Dostihy s bratry
Patrik EichlerPolitický cíl zavést minimální mzdu ve výši čtyřiceti procent mzdy průměrné je správný. Pohled do okolních zemí ale ukazuje, že důležitějším úkolem je už nyní zvýšení právě té průměrné mzdy.
Jan Mládek dlouhodobě říká, že sociální demokracie chce zavést minimální mzdu na úrovni čtyřiceti procent průměrné mzdy. Před časem řekl — a ministryně Michaela Marksová to potvrdila —, že by od příštího roku mohla minimální mzda stoupnout o pět až sedm set korun. Přiblížení minimální a průměrné mzdy právě na oněch čtyřicet procent je ostatně i součástí vládního programového prohlášení.
Minimální mzda se naposledy pro většinu lidí zvýšila od letošního prvního ledna — z 8500 Kč na 9200 Kč. Podle dat Českého statistického úřadu činila průměrná mzda v České republice 27 200 Kč. Aby byl naplněn politický cíl ČSSD zvýšit minimální mzdu na čtyřicet procent mzdy průměrné, musela by průměrná mzda už v této chvíli činit 10 880 Kč.
Zvýšení o pět nebo sedm set korun od příštího prvního ledna je tedy krok správným směrem. Sociální demokraté ostatně říkají, že chtějí, aby to oněch čtyřicet procent bylo na konci volebního období, tedy za dva roky.
Jsem přesvědčen, že odbory by měly vyjednávat vždy o fixní plus relativní položce. Tedy - neuspějí-li s požadavkem na pětiprocentní růst - žádat tisíc korun plus jednoapůl procenta, kupříkladu. Pro zaměstnavatele to vyjde levněji. Jestliže ve firmě například dělník vydělá osmnáct tisíc (s přesčasy dvaadvacet), mistr pětadvacet, inženýr ve vývoji třicet, začínající obchodní zástupce také tolik a oblastní šéf obchodních zástupců sedmdesát (a výroční prémii půl milionu), pak - uvážíme-li, že obchoďáků bývá více než dělníků - je pětiprocentní růst takřka nerealistický, ale fixní tisícovka plus nějaké menší procento je cíl ekonomicky realizovatelný. Přitom tisícovka neurazí, zatím co řekněme "slavně" vyjednaná tři procenta jsou kupříkladu pro skladnici s dvanácti tisíci přilepšení o pouhých třistašedesát korun.
Ta fixní částka by měla ohodnotit spíše růst nákladů rodin zaměstnanců ta procenta spíše vývoj tržeb a zisku firmy. (Samozřejmě v souvztažnostech).
Vezměme zažitou sedláckou praxi - krmná dávka dobytku se vždy počítá na dvě složky - záchovná plus na produkci. Na vyšší dojivost, přírůstek masa či snášku vajec samozřejmě musím přikrmit. Ale nemohu tak činit jen podle procent změny užitkovosti. Nejprve musí být saturována záchova. Když se ochladí a stoupne spotřeba energie na udržení tělesného tepla, musí se nejprve přidat všem. Teprve pak lze rozlišovat podle užitkovosti. Podobně firma má své náklady fixní a na produkci. Řekněme nákup surovin úzce souvisí s produkcí, stálý nájem haly vůbec ne. Tak jako hospodář vždy musí - nehledě na růst cen krmiva - saturovat aspoň záchovnou krmnou dávku všech zvířat a firma vždy musí mít - nehledě na růst nájmů - nejprve na všechny fixní náklady svého podnikání, tak i zaměstnavatel včetně státu musí nejprve dorovnat životní náklady rodin zaměstnanců, a teprve pak hledět na špičku příjmové pyramidy.