Pán tvorstva nemá znamenat Terorista zvířat, ale Hospodář. Nejsme "jen malá populace", máme větší moc než všechna zvířata dohromady. Náš vztah musí být ochranitelským vztahem silnějšího ke slabšímu. Jinak plně souhlasím.

Co k tomu dodat? Biskup Basileios, zvaný Veliký, před mnoha sty let složil malou modlitbičku: " Ó Bože, posilni v nás smysl pro bratrství se všemi živými tvory, s našimi malými bratry,kterým jsi dal tuto zemi, aby ji obývali společně s námi. Kéž pochopíme, že nejsou živi jen pro nás, ale také pro sebe a pro tebe; nechť i jim je život sladký a nechť se cítí lépe ve svém údělu, než my v našem."

Mně to hospodaření stejně přijde takové paternalistické. Proč lidé, proč ne jiní živočichové?

Možná proto, že jsou to lidé, a ne jiní živočichové, kteří mohou. Mají tu moc. Buďto s ní budou nakládat dobře, nebo špatně. Já taky nejsem zastáncem naprostého antropocentrismu. Ale na druhou stranu, tvářit se, že lidé nejsou co do možností jiní, než ostatní živočichové, je taky slušný nesmysl. Obvzlášť v době, kdy bychom klidně mohli vrátit Zemi před kambrickou explozi.

A ohreju si trochu sve polivcicky. Kdyz se slecna Recmanova na ty stranky podiva, najde tam na videu i toho jezevce. Je to vysledek prace rukou a hlav a zrejme i paternalistickeho vztahu k prirode ve smyslu uvazovani p. Kolarika. Neni to plane zvaneni o paternalismu.

http://www.agrinostra.cz/

https://www.facebook.com/agrinostra?fref=ts

Ano, člověk má moc. Ale je správné, aby ji využíval v plné šíři? Podle mě ne. Pokud bude člověk neomezeně ve svých aktivitách pokračovat, možná zůstane na planetě sám.

BTW Nejsem slečna :P

s Vaším článkem, paní Recmanová. Kdysi jsem na výletech přespával v přírodě jen tak "pod širákem". Dnes už to možné není, musel bych nad sebe umístit výstražné blikající světlo, které by bylo v provozu po celou noc. Myslivci jsou už tak přemnožení, že se střílejí i navzájem. Ty stavy se však přesto nedaří nijak zregulovat. Všiml jsem si, že samotní myslivci chodí do lesa pro jistotu v reflexních vestách.

Opravdu to bylo kvůli střílení? Mně přijde ta reflexní vesta praktická z jiných důvodů, například pokud prochází lesem silnice nebo v případě nesnází, aby bylo jednodušší myslivce najít.

Nejsem si zcela jistý, jakým způsobem si mám vykládat Vaši informaci, že nejste slečna. Mám v paměti, že před časem zde okolo používání tohoto slova proběhla zajímavá diskuse s Petrem Uhlem. Nepamatuji si už přesně obsah té diskuse, domnívám se však, že vznikla shoda na tom, že oslovení "slečna" je sexistické a tudíž nevhodné. Muži jsou totiž oslovováni "pan", bez ohledu na svůj rodinný stav. Správným oslovením neženatých mužů by tedy, dle zmíněné diskuse, prý mělo být "panic".
Pokud slovo "slečna" nezměnilo svůj původní význam, informaci, že žena není slečnou bych si vykládal obvyklým způsobem, že dotyčná je vdaná. Zmíněná diskuse, jejímž jste byla účastníkem, však vnáší do tohoto dříve obvyklého a pravděpodobného výkladu značnou nejistotu. Nabízí se totiž i jiný význam takové informace, totiž ten, že dotyčná sice slečnou je, ale nepřeje si být takto oslovována. Abychom zamezili zmatkům ve výkladu, doporučoval bych v tomto druhém případě explicitně tuto skutečnost vyjádřit. Vaše přání ohledně způsobu oslovení si samozřejmě zaslouží být respektováno.
Dovolte mi, abych i já vyjádřil své přání, jak bych chtěl být oslovován. Nejsem žádný zavináč (jak se teď často používá), jsem pan ..., vlastně spíš pan-nic (prach jsem a v prach se obrátím), ale klidně mi říkejte kapitán Nemo.

A je to tu zas :D

A vůbec, proč si tolik čtenářů DR myslí, že jsem svobodná/bezdětná atp.?

Pokud si paní Recmanová přeje, aby ji ostatní oslovovali paní a zároveň si nepřeje, aby se probíral její rodinný stav, měli by ostatní diskutující toto její přání respektovat. Tendence oslovovat všechny ženy "paní" je totiž motivována myšlenkou, že není třeba řešit rodinný stav žen při každém jejich oslovení.

Jak byste oslovoval, pane Nusharte, mě v době, kdy jsem měla děti a nebyla jsem vdaná? Také byste trval na slečně?

U lékařů a ve školách se mi stávalo, že mě oslovovali paní Tožičková, i když velice dobře věděli, jaké je mé příjmení, protože občas to střídali se slečnou Uhlovou. Když jsem vyžadovala, aby mě oslovovali paní Uhlová, říkali: "ale vy přeci nejste vdaná!" Pak jsem se vdala, přesto pokračovali ve střídání slečny a paní podle použitého příjmení. Usnadnili by si život, kdyby přijali za svou zásadu oslovovat ženy "paní", stejně jako muže oslovují "pane".

Myslím si, že slova mají určitý ustálený význam a připadá mi nedobré měnit ho podle momentálních nálad a přání jednotlivých uživatelů jazyka, a to tím spíše, když je tím uživatelem dokonce lingvistka. Pokud by to ale nebyl - v souvislosti s novými ideologickými pohledy na svět – stále častější obecný jev, nechávalo by mě to v klidu.
Když tedy paní Recmanová napíše, že není slečna, vypovídá, ač nechtěně, o svém rodinném stavu vlastně sama. Dál už by mě to nemuselo zajímat, nicméně se domnívám, že paní Recmanová chtěla vlastně říci, že si NEPŘEJE, abychom ji tak oslovovali. To respektuji.
Vzpomínám si na kdysi častý a dosti otravný zvyk prodavačů oslovovat nikoliv už mladé ženy stále "mladá paní". V tomto případě bylo možno odpovědět oběma způsoby.

Já nejsem feudál,
já nejsem otrokář
a nechci být tak zván.

Já nemám nevolníků
já nemám otroků
já nejsem ničí pán.

Slova prostě mění svůj význam. Většinou podle přání uživatelů.

P. S.
Když už se tu narazilo na genderové aspekty jazyka, jaký je mužský ekvivalent servírky?

Mýlíte se, pane Kolaříku, zvláště pokud se chcete považovat za vědce.
Mužský ekvivalent servírky? Zatím stále číšník.

Slova samozřejmě v dlouhodobém horizontu svůj význam mění, to jsem ale neměl na mysli. Měl jsem na mysli změny významu "podle momentálních nálad a přání", popřípadě změny významu na objednávku, kde však neexistuje obecný konsenzus a tyto změny proto musí být protlačovány silou.

Zcela v souladu s příspěvkem pana Kolaříka bych ráda podotkla, že svět, kultura a zvyky se mění. Svým příkladem nevdané ženy s dětmi jsem právě na toto chtěla poukázat. Paní dříve znamenalo ženu vdanou a bylo tehdy hodně důležité, jestli je, nebo není vdaná. Měnil se tím totiž zcela zásadně její status. Když se nevdala, byla z ní stará panna. Na hromádce tehdy lidé nebývali. Dnes už si předpokládám nikdo nemyslí, že nevdané ženy jsou staré panny, zároveň se téměř nikdo nediví, že nevdané ženy mají děti. (Údiv opravdu více vzbuzovala skutečnost, že jsem se po svatbě nepřejmenovala, než fakt, že jsem dlouho nebyla vdaná, ač jsem měla děti, to všichni považovali za normální, protože je to běžné.)

A protože se změnila situace, postupně se vytratí i ten legrační relikt z dob, kdy nevdát se byla ostuda. Mám na mysli oslovení slečno. Vytratí se také díky tomu, že si některé ženy nepřejí, aby se pořád řešilo, jestli jsou vdané, a na směšnost takového dělení poukazují.

Chtěl jsem poukázat na přesnost ve vyjadřování, na jazykovou svévoli, na změny jazyka protlačované násilím (toho, kdo má moc), bez obecného konsenzu. Nechci probírat slovo "slečna". Pokud použijete legrační relikt nesprávným způsobem, jde o ten nesprávný způsob (věcně zavádějící tvrzení), ne o ten relikt. Můžeme některá slova odmítat, ne je nesprávně používat. To nesprávné použití však souvisí právě s negativním vztahem k tomu slovu.

Mám zcela opačnou zkušenost. Atraktivní, nevdaná, bezdětná žena ve věku 35-40let, ve vyšším postavení, vyžadovala oslovení "slečna". "Paní" ji značně rozčilovala. Jiný kraj, jiný mrav. Soudím tedy, že o vhodnosti či nevhodnosti používání "legračního reliktu" "slečna" obecná shoda nepanuje. Tlaky na změnu chování či jazyka ze strany těch, kteří "vědí, jak to správně má být", nejsou na místě. Je nutno řídit se v jednotlivých případech konkrétním přáním dotyčné osoby.

možná jsou mezi námi lidé, kteří trvají na tom, aby byli i při dosti formálních příležitostech oslovováni "starý ťulpasi". A jestli nejsou, mohli by být. A přesto to jen stěží lze považovat za vhodné oslovení.

Číšník není mužský rod od servírky, ale od číšnice.

Právě ve vědě jsem ztratil důvěru ve stabilitu slov. Prý jsou elementární částice. Ale to přece nejsou částice o nic víc, než vlny. Proč se jim říká částice? Jen to mate lidi. Protože to tak prostě někdo zadefinoval. A že už to slovo předtím bylo definováno jinak? No problem.

Vaše argumentace je vskutku omrhelní.

"Mně to hospodaření stejně přijde takové paternalistické. Proč lidé, proč ne jiní živočichové?"

Mozna to bude tim p. Recmanova, ze clovek je jediny tvor schopny takove cinnosti. Nase dcera ma psa. Je hodny, ale nikdy jsem u nej nespozoroval zvlastni zajem o ochranu prirody. Nikdy, na rozdil od sdruzeni Agri nostra neorganizoval nejaky uklid v prirode. Dokonce po sobe neodklizi pytliky od granuli, ci psich konzerv. Nikdy nepomohl pri budovani naucne stezky (behem teto cinnosti honil kraliky). Soudim, ze zvirata jsou ekologicky nevzdelana a dost lhostejna. Pro aktivisty, kteri by na zviratech chteli v tomto smyslu zapracovat je zde pole neorane. Paternaliste zatim museji budovat rybnicky pro zaby, kosit louky a podobne zbytecnosti. Holt osveta zvirat zustane zase na lingvistech.

Na to se dá odpovědět, že mravenci pěstují mšice pro svou potřebu.

Ale jinak: Šlo mi o myšlenku nadřazenosti ve smyslu silný versus slabý. To by se také dalo vyvrátit. Já myslím, že příroda si umí s mnoha věcmi poradit sama a člověka využívá jako jednu z mnoha součástí. I bez lidí by ekosystém mohl fungovat, jen by vypadal jinak. Bohužel, člověk je také jediným živočišným druhem, který svými aktivitami poškozuje tuto planetu. Spíš by mělo smysl potírat lidské aktivity, které uvádějí ekosystém do nerovnováhy.

Koukám na ty mravence a je to ještě promakanější, než jsem si myslela: http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/jak-mravenci-chovaji-msice/

Se "slečnou" je to v podstatě jako se šátkem. Nechť ženy nosí šátek a honosí se "slečnou" podle svého uvážení. Vy jim však chcete přiznat právo jen na ten šátek a "slečnu" jim zakázat.