Musíme žít spolu
Ivana RecmanováČlověk se považuje za pána tvorstva. Takový titul je však v praxi spojený s ignorací zbytku živočišné říše. Přitom zvířata jsou možní tím nejlepším sousedem — je mezi nimi minimum blbců.
Stojím u okna a dívám se ven. Vidím dva rozestavěné domy — jeden z nich je v tomto stavu snad dva nebo tři roky, už to ani raději nepočítám. Občas se tam svítí, a možná tam někdo občas přespí. Kolem našeho domu se nacházela i hustá a vysoká tráva, která se však v poslední době pravidelně seče.
Bývaly doby, kdy tam ani ten dům nebyl. Přes silnici přebíhali bažanti a v šest ráno je střídali zajíci. V husté trávě se schovávali poté, co napršelo. Dnes není po bažantech ani památky, zajíci vystrkují uši sporadicky, a jejich teritorium si přivlastnily kočky, které tam chodí lovit myši. A lidé.
S rostoucím zájmem o koupi pozemků a výstavbu nových domů přicházejí ostatní živočichové o svůj původní prostor. Musejí se buď skrytě zdržovat v těch místech, kde člověk ještě nebydlí, případně se s lidmi snažit sžít. Ne vždy to ale funguje.
Případy, kdy lišky, divoká prasata nebo jezevci pořádají výlety do obcí, kde převrhnou odpadkové koše a vyberou z nich zbytky jídla, jsou příkladem toho, v jakém zoufalství se zvířata nacházejí, když už ani ve svém teritoriu nemají dostatek potravy. Místní se bouří a chtějí regulovat zvěř, sami však nedokáží regulovat svůj odpad ani developerské aktivity. Na některých místech v republice už vznikají potravinové banky, ty jsou ale určeny výlučně pro lidi.
Pán tvorstva?
Spor ale nemusí nastat jen u otázky potravinových zdrojů. Jak ukazuje nedávný případ z Českých Budějovic a Tábora, problémem může být i samotná přítomnost havranů nebo jejich hluk. Vtipné na celém problému je, že i pro havrany je městské centrum hlučné. Tím, že někteří odvážlivci z řad lidí vzali do rukou petardy a začali ptáky plašit, moc bezpečnosti ani klidu v okolí centra nepřispěli.
Proč se tolik lidí izoluje od ostatních živočichů, případně je vyhání ze svého okolí? Co tak strašného by se stalo, kdyby se nám na zahradě zabydlel ježek? Perfekcionistická touha po uměle vytvořeném řádu, kterému zvířata nerozumějí, vede k tomu, že jsou vytlačována ze světa lidí. Stojí mraveniště uprostřed plánované dálnice? Prostě ho zničíme.
Jenomže člověk není pán tvorstva, i když to hlásají některé náboženské proudy. Jsme jen malá populace rozprostřená po planetě, kterou s námi obývá hromada dalších živočišných druhů, tu s vyšší mírou empatie (sloni), tu s vyšší fyzickou kondicí (gepard), tu s lepším čichem (pes) nebo s jinými schopnostmi. Jsme součástí ekosystému, který, pokud ho zboříme, se zhroutí i na nás. Ačkoliv si to možná někteří lidé nepřipouštějí, jedeme v tom se zvířaty. A vlastně nejen s nimi.
A tak, když potkáte po cestě domů, do práce, do školy nebo kamkoliv jinam po cestě zvíře, které patří jen samo sobě, nechte ho jít jako jiného souseda. Na rozdíl od sousedů s číslem popisným sice nenosí oblečení ani se nikdy nesprchovalo, ale je to tvor, který dýchá, jí a spí — a z ulice vás nejspíš vyhánět nebude.
http://www.agrinostra.cz/
https://www.facebook.com/agrinostra?fref=ts
BTW Nejsem slečna :P
Pokud slovo "slečna" nezměnilo svůj původní význam, informaci, že žena není slečnou bych si vykládal obvyklým způsobem, že dotyčná je vdaná. Zmíněná diskuse, jejímž jste byla účastníkem, však vnáší do tohoto dříve obvyklého a pravděpodobného výkladu značnou nejistotu. Nabízí se totiž i jiný význam takové informace, totiž ten, že dotyčná sice slečnou je, ale nepřeje si být takto oslovována. Abychom zamezili zmatkům ve výkladu, doporučoval bych v tomto druhém případě explicitně tuto skutečnost vyjádřit. Vaše přání ohledně způsobu oslovení si samozřejmě zaslouží být respektováno.
Dovolte mi, abych i já vyjádřil své přání, jak bych chtěl být oslovován. Nejsem žádný zavináč (jak se teď často používá), jsem pan ..., vlastně spíš pan-nic (prach jsem a v prach se obrátím), ale klidně mi říkejte kapitán Nemo.
A vůbec, proč si tolik čtenářů DR myslí, že jsem svobodná/bezdětná atp.?
Jak byste oslovoval, pane Nusharte, mě v době, kdy jsem měla děti a nebyla jsem vdaná? Také byste trval na slečně?
U lékařů a ve školách se mi stávalo, že mě oslovovali paní Tožičková, i když velice dobře věděli, jaké je mé příjmení, protože občas to střídali se slečnou Uhlovou. Když jsem vyžadovala, aby mě oslovovali paní Uhlová, říkali: "ale vy přeci nejste vdaná!" Pak jsem se vdala, přesto pokračovali ve střídání slečny a paní podle použitého příjmení. Usnadnili by si život, kdyby přijali za svou zásadu oslovovat ženy "paní", stejně jako muže oslovují "pane".
Když tedy paní Recmanová napíše, že není slečna, vypovídá, ač nechtěně, o svém rodinném stavu vlastně sama. Dál už by mě to nemuselo zajímat, nicméně se domnívám, že paní Recmanová chtěla vlastně říci, že si NEPŘEJE, abychom ji tak oslovovali. To respektuji.
Vzpomínám si na kdysi častý a dosti otravný zvyk prodavačů oslovovat nikoliv už mladé ženy stále "mladá paní". V tomto případě bylo možno odpovědět oběma způsoby.
já nejsem otrokář
a nechci být tak zván.
Já nemám nevolníků
já nemám otroků
já nejsem ničí pán.
Slova prostě mění svůj význam. Většinou podle přání uživatelů.
P. S.
Když už se tu narazilo na genderové aspekty jazyka, jaký je mužský ekvivalent servírky?
Mužský ekvivalent servírky? Zatím stále číšník.
A protože se změnila situace, postupně se vytratí i ten legrační relikt z dob, kdy nevdát se byla ostuda. Mám na mysli oslovení slečno. Vytratí se také díky tomu, že si některé ženy nepřejí, aby se pořád řešilo, jestli jsou vdané, a na směšnost takového dělení poukazují.
Číšník není mužský rod od servírky, ale od číšnice.
Právě ve vědě jsem ztratil důvěru ve stabilitu slov. Prý jsou elementární částice. Ale to přece nejsou částice o nic víc, než vlny. Proč se jim říká částice? Jen to mate lidi. Protože to tak prostě někdo zadefinoval. A že už to slovo předtím bylo definováno jinak? No problem.
Mozna to bude tim p. Recmanova, ze clovek je jediny tvor schopny takove cinnosti. Nase dcera ma psa. Je hodny, ale nikdy jsem u nej nespozoroval zvlastni zajem o ochranu prirody. Nikdy, na rozdil od sdruzeni Agri nostra neorganizoval nejaky uklid v prirode. Dokonce po sobe neodklizi pytliky od granuli, ci psich konzerv. Nikdy nepomohl pri budovani naucne stezky (behem teto cinnosti honil kraliky). Soudim, ze zvirata jsou ekologicky nevzdelana a dost lhostejna. Pro aktivisty, kteri by na zviratech chteli v tomto smyslu zapracovat je zde pole neorane. Paternaliste zatim museji budovat rybnicky pro zaby, kosit louky a podobne zbytecnosti. Holt osveta zvirat zustane zase na lingvistech.
Ale jinak: Šlo mi o myšlenku nadřazenosti ve smyslu silný versus slabý. To by se také dalo vyvrátit. Já myslím, že příroda si umí s mnoha věcmi poradit sama a člověka využívá jako jednu z mnoha součástí. I bez lidí by ekosystém mohl fungovat, jen by vypadal jinak. Bohužel, člověk je také jediným živočišným druhem, který svými aktivitami poškozuje tuto planetu. Spíš by mělo smysl potírat lidské aktivity, které uvádějí ekosystém do nerovnováhy.
Ženou býti ve světě papeženců je mnohdy pod psa ......říkávala svého času má citlivá kamarádka.