Nový Jan Hus

Jiří Dolejš

Česká televize odvysílala trilogii Jan Hus. Jiří Dolejš se ve svém sloupku zamýšlí nad rozdíly mezi novým provedením Jiřího Svobody a starou verzí Otakara Vávry. Zároveň se pokouší nalézt jeho komunikaci se současností.

Když Česká televize uvedla koncem minulého týdne třídílný televizní film „Jan Hus“ od režiséra Jiřího Svobody, autorkou scénáře je Eva Kantůrková. Po jeho odvysílání se nepřekvapivě objevily velmi protikladné komentáře. Jednak jde o historii v Čechách notoricky známou (dalo by se říci, že jde o součást národní mytologie), jednak se nabízí srovnávání se slavným zpracováním téhož tématu ve výpravných velkofilmech husitské trilogie režiséra Otakara Vávry z padesátých let (scénář tehdy psal M. V. Kratochvíl).

Tady ovšem jakákoliv srovnání kulhají. Podobná televizní zpracování nejsou o nákladných efektech, vhodných do multikina. Ambicí tvůrců nepochybně nebyl odkaz na mýtotvornost skvělých Vávrových velkofilmů. Představitel hlavní role Matěj Hádek ani nemohl ve své roli napodobovat patos velkých a možná až přepjatých gest charismatického Zdeňka Štěpánka.

Autoři prostě zvolili formát civilnějšího, nenabubřelého vyprávění, pro někoho možná s poněkud nezvykle demytizujícím tónem, určeným spíš poučenějším divákům, kteří dobře znají historické souvislosti.

Mně osobně tedy absence exaltovaných vášní či popisnost stylu a doslovnost vybraných historických odkazů rozhodně nevadí. Nutí to člověka sáhnout do knihovny a připomenout si o Janu Husovi, co už třeba pozapomněl.

Hus v novém zpracování není nějakým kráčejícím pomníkem, ale živým člověkem, jehož osud ovlivnily mocenské intriky jeho doby; Hus před divákem předstupuje jako zásadově věřící, ale současně pochybující, a jako učenec trápící se nad rozumovým poznáním pravdy.

V první části televizní trilogie je takřečeným vrcholem „Dekret kutnohorský“. Ještě poměrně mladý Jan Hus se20. října 1409 stává rektorem pražského vysokého učení, které svými postoji k církevní krizi a papežskému schizmatu vstupovalo dokonce do evropské politiky.

Příběh je okořeněn platonickým flirtováním mistra Husa a české královny Žofie. Jejich vztah měl začít, ještě když mladý Hus přišel studovat v roce 1389 na artistickou fakultu do Prahy. Vzhledem k stavovským rozdílům působí vztah mezi selským synkem a princeznou z bavorských Wittelsbachů velmi nepravděpodobně, ale budiž.

Hus sám přitom ve svém životě žen neměl, protože v roce 1400 vstoupil do kněžského stavu. Přesto ve filmové fikci na královnu jako na ženu v duchu mistr Hus myslel i v kostnickém žaláři.

Edukativní význam má zejména příběh mistrova vztahu k jeho blízkému příteli Štěpánu Pálečovi. Původně až rigorosní vyznavač Wiclefova učení je inkvizičně zlomen a stává se nenávistným Husovým žalobcem. Sám formuluje a v mnohém falšuje body žaloby z jeho spisu „De ecclesia“. Když jím zrazený Hus hyne na hranici, umírá sám v polském exilu trápen výčitkami.

Představitelem hlavní role v adaptaci Jiřího Svobody je Matěj Hádek. Ve svojí roli představil docela jiného, minimalističtějšího Jana Husa než Zdeněk Štěpánek v původní verzi Otakara Vávry. Repro z vysílání ČT

Sociální rozměr

Duchovní člověk Jan Hus hledal stejně jako první křesťané v evangeliu především sociální spravedlnost. Nejen věřil v království Ježíšovo, ale chtěl ho také ortodoxně žít. U mírného, ale neústupného Husa se tak překrývá teologie s osobitou sociální filosofií.

Svým životem se Hus stal symbolem úsilí o sociální pokrok, který překročil český prostor. Sekularizace katolické církve i úspěšná vzpoura proti feudálním autoritám byly však v jeho časech dosud vzdáleny.

V hodnocení významu Husa se už dříve střetávaly interpretační tradice, jež vycházely jak z optiky protestantské, tak z národně buditelské, ale konečně i revoluční. V tomto novém televizním filmu lze postřehnout určitý posun od „levičáckého“ archetypu vášnivého agitátora, buřiče a otce sociálních revolucí k obrazu originálního učence nadnárodního formátu a tvrdošíjného církevního reformátora.

Nevíme, jak by Hus smýšlel o pozdějším radikálním táborském komunismu, který nakonec sám upaloval vlastní sektáře (jako se stalo Petru Kánišovi rukou hejtmana Žižky). Hus osobně věřil, že zejména duchovní osvěta povede k vysněnému cíli. Podporoval proto rozšiřování možnosti číst v písmu svatém pro každého. I proto se ostatně věnoval českému pravopisu.

Kritikou sociální nerovnosti, svatokupectví a hlásání neposlušnosti hříšným prelátům překračoval pouhé idealistické apely. Sahal na podstatu moci, a proto byl nakonec upálen. Možná i proto papež Jan Pavel II. sice v roce 2000 naznačil omluvu, že pro názory by se lidé zabíjet neměli, ale názory Husa jakožto katolického kněze jsou pro církev jaksi stále kacířské.

A právě toto kacířství vrůstá do české povahy možná nejhlouběji.

    advertisment
    Diskuse
    PK
    June 4, 2015 v 10.19
    "Kacířství" Husových názorů je čistě teologické povahy
    Děkuji za pěknou recenzi filmu, a chtěl bych okomentovat poslední odstavec, který je zdá se veden zásadním neporozuměním.

    Do české povahy určitě nevrůstá Husovo kacířství. Do české povahy vrůstá (ba dávno vrostlo) obyčejné bezvěrectví, které s Husovým kacířstvím nemá nic společného. Husovo kacířství bylo všechno jiné, jenom ne bezvěrectvím.

    A ano, některé Husovy názory jsou z hlediska katolické věrouky nadále nepřijatelné. Např. jeho teze, že kněz ve smrtelném hříchu už není knězem.
    VK
    June 4, 2015 v 11.21
    Z toho, jak bigotním katolíkům mistr Jan Hus stále leží v žaludku, je vidět, jak moc měl pravdu a jak je jeho kritika církve dodnes platná a aktuální.
    TT
    June 4, 2015 v 11.21
    Potřebná recenze
    Také se mi to celkem líbilo. Svoboda i Smutný odvedli dobrou práci, na českou televizní tvorbu určitě nadstandardní. Scénář ovšem trpěl tím, že ho napsala Eva Kantůrková, která napsala také velmi dobrý a rozsáhlý román o Jan Hus. A právě to bylo na škodu.

    Vypadalo to, jako by se snažila do toho nacpat co nejvíce informací a velkou část své románové předlohy. Ale méně je někdy více, zvláště ve filmu, kde se dá pracovat i s jinými výrazovými prostředky. Kantůrková to měla psát s někým, kdo tomu až zas tak nerozumí...

    To proto, aby ji dokázal zastavit tam, kde se dopouští zkratek, kterým divák, bez hluboké znalosti historie nemůže rozumět. Poněkud abundantně působily až příliš časté scény z rozmařilého života kléru.

    Historicky mě mrzí klišé s Kutnohorským dekretem, kde se místo o hlasech čtyř národů - Českého, Polského, Saského a Bavorského, mluví zkratkovitě o třech hlasech pro Němce a jednom pro Čechy. Což je zjevná nepravda a to i když budeme brát doslovně naše slovo němec(sic)-němý-nerozumíme mu, slovan-vládnoucí slovem - rozumíme mu...

    A nelogicky působilo i to, jak se tam střídaly jazyky a Němci mluvili špatně česky. To působilo až trapně, jak z České sody. V Českém národě byly všechny národnosti Českého království, tedy i německy mluvící. Nemáme například žádný důkaz, že Hieronimus von Prag uměl česky.
    VK
    June 4, 2015 v 11.52
    Němci nemluvili špatně česky - mluvili dobře, alespoň do té míry, že jim bylo rozumět a vyjádřili se plynně, akorát se silným přízvukem a jen lehce neobratně. Nějak tak skutečně může mluvit člověk, který je v českých zemích nějakých deset let činný, avšak v povolání a patrně i osobním životě česky nemluví.

    Jenom snad jazyková perlička, když král Václav vystoupil z vozu, aby zjistil, že se místo doma nachází na ozdravném nuceném pobytu v Horních Rakousích, ozbrojenec mu tuto skutečnost sděloval - německou němčinou.

    Co se hlasů týče, v době vedoucí k dekretu Kutnohorskému se zejm. vlivem postojů k wicklefovskému učení hlasy saské, bavorské, slezské, víceméně sešly na společném postoji, tudíž mohly být skutečně brány jakožto trojjediný hlas německý. Nota bene, mluvli-li jejich nositelé ze bavorští, saští i slezsští obdobně, německy.
    PK
    June 4, 2015 v 12.4
    Pane Klusáčku
    V žaludku nám, bigotním katolíkům, ležite akorát tak Vy, rozhodně ne Mistr Jan Hus. To byl totiž slušný člověk, a nebyl to žádný blbec.
    June 4, 2015 v 12.35
    Pak ovšem nechápu, proč jim ležím v žaludku taky já, která jsem se v neděli zúčastnila katolické mše za padlé vojáky, kteří mimochodem nešťastným řízením osudu bojovali v 2. světové válce na té nesprávné straně.
    VK
    June 4, 2015 v 12.43
    Protože jste levicová.
    PK
    June 4, 2015 v 12.44
    Paní Hájková
    No jestli je to pravda, tak to tedy budete silně ležet v žaludku tuhle panu Klusáčkovi. Ale to už ať si s Vámi vyříká sám.

    Jinak právě jsem se vrátil z průvodu, dnes je slavnost Božího těla. Celý Mnichov byl zase ve svátečním, a je zde samozřejmě státní svátek.

    Tak doufám, že tam v ČR pilně pracujete, a neulíváte se :-)
    JP
    June 4, 2015 v 14.8
    Jan Hus a bída českého filmu
    Doufal jsem, že někdo k tomuto filmu napíše recenzi. Sám jsem se tohoto úkolu ujmout nemohl, neboť jsem se - musím rovnou přiznat - na toto dílko nedokázal dívat déle, nežli pouze prvních dvacet minut. Pak jsem usoudil, že další setrvávání před televizní obrazovkou by bylo jenom ztrátou času.

    Nemohu se tedy vyjadřovat k obsahu této filmové epopeje samotnému, nýbrž jenom ke způsobu jejího filmového (uměleckého) ztvárnění.

    Už v té době, kdy byl tento projekt ohlášen, se mě zmocnila nemalá skepse. Jsou skutečně současní čeští tvůrci - literární i filmoví - natolik na výši, aby byli schopni přesvědčivě, umělecky působivě znovu převyprávět toto centrální drama české historie? Tím spíše v současné, deideologizované, ale zároveň skeptické až přímo cynické atmosféře?

    Vávrova trilogie (jejíž součástí byl i "Jan Hus") vznikala za zcela jiné společenské atmosféry - bylo to v dobách intenzivní komunistické ideologie, sice umělé, ale přece jenom ještě stále do jisté míry živé. Za této atmosféry revolučního heroismu i ten husitský heroismus mohl působit ještě relativně přijatelně - zatímco dnes na nás ta patetická gesta a heroické pózy protagonistů působí ponejvíce už jenom ochotnicky, směšně až vyloženě trapně.

    Určitou naději do těchto skeptických očekávání ohledně budoucího filmu vzbuzovala informace, že scénář napsala Eva Kantůrková. Tyto naděje ale vzápětí zabíjel fakt, že režií byl pověřen Jiří Svoboda.

    Svoboda je bezpochyby rutinovaný režisér; ale jeho tvůrčí schopnosti sahají právě tak k tomu, vytvořit z ryze profesionálního hlediska přijatelnou machu. Ale ztvárnit nějaké téma opravdu hlubokým, kreativním uměleckým počinem - ne, tak dalece jeho režisérské možnost v žádném případě nesahají.

    A podle toho to pak také skutečně dopadlo. Tam, kde se Vávrův "Jan Hus" utápí v deklamovaném patosu, tam je Svobodův pendant v podstatě tuctovou figurkou bez jakéhokoli vnitřního charizmatu. Stalo se přesně to, čeho bylo nutno se obávat: jako Vávra do svého filmu projektoval patos let padesátých, stejně tak Svoboda do svého dílka plně nechá prosáknout ideovou prázdnotu a bezvýznamnost doby stávající.

    Pro ilustraci, mladá královna se s Janem Husem (a on s ní) vybavuje zcela nenuceně asi takovým způsobem, jako současná gymnazistka se svým učitelem autoškoly. Že člověk středověku (a tím spíše osoby svázané dvorní etiketou) měl asi přece jenom poněkud jiný způsob myšlení, cítění a jednání nežli současný postmodernistický puberťák, zřejmě daleko přesahuje představivost režiséra.

    Stejně tak když Hus potká po létech svého duchovního spolubratra, pozdraví se spolu nenuceně-žoviálním způsobem asi tak, jako když se spolu radostně setkají fandové téhož fotbalového klubu.

    Všechno dohromady: jak Vávra skutečného Jana Husa znevěrohodnil přemrštěným patosem, stejně tak ho Svoboda ubíjí svou neschopností uměleckého podání a zvýraznění této jedinečné národní postavy.

    Tento film neměl být raději nikdy natočen; neboť přinejmenším pro dalšího půl století zahradil možnost, aby se tohoto tématu ujal nějaký opravdu talentovaný a kreativní filmový tvůrce.
    VK
    June 4, 2015 v 15.23
    Že je něco haněno Josefem Poláčkem, je jistou známkou kvality samo o sobě.

    Co když Jan Hus takový skutečně byl? Člověk z masa a kostí, civilní, neumělecký, střízlivý - a právě proto před koncilem nemohl couvnout. Ač měl strašlivý strach z bolesti a ze smrti.
    TT
    June 4, 2015 v 15.35
    Omílaný německý mýtus
    Pane Klusáčku, je omyl, že zbylé "národy" mluvily německy a Český národ mluvil česky. Na univerzitě se mluvilo latinsky, v tzv Českéím národě se mluvilo také latinsky, ale byli tam mluvící česky, německy, italsky a dalšími jazyky z Českého království. Žádný Slezský národ nebyl, za Václava čtvrtého to byla součást království, takže slezští žáci i profesoři spadali pod Český národ.

    Byl tu však národ Polský, který sice také mluvil především latinsky, ale jinak také polsky, dánsky, litevsky atd. To je právě ten nacionalistický omyl, že šlo o nějaké jazykově-kulturní dělení. Ale nešlo. Šlo jen o univerzitní o podporu (která tehdy ještě hrála nějakou roli) toho či onoho papeže a obyvatelé království - různých národností, sdružení v tzv. Českém národě prostě stáli při králi.

    Proto je ta Českosodská hatmatilka mistrů z jiných "národů" směšná. S Husem by mluvili latinsky, s královskými úředníky nejspíš německy. Češtinu mohli používat v hospodě a na trhu a i tam by se s nimi domluvili německy...
    June 4, 2015 v 16.40
    pár poznámek
    1) Je důležité zda česká hereze je dnes bezvěrecká ? tehdy to bez náboženství nešlo, ale hereze je především opozice vůči dogmatům.
    2) při výběru ilustrativních historických detailů dochází ke zkratkám, kterým možná neinformovaný divák nerozumí, nevím ale jestli je to handicap.
    3) Obavy že skepticismus Jiřího Sviobody blokuje umělecké oslovení redukují toto oslovení na bulvární zjednodušení, které ale umrtvuje myšlení
    4) v péči o detail platí např. že universitní národy byly teritoriální a nikoliv etnický problém. Dekret Kutnohorský přiblížil názorově pražské učení čechám, nic víc.

    JK
    June 4, 2015 v 16.42
    Národ je výmysl 19. století
    Pan Tožička to píše přesně. "Národ", jak ho dnes (etnicky a jazykově) chápeme, je opravdu výmysl 19. století, středověký člověk takhle nepřemýšlel. "Universitní národy" byly definovány čistě geograficky, s jazykem měly málo společného. I pouhá Wikipedia nás poučí, že "český národ" zahrnoval obyvatele Čech i Moravy, jak česky, tak německy mluvící, dále Jihoslovany a obyvatele Uher. "Bavorský" zahrnoval Rakušany, Šváby, obyvatele Frank i Porýní, "polský" Slezany, Poláky a Rusy, "saský" obyvatele Míšeňska, Durynska, Horního/Dolního Saska, Dánska a Švédska. Česky mluvící studenti tvořili 16–20 % z celkového počtu studentů.
    June 4, 2015 v 16.50
    vztah Husa k národovectví
    národ je dnes pojem nejen etnický a kulturní ale také ekonomický. Středověk vnímal spíše národnosti.
    Moderní národy vznikaly až na prahu nové doby, ve vztahu k měšťanským revolucím a emancipacií národní buržoasie.
    To ale neznamená že Husův odkaz k národně buditelské tradici je beze smyslu.
    Vyspělé čechy totiž byly sociálně a politicky poměrně napřed a tak se linie pokroku a konzervace mísily v inspiraci a odporu vůči českým buřičům.
    P.S. součástí této tradice je i různě interpretovaný výrok MJH : lepší Němec dobrý nežli Čech zlý
    DU
    June 4, 2015 v 20.56
    Paní Hájkové děkuji,
    že se zúčastnila katolické mše mimo jiné i za mé padlé tři strýce.

    Pan Tožička má pravdu, žádní "Němci" se třemi hlasy tehdy nebyli. Když píše pan Klusáček, že "mohly být skutečně brány jakožto trojjediný hlas německý", tak je to přání z optiky nacionalismu 19. století, ve kterém ustrnuli, bohužel, i mnozí levičáci.

    Jinak jen mírná oprava pana Konvaliky, český zemský národ tehdy zahrnoval jen obyvatele Čech, Království českého, a to německy i slovansky mluvící, nikoli obyvatele vedlejších zemí Moravy, Slezska a obojí Lužice.
    June 4, 2015 v 21.12
    Zajímavý dokument doby,
    ne však Husovy, ale současné. Asi každá doba si vytváří svého Husa podle obrazu svého. Nicméně vzhledem k současné době to ještě nedopadlo tak zle, mohlo mnohem hůře. Rušily ony zjednodušeně nacionalistické a protiněmecké momenty, které mě překvapovaly vzhledem k tomu, že hlavními tvůrci byli Kantůrková a Svoboda. Nicméně samo převyprávění příběhu se zachycením některých myšlenek a motivů považuji za přínosné. Také představitelé Husa, Václava IV. i Zikmunda se mi docela líbili. Je zde podtržen moment silné, vroucí víry, který přiznávají i konzervativní katolíci, naznačen sociální až revoluční rozměr. Morální kritika tehdejších autorit: Kněz, biskup, papež, císař, kteří žijí nehodně, nejsou vpravdě knězem, biskupem, papežem, císařem už nepůsobí tak revolučně jako v době Husově, ale má pořád svou morální sílu. Kostnický koncil i někteří konzervativní katolíci vynecháváním onoho "nehodně" zdánlivě Husa dále radikalizují, ale to proto, aby ho mohli odsoudit pro nerespektování "svaté" instituce - tehdy i dnes. Hus byl pořád dítětem katolického středověku včetně toho, že neodsuzoval upalování kacířů jako takové, ale požadováním důkazu z Písma, odvoláním se ke Kristu, odmítnutím toho, co odporuje rozumu a svědomí, otevřel dveře reformaci a novověku. Nicméně velkým krokem, který udělala katolická církev ve II. vatikánském koncilu i v uznání Husa jako upřímně věřícího reformátora došlo ke značnému ekumenickému sblížení. Možná kdyby někdo současnému papeži Františkovi o Husovi něco více pověděl, udělal by nějaký další krok k vzájemnému pochopení evangelických a katolických křesťanů.
    PK
    June 4, 2015 v 22.34
    Pane Dolejši
    ad
    "Je důležité zda česká hereze je dnes bezvěrecká ? tehdy to bez náboženství nešlo, ale hereze je především opozice vůči dogmatům."

    Ano, je to naprosto důležité. Jak to tehdy "bez náboženství nešlo"? Oni by Husa upálili, kdyby byl bezvěrec, že ... proto to nešlo. :-)

    Jan Hus byl ochoten o svých herezích diskutovat, a nechat se přesvědčit Písmem Svatým. A Písmo Svaté, pane Dolejši, to není žádná volnomyšlenkářská příručka. :-)

    Zkuste se typického Čecha zeptat na něco, co Husa eminentně zajímalo a zaměstnávalo. Zkuste se třeba tuhle pana Klusáčka zeptat, zda se domnívá, že svátost kněžství je nesmazatelným znamením na duši stejně jako křest. Myslím, že by na Vás vyvalil oči a zeptal by se, jestli se to maže na chleba. A i kdyby měl ponětí, o čem je řeč, považoval by to za zcela nesmyslnou otázku, kterou nemá žádný smysl se zabývat. A řekněme si otevřeně, Vy zřejmě taky, pane Dolejši.
    Zatímco Mistr Jan Hus ovšem byl o této otázce ochoten diskutovat dlouhé hodiny - tato otázka byla totiž podstatou jeho hereze.
    Představujete si takto "hluboké vrůstání Husova kacířství do české povahy", jak píšete v poslední větě? Já tedy určitě ne.

    Anglický spisovatel G. K. Chesterton, pravověrný katolík, napsal, že hereze jsou "zblázněné pravdy". Chtěl tím mimo jiné vyjádřit, že na herezích je přinejmenším vždycky něco zajímavého.
    Bezvěrectví naproti tomu je zcela nudné a nezajímavé.
    PK
    June 4, 2015 v 22.38
    Pro vážné zájemce o husovskou problematiku
    zde recenze nedávno vydané knihy prof. Ctirada Pospíšila, ale nejen této knihy.

    http://www.getsemany.cz/node/3236
    June 4, 2015 v 23.33
    jev a podstata
    myslím že hereze jako vzpoura proti dogmatům je skutečně víc než debaty o otázkách víry. Samozřejmě že Hus byl věřící. Šlo snad v 15. století jinak ?
    Spekulace zda by byl dnes evangelista, anarchista či komunista jsou zavádějící. Písmo svaté nebo Marxovi spisy - všechno se dá číst dogmaticky nebo ne.
    My nežijme ve středověku a Hus nežije v 21. století - přes nesporný civilizační vývoj je i dnes scholastiky dost. Ale co nás spojuje je jeho touha po pravdě, která slouží lidem a ne vrchnosti.
    Já tak vnímám společnou podstatu od jevových záležitostí - nechci přitom nikomu toho "jeho" Husa brát. Leč uvažuji co ty různé Husy (náboženské, národní, revoluční) spojuje.
    hereze je pro mně opravdu hlavně vzpoura proti monopolu na pravdu, vzpora která není vůbec negací bezvěrectví. Pouze pochybnosti v bezvěrectví víc bolí.
    Pokud vás bezvěrectví nudí, je to váš pohled, ale jako bytostný bezvěrec vám říkám že to ale vůbec nuda není. Minimálně proto že nebojujete s jinou (falešnou) vírou ale také sám se sebou a s vlastními myšlenkovými stereotypy.
    A podle mne to stojí za to..."omnium est dubitandum" je opravdu dobrý motor !
    June 5, 2015 v 5.23
    Starý film byl ovlivněn dobou v níž vznikl a ten nový je zase ovlivněn dnešní dobou. Zatímco ve Vávrově filmu byla sociální nota přehnaná, v tom novém docela zapadla - píše se o tom například zde:
    http://magazin.aktualne.cz/televize/historik-novy-hus-je-az-moc-civilni-realita-je-jinde/r~67fb79b4083411e5ae1b002590604f2e/
    Zajímavé je, jak historik tvrdí, že Husův zpěv na hranici by byl ze středověkého hlediska normálnější než jeho mlčení ("Zpěv byl až do konce 19. století běžnou reakcí na stres, byl výbornou terapií.") O hodně jsme prý přišli tím, že jsme přestali zpívat.
    June 5, 2015 v 9.0
    i Svobodův Hus sociální mylsím byl
    to že JH nechtěl zklamat své ovečky od Betléma ještě neznamená že by mašíroval v čele ozbrojených zástupů.
    Ransdorf připomíná že Husova: teorie podmíněné poslušnosti byl teologický dynamit
    Já dodávám nejen teologický - především mocenský. A v odmítnutí autority vrchnosti je docela slušný sociální náboj. Viz empatická scéna s křtem dítěte navzdory interdiktu.
    Ono to sociální cítění nemusí mít vždy tu podobu ala "Massenkampf", zvláště u rektora UK.
    AV
    June 5, 2015 v 12.24
    Protiněmecké nálady k husitství patří
    Vážení diskutující,
    dovolím si upozornit na jeden historický omyl. Někteří zde tvrdíte, že nacionalismus 19. století nemá v době husitské co dělat, pročež sem nepatří protiněmecké momenty. To je ovšem nekritické přenášení určitého schématu na minulost. Jde o schéma, které zavedla sociologická dekonstrukce nacionalismu, podle níž nacionalismus vytvořil národy až v 19. století. Husitství se však vyznačuje silným vlastenectvím, ba i šovinismem, postaveným podstatnou měrou na jazykové identifikaci, čímž pozdější nacionalismus přinejmenším nápadně připomíná. Stačí si připomenout dobové výroky, např.: "Němci jsú zúfalí, na Betlém běhali..." Jací Němci? Vždyť podle dekonstruující teorie nemohli žádní Němci existovat, neb pojetí národa bylo před nacionalismem zemské a země Německo tehdy neexistovala. Překvapivě jsou myšleni pražští Němci. (Podle dekonstruující teorie vlastně Češi.)
    Mimochodem ve 14. a 15. století se používalo v češtině pojmu "jazyk" ve významu národ. Existuje například husitský manifest, který se odvolává na vyhubení polabských Slovanů. Na adresu Němců se zde praví (parafrázuji výrok jen volně): "To, co udělali našemu jazyku na Labi, to chtějí udělat i nám."
    Obraz husitství bez protiněmeckých nálad by byl možná z dnešního hlediska politicky korektní, ale z historického hlediska poněkud absurdní.

    P.S.: Diskuzi ohledně národa zde rozproudila výtka vůči ztotožňování ostatních tří univerzitních národů (saského, bavorského a polského) s Němci. Univerzitní národy byly pochopitelně určeny geograficky, jak v diskuzi zaznělo. Přece jen bych však pár věcí uvedl na pravou míru. V historické literatuře se uvádí, že většina studentů ostatních tří národů mluvila jazykem německým (vč. národa polského). V případě polského národa šlo převážně o studenty ze Slezska (40 %), další jsou tu podle počtu Prusko, Durynsko, Míšeňsko, ze samotného Velkopolska to bylo jen 7 % studentů, z Malopolska 3 %. (Samozřejmě je otázka, nakolik v té době bylo Slezsko již poněmčené.) Není tedy pravda, že by slezští studenti patřili pod český národ. Naopak obyvatelé Moravy pod český univerzitní národ patřili.
    June 5, 2015 v 13.44
    dnešní optika a středověké reálie
    to že moderní národy vznikají až v 19. století neznamená že neexistovaly řevnivosti mezi národnostmi. Útoky na Němce lze nalézt už v Dalimilově kronice.
    Hus se Čechů zastával, ale také lze znovu připomenout ono okřídlené "lepší Němec dobrý nežli Čech zlý" co odpovídalo i tomu jeho odsudku falešných autorit.
    Buditelská a poději sokolská tradice interpretace JH to češství samozřejmě někdy přestřelovala, stejně jako protikatolická tradice zapomínala ráda že Hus byl vlastně katolík..
    PM
    June 5, 2015 v 14.17
    Film zklamal postmoderním pojetím - scházel jen Hus na kolečkových bruslích..
    nezklamala recenze pana Dolejše a potěšila i jeho obhajoba pohanství..... Pokud vás bezvěrectví nudí, je to váš pohled, ale jako bytostný bezvěrec vám říkám že to ale vůbec nuda není. Minimálně proto že nebojujete s jinou (falešnou) vírou ale také sám se sebou a s vlastními myšlenkovými stereotypy. Jako bytostný bezvěrec vám říkám že to ale vůbec nuda není.......
    June 5, 2015 v 14.57
    pohanstí a postmoderna vypadá jinak
    přirovnávat bezvěrectví k pohanství je docela středověká reakce. Já nevěřím v jediného Boha stejně jako na nějaký animismus, či polyteismus, ale ani socialismus pro mne není předmět víry. k světu mám prostě profání vztah.
    Snad minimálně od osvícenectví víme že alternativou náboženství může být zkoumající a pochybující lidský rozum. Člověk sám a nikoliv nějaká nadřazená duchovní entita určuje svůj osud a svou budoucnost. na zemi a časem jistě i ve vesmíru....
    Víru nikomu neberu ale dlouhou tradici racionality shazovat jako pohanství také netřeba. To je jako bych o potřebě náboženství mluvil jako o pouhém projevu abusu na opium lidstva.

    P.S. postmoderna vypadá jinak, tohle byl docel věcně popisný a přitom esteticky historický film - ani agitka ani nějaká fantasy či nesrozumitelná duchovní symbolika. De gustibus non est disputandum, ale mě to právě takhle docela vyhovovalo.
    MP
    June 5, 2015 v 15.38
    Adamovi Votrubovi
    Dík, líně jsem si říkal, že by to měl někdo napsat a jsem rád, že jsem se neodhodlal :-)
    Jen jeden dodatek: On se sice moderní nacionalismus opravdu objevil až v 19. století, ale právě v českých zemích do něj ty předmoderní národnostní identifikace a protiněmecké resentimenty docela kontinuálně recyklovaly a přebíraly, moderní vyjádření národa na tom pak stavělo dosti programově. Nejpůvabnější je asi adaptace protiněmeckého ostnu husitství u německy píšících básníků Mladé Čechie.
    Oni se prostě ti paličatí Češi špatně zařazují do příručního vědění.
    PM
    June 5, 2015 v 19.32
    pane Dolejši, proboha zklamán jsem já
    mým nebohým pokusem vám vyslovit sympatie za povedenou recenzi.... proč já osel jsem laškujíc použil výrazu pohanství namísto ateismus, to vědí bozi.
    Postmoderna na divadelní scéně zná a nabízí etický postoj vycházející z poznatku - vše je možné, pokud se publikum baví. A od toho se odvíjí i estetický imperativ.
    Příběh je okořeněn platonickým flirtováním mistra Husa a české královny Žofie...... a sděluje záměr autorů - zde se nikdo nebude nudit.............bych dodal k otázce jak vypadá vliv postmoderny na uměleckou tvorbu.
    June 5, 2015 v 19.44
    Pane Petrásku,
    budiž vám útěchou toto: Kdysi dávno jsme se v hodinách literatury na gymnáziu učili, že film, ve kterém není alespoň jemně naznačen nějaký vztah mezi mužem a ženou, je beznadějně nudný.
    Bylo tedy nezbytné si nějaký vztah vymyslet.
    PM
    June 5, 2015 v 21.52
    I vy paní Hájková jste již kdysi dávno za škamny
    byla seznámena s nezbytností nastolení téhle naší epochy postmoderny.
    Ale pozor, dnes nejde jen o nějaký vztah, ale o vztah poutavě lechtivý a plakativně lascivní.
    Já jsem byl naopak poučován, že film musí vytvářet emoce vzdorováním emocím a ideje utajovat, ale tak aby byly nalezeny, a ty nejdůležitější natolik, aby si hledání vynucovaly
    .....matně si vzpomínaje na desatero Antona Pavloviče Č.
    PK
    June 5, 2015 v 22.36
    Film o Janu Husovi pohledem historika
    Martina Vaňáče zde

    http://www.christnet.cz/clanky/5535/film_o_janu_husovi_pohledem_historika.url

    Vaňáč znovu zdůrazňuje, že "Husova pravda nebyla obecná, ale pravdou evangelia". Toto pominout znamená se s Husem absolutně minout.
    PH
    June 5, 2015 v 23.7
    A co hudba filmu?
    Kocábova filmová hudba - rád bych v DR četl názor odborníka. Vyslechl jsem na Vltavě rozhovor s autorem hudby a režisérem - nechal Kocábovi volnou ruku.

    Osobně se mi hudba líbila, pouze bych rád slyšel v úpravě autora husitskou nebo náboženskou píseň zazpívanou tak, aby bylo rozumět slovům (viděl jsem však jen 2. a 3. díl).
    June 6, 2015 v 12.11
    pane MP
    jen jsem se ohradil vůči tomu atavismu o pohanství - na Husa křesťané přeci nemají patent jen proto že žil ve středověku (to se týká i pana Kolaříka). Moderna je v duchu osvícenecká tradice - to na téma že Svobodův Hus je spíše moderní než postmoderní. Řekl bych neplést demýtizaci s postmodernou.
    A na okraj : nepochybně i ve středověku muž v plné síle (Hus byl upálen v 44 letech) vnímal ženy a to i když byl vysvěcený na kněze (bez ohledu na nepravděpodobnost v případě Sofie Witellsbašské). Vyřešit rozumně problém celibátu je také otázka sekularizace katolické církve, které se Hus nemohl dožít.
    IH
    June 6, 2015 v 12.46
    Vždyť lidé ani nemyslí, ani nemluví, ba ani nechodí dvě století po sobě stejně
    Do značné míry souhlasím s komentářem Josefa Poláčka. Viděl jsem, i když z poněkud jiných důvodů než on, také jen menší část celku, proto se omezím více méně na jeden aspekt díla.
    Domnívám se, že historický film musí především evokovat dobu, do níž se ponořuje. Zde zůstal Svobodův Jan Hus diváku dost dlužen. Nejde mi o nějaký exotismus, lidé mého středního věku začínají spíš cítit, že je to jenom 600 let, které od zápasů Mistra Jana uplynuly. O některých aspektech tehdejšího života se ovšem dosud neví mnoho, a je proto třeba přesvědčivého domýšlení, o jiných je však známo více a ve filmu je to třeba respektovat. Mohu uvést příklad z oblasti architektury. Dnes je zřejmé, že doba "kultem režného kamene" netrpěla, že interiéry neprezentovaly své památkové hodnoty, nýbrž zrcadlily potřeby velmi odlišné. Z textů kázání i z dalšího vývoje liturgického či rétorického by se dalo odečíst více z typu myšlení a projevů v době po morových ranách a pogromech. Takový Jan Hus, autorsky odvážněji pojatý, by mohl lépe přesvědčit diváka o svém životě, o své pravdě i pochybách.
    June 7, 2015 v 11.23
    přiměřené spojení minulosti s dneškem
    Ale co z doby minulé evokovat ? Snaha o hnidopišný popis všech dobových reálií by nejspíš vedla k neporozumění. Dnešní člověk by měl problém toho před 600 lety z toho pochopit. Už použité odkazy na fakta z dějepisu byly zvládnutelné pro ty, co nechyběli na hodinách
    Demýtizace historie znamená jen odstup od stereotypních předchozích účelových interpretací ale dosáhnout porozumění znamená použít srozumitelné prostředky. Přemíra např. liturgického "ptidepe" by asi těžko pomohla a asi by pěkně nudila a ne přesvědčovala,
    Aby ta odvážnost v historičtějším pojetí nebyla právě tou kumštýřskou machou o které píše pan Poláček - v podstatě rutinou provokací. Proto myslím že civilnost Husa načrtnutá i bez otrocky historických prostředků a bez přemírs dobové teologie nevadí.
    Shrnu-li : pojetí Husa více jako živého člověka a pochybujícího učence než jen jako kněze a sociálního agitátora je v dnešním civilnějším světě docela přesvědčivé a bylo neprávem dříve opomíjené.
    MP
    June 7, 2015 v 11.33
    Několik poznámek I - nacionalismus a levice
    Podstatnou korekci provedl už A. Votruba, ale já bych ještě dodal: (Postmoderní) dekonstrukce nacionalismu byla jistě záslužná, uvědomíme-li si, co bylo pod praporem boje za národ v moderní době napácháno. Avšak hrozí - jako všechno - upadnout v druhý extrém. Tvrdit zcela rigidně, že ve středověku žádné národy (etnicky či jazykově vnímané) neexistovaly či že neexistoval obdobně vymezený nacionalismus, je právě takovou věcně nepravdivou "hyperkorekcí".
    Správné a historicky přesnější je říct, že nacionalismus v moderním pojetí ve středověku NEHRÁL tak zásadní roli jako v 19. a 20. století, nebyl zpravidla tím hlavním sloupem (sebe)identifikace lidí. Avšak objevoval se, a to i ve sporu o Dekret kutnohorský. Protiněmecký nebyl jen Dalimil a řada aspektů husitství (Zabte NĚMCE PAPEŽENCE! atd.), nýbrž už i Kosmas a třeba i Mastičkář (je i silně antisemitský). A naopak silně protičeská je štýrská kronika tzv. Otokara...
    V případě Husa je také dobré říct, že nabádal posluhače, aby používali domácí slova místo výrazů přejatých z němčiny (šiška místo knedlík atd.). Čili to už je skoro obrozenecká péče o jazyk:)

    A když uvažujeme o nacionalismu a jeho škodlivosti a o levici (narážím na T. Tožičku), je dobré si uvědomit jednu podstatnou věc, která v diskusích zcela zapadává. Mnozí levičáci jsou odkojeni západní levicí velkých národů (americkými, britskými, francouzskými či německými mysliteli, aktivisty a politiky) - a zde pochopitelně nacházíme vždy silnou kritiku zejm. vlastního nacionalismu. Avšak perspektiva malého národa, nota bene ve střední, nebo dokonce východní Evropě, je přece dost odlišná. Zatímco totiž nacionalismus velkých národů byl v zásadě vždy imperialistický a měl utlačovatelský potenciál, malé národy se naopak svým nacionalismem útisku těch větších bránily. Jako levičáci přece musíte stát na straně těch slabších, diskriminovaných, musíme sympatizovat s těmi, kdo usilují o emancipaci, a to samozřejmě i kulturní. České národní obrození, dnes tak často odmítané nebo vysmívané, je třeba chápat i v tomto kontextu.
    MP
    June 7, 2015 v 11.55
    Několik poznámek II - význam Husa
    Uniknout do dobové teologie a filozofie (ještě "chybí" spor a uviverzálie apod.) by bylo naopak velikou prohoru filmu, už i tak na můj vkus jsou autoři trošku zbabělí a příliš "pozitivističtí" v tom, jak přehlcují film fakty, zejm. ze spletitých politických dějin. Bojí se evidentně, aby nebyli nařčeni z (další) ideologizace Husa - jenže čistě věcně, odborně zobrazený Hus není a nemůže být pro běžné lidi zajímavý. Každý se pak oprávněně zeptá: No dobře, a proč teda máme ten státní svátek - čím je pro nás ten Hus výjimečný?

    Čili v rovině uměleckého, filozofického a politického diskursu bude určitá "ideologizace" vždy. Je pozoruhodné, že na co největší odbornost a faktografičnost při zpracování husovské problematiky často tlačí (konzervativnější) katolíci. Jde ovšem evidentně o chytrou taktiku, která má zakrýt to podstatné. Podobný přístup vydíme např. v argumentaci p. P. Kolaříka: Hus měl na mysli pravdu Písma svatého, šlo o nesmazatelnost svátosti kněžství atd. Jistě, i to šlo, ale to je jevová stránka, vždycky se diskutuje o nějakých zcela konkrétních sporných bodech.
    Ale v posledku šlo něco mnohem víc: O vztahu jedince k autoritě, o to, zda se jedinec má autoritě podvolit, i když není o její pravdě vnitřeně přesvědčen, a právu na vlastní, rozumově založený výklad a interpretaci třeba i autoritativních textů. V tom je Hus inspirátorem samozřejmě i ateistům a moderním lidem. A v tom je předchůdcem novověku.
    JP
    June 7, 2015 v 12.22
    Civilní umění
    Jestliže se zde v diskusi znovu vynořil ten aspekt "civilního" uměleckého ztvárnění historických událostí, oproti jejich podání stylizovanému, pak se nemohu vyhnout vzpomínce na hry dramatika - blahé paměti - Oldřicha Daňka. Který také velice přečasto čerpal z historických námětů, a z jejich paralel ke zcela aktuální současnosti.

    A jmenovitě si tu vzpomínám na jeho televizní inscenaci právě z dob (pozdně) husitských; vzpomínám-li si dobře, nesla prostý název "Prokop Holý".

    Byla to poslední noc před tragickou bitvou na Bílé Hoře; dosti dobrý důvod tedy pro mnohé rozvažování o stavu země i o vlastním konání, o smyslu pokoušet se zavést spravedlivou společnost.

    Ten způsob, jakým Oldřich Daněk onu dramatickou situaci podal, nemohl vůbec být civilnější, více nepatetický: všechno se odehrávalo v jednom velitelském stanu, a veškeré dění zprostředkovávaly pouze dvě osoby: Prokop Holý (Jan Hanzlík) a jakási tuším markytánka (Hana Brejchová). Tady opravdu nebylo místo pro jakýkoli umělý patos, pro prázdné deklamování a rozmáchlá gesta. Hovoří spolu husitský vůdce, který sice ještě nemůže mít jistotu nadcházející porážky, ale už tuší vnitřní vyčpělost husitského hnutí, jeho původního impulsu - a víceméně prosté děvče, které mu přináší "zvenku" ještě to vědění, které on sám z výšin své velitelské pozice nemohl mít.

    Takže, ještě jednou: způsob podání byl natolik civilní, nepatetický a přirozený, jak vůbec jenom mohl být; a přesto byla tato scenérie přímo nabitá dramatickým napětím, každá věta, každé slovo měly svůj význam, své vnitřní sdělení.

    Pro mě osobně se klíčovou stala jedna jediná věta, kterou Jaromír Hanzlík-Prokop Holý vyslovil, když mu ona markytánka sdělila, že jeho vlastní husitští, ach přece natolik revoluční velitelé si ze svých spanilých jízd za slávu husitské ideje do svých vlastních měšců ulévají nemalé částky z ukořistěných peněz: "Ah - zpanštěli!"

    A toto prosté "ah - zpanštěli!" - snad více nežli celé stohy historické literatury v jednom jediném momentu odhalilo nevyhnutelný tragický konec snad všech revolučních a obrodných hnutí: původní impuls sociální i jakékoli jiné spravedlnosti a rovnosti se postupem času vytrácí čím dál tím více, a sami protagonisté a vůdci této revoluce dříve či později "zpanštějí". Osvojí si manýry velkých pánů, srostou se svou novou funkcí; a ani vůči materiálním výhodám z jejich privilegovaného postavení plynoucí nejsou nikterak slepí.

    Takže, na co tu chci poukázat: v umění opravdu není civilismus jako civilismus. To co jsem kritizoval u "Jana Husa" režiséra Svobody nebyl v žádném případě jeho styl prostý (Vávrova) patetismu; ale pouze to, že Svoboda nedokázal (a zřejmě se ani vůbec nesnažil) starý příběh převyprávět novodobým, aktuálním, ale nicméně umělecky výrazným, sevřeným a přesvědčivým způsobem.

    Svobodův civilismus je v prvé řadě projevem jeho umělecké bezradnosti. Tam kde Daněk své drama sevře do jednoho jediného dialogu plného vnitřního napětí, tam se Svoboda utápí v nesourodé popisnosti, kde jednání aktérů nejen postrádá niterné dramatičnosti, nýbrž navíc je mnohdy ještě zcela nevěrohodné, jak umělecky tak psychologicky.
    June 7, 2015 v 12.37
    Dějiny k nám mohou promlouvat jen tehdy, když je budeme umět prožívat a hledat v nich paralely s dneškem. Když se na ně nebudeme divat svrchu jako na cosi překonaného a směšného.
    Ty paralely by měly být pravdivé. Tedy pravdivě prožívané.
    PM
    June 7, 2015 v 12.51
    Právo na vlastní rozum a vztah jedince k autoritě
    doprovází v poslední periodě novověku - tedy v moderní demokracii - schopnost a možnost kompromisu.
    O tuto možnosti se pro nás inspirujícně pokusili někteří jiní reformátoři. Vyhnuli se smrtelnému střetu a ztrátě spoluúčasti na realizaci svých záměrů.
    Čím inspiruje Husova vyjímečná radikalita dnes ....bych se optal a nabídl k úvaze.
    June 7, 2015 v 13.55
    proč on a tehdy ?
    Hus nebyl přeci sám - s menším rozruchem v Kostnici upálili i učeného mistra Jeronýma, "umírnění" pražané zase radikálního kazatelé Húsku řečeného Loquis.
    Ten význam bude v tom že ve svém postavení neodvolal to co tak viditelně naformulovat a stal se tak svým veřejně neústupným skonem slavným vzorem mučedníka.
    Kostnický Koncil řešil Husa jako vedlejší bod programu ale vyrobil nechtěně symbol krize církve v třaskavé sociální situaci.Hereze ani neústupná kritika sama prostě nestačí.
    Dějiny nejsou překonané a směšné - dějiny jsou a zůstávají souborem neměnných minulých událostí. Překonaný a směšný mlže být pouze omezený pohled na ně - utilitární produkce "ducha dějin".
    Zde byly zjevně navršeny ve vývoji feudalismu a speciálně v českém království ony potřebné podmínky pro vzepjetí za změnu A reálný a vlastně neslavný kompromis se zformoval až post mortem po koncilu basilejském.

    P.S. mít vlastní rozum už dnes nekončí autodafé ale souběh subjektivního potenciálu a objektivní poptávky je potřebný i dnes
    MP
    June 7, 2015 v 20.9
    Ale fuj
    Martina Húsku neupálili pražané, ale Žižka. A asistovali přitom nikoli umírnění, ale ta Želivského chátra :-).
    PH
    June 7, 2015 v 22.7
    ad. p. Poláček
    Bitva na Bílé Hoře byla o dvě století později. Tehdy prý stačilo pouze zajistit zavření městských bran a ona bitva by pouze zůstala "bezvýznamnou." Ach ti zpanštělí Pražané.
    Ach jo. Takhle to dopadá, když člověk něco píše pod tlakem času. A tak jsem (jednou) zaměnil křestní jméno herce Hanzlíka (Jan místo Jaromír), a taktéž jsem bitvu u Lipan zaměnil s toutéž u Bilé Hory.

    Panu Hanzlíkovi se omlouvám; v případě bitvy asi není komu. ;-)
    JP
    June 7, 2015 v 22.32
    Kompromis nade vše?
    On ten rozdíl mezi kompromisnictvím novodobého liberalismu respektive demokracie a Husovým bojem za pravdu, pane Petrasku, záležel v tom, že tehdy ještě bylo zapotřebí si některé otázky vyjasnit jaksi "natvrdo". Tehdy se střetly dva zcela neslučitelné koncepty nejen pojímání Boha, a nejen pojímání pravdy, nýbrž organizace společnosti a životního způsobu (a životního smyslu) vůbec. Tady opravdu jaksi objektivně nebylo místo pro nějaký kompromis.

    Dnešní liberalismus může hledání kompromisů vyhlásit za svůj cíl jedině proto, že na místo "žhavých" ideových témat byl postaven vševládnoucí princip hedonismu a ryze individuálního zájmu.

    Zkrátka řečeno, průměrný občánek, uchycený do kolotoče vydělávání peněz a jejich utrácení, se sotva stane ohnivým bojovníkem za pravdu, třeba i s tou konečnou vyhlídkou upálení na hranici. A tak se nakonec všichni shodnou na tom, že ten konzum je důležitější nežli otázky pravdy, a že nemá cenu se o ty otázky pravdy nějak příliš usilovně svářet a přít.
    PK
    June 7, 2015 v 22.42
    Zásadní recenze
    od mého oblíbeného Vladimíra Justa zde:

    http://blog.aktualne.cz/blogy/vladimir-just.php?itemid=25373

    JP
    June 8, 2015 v 13.23
    Třetí poprava Mistra Jana
    Díky za ten poukaz, pane Kolaříku - Justova recenze tohoto Svobodova filmového dílka naprosto přesně odpovídá i mému vlastnímu hodnocení.

    Co se postavy Jana Husa samotného týče, pak klíčová (a velice výstižná) je tato Justova věta: "co je to platné, že Hus patetický z obrazovky zmizel, když místo věrohodného civilního Husa se podařilo vyrobit jen Husa nijakého, bez chuti a zápachu, nikoli plamenně výmluvného řečníka, bystrého debatéra, učence a teologa, nikoli intelektuála, ale spíš takového dobráckého a značně naivního, důvěřivého prosťáčka".

    To je přesně to, o čem jsem psal já, patetický Hus Vávrův nebyl nahrazen Husem civilním, nicméně přesvědčivým a s niterným zaujetím, nýbrž jenom plochou figurkou bez jakéhokoli charizmatu.

    A tak nelze nežli plně přisvědčit i tomu Justovu tristnímu soudu, že "dneska nám Husa popravili potřetí". Nedá se nic dělat, ale je tomu tak.
    June 8, 2015 v 13.54
    M. Profant
    já mám tedy zafixováno že zatímco bláznivé pikharty či adamity u Tábora nechal upálit Žižka (případ Kániš), tak v Praze upálený Húska za přílišný radikalismus spíše díky intrikám arcibiskupa Konráda (Žižka se snad léčil po zranění oka a příkaz k upálení tohoto kazatele v Praze asi nedal). A chátrase vždeyx raduje v podobných případech... Ale to je jedno - spíš mi šlo o to, že upalovali husité i jejich odpůrci a že ne každý se stal symbolem jako vzdělaný a spíše důkladný než burčisky vzteklý mistr Jan.

    P.S. pokud si notuje pan Poláček s panem Justem je to samozřejmě věc názoru - asi si každý charisma představuje jinak. Já tedy méně exaltovaně. Což se ostatně týká i onoho konzumu. Mesiáše antikonzumu mám spíše za krajnost.
    MP
    June 8, 2015 v 18.22
    Inu
    Možná to trochu souvisí s tím, že Húsku neupálili v Praze?
    June 8, 2015 v 20.57
    nepodajný učenec Hus, extrémista Húska
    To už je opravdu nepodstatné - jestli ho odvezli na arcibiskupský hrad do Roudnice nad Labem a pražané za ním vypravili svého zástupce a kata, aby z něj v mučírně vytáhl jména jeho přívrženců v Praze je detail.
    Byl pro ně extrémista i když na Husa těch několik let po jeho skonu vlastně také drželi. Obecně upalování těch nepohodlných provozovali různé strany. Ale Hus se stal slavným symbolem a to pro různé názorové proudy.
    MP
    June 8, 2015 v 22.1
    Jiřímu Dolejšovo
    Skvělé, podstatné jsou jen ty věci, ve kterýcsh se Dolejš neplete.
    June 9, 2015 v 6.50
    co myslím že by mohlo nýt podstatné
    ale no tak, přeci byste nebyl hašteřivý - od začátku snad jde o Husa a také o pochopení že zatímco jeho upálil koncil, tak po jeho smrti se v husitských Čechách upalovali navzájem také.
    Nelze zjistit co by si mistr myslel o táborském "válečném komunismu", ale faktem je že než Žižka jako úspěšný vojevůdce vytáhl na křižáky, tak si adamitské sektáře srovnal.
    Kániš a Húska nebyl identické případy, ale co je spojuje je že pro některé vyznavače Husova odkazu byli příliš radikální. Roudnice nebo Praha jako místo autodafé (to jsem opravdu neměl v paměti přesně uložené) je myslím už opravdu v této věci méně důležité.
    + Další komentáře