Kontroverze okolo minimální mzdy
Jiří DolejšVláda rozhodla, že k 1. lednu 2016 vyroste minimální mzda o dalších 700 korun. Dosáhne tedy 9900 korun. V evropském kontextu budeme navzdory tomu patřit k úplnému chvostu.
Vláda nedávno rozhodla, že se k prvnímu lednu 2016 zvýší minimální mzda o dalších 700 korun. Vláda Jiřího Rusnoka přidala loni 500, letos byla minimální mzda zatím zvýšena z 8500 korun na 9200. Jednání na tripartitě na toto téma ale nyní neskončilo dohodou. Zaměstnavatelé se růstu minimální mzdy bránili, připouštěli maximální navýšení 500 korun. Odboráři naopak navrhovali nárůst minimálně o 1000 korun.
Andrej Babiš se tomuto požadavku také bránil, s odkazem na tlak z ČSSD valorizovat životní minimum, důchody či platby za státní pojištěnce. Bezprostředně to však státní kasu příliš peněz stát nebude, a tak nakonec kývl na kompromis. Rozhodnutí exekutivy o zvýšení minimální mzdy na 9900 korun měsíčně je tedy určitým politickým kompromisem. I po tomto zvýšení bude Česká republika patřit v EU mezi země s velmi nízkou minimální mzdou. Nyní jsme šestí od konce — vyšší minimální mzdu mají dokonce i země s nižší ekonomickou úrovní než Česká republika.
Zákon nechává zvyšování minimální mzdy zatím na uvážení exekutivy. Před 20 lety činila minimální mzda 2500 korun a byla průběžně zvyšována — letech 1999 a 2000 dokonce dvakrát za rok. V letech 2007—2013 byla ovšem zmražena na osmi tisících a podíl minimální mzdy na průměrné mzdě během té doby klesl na 32 %. To s sebou nese nejen sociální problém jako takový, ale zároveň to demotivuje od řádné práce.
Zaměstnavatelé a politická pravice nemají rádi praxi minimální mzdy, obviňují ji ze znepružnění pracovního trhu. Opakovaná valorizace tohoto zákonného parametru pracovního trhu je tak vždy předmětem tahanic. Mzdový dumping má totiž zvýšit konkurenceschopnost na globálním trhu (sleduje tedy konkurenceschopnost v oblasti nákladové). Soutěž v kvalitě nabídky je samozřejmě obtížnější.
Někteří by proto minimální mzdu nejraději rovnou zrušili — 22 členských států EU ji však má uzákoněnou rovněž, včetně Německa či Velké Británie, a minimální mzda existuje i v USA či Japonsku. S tak rozšířenou praxí se těžko polemizuje. Ve Skandinávii jsou minimální mzdy produktem poměrně účinného kolektivního vyjednávání. Spor o míru valorizace dnes přerůstá ve spor o takzvanou valorizační schéma, tedy o to, jak se vyhnout politickým nahodilostem při rozhodování o indexaci minimální mzdy. Možná že letošní rozhodování vlády bylo tedy v této podobě poslední.
Ekonom Vladimír Dlouhý (toho času předseda Hospodářské komory) nyní tento vládní krok vehementně kritizuje. Tvrdí, že poškodí zaměstnanost, protože bude bránit firmám vytvářet potřebná nízkopříjmová pracovní místa. Rozsah zvýšení označuje za skokový a mluví o nečekaném „nákladovém šoku“ pro firmy. Velké firmy prý zvolí dlouhodobě strategii nahrazování práce technikou, malé firmy mají zase mít kvůli nákladům práce problém s rentabilitou a rozvojem. Problém je také obcházení minimální mzdy prací na černo.
Neexistuje empirický důkaz pro tvrzení, že tam, kde jsou minimální mzdy, nefunguje řádně pracovní trh a zhoršuje se ekonomický výkon a zaměstnanost. V České republice pobírají minimální mzdu zhruba dvě až tři procenta zaměstnanců, což v soukromém sektoru může při přidání oněch sedmi stovek znamenat nárůst nákladů o přibližně dvě miliardy. Tedy těžko hovořit o šoku. No a ve veřejném sektoru je to objem ještě menší (rozpočtový nárok u veřejných služeb může jít maximálně do stamilionů).
Je dobře, že vláda současně rozhodla snížit diskriminaci invalidů, jejichž minimální mzda je stále menší než u ostatních zaměstnanců. Další navýšení minimální mzdy by však mělo přijít v dalším roce. Slováci mají už dnes minimální mzdu (přepočteno na koruny) deset a půl tisíce, s cílem dosáhnout urychleně dvoupětinového podílu na průměrné mzdě. Větší minimální mzdu má dnes i Maďarsko, Polsko a o chudých zemích jako je Malta či po uši zadlužené Řecko ani nemluvě. V paritě kupní síly (přepočet rozdílů v cenové hladině) si za minimální mzdu koupíte v Lucembursku třikrát více než u nás.
Ano, mzdový dumping snižuje náklady firem. S ohledem na držbu těchto firem na váhu zahraničních investic nakonec shrábne zisk cizí kapitál. Jistě lze zvážit systém automatické indexace ve vztahu k vývoji ekonomiky, produktivity a vývoji příjmů (navrhuje se nikoliv průměrná, ale mediánová mzda). Ale nastavený tak, aby odpovídal potřebnému základnímu standardu života zaměstnance. Tomu by odpovídalo zakalkulovat do valorizačního schématu životní náklady domácností. Dodávám, že efektivní kontrola práce na černo je v systému minimální mzdy také důležitý předpoklad, a nikoliv nějaká byrokratická buzerace.
Přesto mám k tématu zajímavou perličku, jakýsi komentátor obskurního webu Pravý prostor se chlubil, že když pracoval pro pravicový Cato institut, platili ho těžce pod minimální mzdou a tedy i pod úrovní, kterou si zaměstnanec za svou práci zaslouží. Tento člověk byl přesto šťastný i za to, protože ho "těšilo, že dostal práci v tak významné firmě". Zkrátka firmy s lidmi vy*ebávají a oni jsou za to ještě šťastní. Kde vězí kořeny této ideologické zmatenosti? Je za tím postmoderní individualismus, nebo ještě něco víc?
Text komunisty Dolejše je v pořádku, nemám příliš věcí, které bych mu vytkl. Redakci Deníku referendum však mohu vytknout právě ten fakt, že o potřebě vyšší a rychlejší valorizace MM mluví zase levice a to dokonce komunistická levice, což většinu veřejnosti dosud p ů s o b í (ať se nám to líbí, nebo ne) méně důvěryhodně, část veřejnosti cítí dokonce potřebu vše, co jde od komunistů, nejen zlehčovat, ale dokonce apriori negovat.
Toto je samozřejmě v iracionální rovině, protože jinak je, opakuji, text bez většího problému. Bohužel fakt, že je cosi iracionální nehraje roli, ekonomika se často řídí zcela iracionálními impulsy.
A nyní se tedy dostávám k tomu nejpodstatnějšímu:
Vyšší MM je nutná nejen pro vyšší životní úroveň samotných pracujících, ale je to současně i nezbytná (!) podmínka prosperující ekonomiky jako celku. Je mi záhadou, proč se o tomto důležitém aspektu MM tak málo píše.
Pokud bychom udělali myšlenkový experiment, při němž se úmyslně dopustíme zjednodušení, kdy z národní ekonomiky zcela vyloučíme zahraniční spotřebu (též domácí spotřebu skrze turismus), dále spotřebu státní a veřejné správy, ba dokonce i spotřebu firem, tak nám zbude už jen poptávka domácností. Nemám teď čísla, kolik % domácí ekonomiky tvoří právě spotřeba domácností, ale ve zprávách slyšíme často větu "růst ekonomiky táhne spotřeba domácností".
Pokud tedy dokončíme onen hypotetický ekonomický model, tak v případě ekonomiky, kde spotřebu tvoří právě a jen spotřeba domácností, je růst ekonomiky - jako celku - možný právě a jen skrze růst mezd.
Měly by to být tedy právě a zejména malé a střední domácí firmy, které by měly hlasitě volat po opravdu masivním zvýšení MM, protože jen skrze vyšší mzdy, budou mít firmy vyšší zisky.
Pochopitelně toto tvrzení by bylo nesmyslné, pokud by firmy jen obtížně prosperovaly. Nicméně např. Hyundai, se ziskem 7,3 mld. Kč za rok 2014 může průměrnou dělnickou mzdu ve výši 28 tisíc Kč bez problému navýšit o celých 18 tisíc (!) Kč (na úrovni celkových nákladů zaměstnavatele, tedy superhrubé mzdy), přičemž zisk firmy klesne o pouhých 10 % na 6,5 mld. korun.
Více zde: http://www.evropsky-rozhled.eu/hyundai-nosovice-vyssi-mzdy/
Kdyby měli domácí národohospodáři zájem a c h t ě l i by dobře počítat, tak by si všimli, že jen u této jediné firmy tratíme my všichni, tedy nejen zaměstnanci, kolem 3/4 mld. Kč, protože neumíme dostatečně jasně podpořit tamní zaměstnance. Fy Hyundai se nepochybně nepřestěhuje ihned během několika měsíců do Polska nebo jinam. Kromě fyzického přemístění firmy (což si umíme představit, i když ani ono není levné), jde především o kvalitní a zaškolenou pracovní sílu.
O 3/4 mld. přijde stát na daních a sociálním pojištění, zdravotnictví (proč to nevadí doktorům?), ale hlavně ta kapsa zaměstnanců. Budou mít nižší koupěschopnost. Dnes tyto peníze odtečou pryč z ČR zahraničním akcionářům, kteří je (někdy doslova) projí.
Zvýšení mezd (nejen té minimální) je tak zcela podstatným úkolem nikoliv jen levice (natož komunistů), ale úkolem každého tedy i pravicového novináře či ekonoma.
Jinými slovy, poučen dikcí Jana Čulíka nebo Miloše Zemana: Jen idiot bude věřit ekonomickému nesmyslu, že rázně vyšší MM škodí ekonomice, protože pravý opak je pravdou.
Příkladem budiž prosperující Lucembursko, které MM valorizuje každý rok jako podle pravítka (o 1500 Kč ročně). Viz grafy v textu:
http://www.evropsky-rozhled.eu/prumerna-mzda-je-v-nemecku-ctyrikrat-vyssi-proc/
K tématu MM viz dále tento text:
http://www.evropsky-rozhled.eu/dve-nohy-ekonomiky-navysovani-minimalni-mzdy-a-narodni-cash-flow/
Navíc se můžeme pozastavit i o pojmu "mzdový dumping".
Bohužel tak může vzniknout pocit nebo dojem, že bez tohoto dumpingu by firmy ihned zkrachovaly, že je nutný. Ten samozřejmě funguje u některých firem, nicméně by byla velmi zavádějící představa, že zvýšení mezd třeba o 20-30 % by na ekonomiku působilo negativně. I po takovém zvýšení mezd by firmy mohly v ČR stále dávat jen zlomek toho, co musejí platit ve vyspělé Evropě, v té Evropě, kde lidé mají k u p n í sílu. I proto tamní ekonomiky jako celek prosperují.
Je nutné si uvědomit, že kapsa zaměstnanců je pouze krátkodobé "úložiště", ze kterého se takto rozdrobený kapitál ihned dál vrací do ekonomiky skrze zvýšenou domácí poptávku, což je pro řadu firem jediná možnost jak dosáhnout prosperity.
I mzda je vlastně specifická kapitálová a velmi rozprostřená investice do prosperity v š e c h těch firem a služeb, které pak občan svým rozhodnutím podpoří (zakoupí).
Vše, co se tak mnoha slovy pokouším zde vysvětlit, lze shrnout do krátkého sloganu:
Pokud prosperující firma nezvyšuje mzdy, přímo a doslova tím ničí prosperitu ostatních firem, včetně restaurací a kadeřnic. Všechny tyto firmy výplatou almužen okrádá (slovníkem Svobodných).
- A to je už zcela jiná diskuse, než již poněkud nudná a otřepaná rétorika o neprivilegovaných a jejich právu na slušný život. To je diskuse, jak by řekl Václav Havel, vpravdě ekonomická.
Z naší země odchází přes 200 mld. Kč jako renta do ciziny. Ta renta se tam projí. Vyšší mzdy, včetně té minimální, můžou z této renty pořádný kus odkrojit. Ve prospěch ČR. Nás všech.
Majitelé zahraničních firem budou v ž d y proti zvýšení MM. A po nich to budou opakovat mj. i někteří naši "ekonomové". Jejich soukromý zájem neškodí pouze zaměstnancům, ale celé ekonomice. Musíme pochopit, že jejich zájmy nikdy nebudou reprezentovány slovy upřímnými "jde nám jen a pouze a náš zisk a vaše národní ekonomika je nám zcela ukradená", toto pochopení je nutný předpoklad změny diskursu v ČR o výši MM.
Nenechme si vnutit nesmysly o tom, jak vyšší MM škodí.
Každá "dohánějící" ekonomika musí mít prvořadý zájem na růstu domácí spotřeby skrze tlak na vyšší mzdy. Výborně to dělá Čína, kde je MM ve výši 47 % průměrné mzdy (Shenzhen 17200 Kč vs. 8000 Kč). Pokud by ekonomiku Číny řídila ODS a zastavila by valorizaci MM, došlo by k jedinému: Zahraniční firmy by měly vyšší zisky a domácí ekonomika by skrze extrémně nízkou domácí poptávku zápasila o přežití. Asi jako ta naše dnes.
Mnozí majitelé firem (zejména zahraničích) nemají jakýkoliv zájem na celkové prosperitě národní ekonomiky, natož na vyšší kvalitě života zaměstnanců. Z jejich pohledu je ČR jen suprově levná výrobní kolonie v samém srdci Evropy, přičemž její elity jsou tak hloupé (nebo zaprodané) že ani neumí hájit svůj vlastní zájem, nebo dokonce aktivně hájí zájem cizí v domnění, že je to zájem vlastní (Svobodní o MM).
Autora chtěli málem kamenovat.
Jinak pochopitelně platí to, co říkají pravicoví ekonomové, tj. že minimální mzda škodí. Jenže to platí v případě, že je opravdu příliš vysoká, což je vysoko nad 50 % průměrné mzdy, spíš až nad 60 či 70 %.
Jen pro zajímavost ještě uvedu, jak lze přímo ukázkově neekonomicky mást veřejnost:
https://www.youtube.com/watch?v=OOo2KmHu2Kg
Všimněme si, jaké "argumenty" jsou uvedeny. Toto vše je nutné opakovaně vysvětlovat, protože na řadu lidí právě tyto úvahy působí, prostě nedokážou vidět, že zvýšení MM má vliv právě na tu koupěschopnost, tedy nevidí makroekonomicky celeke ekonomiky, ale jen zlomek, pouze části vytržené z kontextu.
Jistý problém je ovšem v tom: výsledky studií o reálných dopadech zavedení minimální mzdy jsou - naprosto protikladné! Zdá se, že závisí na celém komplexu konkrétních ekonomických a sociálně ekonomických faktorů, jestli má zavedení minimální mzdy pozitivní, anebo ale negativní efekt.
Nivelizace příjmů je tudíž současnou elitou chápána jako amorální, všestranně demoralizující efekt .
Člen vedení a personální šéf, tedy poslední instance platové politiky koncernu - nikdy nezvýšil plat zaměstnanci, který mu na tenisovém kurtu vždy levou rukou dominoval. Na dotaz proč odpověděl - není to možné, jeho pracovní výkaz nezná přesčasy.
Hierarchie morálních hodnot sídlící v hlavách a srdcích vyšších kruhů znalců racionální a správné ekonomické politiky je pevná ...bych dodal.