jsi! Ale společnost to moc nereflektuje.
    Takže jsou vlastně nevědomým sebevyjádřením společnosti.
    November 7, 2015 v 10.8
    hodnoty ne jen vyjadřovat ale efektivně zvládat
    lidi na dně pochopitelně bojují o přežití ale bezdomovci přeci nejsou v linii boje s "cizí invazí", ti mají jiné starosti.
    spíše si ty chudáky demagogicky berou do úst různí pseudovlastenci ale ty neuvidíte jim pomáhat.
    Šovinismus nadčlověka který respektuje jen sílu a tu zapojí jen do skupinového egoismu. To jsou oni.
    Pomoc bezdomovcům není pro ně dost mobilizující - ale pokud nemáme být smýkáni pudy, měli bychom říci co chceme.
    A tady už je prostor pro to vyjádřit JAK chceme hodnotu solidarity prakticky hájit aby to nebylo tlachání.
    Takové vyjádření J. Vyvadila že by zrušil ženevskou konvenci o uprchlících jasně říká jak to vidí on.
    A já to vidím opačně - redukce dosaženého standardu deklarovaného OSN i EU by nás vracela do temna.
    Tudíž je třeba nikoliv lidská práva seškrtat ale dotvořit systém jejich efektivního prosazování přiměřeně situaci.
    Ony i ty dublinské nařízení byly psány v klidnějších časech a krize odhalila řadu nejasných míst.
    A jasně vysvětlit že pštrosí politika a izolacionalismus ztracené jistoty nevrátí - místo řešení je to součást problému
    November 7, 2015 v 11.50
    To s těmi bezdomovci byla jen moje reakce na výrok paní Vytlačilové, ne že by bezdomovci byli v linii boje s "cizí invazí".
    Já jsem každopádně pro rozšíření solidarity s kýmkoliv, kdo to potřebuje. A takovým způsobem, aby šla solidarita nejenom přes stát, ale i jinudy.
    ŠŠ
    November 7, 2015 v 13.21
    Civilizace jako tenká slupka:
    Velmi dobře hovoří autor v textu o civilizaci západní, o tenké slupce, kterou si člověk západního společenství vyrobil během své historie, aby pokryl své duševní, případně duchovní potřeby. Tato civilizace je specifická a sociální nebezpečí, jež zakrývá – fašismus – je též specifické pro tuto civilizaci. Jenže „svět“ se přestává rovnat západní civilizaci, na světlo světa vstupují civilizace jiné, vzniklé v jiných historických podmínkách. Jsou specifické pro podmínky, ve kterých vznikly a ve kterých existují a mohou jako tenké specifické slupky pokrývat jiná specifická (a)sociální nebezpečí.

    Vzhledem k této současné situaci, již si troufám nazvat hrozícím komplexním globálním nebezpečím (zahrnujícím též „stěhování národů“), je nezbytné uvědomovat si stupeň vzájemné existenční závislosti lidských jedinců stejně jako stupeň jejich existenční provázanosti s přírodou. Je třeba překročit ryze skupinová (národní, státní) opatření a učit se zařazovat je do rámce globálně pojímaných řešení a v tomto rámci je ověřovat.
    Toto hrozící komplexní globální nebezpečí má jinou povahu než globální nebezpečí, které představují jaderné zbraně a patrně bude vyžadovat širší přístupy, než byly a jsou používány k řešení jaderných krizí.
    + Další komentáře