Říkají, že politika to umí jen jedním způsobem.

Dívat se na tvrdý svět tvrdým pohledem

a tvarovat ho vládcovským ostřím.

Zvažovat jen to, co je možné,

Nehledě na dobrou pověst,

podporu či hlasy lidí.

Říkají, že lidé mohou mít sny

jen jako noční můry.

Nedat jim to, co potřebují,

jen sytit jejich strach.

Mírou činů politiků je pak to,

jak dlouho jsou u kormidla.

Za dávných dob však lidé smýšleli jinak.

Mírou velikosti jim bylo zlato spokojenosti,

Mírou jim byla trvalá umění,

smích u krbu a délka mlčení,

poté, co bardové dozpívali o skutcích těch,

kdo s odvahou utvářeli šťastnou zem,

před válkou ji chránili, spravedlnost v ní šířili

a podporovali její zdraví.

Mírou bylo ono

nejdrahocennější umění vlády.

Žijeme však v dobách,

které už neznají

ono nesnadné umění snění,

o tom, co pro lid je nejlepší.

Alespoň tak nám to tvrdí cynici,

a hlasatelé apokalypsy,

spatřující konec času

v krvavých úplňcích.

Jenže když nejmíň to čekáme,

zrovna když naše sny rozpadly se v prach,

povstane nikým neočekávaná postava…

Když po dlouhém spánku znovu

vzkřísíme v srdcích světla,

pomyslí si někteří, to bude asi báchorka.

Dokážeme ještě hledat

ztracené anděly

toho lepšího v nás?

Lze si ještě přát a chtít,

aby zmizela chudoba?

Aby se nějak jinak vytratila válka?

Aby se v labyrintu Blízkého východu

vynořil mír a v Africe prosperita?

Aby tak skutečně skončila

ona obávaná uprchlická vlna?

Sníme o nové politice,

jež obnoví tento svět,

doprovází ji však jeho znavený pohled

Vždy lze objevit novou cestu,

lepší cestu, tu dosud nevyšlapanou.

Přeložil ADAM BORZIČ